Na kole z Děčína do Drážďan a zpět za jeden den (4.) Dresden.

Vlevo Heidenau, vpravo vysílač Dresden-Wachwitz

Historickou Pirnu jsem měl také navštívit, ale až cestou domů. Projedete ji celou po říčním nábřeží  a pohled do německého Polabí je tak zajímavý, že ani neregistrujete železnici v těsné blízkosti, která ostatně prochází tak, jako často po celé trase nad vašimi hlavami. Však již brzy míjíte starý most a řeka tu vykreslí zákrutu, které dominuje jakási téměř zámecká stavba na vašem břehu a o něco dále televizní vysílač na  břehu druhém. Z Pirny zbývá do historické části Drážďan ještě poctivých 20 km.

Nekonečné

Jak se blížíte k zámečku, tak zjistíte, že jde o továrnu z konce 19. století a nalézáte se v posledním samostatném sídle jménem Heidenau. Tyhle kilometry mi přišly směrem tam nekonečné. Slunko začalo pěkně připalovat a já už vyhlížel opravdový a vyhlášený zámek na druhém břehu řeky, který se jmenuje Dresden-Pillnitz. Pak si můžete pěkně zblízka prohlédnout i onen zmíněný vysílač, který patří do čtvrti Wachwitz a projet kolem zajímavého a známého mostu ve čtvrti Loschwitz. Na asfaltce zhoustl provoz, přibylo bruslařů, běžců i maminek s kočárky a každých 30 metrů je vedle asfaltky lavička. Z dálky už vidíte na obzoru věž z historického středu a ono je to pořád ještě nějakých 7 kilometrů.

Zámek Pillnitz

Řeknu vám, že na mě přišla krize a připadal jsem si, jako Němci u Moskvy :-). Ta jedna jednotka, co došla nejdále, tak ta byla také už jen 7 km od Moskvy a dívala se dalekohledem na moskevskou věž, kolik je hodin ;-). Na mých hodinkách však bylo 12.40, bylo horko a já věděl, že po přestávce na lavičce ten cíl dobudu stůj co stůj. Na protějším břehu se v slunci skvěla krásná vinice, nějaký zámeček, který připomínal Hlubokou a vůbec byl protější břeh poset zámeckými stavbami. Levý břeh Labe je tu zase naopak posetý secesními vilami a směrem k centru přibývá i venkovních posezení a drobných přístavů i pro menší plavidla.

Detail vysílače mě jako lehkého fandu dálkového příjmu lákal.

Poslední úsek jsem již musel s kola slézt, neboť zde před velkým drážďanským lodním přístavem probíhaly veliké trhy. Jakmile jsem došel cíle, vše se změnilo k lepšímu. Honosné stavby poskytovaly příjemný stín a fotek potěšitelně přibývalo. Celé staré město (Altstadt) se rozkládá jen na nepatrném kousku a slunko se později počalo schovávat lehce do oparu. Člověk stačí pohodlně jednou rukou fotit a druhou vést kolo. Navíc jsem měl výhodu, že jsem zde na rozdíl od svého foto-digitálu nebyl prvně, tak vskutku pohoda. Je fantastické sledovat, co tu všechno dělají pro turistický ruch. Kromě kočárů tažených koňmi a jednopatrových prakticky londýnských autobusů s názvem okružní jízda, tu můžete spatřit všelijaký cyklopark připomínající indické rikši. Inu, výhoda města je rovina, což vyhovuje každému pohonu a dopravě vůbec.

Altstadt vás vítá a s ním i přístav výletních mnohdy kolesových parníků. Jedna linka sem pluje i z Děčína ( Společnost, která skončila loni na Mělníku)  Ke krásným stavbám patří samozřejmě ještě mimo obrázek Zwinger, či Semperopere, nebo tu mají v jiné čtvrti i islámskou mešitu viditelnou také s Augustusbrück, ale to si v případě zájmu jistě sami rádi vyhledáte.

Zlacené sošky zde zdobí nejednu kostelní báň.

Závěrem jsem se podíval naposledy v 15 hodin z místního historického mostu krále Augusta na přístav i panorama starého města a s lehkým větrem v zádech vyrazil spokojeně k domovu.

Nechci to teď hledat, ale tato ulice je slavná právě tím, že je zde v délce několika set metrů vyobrazený celý válečný průvod krále Augusta.

( pokračování příště)
http://soutok.blogspot.cz/2012/10/na-kole-z-decina-do-drazdan-zpet-za_6.html

SŠ.