čtvrtek 11. září 2025

Mšensko opět nezklamalo. Nedělní výhled z rozhledny na Vrátenské hoře dovolil spatřit Krkonoše. Mšenský park Debř přitahoval návštěvníky. Úplné zatmění Měsíce, aneb to je ta síla médií. Díl 1/2.

 


Přátelé, občas se stává, že člověk musí něco řešit, nebo má nějakou společenskou akci, a tak náhle není čas na volnočasové aktivity a tím i na psaní. Nicméně, máme tu opravdu převážně letos krásné září a aspoň v neděli odpoledne jsem si našel čas na malý výlet do mých blízkých oblíbených míst. První akcí dne, tak byla vyjížďka na oblíbenou rozhlednu Vrátenská hora, ke které mám zkrátka hluboký vztah, jak již jistě víte z mých mnoha článků.

Tam jsem toho prožil za ten život docela dost, a tak se tam člověk prostě rád vrací. Samozřejmě, že tam člověk jede hlavně za tím úžasným rozhledem. Vždyť, kam jen se podíváte, tak tam už jste s určitou nadsázkou někdy v životě byli. A konečně platí i to, že všechna ta místa jsou pořád výzvou k dalším návštěvám. Odtud si je však můžete v kostce rychle připomenout a máte přitom pohledu takový povznášející pocit.

Na oba kopečky Bezdězu se dá koukat z mnoha vzdálených míst i z mnoha úhlů, a každý z nich má nějaké své osobité kouzlo, ale snad odnikud to není takový prožitek, jako právě odtud.



Když už se řekne Bezděz, tak váš zrak musí neodmyslitelně pokračovat na 1012 m.n.m. vysoký kopec Ještěd s úžasnou vrcholovou stavbou architekta Hubáčka. Opravdu si nedovedu představit, že by tam měla stát nějaká jiná stavba. Fotografie jsem z časových důvodů ani neupravoval.



Hned vpravo od Ještědu spatříte Jizerské hory, ale hlavně navazující Krkonoše. Když se objeví Krkonoše, tak je to vždy zvýšený důvod k radosti, a to tím spíše, když zaznamenáte některé dominanty vrcholového hřebenu. Obyčejně to bývá polská bouda Szrenica ( níže a východněji Vosecká bouda), pyramida Violík, rozhlasová a televizní bouda Sněžné jámy, kterou následuje nejvyšší vrchol západní části pohoří Vysoké kolo ( 1510 m.n.m.). Zajímavostí je, že směrem k nám ten terén padá pozvolna, ale do Polska je to opravdu strmé.

Schválně se někdy vypravte vlakem z Tanvaldu, Kořenova, nebo Harrachova do Jelení Hory  a prohlédněte si pohoří zase z druhé strany.



Téměř uprostřed snímku je typická stavba Sněžné jámy.


Tady máme v popředí Housecké vrchy a na pozadí již kopce Českého středohoří.



Bájný Říp.



Mladá Boleslav na pozadí není odtud již daleko.



Zámeček v Lobči.




Hrad Házmburk a kopce na Lounsku. Zatím mi musí můj nekvalitní automat Canon stačit, ale jistě by se nějaké to pořádné přibližovadlo hodilo. Někdy je dobré mít sebou i triedr, ale každá takováto přibližovací věc je objemová i něco váží.



Tady bychom s pořádným přibližovadlem  v levé části snímku  v nejvyšším bodu viděli i  odtud 120 km vzdálený Klínovec ( 1244 m.n.m.) Sněžka ( 1603 m.n.m.) je odtud vzdálena ,, jen" 82 km. Jde tedy na naše poměry o velmi velmi výtečnou vzdálenost, která je tu však tuším mediálně trošku opomíjena asi tak, jako u nás v Mělníku fakt, že vidíme na kopce až do Saska. Dobře patrný je v podmínkách zejména mobilní stožár na Kleiner Lugstein ( 898 m.n.m.) a 66 km od mělnického zámku.


Mnohdy neodolám a i třeba kvůli možným lepším podmínkám zkouším foto nějakého objektu znovu.


Milešovka  a Kletečná jsou u nás dva dominantní vrcholy, které mají navíc společně s Řípem a Lugsteinem roli  slunečního  kalendária.


Sedlo ( 726 m.n.m.) je nejvyšším kopcem východní části Českého středohoří. Odtud však není tak malebné, jako od naši vily Karoly.


Vysílač Buková hora je nejen dálkovou dominantou, ale jeho dosah se táhne i daleko do nitra Čech.



V popředí Bělá pod Bezdězem.


Znovu Krkonoše.


Můj výlet pokračoval po Vrátenské hoře ve Mšeně, kde jsem se prošel do tamního vyhlášeného městského parku Debř, ale fotky z něj si necháme na příště. Byl tu jistě potenciál i na návštěvu Bludiště, ale to se hodí spíše na časy, kdy vás nic neomezuje v čase, a kdy už tu není až příliš turistů.

Protože jde celkem také o bohatou fotogalerii, tak Mšeno bude příště a pojďme již k závěru slavné neděle 7.9. 2025, která se zapsala hlavně svým zatměním Měsíce, jenž bylo na našem území, jako úplné. V tomto stavu měl Měsíc vyjít asi v 19.35 hodin.


Média udělala akci pořádnou reklamu. Problém byl, že lidé i po západu slunce v našem městě Měsíc nemohli najít a marně jej vyhlíželi. Osobně jsem po různých marných pokusech došel až na starý autobusák ( křižovatka Fibichova - 28. října), kde již bylo z dálky vidět seniorskou manželskou dvojici, která tu evidentně úkaz sledovala.

To již bylo snad 20.40 hodin SELČ. Zdálo se, že tu nějaká oblačnost i je, ale hlavně to bylo světelně opravdu slabé. Došel jsem až za kulturní dům, kde bylo více tmy a zkoušel jsem zázraky.



Přiznám se, že jsem focení mobilem předem nijak nestudoval a výsledek byl tak tristní, že byl nepoužitelný, ale aspoň Canon automat odvedl nějakou práci, byť ty pixely jsou prostě bída. To je jinak prostě lahůdka pro opravdové fotografy s pořádnými a někdy i ne lacinými foťáky, které to focení baví hrozně moc tak, že je to pro ně number one. Osobně nemám tak vyhraněnou paletu zájmů, o čemž svědčí fakt, že jsem třeba včera řešil, jak na jednom mezinárodně sledovaném webu vkládat své rozhlasové FM záchyty do databáze.

To je tedy z 1/2 vše, a až bude čas, tak ve 2/2 si projdeme mšenský park Debř. Byl to po dlouhé době zase zážitek.



Poslední snímek Měsíce byl asi ve 21.07 SELČ, kdy nám už těleso vystupovalo pomalu ze zemského stínu, aby dosáhlo celkového výstupu cca ve 22 hodin. Jistě by bylo příjemné za takového počasí sledovat do těch 22 hodin výstup Měsíce ze zemského stínu, ale když to nešlo a ani to není takový šlágr, jako polární záře. Na druhou stranu mám malou naději, že vzhledem k relativně častým zatměním Měsíce u toho třeba už za pár let budu a nebudu se už muset ohlížet na nějaké nutné zítřejší ranní vstávání.







Žádné komentáře:

Okomentovat