Cyklistický most v Lužci nad Vltavou je obrovskou atrakcí pro cyklisty v okrese, na kterou jsou domácí náležitě pyšní. Lužečtí mají novou cestu do přírody. Velká fotogalerie z výletu.

Tak vám ani nevím, kolikrát jsem byl letos na jízdním kole, ale myslím, že tak možná dvakrát. Je těch možností přepravy zkrátka mnoho a nejen skrze výlety kráčí život. Nejvíce mě tu letos zajímal směr podle kanálu do Lužce nad Vltavou a důvodů bylo několik.

 Jak jistě víte, tak je tam plno rozestavěných mostů, očekávají se tu podstatně větší lodi, budovala se tu doslova nádherná cyklolávka a je tu i takový krásný a dnes už docela velký oddychový kout pro rodiče s dětmi a cyklisty.

Jenže to má všechno jeden nepříjemný háček a bude to trvat podle stavebního plánu do ledna 2021. Jde o most mezi Hořínem a Vrbnem, který nutí jet mé trekové kolo po nekvalitní silnici k druhému nouzovému silničnímu mostu, a dále nekvalitní prašnou cestou přímo do Zelčína.

Když mi známý z těchto končin asi před 14 dny oznámil, že už se přes lávku jezdí, tak jsem se tam musel jet podívat a byla to jen otázka času. Pochopitelně se tak narodilo zase množství milých fotografií.

Zelčín je místem oddychu, zejména pak pro rodiny s malými dětmi. Dnes tu již není jenom známý hostinec U Bedřicha v blízkosti chlévů, ale máte v zatáčce i venkovní posezení  s dětskými atrakcemi , a se vchodem do obrovské části plné zvířátek.

Bývalá moderní restaurace nad Vltavou v Lužci nad Vltavou, se změnila v dům seniorů a přesně za ní najdete odbočku na most, který dělá tolika lidem radost.

Poněkud jsem zaváhal, když jsem nevyfotil čtyři děvčata s kočárem, která se jen líně pozvolna projížděla po mostě ( jsou na pozadí první fotky), ale o cyklisty opravdu nepřijdete a bylo to tu, jak na Václaváku.

Místní si most pochvalovali, protože jim umožňoval cestu na poklidný pravý břeh řeky, kochali se z něj výhledy na řeku i obec, a protože i v obci Bukol je taková hospůdka využívána cyklisty, tak měli snad i důvod k takové okružní procházce s mezizastávkou.

Výhled směrem k obci Vraňany ...

... a k Zelčínu.

Pohled na Lužec ...

.... a na Bukol.
 

Snad tu již chybí jen tráva. ,,Přijel jsem se na to podívat z Neratovic přes Újezdec" řekl mi mladík pod sloupem. Prý to viděl v nějakých novinách a snad i nějaké noční fotky. Lampy jsem sice u mostu viděl, ale osvětlení mostu mi moc jasné není. Byl by to jistě důvod i k nějaké další podvečerní návštěvě, kdyby ty fotky člověk viděl.

Lávka je stavěna na šířku vozidla s nosností do 3.5 t a z obou stran tomuto provozu uzamčena.

Vydal jsem se hned za mostem podle řeky, protože jsem tudy ještě nikdy nejel.

Vltava tu opravdu není moc hluboká. Vzpomínal jsem na léta 1980 a 1990, kdy jsem se tu po ní svezl z Veltrus domů do Rybáří v gumovém člunu. Trvalo to tuším čtyři hodiny.

Dojel jsem až do Dušník nad Vltavou, a protože jsem se zase vypravil na cestu pozdě, tak bylo potřeba otočit. Ovšem k této chmelnici jsem musel z nostalgických důvodů dojet. To už tak bývá, že člověk jezdí kolem objektů, kde něco prožil a někdy i trošku dále od domova.

Tuto krásnou mapu seženete tuším v mělnickém TIC.

Bukol.

Není to nádhera. Chválím projektanta, že nevolil z žádné strany přímý rovný nájezd a místo má tak své genius loci.

Závěrem snad jen to, že ten okruh do Dušník nad Vltavou měřil 30 km. Úspěšný vstup do dalšího pracovního týdne.