Kolejnicový hřeb z podzimu 1896 v z okolí nádražíčka Lhotka u Mělníka . Cyklostezka do Střednice.
V životě je zajímavé to, že pokud se umíme koukat a díváme se na správné věci, tak jsme stále často překvapení. Možná si vzpomenete na červnové setkání s poutníkem Petrem Hirschem v Praze- Suchdole, které jsem zdokumentoval v článku...http://soutok.blogspot.cz/2014/06/povolani-svetovy-poutnik-petr-hirsch.html . Petra na jeho cestě do Norska občas sleduji a toto byla silná káva...
https://www.facebook.com/uPoUtNiKa/photos/pb.239444065685.-2207520000.1413904125./10152350002430686/?type=3&theater
Považte, že takovýto obchůdek najdete někde v Holandsku v lese a turisté tam poctivě nechají za snědené a vypité nápoje peníze. Jde totiž o samoobsluhu bez jakéhokoliv dozoru, jak jsem pochopil z článku.
Někdy však člověka překvapí některé věci osobně.
Zatímco u nás se honí stavební plán i o sobotách a nedělích, tak v sousedních Drážďanech na hlavním vlakovém nádraží, kde probíhala v roce 2004 rekonstrukce celého areálu, nechají klidně o víkendu stavební stroje i zaměstnance odpočívat a na řadu přijde průvodce, který za malý peníz rozdá zájemcům z řad veřejnosti ochranné přilby a protáhne je ve výškách pod střechou nádražní haly, jakož i kolem samotných základů stavby a stavebních strojů, včetně výkladu průběhu obnovy.
Hurvínek. Není jediným vozem, který přiváží účastníky.
Někdy v roce 2002 mě na mělnickém vlakovém nádraží prvně lákal plakát do železničního muzea v Zubrnicích.Čtyři roky jsem nějak odolával a nakonec mě nalákali na zajímavou akci. Vůbec to nebylo malé začínající muzeum, ani svezení motoráčkem, který tehdy ještě až do Zubrnic ani nejezdil, ale zajímavý nápad, který mě oslovil.
Nazvali to otvírání muzejní sezony ( březen) a akce probíhala asi takto:
Po příjezdu do Ústí nad Labem-Střekova, se přesedlo do historického motoráčku s názvem Hurvínek, který nás odvezl do stanice Velké Březno, kde jsme museli všichni vystoupit. Odtud jsme kráčeli po nových kolejích do Zubrnic. V některých dubových pražcích, se ještě leskly čerstvé cedulky, se jmény dárců a v zajímavých místech ( např. mostíky) nás vítaly nástěnky s historickými fotografiemi i cedulky s technickými daty stavby.
Interier Hurvínku
Nemá cenu tu nějak opěvovat atmosferu v samotných Zubrnicích, kde chytře spojili velikonoční jarmark ve skanzenu lidové architektury s prvním dnem otevření muzea v prostorách místního nádraží. Co se mi však líbilo, byl nápad, jak zapojit do prosperity veřejnost.
Prodávali tu za 500 Kč podobné hřeby, jako je ten na obrázku, jen jsou na dřevěném podkladu, každý má své číslo, a každý dárce obdrží také certifikát a zapíše se navždy do místní vystavené knihy dárců
U Malého Března
. Když uvážíte, že jde o hřeby z let 1889-1890, kterými tu tehdy italští dělníci přitloukali kolejnice, a které byly nyní při obnově kolejového svršku vykopány, tak si myslím, že každého dárce mohou hřát hned dvě věci. Jednak pomohl dobré myšlence obnovy aspoň části původní tratě a stanete se vlastníkem unikátního předmětu, který je možná jednoduchý, ale je za ním kus historie a směle mu můžete přiřadit úctyhodný letopočet. Nedejte to, a když ne hned, tak později.
Poutníci po lokálce již značně roztažení.
Někteří turisté tu v Zubrnicích při klobáskách a pivku takzvaně zakončili, ale dobrodružství dalších pokračovalo dále. Část trati mezi stanicemi Zubrnice a Lovečkovice, by chtěl jednou místní spolek zprovoznit aspoň pro provoz takzvaných drezínek. Tady už chyběly občas koleje, můstky, nebo jejich část a nově bychom dnes řekli, že to bylo určité outdoorové dobrodružství. My starší jsme si připomněli vojnu, kde je zkrátka třeba překonat terén.
Pražec se jménem dárce.
Poslední úsek od Lovečkovic do Úštěku je prý již neobnovitelný. Sice ještě poznáváte v terénu, kde asi byly pražce a kudy vedla trať, ale má být upraven již jen, jako cyklotrasa. V každém případě byly v Lovečkovicích, Levíně i Úštěku všude vystavené nástěnky s dobovými fotografiemi, které hlídali členové spolku, vzpomínal se film Páni kluci, který se tu točil a hlavně to v hospodách díky pochodu při trati všude pěkně ožilo.
Jen kousek za Zubrnicemi.
Když jsem se ptal později Mladoboleslavského spolku, proč tady mezi Skalskem a Chotětovem neudělají něco podobného, tak nemínili komunikovat. Každý by vás dnes honil na brigády do montérek, jako kdyby neexistovaly stavební firmy, jako kdybychom neměli své osobní pracovní povinnosti dané zaměstnavateli, právo na odpočinek a bylo nám stále 20 v plné síle :-). Kde jsou vůbec pracovní povinnosti některých organizací ? Mají málo lidí na práci ? Vždyť je nezaměstnanost. Kde jsou chytré nápady ? Jak to, že je někde mají a jinde ne ? Anebo se angažují jinde? V Českém Ráji?
Když někomu připomenete, že je toto železnice jen kus od Prahy a v atraktivní oblasti, tak se dočkáte někdy i odpovědi, že až s tím něco osobně Vy uděláte, tak oni o tom napíšou, ale jinak ne. Jako kdyby neměl každý člověk svoji profesi.
Nádražíčko Levín si zahrálo ve filmu Páni kluci. Městečko bylo v minulosti proslaveno keramikou a lázněmi.
Tak kde jsou ty řeči těch, kteří měli a mají plnou hubu demokracie ( právo každého jedince, se veřejně projevit a podávat nápady a návrhy) , když vyznávají takové ty myšlenky, že občan vlastně nemá do ničeho kecat a buď jen platit, nebo se chopit lopaty a pomoc nejlépe na několika místech najednou.
Možná, že někdo řekne, že jde jen o projev několika lidí ( nyní tedy vlákno lokálka na www.melnicek.cz) , ale za vším je třeba vidět, že podobný názor má více lidí, kteří ani třeba o nějakém Mělníčku nevědí. Proto jsem před mnoha lety na Mělníčku vysvětloval, proč řada občanů vystupuje pod nickem a osoby pro styk s veřejností jménem.
Železniční svršek v Levíně.
Zkrátka, jen tak mě v tomto článku napadlo, zda SŽDC, které to snad má dělat přijde s nějakým nápadem. A proto tento článek. A když se tak často mluví o tom zavírání a rušení lokálek, tak jsem zvědav, zda začnou také silničáři zavírat jednou silnice, že nemají peníze na jejich údržbu. Už vypadají od kamionů často také pěkně.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat