čtvrtek 12. dubna 2012

Parní mašiny a oslavy kolem nás.

Šlechtična patřila s Albatrosem a Štokrem k našim největším lokomotivám. Dlouho jezdila i mezi Mělníkem a Prahou.


V sobotu 21.4. se tradičně koná známá Řípská pouť a ta je tradičně spjata s jízdou mimořádného parního vlaku, který nese jméno Svatý Jiří. Lokomotiva ,, Čtyřkolák "( lokomotivy mají své zažité přezdívky) vyrazí z Prahy-Braníka přes Kralupy a Vraňany do Ctíněvse ( pouťová ves pod Řípem), odkud pokračuje do Zlonic ( u Slaného), kde je asi nejbližší muzeum klasické železnice u Mělníka.( Tady mají i autobus RTO, o kterém jsem psal v seriálu o dopravě)




O týden později vyráží z Prahy parní lokomotiva Šlechtična ( ještě v roce 1976 provozovala ve 13 hodin spoj z Mělníka přes Všetaty do Prahy) do Brandýsa nad Labem na historickou akci ,,Audience u císaře Karla I. a Rudolfinské slavnosti". Z Brandýsa vlak podnikne vyhlídkovou jízdu do Mělníka a zpět.




Materiál jsem čerpal ze železničního časopisu veřejnosti zdarma přístupného na každém nádraží.




Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.

středa 11. dubna 2012

Před 51 lety opustil člověk Zemi.

Dne 12.4.1961 vzlétnul lodí Vostok 1 sovětský kosmonaut Jurij Alexejevič Gagarin, jako první člověk na světě ke hvězdám. Od té doby se datuje předlouhá historie kosmických letů. Lidstvu asi nejvíce utkvělo v hlavách dobytí Měsíce Američany v roce 1969, či spojení lodí Soyuz a Apollo v roce 1975, nebo také havárie Apolla 13. Zajímavým momentem byl také rok 1973, kdy lidstvo vyslalo dvě rakety směrem ze sluneční soustavy, aby nesly poselství vepsané na tabulkách případným jiným civilizacím. Od té doby bylo pořízeno několik snímků vzdálených planet i jejich měsíců, lidstvo se vydalo k Marsu, byly objevené planety blízké charakterem té naší, kde možná je podobný život, jako zde. Po obřím teleskopu na hoře Mont Palomar, byl dokonce instalován teleskop přímo do kosmu a v těchto dnech se rodí v Jižní Americe ještě větší pozemský teleskop.Nezbývá, než dodat,že od chvíle, kdy prvně vzlétnul do kosmu pes Lajka, pak první muž a žena Valentina Těreškovová, kdy jezdil po měsíci Lunochod učinila technika mílové kroky, jak jistě nejlépe vědí ti, kteří se alespoň občas podívají, co je na tomto poli vědy nového. Pro nás je ctí, že po SSSR a USA jsme díky Vladimíru Remkovi v roce 1978 třetí Zemí v kosmu.

Pro rádio Soutok Standa Švec.


.

pondělí 9. dubna 2012

Výročí 100 let potopení Titaniku.

Částečný řez lodí.


Dne 15. dubna si lidstvo připomene 100. výročí potopení nepotopitelné lodi, které bylo fantastickým způsobem filmově ztvárněno v nejdražším filmu všech dob, který se proslavil nejen nejpřesvědčivější rekonstrukcí celé akce, ale i pohledem na rozdílnou společnost plující na lodi, které dominuje příběh lásky dvou lidí pocházejících z rozdílných společenských vrstev. Je asi zbytečné zde psát, že bude jistě film ke shlédnutí v televizi. Nám se hodí, jako motiv na článek, který vychází z materiálu, který může být pro někoho překvapením, jako byl pro mě.


Nejprve se podívejme stručně v datech, jak se vše odehrálo. Dne 31.3. 1909 byla započata stavba dosud největší lodi, která byla dlouhá 269 metrů, široká přes 28 metrů, ponor 10,5 metru a kapitánský můstek čněl přes 21 metrů nad hladinou. Ochoz Vrátenské rozhledny u Libovic u Mšena má 25 metrů. Titanik mohl pojmout zhruba až 2 600 cestujících s další tisícovkou lodních důstojníků a členů posádky. Přesto byl vybaven pouze 20 čluny, aby bylo splněno nařízení bezpečnostních směrnic. S potopením lodi se vůbec nepočítalo. Předpokládám, že technickou stránku věci vnímavý čtenář ví a tak si připomeneme pouze časy, které jsou totožné samozřejmě i s filmem a můžeme si udělat představu.


31.5. 1912 je Titanik v Belfastu spuštěn na vodu. 10.4. 1912 ve 12.14 pluje ze Southamptonu k Francii. Ve 21.30 opouští francouzský Cherbourg a míří k Irsku. Dne 11.4. ve 12.20 vyplula z irského Queenslandu k New Yorku. Dne 14.4. 1912 ve 23.30 přichází zpráva z lodi Californian, která je vzdálena pouhých 31 km, že musela zastavit kvůli ledu. Radista Titaniku hlásí: ,,Sklapni, předávám zprávy pro mys Race." Poté se prý radista Californianu uložil ke spánku.


Ve 23.39 naráží Titanik rychlostí cca 40 km/hod na kru a roztrhne dno v délce 90 metrů. Dne 15.4. v 0.05 nechá spustit kapitán na hladinu záchranné čluny. V 0.15 Titanik vyslal nouzové signály a v 0.45 dosedly první čluny na hladinu moře. Ve 2.10 se záď Titaniku vynořila z vody a ve 2.17 se Titanik ponořil do tmy, když byly vyřazeny generátory proudu. Ve 2.18 se loď rozlomila a ve 2.20 mizí pod vodou. Ve 4.10 naložila Carpathia první a v 8.30 poslední člun. Zkázu přežilo 706 osob.


A kde byla loď Californian ? Viděla světlice v 0.15, ale reagovala až o 3 hodiny později a podle 16 svědků z Titaniku bylo před potopením lodi vidět v dálce světla jakési lodi. Dodnes je záhadou, zda šlo o Californian, či byla na blízku ještě jiná loď, ale ví se, že zkrátka odplula ještě před potopením lodi Titanik. Dalo by se říci, že tu zřejmě panovaly určité obavy, že bude loď stržena společně s Titanikem do hlubin, nebo, že topící se lidé zvrhnou posádky záchranářů ve člunech do moře apod.


V každém případě přitahoval živel a zkáza lidstvo od nepaměti, zvlášť když nejde o fantasii, ale realitu, která se stala a věřím, že mnozí z nás, se třeba i jen na pár minut podíváme, abychom si připoměli toto významné výročí překonaného mýtu o nepotopitelnosti. Jak poučné. Vzpomeňme na rok 2002, kdy si leckdo myslel, že Vltavská kaskáda nepustí vodu do Kel a Zálezlic či na Pšovku. Nepustila by, kdyby....kdyby se s ní správně zacházelo a nedošlo k pochybení, jako v případu komunikace mezi Titanikem a Californianem.


Závěrem jen dodám, že otištěný obrázek je z časopisu a není ani úplný, ani nijak vyjímečný a nedosažitelný, abychom se vyhnuli případným autorským problémům.


Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

neděle 8. dubna 2012

Cestujeme z pohodlí svého křesla.




Nádraží v Železné Rudě-Alžbětíně bylo léta rozdělené mříží. I dnes zde mnohé vlaky končí, ale o 100 metrů dále na stejné koleji nastoupíte do vlaků společností našich sousedů.




Kdysi to vypadalo, jako fantazie, ale jakmile se objevily počítače, stalo se to realitou. Někteří z nás dostali chuť, se z pohodlí domova třeba jen tak projet nějakou reálnou krajinou a nejlépe samozřejmě krajinou známou. A tak se ještě v prehistorii PC, kdy vládnul světu operační systém DOS narodilo několik prográmků, jejichž tvůrci, se snažili nabídnout projížďku reálnou krajinou zpravidla vlakem či autem. Byly to programy velmi primitivní, které nemohly přinést nějakou větší potěchu. Známý free program byl polský Mechanik, který nabízel výběr asi ze tří druhů lokomotiv z postu strojvedoucího. Tvůrci však používali stále se opakující motivy i stejné šablony pro konkretní budovy i stromy, s okolím si moc hlavu nedělali a nám rovinatá polská krajina s cizími názvy nic neříkala. Internet je však fenomén, a tak se podařilo vyšťárat i několik tratí našich, které šly v tomto programu spustit. Mezi nimi byla i ta naše trať, ale vzbudila úsměv, neboť její tvůrce tudy projížděl snad naposledy ještě v 70. letech. Našel jsem budovy, které už dávno nestojí. Navíc si tehdejší tvůrci s okolní krajinou hlavu moc nelámali. Vše se omezilo na koleje, názvy stanic a objekty do vzdálenosti maximálně 20 metrů.




S rozvojem systému Windows, se však narodila řada takovýchto programů, která nakonec finišovala programem Trainsimulátor. Na jeho stránkách dnes najdete vybudované i stále nedokončené tratě od mnoha nadšenců, kteří s digitálními kameramy a fotoaparáty zaznamenají reálnou podobu, kterou pak složitě a dlouhodobě programují tak, že máte ve finále pocit, že jste téměř v reálu. Již se mnohem více dbá na výhledy, můžete měnit stanoviště nejen podle druhu lokomotivy, ale přepínat i do pozice pasažera ve vagonu, který, se může dle libosti rozhlížet libovolně do stran. Přepínání počasí a denní doby nemusím ani zmiňovat.




Ačkoliv tvůrci tratí pracují stále dále, lze říci, že je už toto překonané. České dráhy pomalu umisťují na některé lokomotivy kamery se širokým záběrem a divák tak vidí, jako ve filmu skutečnou krajinu, kterou daná spoj právě natočí. Vše je teprve v začátcích, ale nutno říci, že jde o hezké zpestření chvil u PC. A tak se třeba i vy můžete dnes projet po trati Posázavského pacifiku, nebo prostě z Horních Počernic na hlavák. Vše najdete zde http://www.cd.cz/tv/z-pohledu-strojvudce/309_praha-cercany-trat-210 , kde ČD vůbec propaguje svůj život.


Nemusím snad ani dodávat, že v sousedním Německu měli na satelitu program, který si točili sami fandové a i náhodní cestovatelé, a který se 24 hodin věnoval železnici celého světa. Pak kdosi přišel na nápad dělat to, co dnes začíná dělat ČD, a tak se vám může někdy v časných ranních hodinách, nebo vnoci stát, že některý německý regionální program vám bude vysílat do domácnosti pohled z nějakého vlaku.




Pro rádio Soutok vytvořil Standa Švec.

čtvrtek 5. dubna 2012

Slavnostní otevření opravené základní školy

Dne 30. března 2012 došlo ke slavnostnímu otevření nově zrekonstruované základní školy v obci Chlumín.

K rekonkstrukci školy vedl především vysoký nárůst počtu dětí předškolního věku v okolí obce Chlumín.
Stavebními úpravami došlo k získání většího prostoru pro žáky základní školy, byly zrekonstruované dvě třídy, zázemí i tělocvična.
Nově bude také využit velký půdní prostor a to nejen pro žáky, ale i pro širší veřejnost, při konání nejrůznějších akcí.
Stavební projekt byl spolufinancován z Regionálního operačního programu Střední Čechy (ROP SČ).
ROP SČ přispěl částkou ve výši 9,7 miliónů korun, celý projekt byl vyčíslen na částku necelých 13 miliónů korun. Na slavnostního otevření základní školy se přijel podívat pan radní Milan Němec.
 

Dubnové akce v Městském muzeu Kralupy nad Vltavou

Ve čtvrtek 12.4.2012 proběhnou od 17:00 dvě vernisáže výstav s názvem Z historie letectví (na počest jejímu autorovi Antonínu Střejčkovi 1932 - 2012) a Knihy, knížky, knížečky (staré tisky a mapy ze sbírky muzea).
Úvodní slovo: Ing. Jitka Lísková
Hudební doprovod: Lucie Čížková
Výstav y potrvají do 23.5.2012
Ve středu 18.4.2012 se můžete od 16:00 těšit na přednášku s promítáním, nazvanou Lesníkem v rovníkové Africe, od Ing. Oty Setzera.
Vstupné: 50,- Kč
Ve středu 25.4.2012 od 18:00 proběhne Podvečer s flétnami. Veronika Sedláčková a její přátelé a žáci představí všechny typy tohoto nástroje. Zazní skladby J. S. Bacha, G. Vivaldiho a G. P. Telemanna.
Vstupné: 50,- Kč

úterý 3. dubna 2012

Velký pátek.

Ježíš nese kříž ulicemi Jeruzaléma na kopec Golgotu. Odsouzen k trestu mezi dvěma zločinci.


Tak, jako se pojí Vánoce s narozením Ježíše Krista, tak se pojí Velikonoce s ještě slavnějším obdobím Kristova života. Poslední okamžiky jeho života, se stali předlohou slavných velkofilmů, které se buď pokusily divákům přinést průřez jeho životem, tak, jak se nám z literárních pramenú dochoval, nebo zaznamenávají události od poslední večeře a zrady, až po smrt ukřižováním a nanebevstoupením.


U nás bývá zvykem na Velký pátek, kdy byl Ježíš ukřižován, zapalovat na některých místech ohně, podobně, jako o něco později na svátek čarodějnic.
Žijeme ve státě, kde jakákoliv náboženská víra bývá přijímána s určitými rozpaky, nedůvěrou či snad někdy i s určitým výsměchem a dokonce i zlobou, neboť kvůli náboženství zemřelo mnoho lidí ve válkách i popravou, ale na druhou stranu jsou mnohá náboženství zajímavým důvodem k zamyšlení, snad i k určitému studiu, a kromě krásných historických příběhů přináší určitá filosofická bohatství, která mají určitou hloubku i v dnešním současném životě.


A tak vlastně mnozí cvičitelé jogy, kteří hledají cosi, jako uvolnění těla i odpočinek mysli, si možná ani neuvědomí, že se úzce dotýkají myšlenek budhistického náboženství. Křesťanské náboženství může i dnešnímu nijak zvlášť věřícímu člověku přinést také mnoho pozitivních vjemů do života. Pohleďte jen na tu krásu interiérů, ale i exteriérů chrámů, katedrál, či kostelů a pomysleme i na ty nevyléčitelné lidi, pro které je určitá víra i jakousi nadějí.


Kristova schopnost uzdravovat lidi dotykem již dnes není chápána tak posměšně, jako v minulosti. Je vlastně ztělesněním určitých senzibilů či léčitelů a přiznejme si, že mnohé choroby jsou především psychyckou záležitostí. Dobrá nálada a uvolněné endorfiny umí zázraky. Možná jste se někteří sami přesvědčili, že sledování napínavého hokejového zápasu může člověka zbavit i docela obyčejné teploty a sportovní osobní aktivity mohou každého jedince povznést nad nepříjemné problémy.


Ježíš Kristus k nám však promlouvá i mnoha zajímavými připodobněními, nad kterými žasneme, neboť si uvědomujeme, kolik pravdy na nich je. Cožpak není pravda, že dobrý strom dává dobré ovoce, špatný špatné, a že od špatného člověka nemůžeme čekat nic dobrého? Cožpak není pravda, že se slovy a vírou je to, jako se zrním ?


Nechci tady teď opisovat nějaká evangelia, protože čtenáře stejně zaujme spíše nějaká senzace na pět vět, často i opsaná odjinud, než opravdu vypracovaný článek, ale jde v podstatě o to, že jen v úrodné půdě může ze semene něco vzrůst. To vidíme třeba ve sněmovně, kde se musí každý vykecat, aniž by ho někdo poslouchal a také to k ničemu užitečnému často nevede. Pak je důležité teprve to dopředu jasné hlasování. Prostě, poslouchá jen ten, kdo vás poslouchat chce. Což není člověk nejvíce mile překvapen, když na vás v dobrém vzpomene ten, od koho to tedy rozhodně nečekáte, než ten, od koho tak nějak očekáváte?


Těch podobenství je v Novém zákoně kvanta, a každý se může podívat už třeba teď někde tady na netu. Jistě se vám budou některá líbit, nebo budete mít pocit, že z nich číší určitá moudrost. A už jen to člověka povznese, že si někde něco pěkného zajímavého přečetl, co má určitou hloubku.


Závěrem nezbývá, než popřát krásné prožití velikonočních svátků a vězte, že i ve věcech pro někoho nepopulárních, které i mnohdy přehlížíme, lze najít cosi positivního.


Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

pondělí 2. dubna 2012

Aprílová Google mapa Mělníka a okolí

Na 1.4. si o Google mapy připravili ftípek. V něm jste se mohli na klasické mapy podívat přes 8bitové rozhraní.

neděle 1. dubna 2012

Budeme jezdit do Mladé Boleslavi,Turnova a Liberce přes Lysou nad Labem?




Čas od času, se v médiích rozvíří diskuse kolem takzvané Všejanské spojky, která obvykle zase vyzní do ztracena, ale tentokrát snad už ne. O co vůbec jde ?


Snad už od roku 1920 si občané Prahy stěžují, že je cesta vlakem do Liberce zdlouhavá, byť se nikde nepřestupovalo. Vede totiž z Prahy stále po jednokolejné trati přes Neratovice do Všetat, kam dorazí rychlík za 40 minut. Odtud pokračuje do Mladé Boleslavi a Turnova, kde se dnes přesedá. Do Turnova je to z Prahy dnes vlakem dvě hodiny a do Liberce dalších 40 minut.


Při pohledu do mapy zjistíte, že z Prahy do Lysé nad Labem vede rychlá elektrifikovaná trať, ze které vede dnes už zmodernizovaná odbočka do Milovic, kde je též elektrický provoz. Červeně vyznačený úsek na mapce je dlouhý pouhých 7 kilometrů. Tolik totiž chybí k tomu, aby se případné pokračování trasy dotklo trati Mladá Boleslav-Nymburk, která je rovněž jednokolejná.


Jak vidno, tato varianta je přímější, kratší a kromě 7 km kolejí se tu dá dělat prakticky na rovině plno věcí. Tím chci říci, že z obce Všejany, kde by se trať od Milovic napojila, je to do Boleslavi již jen pouhých 20 km. Pokud by chtěl tedy někdo elektrifikovat stávající trať přes Neratovice, jednalo by se o délku 72 km. Z Milovic by se sice muselo položit 7 km kolejí, ale stačilo by elektrifikovat pouhých 27 km trati. Další modernizace koridoru za Boleslaví je pak už pro obě varianty samozřejmě stejná. Uvažovat se dá samozřejmě i o položení druhé koleje, což by opět vyšlo samozřejmě levněji.


Závěrem lze říci, že je to samozřejmě rozumné řešení, pokud se tento krátký úsek propojí, a pro nás tady na Mělníku a v Neratovicích, se zřejmě nic nezmění, protože by byl totální nesmysl trať mezi Mladou Boleslaví a Všetaty zrušit. Ikdyž bych se dnes ani nedivil, kdyby to někoho nahoře napadlo a jezdilo se do Bolky přes Lysou a Milovice :-).


Situace by to však byla vskutku komická. Třeba by nám někdo vysvětloval, že máme i autobus a lokálku přes Mšeno do Bolky ,a ty vesnice na trati (Košátky,Chotětov,Zdětín) mohou jezdit autobusy.
Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

Zelené pivo na Mělníku pro Velikonoce 2012.



Tak tu máme Velikonoce a jednu aktualitu z internetu pro přátele zlatavého moku a různých tradic. Na Zelený čtvrtek se s oblibou ujalo čepování zeleného piva. Které mělnické restaurace a hospůdky nabízejí toto barevné zpestření? Tak to se dozvíte na pravidelné stránce akce http://www.zelenepivo.cz/kde-se-toci-pivo?t=M%C4%9Bln%C3%ADk.


Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.

pátek 30. března 2012

Toulky 15.

Rybník Stříbrník.


Dnešní Toulky zahájíme v samotném centru dnešní oblasti CHKO Kokořínsko v obci Kokořínský Důl. Minule jsme zmínili řadu pohostinství v této vsi, hrad i Orlí hnízdo a je třeba vzpomenout i Podhradskou tůň, kterou červená značka Máchovy cesty obchází, ale koneckonců i ještě jednou nešťastný areál zničeného hotelu Dolina s místním bývalým koupališťem. U silnice pak nacházíme také již zmíněný skalní byt a neměli bychom zapomenout i na dobře skrytý místní atokemp. Z obce stoupá vzhůru několik turistických cest, z nichž lze doporučit třeba malý pestrý okruh do osady Hradsko a zpět, anebo důležitá pět kilometrů dlouhá odbočka od hotelu Grobián přes Sedlec do Mšena.
Za osadou se již po pravé straně na louce otevírá tábořiště s penzionem Milča a vlevo odbočuje modrá značka do Jestřebice, která nás dovede nejprve ke skalnímu hrádku Nedamy, který je zajímavým útvarem v pískovci s obtížně dostupnou vrcholovou plošinkou Máchovy vyhlídky. Údolní silnice nás však zanedlouho protáhne kolem dalšího tábora tentokrát po levé straně a vpravo se objeví na říčce Pšovce další romantický rybníček, z jehož břehu můžeme zpětným pohledem mezi kmeny stromů spatřit na kopci docela pěkně Hrad Kokořín .Ovšem, nejlepší pohled na hrad, je z jedné ze serpentin nad hradem Kokořín, když stoupáme do stejnojmenné vsi Kokořín, kde právě nedávno vznikla v areálu bývalého JZD pomalu již známá stylová restaurace Truhlárna.





Vojtěchov.

Nás však cesta Kokořínským Dolem dovede do blízkosti hlavního symbolu celého CHKO, kterým jsou Pokličky. Nejprve spatříme vlevo parkoviště pro auta a poté vpravo mýtinu, která byla dějištěm máchových cikánů ze slavného Máje. Po schodech ze železničních pražců bychom vyšplhali tedy k pískovcovým poklicím, na které je nejlepší pohled z protějšího návrší, odkud můžeme pokračovat k mšenské Hlavě a žábě a samozřejmě do Mšena. Z Cikánského plácku však vede velmi pěkná lesní úvozová cesta s názvem Močidla, kde se naskýtají opravdu pěkné pohledy na okolní skalní věže a je tu velmi příjemně i v palčivých letních měsících. Ozdobou trasy je skalní kaňon s názvem Apatyka, kde se nalézají léčivé byliny, dlouho tu leží sníh a prý i v létě tu nepřekračuje teplota 13 stupňů Celsia. Tato cesta vede také do Mšena, ale pro změnu ke skále Faraon, kterou jsem zmínil v dílu věnovaném Cinibulkově cestě. Údolní silnice pokračuje od Pokliček k obci Vojtěchov a přes louku můžeme zahlédnout samotu Hlučov s roubenými historickými chalupamy kolem nichž vede Máchova cesta, která dále míjí přírodní oblast místních mokřadů a turista, se i zde může projít po povalovém chodníčku, který je třeba typický pro oblasti Šumavských slatí.



Samota Hlučov.

Před Vojtěchovem jistě nepřehlédneme Boudecký mlýn se začínající Boudeckou roklí, která stoupá rovněž směrem ke Mšenu a na druhou stranu od křižovatky se svatým křížem zase stoupá cesta k Jestřebici, v jejíž spodní části objevíme krkolomnou odbočku na další významné pokličky, které nesou přívlastek Jestřebické pokličky. V samotném Vojtěchově mě vždy zaujme zajímavá dřevěná zvonička na začátku pravé strany vsi a vesnické sklepy hloubené v pískovci. Na konci obce se rozprostře rybník Stříbrník, který silnice obloukem obchází a poté nás vede po okraji rozlehlého údolí s výhledy na místo, kde stojí zvláště cyklisty vyhledávaná restaurace Ráj. V létě to tu takříkajíc praská ve švech, ale v sousedství je už další posezení a další se buduje v těsné blízkosti. Ať tak či onak, v každém případě tady ten slavný Kokořínský Důl, který začíná už někde před odbočkou do obce Hleďsebe u Mělnické Vrutice a pokračuje přes Lhotku a Harasov do stejnojmenné osady a Vojtěchova končí. Celou dobu si na tomto úseku všechny komunikace včetně říčky Pšovky udržují převážně severojižní směr. Tady důl naráží na Kondrádovský Důl, který má pro změnu lehce západovýchodní charakter, a kterým do Kokořínského Dolu přitéká říčka Pšovka. To však již někdy příště.



Vstup do jednoho z táborů.

http://soutok.blogspot.cz/2012/04/toulky-16.html

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

Pohřešovaná žena!

Mělničtí kriminalisté v současné době pátrají po osobě:
K o m á r k o v á Jaroslava, ročník 1938
Trvale bytem Mělník
 
     Dne 29. března 2012, oznámila dcera pohřešované, že se nemohla své matce dovolat a při následné návštěvě matku doma nezastihla. V jejím bytě nalezla osobní věci pohřešované, včetně mobilního telefonu a dopis na rozloučenou, ze kterého vyplývá, že se žena rozhodla skoncovat se životem a to ze zdravotních důvodů.
Popis osoby: výška 160 – 165 cm, hubené postavy, šedé, středně dlouhé vlnité vlasy, hnědé oči, dioptrické brýle, zvláštní znamení nezjištěna.
Popis oblečení: nebyl přesně zjištěn, pravděpodobně však žena při odchodu z domu měla na sobě tmavé kalhoty a černé nazouvací polobotky.
    Dle zjištění kriminalistů se mohla po odchodu z místa bydliště pohybovat na Mělníku, v ulicích Veslařská, Sportovní, Pražská, okolí hřbitova a park Na Polabí. Policisté touto cestou žádají spoluobčany, kteří mají informace k pohybu pohřešované, aby tyto předali na linku 158, nebo přímo na Obvodní oddělení, Policie ČR, Mělník, tel. č. 974 876 700.
 
KAŽDÁ INFORMACE MUŽE POMOCI!!! VOLEJTE 158.
                                          
Zdroj:
Policie ČR
Krajské ředitelství policie
Středočeského kraje
Preventivně informační skupina
M ě l n í k


úterý 27. března 2012

Další pokus o odchod z tohoto světa

Dne 24.3. ve 12:25 hodin oznámila na linku 156 paní Š., která oznámila, že na starém mostě v ul. Plavební směrem od Mělníka  je neznámá  žena, která pravděpodobně chce skočit  z mostu. Na místo  byla vyslána  hlídka MP. Hlídka  MP  ženu zastihla, jak jde po mostě se svým psem (jezevčíkem). V ženě byla  následně  zjištěna paní Ř., bytem Mělník.  Tato hlídce MP uvedla,   že chce  skočit z mostu, jako  důvod uvedla  finanční situaci a další osobní trable. Paní Ř. dále uvedla,  že je duševně  nemocná, ale užívá léky. Vzhledem  k  výše  uvedeným  skutečnostem byla na místo přivolána hlídka OO PČR, která se dostavila spolu s výjezdem RZS.  Ošetřující  lékař  na  místě  rozhodl,  že  žena bude převezena k odbornému vyšetření. Jelikož  v danou  chvíli se neměl kdo postarat o psa, byl na  místo  přivolán městský  útulek. V  průběhu prováděného šetření se  na  místo  dostavila sestra výše jmenované, která hovořila  s  ošetřujícím lékařem a také si převzala od zaměstnance městského útulku  psa své sestry.   

pondělí 26. března 2012

Aktuality z Kokořínska a Mšenska.

Zde na http://www.kokorin.info/aktuality/vyletni-vlacek-kokorik-vyjizdime-31-3-.html například zjistíte, že od 31.3. bude opět jezdit na Kokoříně silniční vláček, nebo otevírací dobu tamních restauračních zařízení a hradu. Tak nějak nechápu, proč vláček jezdí jen mezi vsí Kokořín a hotelem Pobuda v Kokořínském Dole, když by vůbec nevadila nějaká návaznost na železnici v Kanině.

Tady na http://www.kadlin.cz/ , se zase dozvíte o zajímavém zahájení sezony v Kadlíně, obci která dělá pro svoji propagaci hodně.

Na stránkách města Mšeno bývají občas zajímavé informace, včetně různých chystaných akcí. Dozvíte se třeba i o pohybu autobusů SOK, kde bývá zajímavý především řád cyklobusu, který tu občas v cyklistické sezoně jezdí.
http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page&id=16

Pro fandy Deep Purple, pak doporučuji Mydlárnu u nás. Více na stránkách deníku, kde se třeba také píše i o plánovaném výletu občanů Kojetic k pevnostem v Orlických horách. Taky je to třeba jeden motiv, proč si trochu víc vážit bunkrů Liběchovské příčky a třeba toho i nějak využít. Občas opravdu některé objekty leckde bývají dodatečně vybaveny vojenskou dobovou technikou a turisticky zpřístupněny. U nás je to nejblíže v Sazené a Roudnici.

A největší dnešní trhák? Pro mě jednoznačně ponor do Mariánského příkopu po půl století :-).

Pro rádio Soutok Standa Švec.

neděle 25. března 2012

Na trati u Litoměřic hořelo.

V neděli 26.3.2012 ve 12.45 vypukl poblíž trati u Litoměřic požár lesa a některé osobní vlakové spoje nabraly až 90 minut zpoždění. Podle posledních zpráv došlo k ukončení požární akce v 18.00 hodin a doprava se zvolna vrací k normálu. Více na



Pro rádio Soutok Standa Švec.

sobota 24. března 2012

A byl to nejdelší turnaj novodobé historie.





Fenoménem 21. století je počítač a internet, a tak už mě ani nepřekvapí, když mi někdo řekne, že hrál doma nějakou válečnou strategickou hru v počítači, nějakou střílečku, či automobilový závod a spousta dalších a dalších věcí. Bylo tomu tak ale vždy? Tak samozřejmě že nebylo. Dokonce i mnozí z nás pamatujeme dobu, kdy jsme se houfovali v hospodách a restauracích ke společenským hrám, hrací automaty ještě ani nebyly, a když měl některý podnik juke-box ( džubox), tak to už bylo něco. Co to bylo? Venku na vás koukalo asi 30 tlačítek s názvy písniček, vhodila se do té bedny koruna a chapadlo vytáhlo singlovou gramodesku a zahrálo písničku. A nemyslete si, že to byly jen písničky naše české. Tak samozřejmě, takový Jirka Schilinger, nebo Michal Tučný a jeho fotbalová píseň Všichni už jsou v Mexiku, to byly hity, ale bylo možno si i pustit Robina Gibba ( Bee-Gees) a jeho romantickou píseň Julie.



Byla to doba, kdy se hrály karty, krabičky, stolní hry a tady se dokonce objevila stolní hra, která byla snad i více než dva roky před revolucí velkým šlágrem a jmenovala se Dostihy. Stále jste kupovali nějaké koně a stáje a sázeli jste na dostihy. Jenže, ikdyž se vymýšlejí stále nové a nové hry, tak je na světě spousta her, které mají historický základ, který někdy sahá až do starověku.




Taková hra s názvem mlýn měla snad své předchůdce už v době faraonů. Kdosi v nějakých našich novinách v 70. letech otisknul pravidla jakési hry s názvem Go, kterou prý hráli faraoni v Mexiku a podobala se vlastně mlýnu. Také tam jste zajímali soupeřovy kameny. Ostatně, hra Dáma je podobného ražení a musím se přiznat, že mě nikdy nenapadlo se pídit po její historii, ani dnes na netu, stejně tak, jako třeba u dalších klasických her.



Které hry to jsou? Tak samozřejmě všechny, které jsem zmínil, ale také například třeba klasické Člověče nezlob se, Halma, Kloboučku hop atd. atd. V Halmě se například snažíte přesunout všechny své figurky co nejrychleji do protějšího domečku a být rychlejší než soupeř. Jde o strategickou hru. Mezi společenské hry však lze také počítat docela obyčejné cvrnkací kuličky, nebo čáru, která je už tak trochu hrou o peníze :-). Upřimně řečeno, kdo si dnes v době počítačů zahraje ještě obyčejné kvarteto, či pexeso? A nebo prší na tři sirky :-)?



Za královskou hru jsou však odjakživa a navždy považovány šachy. Věřte mi, že teď nekoukám do žádných pomůcek ani na web, ale tahám informace jen tak z hlavy. Pokud mě pamět neklame, tak vznikly už snad někdy ve starověku v Persii a byl to zprvu prý zápas dokonce čtyř armád. V Evropě se objevují hodně v 16. století, kdy je proslavil jakýsi Ital jménem Greco, který je snad považován za takového prvního mistra světa a hrával je hlavně po hospodách o peníze. Šachy si během staletí utvořily pevná současná pravidla a předlouhou historii, ve které se to jen hemží všelijakými velmistry.




Je zajímavé, že za šachovu velmoc bylo vždy považováno území bývalého Sovětského Svazu. Studená válka se v 70. letech přenesla i sem, kdy o titul mistra světa bojoval Rus Boris Spaskij s Američanem Bobby Fisherem, který se později vytratil ze světa podobně, jako zpěvák Elvis Presley. Největším šlágrem v dějinách šachu se však navždy stal zápas mezi Anatolijem Karpovem (SSSR) a Viktorem Koročnyjem ( občan SSSR žijící ve Švýcarsku) v roce 1978.


V šachách, podobně, jako na MS ve fotbale, se hraje mnohdy dost opatrně a výsledkem takového zápasu je potom remíza. S tím tehdy šachová asociace nějak nepočítala a započítávala jenom vítězné zápasy. Znamenalo to, že kdo první z obou hráčů dosáhne šesti vítězství, ten se stane mistrem světa.




Hrálo se ve filipinské Manile na kraji Tichého oceánu a celý turnaj tak trval neuvěřitelných 100 dní. Oba soupeři se během partie pokoušeli jeden druhého různě psychycky rozhodit různými grimasy a gesty, nebo nečekaným odchodem do místnosti, které se říká odpočinková místnost a kam nemá nikdo z publika ani z trenérů přístup. Zajímavá psychycká válka pokračovala i v zákulisí a na veřejnosti. O celém tom zvláštním turnaji tehdy vyšla knížka a pravidla šachu byla značně upravena na úrovni turnaje. Od té chvíle se začaly započítávat i remízy, které mají hodnotu půl bodu a hrálo se na 24 partií. Pokud by všechny partie skončily remízou, vyhrál by turnaj stávající mistr světa a vyzyvatel by odešel s nepořízenou. Na neštěstí pro šachovou hru došlo k tomu, co se děje třeba u nás na poli volby Miss Česko. Najednou tu jsou během roku minimálně dvě soutěže na téma nejkrásnější slečna Čech, a to vždy musí přinést určitou degradaci soutěže a pohaslý zájem.



Dnešní šachy jsou už na takové úrovni, že si pomalu nikdo na takovou hru nevzpomene, a to býval boj o mistra světa nejen téma pro hlavní zpravodajskou relaci, ale zaplnil partiemi i nejedny noviny a občas měl i svůj samostatný téměř luštitelský pořad. Přesto šachy na sebe občas upozorní. Loni se hrál jeden šachový turnaj dokonce v rozjetém vlaku, který jel z Prahy přes Brno a Budapešť kamsi do Krakova, měl poměrně vysoké startovné a hlavní výhrou byla nádherná parní lokomotiva z novoborského křišťálu.




Šachy jsou krásnou hrou s mnohými variantami a dokonce i na Mělníku se hrával otevřený turnaj o Mělnickou věž. Problémem je, že dnešní lidé mají tolik starostí, nebo naopak zábavy, že málokdo je ochotný studovat různá zahájení a teorii, která je pro úspěch ve hře nezbytná. A přiznejme si, že mnozí si ji opět přesunuli zase na ten počítač na volné chvíle. Přesto šachy jsou a navždy budou mít příjmení královská hra.



Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.

středa 21. března 2012

Pohlednice z Křivoklátska.

Křivokrát patří společně s Karlštejnem k hradním klenotům nejen západní části Středočeského kraje, ale vůbec k nejvýznamnějším hradům u nás. Tyčí se na skále nad řekou Berounkou a dal jméno celé chráněné krajinné oblasti, podobně, jako u nás hrad Kokořín.Nejkratší cesta sem vede stále přímo po spojnici Slaný, Smečno,Lány a Křivoklát.


Hrad Žebrák je jen nedaleko odtud poblíž stejnojmenné vsi. Jak patrno z obrázku,patří k velmi romantickým zříceninám. Nutno říci, že naše území se jen hemží množstvím hrádků, majestátných hradů, ale i půvabných hradních zřícenin.



Jestli-že se mi při pohledu na hradní zříceninu Žebráku vybaví vzpomínka na bizardní foto Gutštejnu v okresu Plzeň- sever, pak detajlní pohled na kruhovou věž připomíná docela nedaleký Jenštejn u Brandýsa nad Labem, v jehož sousedství mimochodem sídlí farma, ze které se k nám každou sobotu přiváží k vývozu upravené čerstvé mléko (Radvanice) a další výrobky.
Ihned přes údolí najdete hrad Točník. Tato oblast je na tyto stavby vskutku bohatá. Jen o několik kilometrů dále bychom našli zámek Zbiroh, kde je prý nejhlubší hradní studna u nás, ve které byly po válce nalezeny tajné dokumenty SS.


Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.












úterý 20. března 2012

Opravdový velikán mělnické historie slaví 85 let.

Historické proměny, kdysi a dnes, to je koření života především od velkých historiků.


K mediální činnosti, či novinařině patří také aspoň občasné sledování jiných médií, a tak se díky tomuto článku na http://www.melnicko.cz/index.asp?typ_c=3&c_clan=22051 dozvídám, že dne 23. března se dožije úctyhodného věku 85 let veliký mělnický historik pan mgr.František Purš. Veřejnost zná jeho tvorbu především z měsíčníku radnice, ale i několika publikací a především té poslední knížky, která je jakýmsi souhrnem mělnických historických témat líčených s opravdovou originální jiskrou člověka, který leckterou tu dobu ve městě i okolí prožil osobně. Výstižný název knížky Náš Mělník hovoří za vše. Osobně jsem pana Purše poznal prvně v roce 1968, jako ředitele ZDŠ Jungmannovy sady. Je potěšující, že když jsem s panem Františkem Puršem loni na procházce pohovořil a samozřejmě pochválil zmíněnou knížku, těšil se dobrému zdraví a veselé mysli. Rádio Soutok se tak připojuje ke gratulaci a přeje ještě mnoho zdraví i inspirace k tvorbě, která je tak cenná pro nás žijící zde v Mělníku a především pro mladou generaci, která si vztah k městu teprve vytváří.


Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.

neděle 18. března 2012

Labská plavební společnost je na Mělníku nejpomalejší.

Loď Bohemia v Litoměřicích v přístavu pod starým mostem do Terezína. Duben 2011.


Jaro je za dveřmi a s tím přichází i čas, se pomalu porozhlédnout, co nám pro letošní sezonu chystají výletní lodní společnosti. Bohužel, Labská plavební má tradičně připravené jízdní řády pro své linky kolem Děčína, Hřenska i Ústí a do německého Bad Schandau i Drážďan, ale Mělník je stále jen v přípravě. To ostatní společnosti už mají většinou řády připraveny. Například lodní společnost v Litoměřicích, jejíž lodi končí v Horních Počáplech. Jízdní řády litoměřické společnosti jsou k nalezení na http://www.labskaparoplavba.cz/ a děčínské společnosti na http://www.labskaplavebni.cz/


Známý je však již termín Pražské paroplavební společnosti pro letošní plavby na Mělník ( http://www.paroplavba.cz/). Bude to ve dnech 29.7 a 26.8. 2012 a cena bude 490 Kč pro dospělého a 250 Kč pro dítě. Myslí se samozřejmě cesta jízdenky do Mělníka a zpět do Prahy. Praha 7.00-Mělník 13.00, Mělník 15.30-Praha 21.30 hod.


Dnes uvedu jízdní řád pro loď Král Jiří v Poděbradech na měsíce březen a duben.


Pluje se ve středu, v sobotu a v neděli, vždy ve 14 hodin a v 15.30 hodin. První plavba je vždy na soutok Labe s Cidlinou a zpět, druhá do Kovanic u Nymburka a zpět. Při první plavbě lze na soutoku vystoupit, při druhé u Nymburka nikoliv. Obě cesty trvají i s otočkou zhruba hodinu.
Více na http://www.kraljiri.cz/ .


A co vy, plánujete letos nějakou projížďku lodí?


Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.






sobota 17. března 2012

Česko má nejznámější kolonii v Banátu.

Ilustrační foto z Banátu, ves Rovensko. ( Ne Rovensko pod Troskami :-) )



Asi každý školáček si aspoň jednou řekne větu :,, Proč jsem se nenarodil někde, kde se mluví nějakým světovým jazykem ? Teď bych se nemusel učit nějakou angličtinu, němčinu, či třeba španělštinu." A když se nad tím zamyslíme, tak si opravdu každý příslušník takového národa musí leckde připadat, jako doma a leckdy takový příslušník i častěji cestuje. Však, kdo by neznal ten vtip o tom, že mezi americkým a českým důchodcem není žádný rozdíl, protože se oba aspoň jednou za život podívají do Prahy ?


Tady v nitru Evropy to máme ještě horší, protože takový Prušák od Baltu, je téměř až k Jadranu podle naší hranice všude defakto doma a někteří jen těžko chápou, jak si může člověk v obchodu koupit knížku o jejich městě v jiném jazyku, než jejich mateřštině a ještě vás upozorní na přehmat. Zajímavou kapitolou je velké Polsko, kde na rozdíl od nás budete leckde jen stěží hledat nějaký cizí nápis. A tak se zdá, že s naší mateřštinou se tak nanejvýš domluvíme na území sahajícím kdesi od města Cheb a Aš, až kamsi po Třinec a Břeclav. No tak dobře, ať je po vašem, tak až po Košice a Medzilaborce, a jistě kdesi za mořem, kde žijí české komunity, kam i občas zavítají někteří naši umělci.


Ale, bylo tomu tak vždy ? Tak jistě, že ne a přece se jen k těm dějinám na chvíli dostaneme. Kdo by neznal kupříkladu ten krásný název Země Koruny české ? Ano, i Čechy bývaly rozlohou několikrát větší než dnes. Již v 10. a 11. století bylo naše království za Boleslava II. vůbec nejrozsáhlejší, a ikdyž na západě nedosahovalo dnešních hranic, tak na východě sahalo až městu Lvov a maďarské hoře Mátra. Slavnějším obdobím však byl Český stát za panování krále železného a zlatého Přemysla Otakara II. , který naše království dočasně rozšířil až téměř k Jadranu, což byl přesně opak pozdější vlády císaře římského a krále Karla IV., který jej naopak rozšířil dočasně i o vliv nad Braniborskem a málem sahalo naopak až k Baltu. Dodnes se s pozůstatkem dějin setkáváme především za nedalekými Lužickými horami, kde se stále určitá komunita obyvatel především v Horní Lužici snaží udržovat určité tradice i srbský slovanský jazyk, který se tu leckde objevuje současně s němčinou. Málokdo už ví, že území za Děčínem podle Labe až za německé město Pirna byla také součástí našeho království a naopak území od Chebu až k hradu Loket na Sokolovsku bylo léta převážně německé.


Názory na soustátí Rakousko-Uherské monarchie se různí, ale v každém případě se ví, že Čechy byly nejprůmyslovějším státem monarchie, tak nějak i nejbohatším, a že to byla doba, kdy se mnozí mladí lidé vydávali takzvaně na zkušenou v rámci rozlehlého území říše. Po jejím rozpadu připadla část Podkarpatské Rusi Československu na dobu téměř 20 let, a pokud si někdo myslí, že jde jen o nějakou bezvýznamnou krátkou minulost, tak je trochu mimo. Naopak, politické neshody na Ukrajině pramení právě už z historie a především západní Ukrajina cítí určitou sounáležitost ke Střední Evropě.Je všeobecně známo, že k nám za prací přijíždí právě lidé z oblastí do vzdálenosti 250 km od hranic se Slovenskem, což je vlastně východní hranice našeho bývalého území a kromě oficiálního ukrajinského času užívají i čas náš Středoevropský.


Má ale Česká republika nějaká území, kromě drobných komunit v USA,Kanadě či Austrálii apod. , o kterých bychom mohli říci, že je to téměř, jako naše kolonie ? Ano, je jich jistě více, ale tou nejznámější je rumunský Banát, kde dodnes stojí 6 českých vesnic, kde žijí jen Češi a další dvě vesnice jsou za Dunajem již na území Srbska. Češi se sem dostali už v době Rakousko-Uherska, kdy bylo toto území pohraničním územím s výbojnou Osmanskou říší. Zlákáni touhou po dobrodružství, po zisku půdy, po možnosti svobodného hospodaření, se sem pod záminkou těžby dřeva po Dunaji v několika vlnách vydali, aby zjistili, že je tu tvrdý život a musí si vše nejprve vybudovat, počínaje stavbou domů. Život v Banátu dnes připomíná život v Československu v roce 1950 a určitě je zde nádherná panenská příroda, leč kraj je chudý a mladí utíkají. Česká republika cítí určitou historickou sounáležitost s tímto územím i jeho především turistické skryté možnosti a pořádá do této oblasti dobrodružné zájezdy, které bývají spojené leckdy i s dobrovolnou hospodářskou výpomocí českým obyvatelům. Tady se prý Čech může cítit tak nějak opravdu jako doma, ač je docela daleko od domova, jen bývá vyzván ke slušnému chování a aby se vyvaroval dávat na jevo nějakou ekonomickou nadřazenost, tak typickou pro Západní Evropu apod. Zkrátka, jde o jakousi formu dobrodružství, která vaši kapsu moc nestojí a místním pomůže. A tak zejména vy mladí máte možnost pomoci udržet poslední české panenské ostrůvky ve světě. Vše o Banátu najdete na http://www.banat.cz/index.htm .


Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.