Když někdo dělá fotografování, tak se může vydat různými směry. Tím prvním je dokumentaristika, kdy jde o dokumentaci nějaké akce. Mnohdy jde o kvanta obrázků různé kvality, kdy se fotograf neohlíží na příhodnější i časově náročnější okamžiky a pracuje tak nějak rychle. Prostě splnit plán.
Pak je to směr zcela umělecký. Tam autor hýří nápady i kombinuje motivy a techniku, zpravidla do různých soutěží. V neposlední řadě to jsou lidé se zájmem o konkrétní téma, kteří tvoří zcela reálnou fotografii, jako dokumentarista, avšak vyhledávají si různá vhodná místa i správný okamžik a dodají tak fotografiím duši. Pokud jde o železnici, tak zpravidla jde o místa v terénu a nikoliv situaci na nádraží, která je spíše dokumentárního charakteru.
Takovým fotografem určitého hobby ( železnice) je i Láďa Kopřiva. Jeho fotografie mají duši, a protože se účastnil především v terénu včerejší akce na lokálce mezi Mělníkem a Mšenem, a zaslal mi fotografie, tak tu máme skutečně krásné fotografie z včerejšího dne na lokálce. Osobně mě překvapilo, co se tu objevilo za historické autobusy, protože ty v reklamě na plakátech a různých materiálech nebyly. Nevím o tom.
Ty záběry, kdy autobus RTO s vlekem přejíždí závory v Kokořínské ulici mě dostaly. Přesně na tenhle autobus s vlekem jménem ,, Řepíňák" ( Mělník-Nebužely-Řepín-Vysoká Libeň) jsem ráno v 7.30 v 70. letech 20. století hned za závorami čekal. ( někdy na červený nádražák). Za strouhou autobus odbočil mírně vpravo a vydal se topolovou alejí přes luka přímo do Krombholcovy ulice, která jej přivedla do Fibichovy ulice na starý autobusák.
Možná si teď řeknete, proč jsem dnes vysekl tři články. Důvod je jednoduchý. Za chvíli bude toto vše v různých médiích, a krom toho již budeme kráčet k novým akcím. Navíc může selhat i technika. Zabralo to půlku neděle, nikdo mi nic nezaplatil, a zase mě může nějaký jazykový odborník popotahovat za češtinu. Jedinou odměnou bude snad zase jen točící se počítadlo sledovanosti. Úspěšný vstup do dalšího pracovního týdne!
Žádné komentáře:
Okomentovat