Spousta lidí tvrdí, že hřbitov je ponuré místo, kde jen končí lidské ostatky a připomíná nám, že tak nevyhnutelně skončíme jednou též. Přicházíme sem obvykle se vzpomínkou na své blízké, abychom poté odcházeli zpět do světa, který nám připadá veselejší a zajímavější.
Jenže, to je jen jeden úhel pohledu na věc. Vždyť hřbitov je také určitou oázou klidu, umění, prochází jim i historie a samotné místo působí na člověka pokaždé jinak i v rámci srovnání s jinými hřbitovy. Stačí se vypravit třeba na nějaký docela malý vesnický hřbitůvek a najednou zjistíte, že jste kdesi za vsí na docela pěkném romantickém místečku, odkud je třeba i krásný pohled do kraje. Hřbitov je i zajímavou knihou, kde potkáváte lidi, kteří odešli v mladém i požehnaném věku, potkáváte velikány o nichž píše historie, objevujete hrobky šlechticů a mnohdy potkáváte i nejrozmanitější pomníky a památníky. Je to zkrátka i jakási galerie umění na poklidném místě.
Napsal jsem tu kdysi takový článek http://soutok.blogspot.cz/2014/02/posledni-odpocinek-velkych-muzu-melnika.html , který vás mnohé docela zaujal a vlastně fotograficky doplnil téma, kterému se věnovala i Mělnická radnice ve dvou číslech, kdy se nás snažila seznámit s významnými osobnostmi, které jsou na mělnických hřbitovech pochovány. Vězte, že mě pátrání po soškách z výše zmíněného měsíčníku 6/ 2015
přivedlo například i na hřbitov při kostelu Svaté Trojice na Chloumku a znovu jsem si musel říci, že hřbitovy jsou vlastně nesmírnou kulturní památkou, kde se nejen zamyslíme nad životem, jako takovým, ale vkročíme i do světa toho všeho, co jsem v úvodu článku popsal. Prostě, každý hřbitov má své kouzlo a to i tím víc, čím nás zesnulé osoby i rody zde pohřbené osloví, nebo-li čím víc známe místní historii. S tím jsem se kupříkladu setkal i na hřbitově v Liběchově, kde jsem díky knížce o Liběchovu od bývalého mělnického historika Jana Kyliána celou řadu hrobů význačných tamních osobností, o kterých se v knize píše vypátral. A že i na malých vesnických hřbitůvcích lze třeba vypátrat i úchvatné hrobky šlechtických rodů, tak o tom není pochyb.
/
Jistě by se dal o tomto téma vytvořit celý fotoseriál i s popisem konkretních hrobů významných osobností, ale nemyslím si, že by to byl dobrý tah. Jde spíš o takový typ určitého druhu turistiky,. Vždyť tu člověk zavadil například o jméno Václava Haupta, Jindřicha Matiegky a někomu je možná i povědomé jméno Sixt. Mimochodem, leží zde i jeden z bývalých ředitelů mělnického cukrovaru, jak se píše u jména, ale také jsem si uvědomil, že ačkoliv je Jindřich Matiegka spjat s mělnickou kostnicí, tak se proslavil posledním generacím především díky ZDŠ na Pražské ulici, která je po něm pojmenována.
Pokud máte zájem, se seznámit s význačnými osobnostmi místních dějin, tak vám ta jména něco říkají, nebo budou říkat a pokud nemáte, tak se to nezmění. Zde předkládám jednu takovou právě objevenou stránku, která snad již byla také tuším v MR presentována ..... https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C5%99edstavitel%C5%AF_M%C4%9Bln%C3%ADka
a třeba budete některým těm jménům zase blíže. Tolik tedy malá pozvánka do míst, kam se leckomu moc nechce a přec zde člověk může pobrat zajímavé dojmy.
SŠ.
Jako svářeč mám jeden skoro až strašidelný zážitek na hřbitově, kdy jsem tam melouchem opravoval křížek. Bylo to takhle v sobotu odpoledne, prostě klasická zašívárna, bylo teplo. Přijdu si, že to je práce tak na hodinku, ale pořád se mi vypínala invertorová svářečka. Přemýšlel jsem čím to je, až jsem zjistil, že někdo dal do pojistek hřebík, který to celé vyhazoval. Přísahal bych, že když jsem si tu svářečku zapojoval do zásuvky vedle pojistek, tak to tam ale nebylo! Od té doby mám z hřbitovů velký respekt, ale zároveň mě nějakým nepopsatelným způsobem lákají.
OdpovědětVymazatMichale, za tento komentář jsem moc rád a je pro mě velmi přínosný. Přínosný z mnoha důvodů a už i jen proto, že jsem starší generace a pamatuji ještě svářečky na kolečkách, které museli na korbu aut nakládat tři chlapi. Člověk mnohdy nemá z různých důvodů leckdy ani potřebu přemýšlet o tom, kam až dokráčela technika v různých technicky speciálních případech a díky tomuto komentáři jsem měl důvod si o invertorových svářečkách něco přečíst a rozšířit si tak obzor.
VymazatNemohu se nijak vyjádřit k tomu údajnému záhadnému skutku
s hřebíkem, ale rád bych připomněl ještě jeden technický jev, na který jsme dříve nebyli zvyklí a přitom jde dnes téměř o fenomén současnosti. Nazval bych jej dálkové ovládání. Koho by v minulosti napadlo, že jednoho dne bude mobilním telefonem ovládat celou řadu technických funkcí třeba i na druhém konci světa ? Kolik lidí si jen dnes například ve středu vzpomene, že pojedou v pátek na víkend na chatu a ve čtvrtek večer si spustí mobilem na chatě topení ? Pokrok, technika i záhady.