Kdykoliv dorazím do francouzské zahrady liběchovského zámku, tak mě pojme těžká nostalgie. Nejčastěji se mi vybaví opravdu nádherné počasí, Dny evropského dědictví (DED), plno lidí poslouchajících se zájmem výklad členů osvětového spolku Liběchov sobě ....
https://kostelicek.eu/
..... a zvlášť pana PhDr Vítězslava Štajnochra, který dokázal neskutečným způsobem hovořit nejen o zahradě a anglickém parku, kterými návštěvníky provedl, ale dějiny Liběchova měl takříkajíc v malíčku. Vždy mám rád, když někdo začne vyprávět o něčem, co třeba zrovna není úplně váš šálek a dovede vás tak zaujmout, že v případě nutného dřívějšího odchodu odcházíte jen neradi a téměř s pocitem provinění. To pan Štajnochr opravdu uměl.
http://soutok.blogspot.com/2016/09/den-evropskeho-dedictvi-v-libechove-mel.html
Ještě teď si pamatuji, že zde roste javor, který má zcela jiný list než většina javorů a snad bych i našel místo, kde to asi bylo.
Liběchov je sice malé městečko, ale má něco do sebe a dýchá tu na člověka na mnoha místech genius loci.. Přitom je jedno, zda obdivujete zdejší zubem času poznamenané sochy ve francouzské zahradě, nebo říčku Liběchovku, stromy anglického parku, zámecké jezírko, a to pořád píši o areálu zámku.
Což teprve místní alej, Boží voda, Rašínky, křížová cesta, kostel sv. Havla, kostelík sv. Ducha ( a sv. Hrobu), nebo mlýn ? Ne, to pořád není vše. Krásné lesy, plastiky Václava Levého v místních pískovcích, výtvory sochařského sympózia u příležitosti výročí Václava Levého a začátek Liběchovské příčky předválečných lehkých bunkrů. Nedaleký milník, nebo zase Slavín na druhé straně Veitova panství, jakož zdejší vinice.
Zkrátka, v Liběchově bylo vždy co obdivovat a moje generace vzpomíná i na letní kino a žel i restauraci Besedu, kde jste ještě relativně nedávno mohli strávit závěr místní procházky a autobus vám odjížděl domů prakticky od vchodu do ní.
Liběchov se občas širší veřejnosti prezentuje i občasnými akcemi, jako je místní posvícení s poutí, nebo tu pořádali místní také u vstupu do zámeckého objektu v těchto místech ( obrázek) i pivní festival.
Považte, že když zadám do vyhledávače Soutoku slovo Liběchov, tak se mi zobrazí nejméně snad 50 článků a pořád tomu není konec. Inu, je tu na webu v tuto chvíli za těch více než 11 let od zrození webu Soutok už skoro 2 200 článků.
Samostatnou kapitolou je pak obnova místního mlýna, který vlastní a rekonstrukci provádí pan Dušan Turzo. To to prokouklo od časů první návštěvy, co :-)?
To byl tedy aspoň jeden odkaz za několik dalších.
Nemohl jsem tedy jinak, než se tady na chvilku zastavit a podívat se, jak se nám ty parádičky před mlýnem zase změnily.
Hned vedle mlýna je areál bývalého místního pivovaru, ale tady se zatím žádný movitější nadšenec nenašel, nebo o něm ani neví.
Psal jsem, že Beseda je bohužel uzavřena, ale otevřel se nám tu v sousedství jakýsi bar.
Pak jsem již stoupal podle kostela sv. Havla ke schodům, které značně zkrátí cestu ke kostelíku sv. Ducha, která jinak zvolna stoupá k začátku více než snad 230 let staré dubové aleje a celou dobu vám nabízí krásná zastavení křížové cesty.
Již před kostelíčkem spatříte krásné dálkové výhledy. První obrázek míří nejen na městečko, ale třeba i do míst, kde jsem dnes začínal svoji pěší pouť. Přitom není 9 km ještě nic moc a nechá se to šlapat. Vždyť jsem byl na cestě již skoro 3 hodiny.
Rašínky se mi rozmazaly, ale Čertovy hlavy nad obcí Želízy již celkem vyšly. To se již začaly honit mraky a vzrůstala oblačnost.
Největší dominantou dnešního pochodu byla prostě elektrárna a je neskutečné, jak moc je člověk na elektřině závislý.
Pohled na vrch Sovice, na jehož úpatí také roste vinná réva. Obvykle jej obdivují cykloturisté mířící z Mělníka do Roudnice nad Labem po Labské cyklotrase. Po pravém břehu řeky v jeho blízkosti najdete modrou turistickou značku spojující Roudnici nad Labem a Štětí.
Od kostelíčku sv. Ducha a sv. Hrobu se naskýtá velmi krásný výhled, kde zejména oceníme náš Mělník a řeku Labe. Znalci krajiny poznají i vzdálenější objekty. Podobný pohled na město Mělník najdete ještě na celé řadě výše položených míst ve čtvrtích Mělníka, ale již je to obvykle ochuzeno o řeku, nebo je vidět jen nepatrně.
Starou dubovou alejí přivádí poutníky křížová cesta na její konec.
Ježíš je snímán s kříže.
Zatímco kostelík ještě zdaleka nemá vyhráno a měl opravdu již namále, tak opravená cesta ( tuším 2007 ?) se zatím drží. Na tomto místě musím opět říci, že Liběchov má svá krásná místa se zvláštní atmosférou. Ale, rád bych dodal, že i dnešní výlet, jenž začal v minulém článku měl řadu zajímavých míst.
Což bych mohl se zde nezastavit a neudělat foto ? Dnes zvlášť to byla trasa přes různé hranice. Nejprve jsme přešli krajskou, teď stojíme u té historické protektorátní, a také u bodu, kde se roku 1850 potkávaly tři kraje, což byl důvod k nápadu zde vystavět tento milník.
Rybáře jsem dnes potkával u Počeplic a nyní i u vehlovických tůní. Leden neleden, počasí šlo a je to ukázka toho, že když má někdo nějaké hobby, tak něco snese a občas i obětuje pohodlí. Já mám zase rádiový prut :-), ale od říjnového výletu do Polska to žádné dálky nebere a ani to nezkoušíme, protože i bez předpovědi s kolegy cítíme, že nejsou podmínky.
Ostatně, teď bych bral, kdyby stoupla jasnost komety C/2022 E3 ZTF.
Poslední stovky metrů nás vedou z Mlazic pořád podle kolejí, a to nikdy neodolám několika snímkům. Konečně, nejen že jsou krásně rozdílně barevné, ale až se zase bude dít něco zajímavého v dopravě, tak mám ilustrační materiál hned po ruce :-).
První výlet roku 2023 je tedy minulostí, ale dal člověku zase na nějaký čas pozitivní náladu, což je v zimě důležité. Mějte se dobře, nepodceňujte pohyb i turistiku a třeba se duchem sejdeme zase tady při nějakém dalším článku.
Žádné komentáře:
Okomentovat