sobota 19. ledna 2019

Dnešní lednová sobota ( 19.1.) vytáhla lidi na procházku. Nebeské divadlo má také svůj půvab a ani nemusí být moc hodin.


Milí čtenáři, je to již 13 dní, co jsme tu měli na webu naposledy nějaké aktuální obrázky. A to ještě ty první obrázky roku 2019 byly z bájné hory Říp. Dnešní den byl konečně takovým prvním pěkným volným dnem, kdy se mi podařilo navzdory různým nutnostem aspoň chvilku v pozdním odpoledni vyjít na krátkou milou procházku.

Jak málo někdy stačí k radosti. Konečně modrá obloha a troška sluníčka, i když jinak za cenu mrazíku a ještě jsem marně přemýšlel, co tak vyfotit. Byla to jedna z těch mých oblíbených procházek, které vedou jen kousek do polí za město, aby se pak krásným Polabským parkem vrátila na oblíbené vyhlídky za naším mělnickým zámkem.



A pak mě konečně trkl nápad na první dvě fotografie. Nevím již, jak se ten článek jmenoval, ale není to zase tak dávno, co jsem zde zmínil krásnou vyhlídku na řeku za hřbitovem a zavzpomínal na své dětství, kdy odtud byl lepší výhled.

Nyní jsou však stromy holé, což je tak trochu smutné, ale na druhou stranu je tedy vidět o něco dále. Na prvním snímku si všimněte, jak je krásně vidět skrz rezervaci Oupor na řeku Vltavu Zhruba v místech, kde se nachází soutok, se nám za stromem ztrácí hora Říp, která se však na snímku oproti reálu tak nějak ztrácí. Ty  stromy, co brání ve výhledu na horu, nebyly samozřejmě kdysi tak vysoké.

Na druhém snímku můžete spatřit v pozadí nepatrnou část cukrovarských sil, která byla vystavena v letech 1972 - 1975. Mimochodem, letos si připomínáme 150. výročí mělnického cukrovaru. Této události je věnován článek v posledním čísle Mělnické radnice. Jenom nevím, zda se tam v dalším článku, který se týká limitované edice suvenýrů k tomuto výročí v mělnickém IC  nevloudila nějaká chyba. Porovnejte zmíněnou reklamu  v měsíčníku s článkem

http://soutok.blogspot.com/2018/12/spolecnost-tereos-ttd-vyrobila-na-prani.html

Je, nebo už není ?


To jsme již o něco výše a díváme se na obrázek, který je nám tak milý. Zrovna, když jsem se díval na tu krásnou historickou siluetu, tak jsem dostal pozdrav v podobě čtyř úderů zvonů, které oznamují celou hodinu a pěti jiných úderů, které oznamují, kolikátá bije :-). Přesně tak, jako v té básni Město jde spát, kterou jsem tu představil v článku, na který odkazuji výše.


Tento obrázek jsem vložil tematicky a je z Vánoc 2018. Povšimněte si, že chrám sv. Petra a Pavla dostává novou střešní krytinu.


Ze stejného dne, jako je obrázek výše pochází i snímek krásně nasvícené sochy Karla IV.
Nezlobte se na mě,ale vždy když se dívám na tuto sochu, tak se mi vybaví vlastní báseň  z roku 1992 Vyznání rodnému městu, kdy vlastně s králem rozmlouvám, jak je patrné ze závěru.
Je tu zkrátka krásně a vůbec máme krásnou zem.



Když už má člověk ten foťák vyndaný, tak by bylo škoda nevyfotit ten náš krásný soutok, který se snad nikdy neokouká. Soutoků řek je v Čechách celá řada, ale ten pod Mělníkem, ten je prostě tak krásný, jako ....


.... pohled na naši národní horu. Na Říp se dá koukat z mnoha stran, ale odnikud na něj není tak krásný pohled, jako z mělnické vyhlídky.


Když jsem vycházel dnes v podvečer na procházku, tak asi nejzajímavějším objektem byl Měsíc, který byl jen kousek nad obzorem. Je stará věc, že když je atmosféra bez mraků, tak bývá vidět i ve chvíli, kdy je Slunce ještě poměrně vysoko nad obzorem.


A tak si nyní tento kontrast užijte. Tak vypadal náš souputník dnes asi v 15.30 SEČ ...


.... a tady už máme na hodinkách 17.15.


Užívejte hezký zbytek víkendu a vězte, že jsme zase jaru blíže :-).


pondělí 14. ledna 2019

Rytíři mělničtí rozbili ležení v muzeu. Zimní přechod Nedvězí již příští sobotu 26. ledna.





Rytíři mělničtí rozbili ležení v muzeu.

Regionální muzeum Mělník, malý sál 11. 1. - 3. 2. 2019

Poklady Rytířů Mělnických zaplnily malý sál Regionálního muzea Mělník. Výstava, na které známá mělnická rytířská skupina dává nahlédnout pod pokličku svého umění a historie, je ke shlédnutí do 3. února. Návštěvníkovo oko potěší pohled na kostýmy, zbraně, dobové repliky keramiky, šperky a další rekvizity, které její členové používají při svých vystoupeních a bitvách.

 Skupina historického šermu "Rytíři Mělničtí" byla založena v roce 2010. Každoročně pořádají Bitvu na Mělníku, vystupují na Mělnickém koštu nebo na Mělnickém vinobraní. Členy skupiny spojuje nejen láska k šermu a historii, ale i osobitý humor, který vložili také do doprovodných textů a fotografií výstavy.

 Na zahajující vernisáži pobavilo účastníky i premiérové promítání minifilmu Bubáci, který Rytíři Mělničtí natočili dle vlastního scénáře ve skalním obydlí Lhotka v minulém roce. Nechybí interaktivní koutek, ve kterém si nejen děti mohou namalovat svůj erb, osahat látky a materiály ze kterých se šijí repliky historických kostýmů, poznávat erby šlechtických rodů mělnického regionu, psát na voskovou tabulku…atd.

 Výstava je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hodin.
-KrF-





44. zimní přechod vrchu Nedvězí připadá letos na sobotu 26. ledna.
Tentokrát vede základní trasa z Dubé a konec je opět v restauraci Bouda v obci Střezivojice.
Více v tuto chvíli na stránkách mělnických turistů:

https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/zimni-prechod-nedvezi-26-ledna-2019/

Pokud by snad někdo nechtěl jet  zpět  ze Střezivojice ve 14 hodin společným autobusem, kterým ráno účastníci pochodu v 8.30 odjíždí od nádraží ČD do Dubé, tak vám mohu letos představit ještě spoj PID :-).

http://jrportal.dpp.cz/DataFTP/JRPortalData/474/20181209/474_linka.pdf

Ta jede v sobotu z obce Střezivojice  v 17.22. To tedy, pokud by se někdo rozseděl, nebo měl té turistiky málo :-). Mimochodem, linky SOKu v tomto období nejezdí ...

https://www.kokorinskysok.cz/jizdni-rady/

Pokud by někoho zajímalo, proč to sem dávám, když nic nejede, tak odpověď je jednoduchá. Vždy mě bavilo, co kdy kam a odkud jezdí, nebo už nejezdí, a podívám se rád občas i dnes. Pěkný den :-)!


neděle 13. ledna 2019

A bylo to snad nejkrásnější období mezilidské komunikace. Povídání o fenoménu relativně nedávné doby, který však naprosté většině obyvatel zůstal skrytý. Mnozí jej sice zaznamenali ,ale vůbec nevěděli, co se kolem nich děje. Dnes si jen málokdo díky věčnému mediálnímu tichu vůbec vzpomene, že něco takového bylo. Bylo to nežádoucí.


K napsání tohoto příspěvku mě motivoval diskusní příspěvek pana Lojky v článku

 http://soutok.blogspot.com/2015/08/povidani-o-melnickych-restauracich.html

...., tedy spíše na ...

http://soutok.blogspot.com/2018/12/recenze-knihy-melnik-na-starych.html

Píšete rádi ? Jsou lidé, co rádi o něčem píší. Nejsnadnější je, když pouze něco mapujete, děláte reportáž z nějaké akce, vybíráte si obrázky ke zveřejnění, přidáte nějaký svůj názor, nebo děláte nějaké reklamní upoutávky na budoucí akce.

Co však dělat, když chcete psát o něčem, k čemu máte nějaký vztah a nemůžete se ubránit tomu, abyste něco neprozradili sami na sebe, už jen proto, že s tím téma prostě souvisíte? Dalo by se říci, že jste vlastně součástí uváděné hry. To často platí pro cestopisy, ale také pro různá odvětví běžného života. A to ani neuvádím, kolik fotografií každý z nás z různých důvodů nikde nepublikuje, a to samé platí i o tom, co ještě veřejně prozradíme, a co už nepustíme.

Ne nadarmo mě zaujal jeden skvělý filosofický citát pro mě neznámého autora, který napsal, že člověk žije současně tři životy, pokud jde o naše myšlenky. První váš svět je ten, kterým se prezentujete ke svému okolí. Druhý váš svět končí u dveří vašeho domu a zná jej jenom rodina. Třetí a poslední svět patří jenom vám a nezná jej ani váš partner.



Psal se rok 1996. Nevím, zda vám mám prozradit, proč jsem měl pevnou telefonní linku, ale měl jsem zkrátka doma pevnou telefonní linku :-). Byl to tehdy takový výdobytek techniky, protože žádný mobil a ani internet tehdy ještě tak běžně, jako dnes neexistoval. To byla výsada podnikatelské činnosti a pamětníci si jistě pamatují, jaké obrovské krávy byly první počítače v kancelářích, a že šéfové s prvními mobilními telefony vypadali asi tak, jako když volají na Měsíc.

To prostě byly drahé obrovské aparáty s anténkami a doba to byla vskutku zvláštní. Ono je totiž v životě vše relativní  a stejné je to i s mobilním telefonem a s určitou svobodou. Mladá dívenka je nadšená, že může psát SMS svému chlapci. Mladík je rád, že nemusí obíhat všechny možné restaurace, aby se sešel s kamarády. A můžete si zjistit dnes kdekoliv potřebné informace.

Na druhou stranu vás může po telefonu někdo otravovat, vnucovat vám reklamu a nikdy nezapomenu na výpověď jednoho kamaráda, který mi kdysi řekl : ,, Stando, víš kdy jsem prvně poznal, co je to také mobilní telefon ?" Když byl pátek odpoledne, asi tak 14 hodin, jeli jsme z montážní práce, se do podniku převléci, já měl už plán, co dále se svým soukromím, a najednou to zazvonilo, a já se kvůli dalšímu kšeftu ( firmy) dostal domů až o dvě hodiny později. To jsem byl ... ".


Ale, pojďme tedy zpět do toho roku 1996. Ani nevím jak, a už je to zase 23 let a dá se o tom doslova psát historie, která se dotýká vlastně i našeho regionu.
Bývá zvykem, že občas jezdíme skoro všichni na návštěvy k příbuzným, nebo k rodičům. Jenže, tentokrát jsem si musel na přítomnost táty poněkud počkat.

Z vedlejší místnosti se ozýval silný šustot, který občas přerušovaly hlasy mého otce, které střídaly hlasy zcela cizích lidí. ,, Co to je ?"ptám se. Vysílačka. Netrvalo dlouho a starší stanice putovala ke mně, abych prý zbytečně neutrácel peníze za hovory. Teď už aspoň víte, proč média nechtěla, aby o tomto hobby vůbec někdo věděl. To bylo nežádoucí.

Jak je ta historie v lecčems  podobná současnosti :-). Tak samozřejmě, že na dosah to nemohlo konkurovat telefonu, každý mohl slyšet, co si povídáte a k lékaři, nebo na úřady to nebylo, ale jinak to tehdy byla velmi zajímavá věc. Pro provoz na vysílačce byla stanovena nutná pravidla, aby se na kanále mohli lidé vůbec bavit a našli se samozřejmě i tací, kteří je nechtěli respektovat, ale vše se vyřešilo.

Co se tam řešilo ? To bylo věcí. Někdo hlásil, že už bude autem doma, tak ať mu jdou otevřít vrata. Jinde si ženské vyprávěly o nějakém receptu. Na dalším kanále si povídala skupinka místních chlapů a hned vedle jeden z nich navigoval kamioňáka, aby mu usnadnil průjezd Mělníkem.

Ti neposlušní buď brzy přešli na mobil, když už byl, nebo je to přestalo bavit. Zejména mládež měla někdy spády škodit a mazala hovory klíčováním mikrofonu. Bylo to však málokdy a dalo se s tím různě bojovat. Utéct na jiný domluvený kanál, odsunout to na jinou dobu, nebo je vyčmuchat. To nebylo zas takové těžké, protože síla signálmetru hodně napověděla, každý znal tak nějak své CB sousedy ( CB- pásmo) a dotyčného se povedlo kolektivem známých vysledovat a vyříkat si to.

Proč jsem dal do článku ty fotografie od Čapoše, nebo od Podařilů ze Chloumku ? CB, to byly dějiny. Lidé, kteří spolu mluvili, se chtěli samozřejmě poznat i osobně a není ani trochu divné, že iniciátory byli hlavně lidé důchodového věku. Ve zmíněných podnicích tak proběhly třeba vyhlášené srazy regionálního významu, někdy i spojené s technickou burzou, což vítali i prodejci. Tam přijeli například  účastníci ze Mšena, Mělníka, Neratovic, Kralup, a jak těch zájemců rychle přibylo, tak se přizpůsobovala i organizace, která byla zvlášt důležitá u větších srazů.

Bylo nutné mít na prsou cedulku s volačkou, která měla dvě části.. Přezdívku a místo bydliště. U vchodu se pořádal zápis o účasti a platili jste si i lístek na oběd. Výběr býval ze dvou chodů a byl to gastronomicky velký kšeft. Třeba do Sloupu v Čechách ( okres Česká Lípa) jezdilo až 300 lidí od města Šluknov až po Prahu. Všemu napomáhal i jediný celorepublikový časopis, který vydával podnikatel v Hradci Králové a později sloužil i internet.

Ve Sloupu docházelo k takovým dvěma základním modelům komunikace. Jedni tam přijeli za atmosférou a i nadále se drželi kolegů z regionu, které znali. Druzí byli již známější a mohli si tak výhodněji dovolit konverzaci i se vzdálenějšími účastníky.

Jak se dosahovalo popularity ? Cesty byly prakticky tři. Buď jste bydleli na takovém místě, že signál z vaší antény letěl velmi daleko do Čech. To byl třeba případ domů v okolí restaurace Skleník na Mělníku, či na Chloumku. Nebo jste byli účastníkem jedné, či dvou akcí dne, což bylo výhodné pro důchodce. Ti třeba vstali ráno ve 4 hodiny, kdy byl éter nejklidnější a začali se zdravit. Vyhlášený byl kanál číslo 21. Akci začala určená osoba a oznámila, na koho to předává.

A tak jste slyšeli třeba stanice až z Kolína , nebo Vlašimi. Také jsem si do toho jednou ráno asi ve 4.30 brejkl ( kouzelné slovíčko break znamenalo, že chcete po souhlasu vstoupit do hovoru) a pozdravil se s nejlépe slyšitelnou stanicí z Kolína, kterou byl Štábo Kolín. To byly proslavené volačky, které u toho v tyto časy byly a byly slyšet skutečně daleko.

 V půlnoci začínal Pepa Varnsdorf takzvané ,, Noční můry". Samozřejmě, že jste slyšeli jenom někoho. A o tom to bylo. Když jsem například přijel prvně do Sloupu, tak jde kolem mě kluk skoro v mých letech a na cedulce má napsáno Delta Rumburk. ,, Člověče, já Tě slyšel až na Mělníku, brejkoval jsem na tebe, ale přes ty tvoje místní místní brejky jsem signálem nepřelezl."  - ,, Jo, já tam bydlím hned na kraji na takovém kopečku. Tak to večer zkusíme.

Pak se našlo nějaké téma hovoru a je samozřejmě výhodou, když aspoň občas cestujete a někde to znáte." A jak to večer dopadlo ?:-) Takto: ,, Mám Tě tu tak za 21. Na nějaký pokec to není, spíš tě tam občas i jen tuším a signál 1, což je prakticky na hraně možností :-). První číslo reportu udávalo pomyslnou stupnici kvality poslechu ( 1-5) a druhé sílu signálu ( 1-9).

Poslední a nejlepší možností byly takzvané sólové, nebo skupinové portably. Jezdilo se na ně někdy odpoledne, někdy až v podvečer a trvalo to do noci, nebo až do rána, případně s přestávkou i celý víkend. Skupina lidí, nebo jedinec vyjel na nějaký kopec v republice, odkud to chodilo na jiné kopce i do údolí Nálada byla veselá a lidé se střídali  u mikrofonu i u zápisu spojení

. Nebyl problém se i bez směrové antény, nebo nepovoleného výkonu více než 4 Wattů spojit i 200 km daleko. Tam už jsem mohl s Deltou pokecat bez problému, když se přihlásil ( brejknul si) :-).

Spousta neználků na kopci se ptalo: ,, A jak se domluvíte daleko ?" Mysleli, že si z nich děláme legraci, když říkáme, že od kilometru do 200, ale někdy za podmínek třeba i 2 500 km. Skutečně nebyl problém, se domluvit z vrchu Nedvězí ( blíží se zimní přechod) na Praděd, Kleť, či do Blanska. Nakonec se pořádaly pro zájemce i různé soutěže.

Jednou z nich byla například CB- liga, kde se počítal součet vzdáleností a vítězný tým, nebo jednotlivec, pak dostali v Holicích pohár, stejně i dvě další místa v kategorii. Dokonce se později v časech soutěží celá republika rozčlenila na lokátory, aby se stanoviště rychleji našla a lépe se to počítalo i bilancovalo.

Každý znal obvykle svůj šestimístný znak bydliště, nebo kopce odkud vysílal. Samozřejmě, že jen ti, co to brali sportovně a měli zájem o spojení. Tací si třeba i doma do mapy píchali špendlíky, aby viděli už na první pohled, jak jim to kam z domova chodí :-).

Někdy se i někde pomáhalo. Třeba závod polárních psů v Orlických horách...http://czechlongtrail.com/ Milou akcí byly Rozhledny a Svatojánské mušky. Rozhledny startovaly v 1 hodinu ráno a šlo o to předat podle pořadových čísel štafetu po celé republice.

Expedice si akci natáčely na magnetofony, ale pochybuji, že by nahrávka vydržela. Ani nevím, zda ji nemám i na CD. Člověk tím žil, než zjistil, co vše už ulovil, a že to zkrátka chodí. Někteří provolávali, že ani žádný mobil nepotřebují, nebo jenom tak, ale podmínky odpadového pásma 27 Mhz, se tak zhoršily, že všechny teorie selhaly, lidi to otrávilo, a toto hobby prakticky někdy rokem 2007 umřelo, ač se ještě někde snaží, ale již to jde mimo mě.

Atmosféra to byla neskutečná, protože sdružovala nenásilně lidi, a to tak, že to probíhalo jak u vysílaček, tak v restauracích. Jednou v roce vyšel na základě zájmu seznam volaček ČR podle krajů, který připomínal telefonní seznam a v době boomu byl pěkně velký Dodnes mám z tohoto období řadu zážitků i různých fotografií, ale je to již jenom nostalgie. Jezdil jsem třeba po okrese na kole a zkoušel jsem, odkud se v terénu domluvím domů. Takovým místem byla třeba i stodola za Kokořínem směrem na obec Jestřebice :-).

Takových výzkumníků bylo více. Někdy se chlapi dohodli, vzali auto, objížděli Čechy, dělali hovory do okolí auta s tím, kdo byl zrovna na příjmu a třeba se s nimi šli i vyfotit. Na jedno takové setkání jsem si vyšlápl s jiným místním kamarádem k benzinové pumpě Shell. Zatímco oni pokračovali v plánované cestě domů na Moravu, nás čekala cesta na kopec :-).

pondělí 7. ledna 2019

Program RMM na leden 2019. První nové letošní výstavy mělnického muzea, pozvánka na akce na Mšensku a na první výstavu roku v Lysé nad Labem.



Milí čtenáři, tak tu  máme první kalendárium akcí roku 2019. Nejprve se podívejte, co pro nás chystá RMM v měsíci lednu. Mělnické poklady, to je název výstavy žáků, která ozdobí na téměř měsíc vstupní prostory RMM. Vernisáž výstavy proběhne zítra 8.1. od 13 hodin. Již na pátek se můžete těšit na další výstavu, která ozdobí malý sál RMM. Tentokrát si přijdou na své příznivci rytířských zbraní.

 V kavárně muzea si  ještě můžete prohlédnout fotografie na téma Mexiko a samozřejmě nezapomínejte i na stálé výstavy.

8. 1. – 3. 2. MEXIKO výstava fotografií PhDr. Miloslavy Havlíčkové v kavárně muzea

V dnešním článku však nezůstaneme jenom u výstav mělnického muzea, ale podíváme se především na výstaviště v Lysé nad Labem, kde se nám představí v pátek a v sobotu ( 11.1. -12.1.)  první  a jediná lednová výstava roku 2019. Kdo máte rádi domácí zvířátka, tak je to pro vás.

A úplně na závěr článku je tradiční kostra nového kalendária pro Mšeno a okolí. To nyní potěší milovníky plesů.


Výstava výtvarných děl žáků ZUŠ Mělník pod vedením PaedDr. Ireny Wenkeové
Datum konání: 9. 1. 2019 - 3. 2. 2019 začátek od 09:00
Místo konání: Regionální muzeum Mělník, nám. Míru 54
Typ akce: trhy, výstavy, veletrhy
Organizátor: Regionální muzeum Mělník
Doba trvání: 25.6 dní
Výstava výtvarných děl žáků ZUŠ Mělník pod vedením PaedDr. Ireny Wenkeové tentokrát z archivu z posledních let...Vstupní prostory.
Vernisáž se koná ve středu 8. 1. od 15:00 hodin v malém sále.

Výstava scénických rekvizit a vybavení...
Datum konání: 12. 1. 2019 - 3. 2. 2019 začátek od 09:00
Místo konání: Regionální muzeum Mělník, nám. Míru 54
Typ akce: trhy, výstavy, veletrhy
Organizátor: Regionální muzeum Mělník
Doba trvání: 22.6 dní
Plné vstupné: 20 Kč
Snížené vstupné: 10 Kč
"Ty meče jsou ostrý?" Často se nás ptají.
"To jste teda vostrý." Dodávají k tomu.
"Ty meče jsou tupé." Odpovědi znějí,
a co potom dodávají, neřeknem nikomu.

A i proto vznikly Forbíny Rytířů Mělnických, kde vyprávěním poodhalujeme zákulisí šermířských představení. Ruku v ruce s tímto záměrem, vás nyní zveme na výstavu: "Poklady Rytířů Mělnických".
Zde si naše vybavení můžete zblízka prohlédnout, a také se o něm něco dozvědět. Například zjistíte, kde a jak se získávají materiály a podklady pro tvorbu kostýmů, komu se v šermířské světě říká "eLHá" a komu keckař, a zajisté si také prohlédnete zbraně, které se k šermu používají...
Vernisáž se koná v pátek 11. 1. 2019 od 18:00 hodin.


https://www.vll.cz/nas-chovatel

Kalendář akcí Mšeno a okolí.


12.01.2019  Myslivecký ples
23.02.2019  Sportovní ples
16.03.2019  Borecký půlmaraton
30.03.2019  Dětský karneval

neděle 6. ledna 2019

První výlet roku 2019 vedl na bájnou horu Říp. Jak to bylo s praotcem Čechem ? Co má Česko společné s Horní Falcí? Řopíky jsou šlágr. Exotické dívky z Krnova byly nejvzdálenějšími turisty.


Asi není pochyb o tom, že ta kvanta turistů, kteří přijedou na Mělník, sem jedou za jedním z nejkrásnějších pohledů do kraje, jaký jen může být. Přes svoji malou nadmořskou výšku dohlédneme ze středu Čech, až k pohraničním Krušným horám, když se udělají podmínky. Přesto tyto turisty zcela pochopitelně nejvíce zajímá soutok dvou největších našich řek pod městem, a nelze odolat pohledu na romantickou nedalekou bájnou horu Říp, která sem zkrátka patří a buďme na ni hrdí.


Mnozí si představujeme, jak v naší pradávné zalesněné vlasti nejprve žili Keltové, kteří se z nějakých důvodů ( zřejmě neustálé obtěžující válečné výpady) vypravili  ve značné míře zpět západním směrem, aby jejich místo opanovaly především germánské kmeny od Baltu, které se jistě s keltským zbytkem obyvatelstva minimálně díky nějakým krásným ženám smísily :-).

O Slovanech, se díky jejich zemědělské činnosti a faktu, že svoji českou kotlinu v budoucnu v dějinách převážně hájili hovoří, jako o lidu mírné povahy, ale jisté je, že invaze na toto jistě ne zcela opuštěné  území musela nějakým způsobem probíhat. Jak toto probíhalo, to není zcela jisté, ale historikové hovoří o tom, že jedna osídlovací větev dospěla do našich končin od Polska a druhá přišla zhruba místy někde mezi budoucí Vídní a Bratislavou, kde překročila Dunaj.

Pak již přichází ona slavná pověst, kde se praotec Čech dívá do kraje a moc se mu tu líbí, čímž končí pouť tohoto slovanského kmene, který již nikdy nepřenechá území žádným jiným kmenům, či národům.


Ovšem, současný historický pohled je zcela odlišný. Keltský kmen, který dospěl na naše území z oblasti dnešní Francie byl kmen Bójů a dal naši vlasti latinský název Bohemia ( Čechy) i vlastně pojmenoval, jako první v písemných pramenech naši řeku Labe ( Elv), ze které se později rodilo díky germánskému vlivu Elbe a slovanskému přesmyčkou Labe.

Je dost pravděpodobné, že tehdy na zcela holém kopci nejprve stanul zmíněný keltský kmen a již tehdy mohla vzniknout pověst, která může být později pouze přebraná. Kmen se zde sice utábořil, ale mohli bychom se dohadovat, zda tu bylo krásněji v době Keltů, kdy bylo všude více lesa, nebo až v době Slovanů, kdy již mohl praotec Čech hledět  také na různá pole i louky. To se již nikdy nedozvíme. To poslední ovšem v Živé historii nenajdete, ale je to prostě moje úvaha :-).


Nicméně, hora Říp má pro nás své kouzlo, a možná ještě o to větší, že je jen kousek od nás. A tak není divu, že se sem vypravujeme prakticky kdykoliv a ani nemusí být jaro, nebo 1. ledna.


Pokud máte několik zájmů, podobně jako já, tak vás to někdy samo řídí. Jak díky Soutoku jistě víte, tak mám nyní novou hračku, kterou je malé levné rádio, jenž dokáže přijímat signál DAB+ , který by měl jednou zcela vytlačit běžný užívaný příjem FM (VKV).

Nemám to určitě proto, abych poslouchal naše rozhlasové stanice v nejlepší zvukové kvalitě, jako většina posluchačů a zájemců o DAB+ , ale proto, abych se mohl v terénu bavit při procházce, nebo na výletě záchytem vzdálených vysílačů.


A právě tím, že asi 28.12. začal na kanále 12D mimo jiné také vysílat vysílač Strážník u Jihlavy, tak došlo k ohrožení dosavadního možného příjmu v blízkosti Mělníka poslechu kanálu 12D z Horní Falce v Bavorsku. To určitě málokomu vadí, ale je třeba si uvědomit, že tu máme to pohraniční Bavorsko nyní komplet, že jsem na území Horní Falce již několikrát byl a tamní stanice mimochodem hrají i dobrou oldies hudbu, jakou mnohdy v playlistech našich stanic nenajdete.


Mohu prozradit, že na Litoměřické vyhlídce Horní Falc krásně chytíte v pěkném signálu, ale na Pražské vyhlídce nechytíte ani Falc z Ochsenkopfu, ani Strážník, protože zde v asi 440 m.n.m. mají oba vysílače i přes obrovskou vzdálenost od hory tak silné signály ( při nízkém výkonu !), že je nelze poslouchat. To je ten rozdíl mezi pásmem VKV, kde vám budou hrát dvě silné stanice klidně do sebe a pásmem DAB+, kde stanice nesmí jít na stejném kanále do sebe. Jednu z nich můžete slyšet pouze tehdy, pokud se druhá nebude dostávat na anténku třeba díky terenní překážce. A to se na Litoměřické vyhlídce díky lesu a svahu s rotundou v zádech v případě Falce povedlo.


Každý má nějakou svoji oblíbenou cestu k vrcholu a věřte tomu, že k některým rozhodnutím napomáhá i zřízení placených parkovišť. Tato cesta je sice příkřejší, ale kratší a potkáte i mnohem méně lidí.

Když jsem však přišel těsně pod kopec, kde vede poznávací okružní cesta kolem kopce, tak jsem narazil na mladíka s báglem, který přijel z Drážďan. Ten mi potvrdil, že se to po blátě pěkně klouže, tak jsem to vzal po okružní cestě k Rovnému a vyrazil spolu s valnou částí davu k vrcholu.

Cestou vzhůru jsem potkal nějaký zájezd mladých rodičů a dětí, který okupoval celou trasu. ,, My jsme z Klánovic" zněla odpověď na můj dotaz. Ještě, že se zajímám o dopravu a stanice Praha-Běchovice a Praha-Klánovice mi něco říkají :-).



Od vrcholové chaty jsem okamžitě uhnul na Pražskou vyhlídku a začalo se to po zmrazcích pěkně klouzat. Jaký byl výhled?


Nic moc. Mělo však být i hůře.





Už vám jednotlivé snímky ani nepopisuji. Snad každý čtenář Soutoku už ví, co je Mělník, hrad Házmburk, nebo vrch Raná u Loun. Krušné hory vidět nebyly a přišla i přeháňka.


Zatímco se díváte na první pár, se kterým jsem dal řeč a takto jsem si je nechal i naaranžovat, byť to vypadá naprosto neovlivněné a přirozené, tak vám ještě prozradím něco k tomu DAB+. Opravdoví fajnšmekři si pořizují dražší přijímače s možností připojení skutečné televizní směrové antény pro třetí pásmo, kterou berou sebou a ti jsou pak schopní zachytit vysílač DAB+ dokonce snad až v Itálii, pokud jsou podmínky. Bohužel, celá řada přijímačů tuto externí antenní zásuvku nemá, je vybavena pouze teleskopem ( prutem), je levnější a dodatečné zřízení takové zásuvky je již zásahem do přístroje v záruce.

Asi je to tím, že se skutečně předpokládá, že lidé budou poslouchat hlavně místní stanice, jako na VKV, kde si také naladíte hitrádia, Frekvenci 1,Beat, Evropu 2, nebo nějakou stanici skupiny Českého rozhlasu, než třeba rádio RSA ( Oldies) z německé strany Krušných hor, nebo Jump. Ale, asi proto, že moje generace poslouchala rádio Luxembourg, Bayern 3, Oestereich 3, Europawelle Saar, Radio Caroline vysílající z moře, tak je tu prostě ten závan dálek :-).

Zdravím tedy dvojici na obrázku a ještě jednou vše nejlepší do nového roku !


A zdravím i další dvojici, která mi pěkně zapózovala a zároveň udělala reklamu něčemu, o čem tu již dávno píši, ale je to často, jako kdybych hrách na stěnu házel.

http://www.ropiksazena.cz/

Je chválihodné, že se podařilo v Liběchově prakticky zachránit kostelíček, ale ještě je tu také Liběchovská příčka, která se táhne od Labe, až po Lužické hory.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C4%9Bchovsk%C3%A1_p%C5%99%C3%AD%C4%8Dka

Asi před 10 lety jsem k Liběchovské příčce viděl i brožuru. Nikdo tu není vojenským nadšencem? Nikdo z mladších do aktivity nepůjde ? Škoda, jsme pomalu poslední v republice, kde jsme se ještě nechopili turisticky existence řopíků, a že někde vznikají opravdu velké návštěvní prostory a obcím, nebo spolkům to občas přinese i nějakou tu korunu.



Vrátil jsem se k chatě a již mě čekala jen Litoměřická vyhlídka.


Místní rotunda tentokrát nebyla v obležení, ale později jsem se setkal s občanem obce Ctíněves, který mi řekl: ,, Tak co říkáš té omítce na rotundě ? To tomu dali, co ?! Jak to jen bylo krásné, když koukal ještě každý stavební kámen". A já si najednou uvědomil, že má pravdu. Hledal jsem, kdy k omítnutí došlo a zjistil jsem, že to bylo v roce 2009.



Jedním z míst, kde byl vytěžen základní kámen pro stavbu Národního divadla byl Říp.


Na Litoměřické vyhlídce chodila Horní Falc, jejíž část patřila za vlády Karla IV. cca 20 let k našemu království, než ji vyměnil za Braniborsko. Správním centrem  oblasti byl tehdy hrad Lauf. Hlavním městem území je dnes Regensburg ( Řezno), kam jste se mohli podívat v článcích Soutoku a kam vede krásné relativně levné víkendové vlakové spojení. Přemyslovci byli v Řezně také pokřtěni a najdete tu krásné historické muzeum, kde můžete obdivovat nejen bohatství bavorských kostelů, ale také památky na Římskou říši.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Horn%C3%AD_Falc


Tak rád bych tu někdy spatřil fotozoomem Klínovec ( 1244 m.n.m. .... 94 km od Řípu), ale dnes přeháňka.

Zrovna, když jsem mezi stromy lovil signál multiplexu 12D, tak se objevila tři děvčátka exotického vzhledu tak asi přes 20 let. Ustrašeně se dívala, co to tam ten člověk dělá a nesměle kráčela k vyhlídce. Trochu jsem jim při příchodu vysvětlil situaci a nakonec jsem se po rozpravě i dozvěděl, že jsem dnes potkal nejvzdálenější návštěvníky dne. Dvě z nich byla z Krnova a přivezla je sem kamarádka ( nebo další sestra ?) jakýmsi služebním vozem, která pracuje v nějaké firmě v Roudnici nad Labem.
Bohužel jsem tentokrát  s foťákem zaváhal.

Když si přečtete stránku ...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Krnov   , tak zjistíte, že Krnov rozhodně typickým městem v minulosti nebyl, převládaly tu různé národnostní menšiny a mimo jiné, se tu v 50. letech 20. století usadila početná řecká komunita, prchající před občanskou válkou.

A tak vlastně skončil první výlet Soutoku roku 2019.


Na závěr si ještě dopřejme dvě romantické fotografie z Pražské vyhlídky, kam jsem se ještě vrátil, neboť má dvě rádia na tomto místě překvapivě vykazovala rozdílný výsledek. Inu, technika.


Úspěšný vstup do prvního kompletního pracovního týdne roku 2019!

čtvrtek 3. ledna 2019

Začínají pravoslavné Vánoce.


Karlovy Vary.

Máte pocit, že je článek v tomto magazínu tak trochu úlet mimo mísu ? Ani trochu si to nemyslím. Vzpomeňte si, jak se relativně nedávno zaplnily zejména supermarkety pod centrem dýněmi, různými vykrajovátky, a kdo chtěl, tak si u nás udělal Halloween, ač jde o anglosaský svátek, který nás donedávna ani nenapadl.

Ať se to někomu líbí , nebo ne, ale v Čechách se toho za posledních 30 let , ale i předtím mnoho změnilo a cizích státních příslušníků s množstvím kultur je v naší zemi tolik, že o tom prakticky ani nemáme přehled.

 Vždy se mi líbilo, a byl jsem na to pyšný, jak mnoho toho věděl český žák o světě. Samozřejmě, díky našim tehdejším skvělým učitelům. My jsme i chtěli vědět, jaké je hlavní město Etiopie, nebo kde leží Rio de Janeiro, Monako, Katar, či Andorra.

Oproti tomu někteří žáci vyspělých západních velmocí v Evropě dokonce ani nevěděli, jaké město uprostřed té Evropy vlastně leží. Stačí si jen přečíst seriál o cestě Jindry Tremla k francouzské pevnosti Boyard, kde zprvu lidé hodně tápali, nebo si vzpomenout na naši českou rozladěnost, kdy si tamní lidé pletli Česko a Čečensko.

Mám doma krásnou knihu s názvem Dějiny Evropy ( asi 1996), kterou napsalo 14 evropských dějepisců, a ta kniha má za úkol nám připomenout, že jsme především Evropané. Od Říma až po Euro. Je to trochu nudná kniha, protože kapitola o nás je dost chudá a shrnuta pod pojmem  ( Češi, Poláci,Maďaři). Inu, každý hledá hlavně to, co ho oslovuje nejvíce a k čemu má poměr. Ale,pojďme již k téma.


Karlovy Vary.

Zejména moje generace ještě pamatuje, jak se u nás, jako první opravdu vzdálenější civilní obyvatelé objevili občané Vietnamu, kteří tak zapadli do našeho života, že si je ani neuvědomujeme. Zdejší pamětníci si jistě ještě vzpomenou na studenty z Libye a nutno říci, že mělnický cukrovar, který v tomto roce slaví 150. výročí zaměstnával zejména v době řepné kampaně zaměstnance snad ze všech kontinentů.

Nejinak tomu bylo zase například v okolí Mladé Boleslavi a Mnichova Hradiště, kde zněla ve vlacích často i kubánská španělština. K největším migracím však docházelo po listopadu 89. Zprvu to byly takové nenápadné cesty mladých českých studentů do západních států Evropy, kde tak ani nešlo o jistě lepší brigádnický výdělek, než u nás, jako o poznání nového prostředí a zdokonalení se v jazycích. To až později nesměle doplnila možnost našich lidí odejít za prací, což nebylo nic jednoduchého a na vyřízení, se v některých případech podílela řada institucí.


Olomouc.

Tak, jako pro nás, tak i pro národy východních a jihovýchodních států Evropy, se otevřely hranice, a tam se ukázala ta potřeba migrace za prací ještě mnohem palčivější, než v Čechách. Může nám to někdy připadat divné, že tam, kde by bylo co budovat a kde je něčeho nedostatek, tak že tam snad skoro asi nikdo nepodniká, nikdo tam nechodí do práce a většina práceschopného obyvatelstva někam jezdí, ale je to tak.

 Ba, co jen jezdí? Pracovní migrace je mnohdy doprovázena stěhováním a není to žádná novodobá záležitost. Vždyť o tom jsou i knihy, kdy se zase naši krajané vydali za prací i lepším životem na všechny strany, často i na východ Evropy, zakládali česká města i vesnice, aby se jich pak podstatná část, pokud přežila tamní režimy i ekonomickou situaci, vrátila zpět.

S migrací pak přichází i určitá kultura, která se začne objevovat ve větší či menší míře na území jiného státu a začneme s těmito lidmi samozřejmě aspoň občas přicházet nějakým způsobem do styku a tvořit si názory na ně.

Jedním takovým atributem současnosti právě v tuto dobu jsou pravoslavné vánoce a pravoslavné kostely. Ono se o tom sice moc nemluví a ani nepíše, ale obojí stojí za zmínku. Už jen proto, že pravoslavné kostely jsou zkrátka krásné svoji architekturou i blyštivými báněmi a jsou vlastně bratry našich kostelů.


Holíč, Slovenská republika.

Znalci dějin ( učte se je a neohrnujte nad nimi nos) vědí, že na počátku dnešní evropské kultury stanula Římská říše, která později vyznávala a šířila křesťanské náboženství, než se rozdělila. Myšlenka je tedy z principu stejná, jen náčiní a zvyky jsou trochu odlišné, jak by řekl laik. A rozdělení se tehdy promítlo i do kalendáře.

Do nedávna tedy platilo, že státy na východ od Slovenska a řada balkánských států i jejich příslušníků žijících u nás slavila pravoslavné Vánoce hlavně 6. a 7. ledna ( je to složitější). Dnes  už se to tak říci nedá. Někde si uchovali původní termín, jinde přijali náš termín, ale původní termín mají třeba jen, jako volný den.

Je to prostě rozmanitější a není jistě náhodou, že k tomu došlo v současnosti, v době velké pracovní migrace. I tak nikdo nikoho nenutí, kdy che co slavit a do kterého svatostánku si chce zajít, třeba se i jen podívat a zamyslet se nad našimi společnými evropskými dějinami.

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1noce

https://eurozpravy.cz/zahranicni/evropa/211896-tajemstvi-pravoslavnych-vanoc-proc-se-slavi-v-rusku-jindy-nez-u-nas/

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/vanoce-v-moldavsku.A131220_070156_zahranicni_skr