Někdo si představuje, že to bylo hned a během jednoho dne, jako nějaká revoluce, ale vůbec to tak není. Naopak, je to poměrně dost čtení, dlouze připravená záležitost a uherská ( maďarská) jednotka v Praze čekala v kritický den na vyjádření Vídně. Pro vznik našeho státu bylo důležité, že naši představitelé, kteří převrat chystali byli zkrátka neustále o krok vpředu a zhatili tak snahy příhraničních českých Němců, kteří měli neustále snahu po prohrané válce Rakousko-Uherska vybudovat na našem území své vlastní územní župy s vazbou na Německo, či Rakousko. A leckde v pohraničí se to zdaleka neobešlo bez ozbrojených střetů.
Byla to nejen historicky zajímavá doba, která měla zásadní vliv na další historický vývoj našich dějin, ale i další možné neuskutečněné varianty, ke kterým mohlo dojít jsou vždy předmětem diskusí historiků, zvlášť dnes v době jakési jednotné Evropy, se silným všudypřítomným německým středem. Řekněme si, že společný stát Čechů a Slováků trval až do 31.12. 1992 a od 1.1. 1993 se píší dějiny samostatné České ( a samozřejmě i Slovenské) republiky.
Rozpad společného Československa vyvolal mnoho emocí v obou republikách a není divu. O takových důvodech by se dalo dlouho psát. Nakonec jsme svědky, kdy se celá řada zemí rozpadla na menší zemičky a snad jen Německo utvořilo znovu jeden velký společný stát. Připomeňme si ještě, že se tehdy nabízela otázka řešení problému referendem a nelze ani nevidět, že na východ od hranic Slovenska, se nachází území, které také kdysi historicky tvořilo součást ČR a kde se občas někteří lidé hlásí k tomuto odkazu. Nakonec se zdá, že zejména na Slovensku přece jen převládala touha cosi změnit a tak se tedy stalo i bez referenda. Ostatně, tak nějak podobně se vyjádřil nedávno opět v jednom televizním pořadu president republiky Václav Klaus.
SŠ
Žádné komentáře:
Okomentovat