Přátelé, každý jsme jiný. Pro někoho je úplně nemyslitelné, aby si přečetl nějaký časopis, nebo dokonce knížku, natož někde něco napsal. Dnes už navíc v jistém smyslu nepotřebujete ani vydat nějaké větší úsilí, pokud chcete jen něco někde vidět a nechystáte se tam jet osobně podívat. Máme tu prostě fenomén jménem internet, kde se bez nějaké větší námahy můžeme probírat i elektronickou sbírkou nějakých fotografií, nebo pohledů.
Nicméně, bylo tu určité období, kdy tento fenomén nebyl a poštovní přenos všelijakých pohledů probíhal v mnohem větším mezinárodním měřítku než v současnosti. Dnes leckteré pohledy ani poštovní razítko nevidí a putují přímo z prodejního místa do našich sbírek.
Přesto existuje ještě minimálně jedno takové odvětví, kde dává určitý smysl aspoň občas něco zkusit, a po případném úspěchu prožijete takovou další špetku radosti, kterých je v životě zapotřebí celá řada. Kdo se neumí na něco těšit a radovat i z maličkostí, tak je mrzutý.
Toto malé potěšení, se mezi radioamatéry nazývá QSL lístek a není to nic jiného, než potvrzení o navázaném spojení, nebo o zachycení nějaké vzdálené rozhlasové stanice, či případně ulovení nějakého vzdáleného multiplexu. Je tu však takový malý problém. Ne v každé redakci sídlí lidé, kteří vůbec chápou o co pisateli, nebo žadateli vůbec jde a týká se to především pásma DAB+, ale i částečně FM, protože nezasvěcený člověk nemůže vědět, kdy je v jakém kmitočtovém pásmu určitá vzdálenost k příjemci již vzácností, která probíhá někdy opravdu vzácně a jindy třeba i jen jednou za život.
V červenci jsem tu napsal takový cestovatelský článek o výletu do Znojma i na Pálavu, jehož součástí bylo i ulovení chorvatského multiplexu na kanálu 8C ze druhého nižšího vrcholu Pálavy.
Je sice pravdou, že v dobách, kdy jsem ještě aktivně navštěvoval diskusní fórum na stránkách ....
...., tak jsme se mnozí shodli na tom, že kromě spolkových zemí Německa s vámi obvykle nikdo nekomunikuje, ale ono je to potřeba tu a tam zkusit.
Protože jinak diskusi sleduji, tak se zdá, že jsem v pásmu DAB+ asi první, kdo to zkusil a kdo v Chorvatsku uspěl . Sice mi potvrzení přišlo prvně elektronicky v příloze a musel jsem si jej vytisknout, ale i tak je to radost. Vzdálenost asi 372 km, což je v tomto pásmu pěkné a signál vlastně těsně minul Alpy. Pokud se vám nepozdává ta rozporná kilometrická vzdálenost, tak to nyní osvítím.
Existují německé zájmové stránky, kde se majitel dozví, jaké multiplexy, se dají v pravděpodobném pořadí v daném navoleném místě ulovit. Běžnému vlastníkovi je jedno, z jakého multiplexu mu co hraje a ani rádio vám to nepoví. To vám napíše pouze číslo kanálu a provozovatele multiplexu, nikoliv vysílač.
Ti největší fajnšmekři mají pro úplně přesné zjištění doplňkovou techniku, která zadá i identifikační číslo vysílače, ale běžně postačuje pravděpodobná a počítačem vyhodnocená pravděpodobnost. Obvykle nejsou tyto vysílače od sebe dále nežli 50 km, což je téměř zanedbatelné. V tomto případě si prostě OIV dosadil sám od sebe jeden ze čtyř multiplexů kanálu 8C. I tak to radost a určitý úspěch při určité trpělivosti i dávce štěstí je.
Nu, a protože bydlím na Mělníku, a také mám radost, když někde nějaký tým, nebo jedinec z Mělníka nějak uspěje, tak jsem se rozhodl, že se s vámi o ten úspěch také podělím :-).
A podělím se s vámi i o další věc. Prohlížel jsem si knižní tituly a považte, jakou knížku jsem tam našel. Ostatně, není žádným tajemstvím, že už jsem ve věkové kategorii, kdy mi mnoho lidí říká : ,, Ty už to nějak dáš :-)." Mno, hlavně aby humor vydržel.
Ale, opravdu jsem potkal několik lidí, kteří najednou nevěděli, co s volným časem a říkali mi : ,, Buď rád, že ještě někam musíš chodit." Kdyby četli, tak bych jim asi musel doporučit výše uvedenou knihu. Já ji sice nemám, ale autorka si vzala důležité téma. Z obsahu jsem vyčetl, že by se třeba lidé mohli věnovat geocachingu, křížovkám a spoustě jiných věcí.
Opravdu jsme tak rozmanitá společnost, že někdo se i nadále vzdělává a třeba i jezdí ještě do škol pro seniory, jiní se baví drobnými radostmi, a pak je tu skupina, kterou nějak nic nebaví. Býti v poslední skupině si asi nikdo nepřeje, byť se člověk může občas cítit vyhořele.
Je tomu něco málo přes měsíc, co jsem byl na Pálavě a po pádu antény bylo třeba také zjistit, zda je v pořádku, a zda ten kup měl vůbec cenu. Odborníci vám totiž budou tvrdit, že samozřejmě měl, a že je příjem lepší, ale začínám se přiklánět k názoru, že je to především o podmínkách a stabilitě příjmu..
Udělal jsem tedy dnes něco neuvěřitelného. Odepřel jsem si krásný ranní spánek a už v 6.40 hodin jsem jel na Říp, abych se pokusil zachytit takzvané vychvalované přechodné ranní tropo podmínky. Nad ránem totiž mnohdy přichází vzdálené stanice, což platí pro všechna pásma.
A jak jsem tak asi krátce po sedmé ranní přijel do Ctiněvsi, tak jsem byl svědkem krásné události. Jen několik metrů nad mojí hlavou tu létaly balóny s turisty. Nemohl jsem odolat a aspoň mobilním telefonem jsem udělal několik snímků pro potěšení. Jakási paní mě na cestě informovala, že jde snad o nějaké pravidelné lety z letiště v Roudnici nad Labem, protože to tu pozoruje již delší dobu.
Kdykoliv jde člověk někam do kopce, tak potřebuje určitou kázeň. Mysl by tam už chtěla být a člověk je zvědavý, jaké budou příjmové podmínky, a zda se nevylepší i pohledy do dálky, ale chce to vážně kázeň. Stejně je to vše dílo přírody a někdy slovo dříve ani nemusí znamenat lepší.
Jak už to tak poslední dobou bývá, tak v horkých dnech ty dálkové pohledy za moc nestojí. V reálu je to ještě přijatelné, ale na fotografiích nic moc. Měl jsem sebou i normální fotoaparát, kdyby snad vylezlo okolí Klínovce a dokonce i triedr, ale nebyl na nic ani čas, ani podmínky. V 7.45 jsem na Pražské vyhlídce začal s testy, ale podmínky nenadchly nejen mě, ale asi i ostatní příznivce dálkového lovu. Takové ty pulsující podmínky, kdy signál léta od nuly k otevření brány názvu muxu nemá nikdo rád.
Lepší jsou již takové ty stabilnější podmínky, které přichází obvykle s mlhavým podzimem. I tak se tedy povedlo po mnoha měsících krátce otevřít mux z Bádenska na 9D, ale to je dost ubohý výsledek, když vezmete v úvahu, že jedete až na Říp a v mapě se zobrazoval slibný kanál v západním směru.
Dlouho jsem pobyl na Pražské vyhlídce, kde se ukázalo, že některé signály jsou tak silné, že ani ta směrovka nehraje velkou roli. K mému překvapení tu nechodili téměř do 10 hodin žádní lidé. Viditelnost byla žalostná a o pohledu na pražské památky si občasní turisté mohli nechat jenom zdát.
Pak jsem se přesunul na jednu neoficiální vyhlídku, kde mám obvykle klid a zdálo se, že se atmosféra začala lepšit, ale bylo to dočasné. To se již za mými zády objevilo asi osm lidí z Ukrajiny, což jsem poznal už podle přízvuku. Pán se ptal, zda mi jejich příchod nevadí a začal se rozplývat nad krásnou krajinou. Mezitím jsem se dozvěděl, že jsou prý přímo z Donbasu a nyní bydlí v České Lípě.
To mi ale řekli až ve chvíli, když jsem jim oznámil, že je Ukrajina veliká země a obvykle potkávám lidi z Podkarpatské Rusi. Všichni se začali na vyhlídce fotit, pak jsem je fotil já jejich mobilem, ale protože šlo o generaci tak 55+ ( 2 muži a 6 žen), tak jsem ani nějak netoužil po fotografii na web. Jo, to tenkrát ty tři mladé Řekyně z Krnova, to jsem si skoro nadával, že jsem je nevyfotil :-).
Hlavně ten pán básnil, jaká je tu krásná země i dobří lidé, a pak jsem se na moji žádost dozvěděl, jak je po jejich slovo nashledanou, ale brzy jsem ty všechny varianty zapomněl. Oni si jsou prostě ty slovanské jazyky podobné, ale to není žádná novinka.
Nemohl jsem samozřejmě vynechat i Roudnickou vyhlídku a po poledni už byly všude mraky lidí. I tak se mi povedlo vyfotit místní svatostánek ( rotundu) bez lidí. Vím, že už jsou tyto snímky místní rotundy a chaty zde na Soutoku ohrané, i když sem jezdím tak po třech měsících, ale když to jsou jediné významné a blízké objekty, které vyjdou na snímku nejlépe.
I tak mi tu pořád něco nesedělo. Už jsem si však zvykl, že se občas najde někde nějaká parta, kdy někdo točí něco kamerou, je tam několik lidí, někteří nezvykle ustrojení další se třeba opírá o jakési zrcadlo.
Jako poslední jsem navštívil neoficiální vyhlídku jen kousek nad tou Mělnickou vyhlídkou, kam chodím kvůli zachycení polského signálu na 5B z Kladska. Už je to minulost. Nový náš český provozovatel vysílající z Benešova u Prahy asi dvě rocková rádia se na Mělnicku šíří tak silně, že vše překoná a nepomáhá ani směrovka.
Zpátky jsem se vracel opět přes Pražskou vyhlídku, kde je hezčí příroda i méně lidí. Tam si spolu povídala dvě mladá děvčata a po pozdravu jsem byl požádán o posečkání :-) , abych nelezl dole na vyhlídce do záběru. Prý se tam natáčí nějaký historický dokument, a prý jsou z Televize Prima. Tak třeba jednou někdy uvidíme.
To už tak bývá, že když někde parkujete, tak tam stojí ještě někdo jiný. Na tomto autě by nebylo nic zvláštního, kdyby nebylo až z Drážďan, a kdyby reklama nezvala na jakýsi třídenní výlet do Mělníka. Dělal jsem si legraci, že kdyby mi nestartovalo auto, tak bych na ně počkal :-). Ne, ani bych se tam jistě nevešel, rozhodně bych nečekal a ani to není dobrá legrace, natož v neděli odpoledne :-).
Tak, pokud jste se trošku pobavili a malinko žasnete, co vše může člověk potkat na obyčejném výletu, tak je to správné, a tak to má být :-). Pohodový zbytek neděle a nějak se s tím dalším tropickým srpnovým týdnem poperte. Na konci mám ještě jeden snímek mostu v Klášterní ulici a vypadá to, že to unese již pořádnou zátěž. Ten tu bude asi pěkných několik desetiletí.
Žádné komentáře:
Okomentovat