Jak jsem v minulém článku již napověděl, tak jsem prvně letos nasedl na jízdní kolo, protože bez prvních kratších jízd ani není myslitelné, se hned vypravit na trasu dlouhou 50-80 km. A nápadů je plno.
Od Nového mostu jsem to tedy vzal přes Brozánky po silnici do Vrbna, kde jsem chtěl původně odbočit na cyklostezku a vzít to podle bobřích ohryzů ke komorám.
Jenže se mi na cestách občas stává, že si něco rozmyslím, a tak jsem ještě přidal Zelčín. Ve Vrbně jsem však opět neopomněl obdivovat místní kostelík ( kostel Povýšení Sv. kříže) s krásnými slunečními hodinami, erbem s husou a malým hřbitůvkem.
Zelčín, to je svět přírody a oddychu. Myslím, že je tady zbytečné cokoliv komentovat a snad udělají obrázky radost i dětem, a přinesou motivaci k návštěvě. Počasí se dnes opravdu vydařilo. Snad netřeba dodávat, že restaurace U Bedřicha měla kšeft, bylo tu množství kol i aut a na své si přišli i drobní podnikatelé. Prodávala se tu například cukrová vata, spousta dalších cukrovinek a ani nevím, co bylo v nabídce u druhého stánku. A vlastně byl z boku i stánek třetí. Píšu to proto, že to je přesně ukázka toho, co se snažím celou dobu veřejnosti v Mělníku vysvětlit. Když někam lidé začnou masově jezdit za nějakou atrakcí, zvedá se prosperita a atraktivita místa celkově.
Pokračoval jsem ze Zelčína po panelce kolem horkovodu k Vltavě a nestačil jsem se divit. Zprava vyrazil nějaký automobil a ani jsem mu moc nevadil. Náhle spatřím vyasfaltovanou cestu, která snad musela vést do Chramostku a asi 300 metrů ode mne u ní stála skupina lidí a pouštěla si nějaká motorová letadélka.
Dojel jsem k Vltavě a nechal jsem na sebe působit její krásnou atmosféru v těchto končinách. Vždyť tu člověk není prvně a má projetou každou vesnici i leckterou polní cestu..
Nemohl jsem opomenout, se zastavit i mezi dvěma tůněmi přímo ve Vrbně. Přesně ze směru, odkud jsem přijel, stojí dnes vpravo umělá protipovodňová hráz. Právě tím místem udeřil v roce 2002 smrtící živel.
Jak jsem se zastavil, už se kolem mě prohnal jeden mladý tatík s děckem a já musím říci, že těch cyklistů tu bylo dnes, jako na Václavském náměstí, ale všichni jsme měli radost a dobrou náladu z této krásné aktivity v hezkém a jen mírně polojasném dni.
Jak dalece pokročily bobří ohryzy za ty dva měsíce, co jsem tu asi nebyl, tak to si netroufám vůbec říci. Nehledě, že bych musel porovnávat fotografie. Myslím však, že je vše nezměněné a bobří kolonie tu ještě není trvale usídlena, jako údajně v Roudnici nad Labem. Ostatně, před dvěma měsíci jsem tu dával odkaz na článek, který napsal člověk, který se rozhodl, že stůj co stůj bobry vyfotí a vy již víte, že mu to dalo mnoho úsilí a spotřeboval velmi mnoho času. Ten strom na obrázku výše však vypadá, jako kdyby získal ještě jeden ohryz výše a nějak si jej nepamatuji.
Zpestření jsem zažil na komorách a bylo nás více.
Ne náhodou si režisér filmu ,,U mě dobrý" zvolil na konci tento záběr. A toto plavidlo z Prahy, je jako-by z toho filmu :-).
Rozdíl hladin je snad 7 metrů, jak jsem někde četl a je to neuvěřitelná rychlost, s jakou byla menší komora odpuštěna.
Pro představu jsem udělal tuto fotku, kde vidíte ten rozdíl.
Právě tady za zády je ta mapa, kde najdete obrázky s technickými stavbami, jako jsou komory v Hoříně, nebo špýchar v Malém Újezdu a další .Pokud vás obrázky z mé první letošní cyklovyjížďky k něčemu inspirovaly, tak je to dobře a budu samozřejmě rád, když mi zase pěkně roztočíte počítadlo sledovanosti. Hned se mi půjde druhého lépe do práce :-)).
Žádné komentáře:
Okomentovat