Odborně se ten den nazývá památkou zesnulých, ale vžil se lidový název dušičky. Mnozí z nás se vydají se svíčkami a zapalovači na hřbitovy, případně místa tragedií, abychom obvykle vzpoměli těch, kteří jsou s naším životem nějakým způsobem zpravidla vážněji i dlouhodoběji spjatí. A tak se rozzáří hroby množstvím světýlek více, než kdykoliv jindy a každý z nás věnuje aspoň chvilku času tomu, aby zavzpomínal na bytosti, kteří nás opustili ať už před rokem, pěti lety, či více, jak dvaceti lety.
Možná, že si aspoň někdo na chvilku uvědomí, že je nám čas zde dán mnoha okolnostmi a samozřejmě si to nejvíce uvědomují ti, co vlastně takříkajíc pamatují nejvíce. Nejsou to ale jen lidé, kteří se rodí a opouštějí tento svět, ale jsou to i zvířata a zvířátka, která mají tu vlastnost, že svému vlastníkovi, pokud s nimi zachází s opravdovou láskou nikdy neublíží a celé dny vám dokáží mile zpříjemnit svoji existencí. Bohužel, příroda jim ( našim domácím mazlíčkům) nenadělila tolik let života, jako mnoha lidem a tak ať se nám to líbí, nebo ne, tak se neloučíme jen se svými blízkými, ale leckdy právě i se svými domácími společníky.
Snad i proto, že si uvědomujeme, jak jsou odkázaní na naše zacházení s nimi a máme je denně na očích, tak se s nimi jen těžko loučíme a o stáří či vysvobození z utrpení se tu mnoho nemluví. O tom, že si dnes lidé váží svých domácích zvířat opravdu hodně, mnohdy svědčí různé zvířecí hřbitůvky i hřbitovy, jako je tento na úpatí národní hory Říp. Zmínili jsme ho tady na Soutoku už v jednom z prvních dílů Toulek, který jsme věnovali okružní cestě kolem naší památné hory.
Dnes tedy u příležitosti blížícího se významného dne dodávám další záběry, ze kterých je patrné, jakou lásku dokážeme dát svým domácím mazlíčkům. Na druhé straně to těžko kontrastuje s televizními záběry, kde se lidé ke zvířatům chovají tím nejodpornějším způsobem. V lepším případě řidič jen laxně odpoví, že prostě dostal na vozovce smyk a nucená porážka zvířat se konstatuje jen slovem bohužel a nějakou pokutou, v horším jde o soudní tahanice a různé naschvály ,, s lidmi", kteří jsou zrůdnými řezníky nejtěžšího kalibru a vůbec si nezaslouží právo užívat s námi drobných darů přírody a života. Ale, bohužel mám někdy pocit a věřím, že rozhodně nejsem sám, že ti, kteří mohou nějakým způsobem apelovat na výchovu lidí ze svých pozic, mají v hlavách něco úplně jiného, což mnohdy dostáváme prostřednictvím médií, jako různé kauzy, které se stávají na několik dní jediným mediálním téma celého národa.
Žijeme v uspěchané době a do jisté míry si tu uspěchanost každý jedinec tak nějak i částečně sám reguluje. Nezapomeňte alespoň v pátek se na chvíli zastavit a zavzpomínat na chvíle, které jste strávili s těmi, co už nežijí, ať už jsou z říše lidí, nebo i zvířat. Ostatně, právě majitelé zvířátek mnohdy sami dobře vědí, jak zajímavá a nevyzpytatelná je ona hranice.
SŠ
Žádné komentáře:
Okomentovat