Výročí 100 let potopení Titaniku.

Částečný řez lodí.

Dne 15. dubna si lidstvo připomene 100. výročí potopení nepotopitelné lodi, které bylo fantastickým způsobem filmově ztvárněno v nejdražším filmu všech dob, který se proslavil nejen nejpřesvědčivější rekonstrukcí celé akce, ale i pohledem na rozdílnou společnost plující na lodi, které dominuje příběh lásky dvou lidí pocházejících z rozdílných společenských vrstev. Je asi zbytečné zde psát, že bude jistě film ke shlédnutí v televizi. Nám se hodí, jako motiv na článek, který vychází z materiálu, který může být pro někoho překvapením, jako byl pro mě.

Nejprve se podívejme stručně v datech, jak se vše odehrálo. Dne 31.3. 1909 byla započata stavba dosud největší lodi, která byla dlouhá 269 metrů, široká přes 28 metrů, ponor 10,5 metru a kapitánský můstek čněl přes 21 metrů nad hladinou. Ochoz Vrátenské rozhledny u Libovic u Mšena má 25 metrů. Titanik mohl pojmout zhruba až 2 600 cestujících s další tisícovkou lodních důstojníků a členů posádky. Přesto byl vybaven pouze 20 čluny, aby bylo splněno nařízení bezpečnostních směrnic. S potopením lodi se vůbec nepočítalo. Předpokládám, že technickou stránku věci vnímavý čtenář ví a tak si připomeneme pouze časy, které jsou totožné samozřejmě i s filmem a můžeme si udělat představu.

31.5. 1912 je Titanik v Belfastu spuštěn na vodu. 10.4. 1912 ve 12.14 pluje ze Southamptonu k Francii. Ve 21.30 opouští francouzský Cherbourg a míří k Irsku. Dne 11.4. ve 12.20 vyplula z irského Queenslandu k New Yorku. Dne 14.4. 1912 ve 23.30 přichází zpráva z lodi Californian, která je vzdálena pouhých 31 km, že musela zastavit kvůli ledu. Radista Titaniku hlásí: ,,Sklapni, předávám zprávy pro mys Race." Poté se prý radista Californianu uložil ke spánku.

Ve 23.39 naráží Titanik rychlostí cca 40 km/hod na kru a roztrhne dno v délce 90 metrů. Dne 15.4. v 0.05 nechá spustit kapitán na hladinu záchranné čluny. V 0.15 Titanik vyslal nouzové signály a v 0.45 dosedly první čluny na hladinu moře. Ve 2.10 se záď Titaniku vynořila z vody a ve 2.17 se Titanik ponořil do tmy, když byly vyřazeny generátory proudu. Ve 2.18 se loď rozlomila a ve 2.20 mizí pod vodou. Ve 4.10 naložila Carpathia první a v 8.30 poslední člun. Zkázu přežilo 706 osob.

A kde byla loď Californian ? Viděla světlice v 0.15, ale reagovala až o 3 hodiny později a podle 16 svědků z Titaniku bylo před potopením lodi vidět v dálce světla jakési lodi. Dodnes je záhadou, zda šlo o Californian, či byla na blízku ještě jiná loď, ale ví se, že zkrátka odplula ještě před potopením lodi Titanik. Dalo by se říci, že tu zřejmě panovaly určité obavy, že bude loď stržena společně s Titanikem do hlubin, nebo, že topící se lidé zvrhnou posádky záchranářů ve člunech do moře apod.

V každém případě přitahoval živel a zkáza lidstvo od nepaměti, zvlášť když nejde o fantasii, ale realitu, která se stala a věřím, že mnozí z nás, se třeba i jen na pár minut podíváme, abychom si připoměli toto významné výročí překonaného mýtu o nepotopitelnosti. Jak poučné. Vzpomeňme na rok 2002, kdy si leckdo myslel, že Vltavská kaskáda nepustí vodu do Kel a Zálezlic či na Pšovku. Nepustila by, kdyby....kdyby se s ní správně zacházelo a nedošlo k pochybení, jako v případu komunikace mezi Titanikem a Californianem.

Závěrem jen dodám, že otištěný obrázek je z časopisu a není ani úplný, ani nijak vyjímečný a nedosažitelný, abychom se vyhnuli případným autorským problémům.

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.