Chata na Pancíři.
Pokud vás zajímají výlety Soutoku, tak jste jistě postřehli oznámení, že jsem během sedmi dnů udělal na Jízdenku na léto čtyři výlety. Dva z nich jsem zde již představil ( Břeclav-Moravské pole, Domažlice a Hoher Bogen) a dnes vás tedy vezmu na výlet třetí, který byl ve skutečnosti poslední, ale rozhodl jsem se jej vydat, jako předposlední.
V Praze u mostu vlak zastavil.
Protože jsem v pohoří Hoher Bogen neulovil ty rozhlasové stanice, které jsem tam chtěl zachytit, tak jsem vymýšlel výlety tak, abych měl šanci toto napravit. K návštěvě Pancíře mě motivovalo hned několik okolností. Je sem dost dobré spojení, od vlaku jste na kopci za chvíli a ani nepotřebujete použít lanovku, a konečně, je odtud pěkný výhled, který někdy nabídne i Alpy.
Byl jsem tu naposled v roce 2000 na skupinovém zájezdu, a protože jsme tehdy v květnu dorazili na vrchol asi v 9.30 hodin, tak se mi je opravdu ještě podařilo zahlédnout, než se počaly ztrácet v oparu.
Ráno jsem vyjížděl v 5.32 z Mělníka do Všetat rychlíkem na Kolín. Odtud jede vlak z Turnova ( v 5.50), který vás přiveze do Prahy na Hlavní nádraží v 6.35. Ani se moc nenačekáte, a už v 7.12 vás veze přímá linka do Železné Rudy-Alžbětína. Z důvodu rekonstrukce nádraží v Plzni, však musíte přejít do jiné vlakové soupravy, což je nějakých 100 metrů pomalé a pohodlné chůze. Času tam máte i na rozhovory na poróně dost.
Pak vás vlak veze malebnou krajinou přes Klatovy a Hojsovu Stráž ( Zrovna včera v televizi bylo, že tam jeden chlapík vyrábí v obci další vesnický orloj v ČR.) do stanice Špičák, kde pro náš cíl cesty vystoupíme. Je téměř 11 hodin dopoledne. Počasí bylo velmi příjemné, spíše pod mrakem a neviděl jsem důvod, proč bych se neměl vydat 4 km po červené na Pancíř po svých.
Špičák.Nádraží i hora nad ním.
Tam jsem také v 11.45 úspěšně dorazil a na posledních metrech jsem povykoval na lidi na lanovce, zda jim tam není trošku zima. Bylo jim docela zima. Chata na Pancíři slouží, jako restaurace s ubytováním a zároveň vám za 20 Kč prodají na vaši žádost plastovou vstupenku a odblokují dveře vedoucí do rozhledové věže. Jakou jsem měl viditelnost, tak to můžete vidět z obrázků. Otevřel jsem si z důvodu fotografování i rozhlasového příjmu vždy potřebné okno a občas jsem měl ve věži i nějakou tu návštěvu. Někdo byl sdílnější, jiný trochu morous, ale tak už to chodí.
V obci.
Nejvíce mě však rozpálilo, že měli jen pohledy a jedinou turistickou vizitku ( chaty) už vyprodali. Hlavně, že nabízeli magnetky. Tady jsem tedy udělal chybu, když jsem dal na radu obsluhy a vracel jsem se po stejné značce k jiné chatě, kde by prý mohli něco podobného mít. Tak trošku jsem totiž spekuloval o malé zacházce k Čertovu jezeru, které jsem společně s Černým jezerem také navštívil před 17 lety. To to uteklo.
Z Pancíře jsem odcházel ve 13.30 a ve 14 hodin jsem byl již opět na nádraží ČD ve Špičáku. Odjet domů bez vizitek však bylo nemyslitelné, a tak následoval 3,5 km dlouhý zrychlený přesun k info centru v Železné Rudě, kde je opravdu bohatý výběr všeho. Vlak měl totiž odjíždět z Železné Rudy-Alžbětína ve 14.45 a k info centru jsem došel někdy ve 14.38.
Mohl jsem jet domů klidně až v 16.45 hodin, nebo ještě později, ale když já chtěl být doma aspoň ten poslední pátek také jednou včas, užít si večer, a ne zase přijet nejdříve v půlnoci.
Lanovka na Pancíř má jednu přestupní stanici.
Vlak stavil ve stanici Železná Ruda-město ve 14.58 a mně končil čtyřhodinový pobyt na Šumavě, jako když jsem si vyšel jen kousek za Mělník. Vzhledem k ceně jízdného to tak však opravdu bylo. Nesmíme zapomenout, že již první výlet mi vrátil investici do jízdenky v porovnání k běžnému jízdnému.
Pancíř, konečná stanice.
Projel jsem opět krásnou místní krajinou a v 16.57 mě čekalo přesedání v Plzni do mezinárodního rychlíku od Německa, kde se zažilo plno legrace. Nejprve totiž chodily po vagonech v obou směrech celé zástupy, pak se údajně přidával vagon a nakonec jeden sympaťák s veselou náladou a v klobouku nám zevnitř otevřel kupé a pravil: ,, Proč si nesednete ?:-))" - ,,No, protože není skrz kouřové sklo vidět dovnitř". A pak už se jen povídalo a povídalo.
Ráno, tak asi do 10 hodin bývá někdy šance vidět Alpy.
Jel s námi například Japonec, který bydlel v Satalicích u Prahy a každý den jezdil tři hodiny ráno a tři hodiny odpoledne do Plzně do práce, kde překládal v jedné výrobní firmě. Bylo mi divné, proč si čte japonsky psanou knížku s obrázkem parní lokomotivy a dozvěděl jsem se, že si občas ještě brigádně přivydělává přes léto, jako obsluha ve spacích vagonech na mezinárodních linkách. Upovídaní byli i další dva pánové, tak nebyl čas na pozorování krajiny. Jen dvě mladé slečny a jedna paní natahovaly uši.
To tak prostě ve vlacích chodí, že si tu lidé řeknou plno věcí, protože vědí, že se brzy ztratí v anonymitě života. A tak nezbývá než dodat, že v Praze jsem byl v 18.41, do Všetat jsem jel vlakem na Turnov v 19.25 s příjezdem do Všetat ve 20.06, a na Mělník jsem měl jet ve 20.12 vlakem od Kolína s příjezdem ve 20.21 do Mělníka. Jak však víte z minulého článku, tak vlak od Kolína měl 20 minut zpoždění.
I tak však byl trošku pokrácený výlet na Šumavu krásný a počasí vyšlo. Zřejmě by se vyplatilo například z Pancíře sejít přímo do Rudy k info centru, popojet opět na Špičák a zajít si k nedalekým jezerům. Jejich zvláštností je, že jejich vody tečou pokaždé do jiného moře a probíhá tu rozvodí.
Ještě dlužím weby: http://www.dalekieobserwacje.eu/tag/pancir/
http://www.sumavanet.cz/fr.asp?tab=snet&id=7841&burl=
V útrobách rozhledové věže.
Okna jsem si otvíral podle potřeby.
Velký Javor. Nejvyšší hora Šumavy.Dojdete na něj asi za čtyři hodiny ze stanice Železná Ruda-Alžbětín ( hranice probíhá středem nádražní budovy). Soutok tam byl v roce 2000.
Výhledy z rozhledny.
U Železné Rudy.
Železná Ruda.
