Dolní Žleb, místní restaurace.
Aktualizace 5.6.2016:
Když se dnes dívám na tento pětidílný seriál, kdy jsem každý den napsal nový díl, tak musím říci, že tento první díl je plný filosofie a na jízdní kolo nasedneme, až ve druhém dílu. Přesto je tento díl neustále navštěvovaný, zatímco ostatní díly byly sledované pouze v říjnu 2012. Čím to je, tak to fakt nevím, protože tu už dávno je článek nový a vůbec nenavštěvovaný http://soutok.blogspot.cz/2016/04/v-jednom-clanku-na-kole-podle-labe-z.html , kde jsem všech těch pět dílů předělal do uspokojivě dlouhého jednorázového článku. Ovšem, pokud chcete vidět více obrázků, pak má jistě smysl číst i seriál, ovšem celý :-).
A za přečtení stojí i etapa na našem území http://soutok.blogspot.cz/2016/05/labska-cyklotrasa-c2-nedelni-etapou-od.html mezi Libochovany u Litoměřic a Děčínem, jakož i jarní Toulky ( velikonoce) z roku 2012, kdy jsem tři díly věnoval cyklotrase mezi Mělníkem a Ústím nad Labem.
Původní úvodní díl seriálu z roku 2012:
Tak jsem si tak říkal, jest-li si nemám třeba už také odepnout ten dobrovolný čip, co mám na krku, a který provází každého jedince, který píše o akcích a cestách, které absolvuje. Co k tomu vlastně vede lidi psát někde na blogu, nebo na webu své zážitky z cest a podílet se o své zkušenosti ? Možná je to radost z publikování, možná je to chuť být nějak prospěšný, možná oboje, či je snad toho více. Nicméně, vyslechl jsem i zajímavou větu, že je vždy dobře, když za člověkem něco pozitivního zůstane. Je to filosofická otázka.Jak jistě víte z minulosti, tak jsem na jízdním kole projel loni úsek Labské cyklotrasy z Mělníka do Ústí nad Labem ( mimo jiné) a toto jsem publikoval na Mělníčku i později zde na Soutoku. Zkrátka tam, kde byl projevený něčí zájem, nebo kde jsem z principu mohl ;-). Tehdy mě ani nenapadlo, že až se prvně vydám podle řeky na cizím území, že to nebude Labe, ale Spréva ( článek v Soutoku) :-) , ale nakonec, se přece jen vrátila taková ta dávná myšlenka o průzkumu Elberadweg ( Tak se jmenuje Labská cyklotrasa v Německu).
Je pravda, že je spousta cyklistů, co projeli svět a napsali o tom knihy ( Michal a Lucka) i na netu, ale já si myslím, že každý obyčejný člověk rád čte o tom, co je mu tak nějak dostupné, co skoro nic nestojí, kam si jen tak může jako-by odskočit a co není třeba někomu závidět, protože to můžem hravě udělat každý. A právě toto poznání je moc důležité pro posun myšlení společnosti pozitivním směrem. Nikdo přece netouží potkávat lidi minimálně bloumající a bez zájmu, kteří ani nevědí, jak se naše řeka jmenuje dál za hranicemi ( Teď to bylo v televizi). Také se lecos mění a dávné předsudky, že tam za hranicí žijí lidé, kteří nejsou dobří, jsou také zcestné.
A tak jsem využil plánovaný prodloužený víkend k tomu, abych si v pátek trochu orazil a v sobotu brzy ráno šel na věc. Vyjížděl jsem autem v půl šesté a cílem mé cesty byla kdysi pohraniční víska Dolní Žleb, která je od roku 1980 součástí Děčína. Však si také místní stěžují, že to od té doby za moc nestojí a Děčín sem moc neinvestuje. Původně zde žilo převážně německé obyvatelstvo a obec se jmenovala Nieder Grund. Mimochodem, je zde i žlezniční stanice, kde zastavují regionální vlaky. Cesta byla příšerná. Použil jsem dávné trasy dálkového autobusu Praha-Mělník-Děčín ( přes Zakšín) a od Tupadel trošku zlobila mlha. Nejhorší situace však byla v samotném Děčíně. Už tady lze sice nastoupit na hezkou cyklostezku podobnou té naší, ale bylo by to o dalších 9 km, čili o 18 km delší, což bych už jen těžko zvládal.
A tak mě čekala silnička, kde se nedá téměř vyhnout, která se klikatí s kopce i do kopce podle svodidel v blízkosti železnice. V 7.30 jsem byl na místě. V místě sice probíhá přívoz na druhou stranu na silnici na Hřensko, který snad bývá využívaný, ale ráno se tu válela jen mlha a vše spalo. Byl jsem rozhodnutý celou trasu strávit na levém břehu řeky. A příště už snad vyrazíme :-).
A kolik toho máme před sebou ? Správná otázka. Pokud vyndáte jízdní kolo tak 10x v roce ( moje kategorie :-)), tak vězte, že pokud splníme plán a nebudeme otáčet, ani nikde používat vlaku, tak uděláme 120 km :-).
Cyklostezka Děčín-Bad Schandau relativně připomíná tu naši z Brozánek do Hněvic. Také se tu dá na bruslích.
http://soutok.blogspot.cz/2012/10/na-kole-z-decina-do-drazdan-zpet-za_3.html
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat