Na kole z Děčína do Drážďan a zpět za jeden den (5) závěr.

Pirna

Průvodce doporučuje absolvovat trasu podle Labe proti toku řeky. Je to z důvodu převládajících SZ větrů a platí to spíš pro německé roviny. Však již cestou tam jelo kolo bez problémů samo mnohde svižnou dvacítkou :-) a zpátky se rozběhlo ke třicítce :-). Abych se takzvaně neserval, když mám ještě 60 km před sebou, tak jsem vytáhnul nachvíli sluchátka a kombinoval jsem za jízdy poslech místních rádií s případným objevem nových RDS. Z našich tu hrál dobře Impuls a ČR3 z Bukové hory. Přitom jsem tak trochu záviděl lidem v restauračních zahrádkách u řeky, kteří se mohou zabývat poklidnému rozjímání u zlatavého moku. Za chvíli mě předjel cyklista s přívěsem a naší vlajkou na zádi, ale to je tu běžné. Bohužel jsem měl plné ruce věcí, když jela  kolem dvě nejzvláštnější cyklovozidla. Byl to takový pojízdný stůl u kterého seděli kluci i holky, všichni pili pivo, šlapali a jeden to monstrum řídil. Lodě na řece ani nepočítám.

Zahrádky u lodi Beskydy.

Do Pirny jsem přijel v 16 hodin. Když jsem zjistil, že stačí jenom podjet trať a člověk je prakticky už na středověkém historickém náměstí, tak nebylo co řešit. Pirna navíc patřila asi 150 let k Českému království a na kostele tu měli plastický barevný kamenný znak, který tak dobře znám z Krkonoš od pramene Labe. Za Pirnou kotvila loď Beskydy s naší dechovkou a našimi důchodci. Na břehu měla otevřeno jakási čistě zahradní restaurace, a tak tu probíhala čilá spolupráce. Němci na břehu tleskali dechovce a naši lidé chodili na břeh pro pivo.

V Kurort Rathen už zdaleka nebylo tak živo, jako dopoledne a smrákalo se, ale měl jsem dobrý fotopřístup k celé zahradní železnici za plotem. A teď si vzpomínám, že jsem nezmínil jakýsi otravný létající hmyz, který mě donutil zejména u řeky a hlavně u Pirny nasadit brýle a ještě občas nepříjemně otravoval obličej. Asi přišel tento úkaz se soumrakem i s jakousi nepatrnou změnou počasí.

kousek u hranic

Nakonec jsem byl rád, že už jsem v Königsteinu a procházku kolem aut na rušné silnici jsem bral, jako zpestření. V 18.15 mě přivítala opět budova vlakového nádraží v Bad Schandau. Byl jsem zvědavý, kdy tam zavírá infocentrum apod. Měli do 18 hodin. Pak už se rychle šeřilo, což mě díky čelovce mohlo nechat klidným, ale věděl jsem, že bohužel nevyfotím první české kopce u Hřenska, které ráno nebyly vidět kvůli mlze.

V 19.05 jsem konečně už se zbytkem sil ( se západem slunce mě opustila i síla :-)) dojel k autu, kde se to hemžilo lidmi. Ukázalo se, že jenom přijela německá mládež z městečka Halle na chatičku do Dolního Žlebu a zrovna vybalovali věci. Vůbec se nedivím, že je můj příjezd zaujal, včetně oněch mých 120 najetých kilometrů, trošku mi pomohli s nakládkou a došlo na lehkou konverzaci ;-):-).

A jsme v cíli

Pak už přišel jen nepříjemný zážitek s vyhýbáním dvou aut v Prostředním Žlebu, který jsem ustál a ve 21 hodin mě přivítalo královské město Mělník, jehož věhlas znají i daleko v sousedním Německu. Třeba právě i v tom Halle.

SŠ