Víte co je CouchSurfing? Kam teď a co dále ? Odpoví vám magická hora Říp. Pohled na Klínovec.

Západ slunce nad Řípem.

Je mnoho  lidí na Mělníku i v jeho okolí, kteří ani do centra města nepřijdou a vše potřebné vyřídí pod kopcem. Pak je spousta těch, kteří tam sice přijdou, ale obvykle proběhnou Karlovo náměstí, pod Pražskou bránou na náměstí Míru, případně do Tyršovy ulice k poště.

Najdou se však i tací, kteří zajdou podobně, jako turisté na vyhlídku za zámek a rozplývají se nad tím, jak je tu krásně, byť i třeba jinak také rádi cestují. Krajina u Mělníka je totiž zajímavá už jen tím, že se tu stýkají jako-by dva druhy krajiny, dvě největší české řeky a je tu jedna hora, která vás bude vždy přitahovat.

Říp od obce Ctiněves.

To můžete stokrát ukazovat návštěvám, že tam na tom protějším svahu už je Praha, ta malá hlavička špendlíčku je vršek budovy na letišti v Ruzyni, tam jsou Kralupy, na obzoru paneláky v Kladně-Rozdělově, a ty dvě vrtule jsou větrnou elektrárnou nedaleko Slaného, ale stejně oči všech přitahuje asi nejvíce nepříliš vzdálená a osamocená bájná hora Říp.

Jednou se vám ztrácí v oparu tak, že není skoro vidět, jindy vidíte kapličku, některá obnažená skaliska i téměř každý strom aleje, která sem vede z boku z obce Rovné, ale vždy přitáhne aspoň na chvíli vaše oči. Někomu to možná vůbec nic neřekne, jiný to vidí jen jako cíl pro své děti v době konání tamní pouti, ale pro mnoho lidí je to místo relaxace i krásných dalekých rozhledů.

Nejkrásnější turistické značení má Česká republika.

Když k tomu přidáte, že nejde o horu vzdálenou, že je dějinami i bájemi opředená, stojí tu tak sama osamocená a můžete ji využít ještě i jinak, tak se opravdu vyplatí sem občas vyrazit. Dokonce i tehdy, když vám nějak chybí inspirace. Je výhodou, že jde o kopec zalesněný, kde najdete i při třicítkách chládek a na vyhlídkách vás ovane příjemný vánek.

A tak i já, se téměř po čtyřech měsících vydal opět sem a nezapomněl jsem si vzít samozřejmě triedr a rádio :-). Díky podivnému počasí, které nyní panuje, totiž vůbec nelze určit, jaká bude viditelnost do dáli, ani to zda budou nějaké zajímavé podmínky dálkového rozhlasového příjmu. Ona je to vlastně taková schválnost přírody. Nejlépe přece bývá vidět v zimě, když to pěkně fouká a s rádiem je to podobné, pokud zrovna nemáte to velké štěstí na takzvané ,,plechové nebe", kdy třeba místo našeho rádia Beat náhle slyšíte španělskou fotbalovou ligu a určujete, co jste vlastně ulovili za stanici.

Atmosféra od chaty na Řípu.

Uvnitř chaty je krb a velmi krásná místnost. Článek na Soutoku koncem prosince 2015.

Máme tu sice teď trochu menší komplikaci s dopravou a oběma mosty, ale ten pocit, kdy stojíte v polích, vnímáte cvrkot kolem a otvírají se vám pohledy na horu, nebo do dálky, tak ten za ten výjezd stojí. Za chvíli již potkáváte občas také lidi, kteří s vámi mají jedno společné. I oni dnes dostali nápad navštívit Říp.

Oblíbil jsem si zejména cestu od obce Ctiněves, která není tak známá, umožňuje v první části hezké výhledy, po nichž přichází pohodlná lesní partie po vrstevnici, a nakonec tu máme sice prudké stoupání na Pražskou vyhlídku, ale po velmi zajímavé pěšince s výhledy v závěrečné fázi stoupání. V porovnání s tím působí stoupání po panelce lesem od Rovného, jako nekonečné a navíc vás dovede přímo k chatě, kde ani návštěvník nemůže být schopný docenit, na jakém krásném místě, se nachází. To si uvědomí především až na vyhlídkách.

Rotunda.

Potkáte tu návštěvníky z okolí i ze vzdálených míst a nebojte se s nimi dát do řeči. Je to velmi snadné. Nabídnete triedr, odborně pohovoříte, co je kde vidět a leckdo bude za přednášku rád. Pak už jen stačí, se zeptat, odkud k nám zavítali, a protože to ,,samozřejmě všude znáte :-)))", tak z toho vznikne příjemná chvilka, která se někdy opakuje, protože stejné lidi můžete během dne na Řípu potkat i vícekrát.

Stalo se mi také, že se nějaké děti ptali rodičů, proč prý má ten pán na vyhlídce v ruce rádio a já vysvětloval, že na kopce se nechodí poslouchat stanice, jako Frekvence 1, hitrádia, nebo Beat, ale prostě se tu dělají krátké pokusy s příjmem vzdálených cílů. Jejich mámy nemohly zase pochopit, že třeba takový DAB+, se jenom proladí, stanice se nahrají do paměti, a už není účelem akce je poslouchat, ale pouze to, že signál ze vzdáleného vysílače někde v Německu  zrovna dostřelil až sem. A tátové se opodál usmívali :-).

Zde byl vytěžen základní kámen pro Národní divadlo.

Kopec Sovice již znáte. Odtud je krásný pohled na jeho vinný svah. Víno je hlavní mělnické téma příští soboty....
http://www.melnickykost.cz/melnicky-kost.php

Centrem obrázku opět kopec Sovice. Všimněte si na krajích snímku, jak jej řeka Labe obtéká.

Všude na cestách potkáváte lidi, kteří mohou nějakým způsobem obohatit váš život, nebo se dostáváte do zajímavých situací, kdy se vám vybaví něco z minulosti, co může být určitým způsobem i budoucností, pokud chcete.

. Když jsem se tak rozhlížel z Roudnické vyhlídky na České středohoří, bylo již odpoledne a trochu se zatáhlo. Vzpomněl jsem si na kamaráda, který mi v pátek říkal, jaká je to paráda, když si člověk lehne na záda a dívá se na hvězdy.To už mnozí ani neznáme, protože končíme u televize, u elektroniky, nebo někde v hospodě apod. Teď jsem se najednou vrátil do 80. let 20. století, kdy jsme kráčeli nocí po Doupovských horách, až jsme se usadili v půlnoci na podobném místě, jako je toto.

Mělník ze Řípu.

Detail.

. Pod námi bylo občas někde nějaké to světélko, kolem svítily hvězdy a ráno ve čtyři hodiny přišel očekávaný rozkaz. Vysoukali jsme se ze spacáků, popadli jsme své samopaly a na příkazy z vysílačky jsme imitovali střelbu na kdesi dole pod námi projíždějící kolonu. Podotýkám, že jsem se do skupiny přihlásil dobrovolně a mám zážitek na celý život :-)). Jen jsme si tak trochu při pochodu krajinou představovali, jak tam naši kolegové v táboře jistě dostávají do těla v rámci nějakého pořadového cvičení a hoši prý měli volné odpoledne :-))).

Na Řípu jsem měl tedy štěstí na výhledy. Ačkoliv se to nedá srovnávat s větrnými dny, s přechody front, nebo se zimou, tak jsem skutečně ten Klínovec asi viděl. Vzdálenost odtud je  93.6 km ! a bylo to na hraně viditelnosti triedrem. Příjemné počasí. Také s rádiem jsem mohl být celkem spokojený, ačkoliv to bylo v minulosti lepší. Očekávám, že s příchodem podzimu a zimy sem zase dostřelí multiplexy z Durynska a Saska-Anthaltska, ale třeba přijde jednou i něco z větší dálky, což se stává.

Panorama Pražská vyhlídka.

Největším přínosem však bylo seznámení s jednou ženou cestovatelkou, která také píše blog. Vůbec si nedovolím jí typovat věk, ale když dnes někdo řekne, nebo napíše, že pamatuje socialismus před rokem 1989, tak to může být klidně i člověk, kterému tehdy bylo 9 let a chodil do ZDŠ. Včera jsem na ten její blog tak trochu koukal a určitě si rád o tom jejím cestování něco přečtu i dále.

Víte, co to je CouchSurfing? Řeknu vám, že jsem na to čuměl asi tak, jako když jsem se těm rodinám na Řípu snažil vysvětlit, že v dobách, kdy měli mobilní telefon jen někteří podnikatelé, tak se někteří lidé dorozumívali občanskými radiostanicemi a kamioňáci je běžně používali při průjezdu městy, kdy je navigovali zrovna přítomní dobrovolníci.

Panorama poblíž Roudnické vyhlídky ( 50 metrů západněji).

Krásný pohled na vrchy poblíž Loun. Nejznámější je Raná ( stolová hora) díky rogalu. Všimněte si, jak krásně na pozadí probíhá pás Krušných hor.

Ani si ten CouchSurfing nějak neumím představit. A to žijeme v době, kdy si myslíme, že toho hodně známe a čeština opouští česká slova a zavádí ve velkém slova anglická téměř pro cokoliv. Trochu mi to připomíná jeden rozhovor se seniorkou na Zimním přechodu Nedvězí, ale tam šlo o rodiny, které se znaly a ty noclehy byly organizované v rámci společné dohody.Tady je vše na blind, vůbec se neznáte a jen tak někdo se rozhodne, že když chcete, tak u něj můžete noc, či dvě spát zdarma a třeba vám i dělá společnost. To jsou tedy věci. Tak snad zajímavá informace i pro vás čtenáře Soutoku, nebo mi něco uniklo ve víru reklamy a velkých věcí  tohoto světa :-).

Pozorný divák si všimne zhruba uprostřed na vrchu snímku vížky, která je s největší pravděpodobností chatou na Klínovci ( 1244 m.n.m.) Je to na hraně viditelnosti i triedrem.Vzdálenost vzdušnou čarou je 93.6 km.

Zde si můžete udělat představu, jak nejvyšší část Krušných hor vystupuje zcela vlevo od vrchů v blízkosti kopce Raná ( zcela vpravo). Pokud budete snímek v nějakém programu zvětšovat, také uvidíte nepatrnou vížku na Klínovci. Chce to prostě nějaké super výhledové počasí.

A ještě samozřejmě odkazy. Blogerka snad bude ráda, že má další čtenáře : http://mojestesti.blogspot.cz/2016/06/smer-bratislava-poprve-na-slovensku.html

a CouchSurfing https://cs.wikipedia.org/wiki/CouchSurfing

Kdo máte prázdniny, nebo dovolené, tak užívejte a vy ostatní vězte, že 5 dní uteče, jak voda a pokud obzvlášť máte rádi veřejné posezení u vína a pozdravy se známými, tak mám dobrou zprávu, že je tu příští sobotu 12.8. už 11. ročník Mělnického koštu.