Jsou mezi námi lidé, kteří snad jezdí na jízdním kole po celý rok a za každého počasí, ale naprostá většina z nás občasných výletních kolařů čeká na jaro a na příznivé počasí. Nevím sice, kdy jste letos prvně nasedli na kolo vy, ale mně to tentokrát trvalo nezvykle dlouho. Obvykle ten okamžik přicházel již v dubnu a dokonce snad i jednou s teplými doplňky na konci března, ale letos to bylo až 15. května.
Na druhou stranu je datum 15.5. 2022 krásné a pro mě zvlášť významné. Prvně v životě jsem si po více než půl století života nasadil na kole přilbu. Neumíte si představit, co vše se mi hned vybavilo. Máme zrovna ten šampionát v hokeji, a tak jsem zavzpomínal na Kanadský pohár v roce 1976, kdy si domácí hokejoví polobozi přizvali nejlepší evropské týmy.
V hale Montrealu Canadiens pohasla světla a za zvuku varhan vjížděly do úzkého kuželu světla postupně tehdejší pačesaté hvězdy kanadského hokeje, které spíše připomínaly rockové hudební ikony. Kapitánem hvězdného týmu byl s číslem 77 legendární Phil Esposito, který měl v brance bratra Tonyho a v týmu hrál kromě dalších hvězd i s číslem 99 Wayne Gretzky.
Nejen, že to bylo snad naposledy, co hrála Kanada bez přileb, ale ten turnaj se proslavil jedním zápasem, kdy hokejový Goliáš podlehl Davidovi. První třetinu československý divák neviděl, protože se přenosová družice nacházela v nějaké nesprávné poloze, ale pak to bylo nervy drásající utkání, kdy se domácí hvězdy marně snažily překonat československého brankáře.
Přesně v polovině poslední třetiny zaznamenal náš tým střelou od modré čáry jediný a rozhodující gól zápasu, na který již flustrovaný a marně se snažící domácí tým nenašel odpověď. Hokejový Bůh jménem Kanada byl po mnoha letech konečně pokořen.
Jakou trasu si zvolit pro první jízdu ? Tady jsem měl naprosto jasno. Po cyklostezce až do Lužce nad Vltavou k mostu. I tady byl prostor na vzpomínky, kdy ještě žádná cyklostezka neexistovala a člověk jezdil přes Zelčín a podle laterálního kanálu až do Vraňan, kde kanál začíná.
Po malé zastávce na mostě jsem pak pokračoval přes obec Bukol až k chmelnici za obcí Dušníky nad Vltavou. Je to sem z Mělníka cca 15.5 km a leží tu takový symbolický protipól mělnické vinné stráně. Chmelnice má již za sebou drátkování i zavádění malých rostlinek a člověk si tu uvědomí, že bez sklizně na počátku srpna by ten náš český nejmasovější nápoj nebyl.
Navíc to je opět mnoho vzpomínek, kdy jsme se, jako mládež na akcích kolem chmele podíleli a po příjezdu domů si ten zlatavý mok samozřejmě dopřejeme.
Počasí bylo nádherné a na cyklostezce i cyklotrase to žilo. Ukázalo se také, že sem rekreační cyklistika přinesla život, což ovšem víme. Jak ještě uvidíte, tak téměř v každé obci na cyklotrase je nějaké posezení.
Zpáteční cestu jsem volil až do Lužce nad Vltavou po stejné cestě, ale pak jsem se již rozhodl pro změnu. Vždyť to byla příležitost se podívat do Zelčína na zvířátka a vůbec si prohlédnout zase kanál a mosty na něm. Chtěl jsem si doma ještě ověřit dle mapy ujetou vzdálenost první letošní cyklistické akce a při pohledu do mapy jsem nevycházel z údivu.
Jistě si mnozí pamatujete na článek, který jsem věnoval poutní cestě Blaník -Říp.
Pokud se nemýlím, tak tehdy vedla poutní cesta na Říp za Mělníkem po cyklostezce, jak ostatně dokládá článek. Jenže nyní, když už máme hotové krásné mosty na laterálním kanále, tak nám nově vede poutní cesta od komor v Hoříně podle kanálu a posléze Vltavy.
Kanál občas přes nějaký ten most překročí na druhý břeh a využije dokonce i kdysi domnělé budované cyklostezky mezi Lužcem a obcí Vraňany, která zatím vede do Vraňan z Lužce stále po silnici. To je prostě fantastické využití.
Vždyť cyklostezka je hlavně prostorem pro kola a in-line brusle. Chodec se tak bez většího soustředění projde podle kanálu, kde může obdivovat i případné lodi a hlavně si užije i zvířátka v Zelčíně a pohledy k Mělníku.
Zajímavá je i trasa číslo 8242, která začíná v Lužci u mostu přes Vltavu a již nekončí jenom v Mlčechvostech. Pamatujete si, jak jsem kdysi vymýšlel ,, Vltavský cyklistický okruh u Mělníka?
Původně dle mého návrhu měla v nejkritičtějším místě vést z obce Vepřek po staré silnici na bývalou státovku a tudy do obce Mlčechvosty. Tehdy jsem ovšem netušil, že pěší Dvořákova cesta vedoucí podle Vltavy mezi obcí Vepřek a Mlčechvosty je schopna sloužit také cyklistice.
Nemám tento úsek prozkoumaný a kdysi mi někdo řekl, že jde spíše jen o úzkou pěšinku. Zdá se tedy, že to může být podle Vltavy mezi oběma obcemi zajímavé a zřejmě není třeba z obce Vepřek stoupat na bývalou státovku, ač je z ní ještě dnes i místy pěkný rozhled do kraje.
Lze tedy říci, že okruh je uzavřen přes Dvořákovu pěší stezku a pokračování cyklotrasy 8242. Zajímalo mě ovšem, kudy vede zmíněná trasa 8242 do Velvar a vězte, že páteří je jí nejdelší potok, který v okrese Mělník ústí do Vltavy. Tedy, Bakovský potok.
Trasa pozvolna stoupá podle Bakovského potoka a končí ( začíná) severně od Slaného v obci Královice. Proti toku Bakovského potoka by bylo pochopitelně možné jet až téměř pod kopec Džbán u Řevničova ( Pozor, stejnojmenný vrch je i dále na Rakovnicku), ale to by šlo již o jinou cyklotrasu.
Inu, to jsou takové zajímavosti, na které člověk přijde, když začne něco zkoumat.
Z prvního cyklovýletu je to tedy vše a závěrem ještě několik snímků.
Žádné komentáře:
Okomentovat