Je pravda, že když je venku krásně, tak to mnohé z nás táhne ven a nechceme být zavření v nějaké budově. A pokud přece jen zůstaneme z nějakého důvodu zavření, tak trochu zpytujeme svědomí, neboť uzavřený prostor ve volném čase bývá už od dětských let táborů spojován s deštěm a nevlídným počasím. Žel, někdy je i ve vedrech úkrytem před rozpálenou ulicí a silnými slunečními paprsky
Jenže, když už chceme ven, tak si musíme říci : ,, Kam ? Kdy ? Čím ? Proč ?" A to někdy není jednoduché, protože to už na nás klade určité nároky.
Vězte, že jsem se dnes nevypravil do Prahy proto, abych tam fotil velikonoční atmosféru na Staroměstském náměstí, ale,, prostě jsem k tomu přišel, jak slepý k houslím" , jak se říká. Za pouhých 84 Kč, se totiž můžete jenom tak ze zvědavosti podívat autobusem do Prahy, zbude vám i nějaký čas na určité procházení a z pěti hodin platnosti jízdenky si musíte prostě odečíst tak dvě hodiny na cestu v obou směrech.
A když už jsem v centru, tak mě to stejně vždy táhne do Celetné ulice na Staroměstské náměstí.
Člověk sice fotí věci, které již fotil nesčetněkrát, ale když to se zkrátka neokouká, nemusí to hledat ve starších archívech a za hezkého a dlouhého dne jsou ty fotky prostě vždy veselé.
Na kraji Celetné ulice, se vždy těším na veterány ...
..... a občas hledám i něco drobnějšího a blyštivého, co jsem třeba ještě nevyfotil.
Medvědi v této velikosti tu občas bývají, ale tohoto zde vidím prvně. Měl jsem ovšem při zpáteční cestě příležitost vidět, jak to vypadá, když to celé ten chlap ze sebe sundá a prohlíží si finanční obsah ne zrovna malé kasy v podobě plechové truhličky v blízkosti MP. Přemýšlel jsem, zda to vyfotit, ale nápad jsem zavrhl.
Tyto tříkolky, jimž se také někdy říká rikši sem zkrátka patří.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rik%C5%A1a
Stejně tak i tento budhistický salon.
Staroměstské náměstí tedy patřilo Velikonočním trhům a já se na nějaký čas zdržím komentářů :-).
Orloje a hodiny prostě nemohu vynechat, zvlášť když jde o náš nejslavnější orloj. Poloha slunečního kotouče je již na sympatickém místě zvířetníku.
A na závěr je tu Fordka. Vždy se na ni těším, protože mi připomíná dětství a krásný seriál s Františkem Filipovským ( později panem Nedělou) s názvem 52 komiků a spol. My jsme se chtěli smát, a tak letěly komedie, estrády, varieté, scénky .... Dnes se spíše daří kriminálkám a nekonečným seriálům. Tím nechci říci, že by se mi některé kriminálky nelíbily, jen říkám, jak to je.
Před Velikonocemi jsem vám psal, že zřejmě nyní vykvetou ty sakury. Je to tady. Není to nádhera ?
Vězte, že Mělník čeká jaro plné příjemných chvil a akcí :-).
Šel jsem včera dole kolem Labe a podívejte se, co jsem také objevil. Snad už všichni chápete, že když takovou věc najdete, tak vás potěší, a ne že bude někdo přemýšlet, jak to jen dostat dolů a zničit. Proč je mezi námi ještě pořád tolik blbců, kterým dělá radost něco ničit ?
Já dnes potkal za zámkem veselý cyklistický párek z Kasselu, který měl namířeno do Cítova k vlaku, dohadoval se nad mapou, a tak byla docela příležitost, se pobavit troškou rozhovoru. No, není to pro člověka lepší pocit, když se s někým dorozumí, než když někde něco rozbije :-) ?
V sobotu jsem však objevil i za porostem ukryté labutě. Už mi to bylo divné, že jsem je dlouho nikde neviděl a přitom tu u řeky bývaly.
Nakonec si dnes nechám malíře. Dali si tu v sobotu navečer sraz a malovali náš chrám.
Pořád se nám během našich procházek i výletů nabízejí nějaké výjevy, které buď už známe, nebo jsou zcela nové. Velikonoce jsou takovým obdobím pohody, kdy můžeme potkat obojí.
Žádné komentáře:
Okomentovat