V sobotu 10. listopadu půjdeme letos naposledy do ještě veřejnosti nenavštívených městských středověkých sklepů. Opět půjde o oblíbené Palackého náměstí.

Milí čtenáři, mám pro vás, kteří rádi poznáváte mělnické středověké sklepení vynikající zprávu. V sobotu 10. listopadu máme jedinečnou příležitost, se podívat do sklepů, kam jsme ještě mnozí nevkročili. Nevím jak vy, ale Palackého ulice, nebo Palackého náměstí patří dle mého názoru k tomu nejkrásnějšímu, co v historickém středu města máme, a není to jenom kvůli té četnosti krásných středověkých sklepů pod ní, ani díky slunečním hodinám, na které je odtud tak krásný pohled :-).

Samozřejmě, že za vším stojí opět Martin Klihavec a MOOS ( Mělnický osvětový a okrašlovací spolek). Je to tedy ještě se značným předstihem, ale určitě je třeba si to již pomalu poznamenat. Více informací, se dozvíte po kliknutí na obrázek níže.

Opět jsme svědky vstřícnosti majitele sklepů. Psal jsem tu již mnohokrát, že pro vlastníky sklepů je to určitá čest,  potěcha a v neposlední řadě i neobvyklý zážitek v podobě zájmu, návštěvnosti a velké chvály na sklepy i majitele samého.

Kéž by se uměl tak dohodnout také někdo jiný, jako se umí dohodnout kronikář města, předseda MOOS a zastupitel za Mé město v jedné osobě Martin Klihavec s majiteli středověkých sklepů.

Větrný mlýn u Vrátna dnes navštívila kvanta lidí. Chceme zvát veřejnost formou vyhlášených jednorázově organizovaných návštěv, řekl majitel Aleš Křemen.

Jak jsem již v týdnu psal, tak na dnešek připadal onen premiérový návštěvní den ve větrném mlýně u Vrátna. Sice reklama vyzývala, že se mají návštěvníci dostavit ke mlýnu již v 9 hodin dopoledne, což znamenalo si přivstat, ale měl jsem celou řadu důvodů, tedy motivaci u toho skutečně být. Ostatně, kdy se mi dnes povede, se dostat takto brzo do krásné krajiny na sever a severovýchod od Mělníka :-).

Mlýn stojí na samotě v polích za obcí Vrátno, a jak vidíte, tak se tu sjel slušný počet  aut i lidí.

Návštěvníci pocházeli z mnoha míst a obvykle se dozvěděli o akci  z  nějakého webu. Později jsem se například dozvěděl, že jedna rodina je z Mladé Boleslavi, ale byla tu i známá tvář z Mělníka.

Pan Křemen vyprávěl zájemcům historii mlýna, samozřejmě popis prací na mlýně od chvíle, kdy stavbu převzal a pochopitelně i to, kam se ubírají jeho vize, a jakým způsobem by sem chtěl alespoň v prvních fázích zvát návštěvníky.

Je třeba si nejprve říci, čím že vlastně větrný mlýn u Vrátna je.
Pokud si někdo myslí, že se jedná o expozici větrného mlynářství, tak je na omylu. Tím se mlýn podstatně liší od vize vodního mlýna v Liběchově, kam návštěvníci jezdí opravdu kvůli expozici mlynářství, v jeho případě vodního.

Mlýn získal totiž snad v restituci nejprve nějaký cizinec, užíval to, jako soukromé obydlí a v nejvyšším patře mlýna měla být snad soukromá hvězdářská observatoř. Podle řečí některých občanů města Mšena ke mně také došla pověst, že zde byl také chvíli takový ,, Moulin- Rouge :-)"

http://www.moulinrouge.fr/

V každém případě byl mlýn někdy v 90. letech upravován, jako soukromý obytný objekt. Díky osobě pana Křemena však získal mlýn zpět alespoň jednu a dost zásadní vlastnost typickou pro mlýn. Protože jde o tzv. holandský typ, tak se podle větru na velkých pojezdech bude otáčet i kopule s velkou vrtulí, kterou právě firma pana Křemena, jenž se zabývá především výrobou leteckých vrtulí sem dodala.

A tak budou mít snad  někdy  diváci v okolí možnost vidět i to, jak se pěkně vrtule ve směru větru otáčí. Zatím k ní vede od palečného kola opracovaná 150 let stará dubová hřídel, která je proti otáčení vlivem větru zajištěna. Uvědomme si, že nejde o bezhlučný proces a mlýn slouží, jako obytný.

K mlýnu patří i další nedokončené stavby, včetně okolí mlýna, ale dnešní den otevřených dveří byl především věnován mlýnu a práce je kolem toho všeho ještě více než dost.

I tak mohou být návštěvníci velmi rádi, že má pan Křemen se svojí družkou pro návštěvníky obrovské pochopení, umožnili jim nahlédnout do prostor vlastního mlýna, tedy do svých soukromých prostor, a podle toho co jsem viděl venku, ( vidíte na fotkách), tak budoucnost tohoto místa může být jednou ještě zajímavá třeba i pro širší veřejnost,pokud se ta ovšem bude chovat slušně.

Paní nám pak vyprávěla o tom, jak se například zcela náhodně objevil za vstupní branou na pozemek mlýna zájezd občanů z Číny, kteří zkrátka jeli kolem a domáhali se vstupu. Někdy to jsou méně početné skupiny, ale je třeba si uvědomit, že každý má nárok na soukromí a na oddych. Nechovejme se tedy tak, jak nechceme, aby se chovali jiní k nám.

Není opravdu z výše uvedených důvodů možné, se nějak domáhat vstupů do mlýna, nebo upomínkových předmětů apod. Pokud máte zájem, tak si zase počkejte na některý další vyhlášený termín. Pokud chcete turistickou vizitku mlýna, tak já ji mám myslím z IC ze Mšena, nebo z Mladé Boleslavi. To je třeba si dohledat na stránkách turistického deníku, kde se dá co sehnat. O všem jsem zde již psal.

http://turisticky-denik.cz/

Stále se jedná o privátní stavbu, kde je ještě mnoho a mnoho práce. Ale místo je to krásné, že ?

Závěrem se omlouvám za poněkud kostrbatý text, ale je třeba si uvědomit, že to dělám ve volném čase, je toho psaní někdy i více ( dnes již druhý článek) a není na to vždy dostatek času a klidu :-). Teď bych to třeba mohl vylepšit, ale už jsem o článek dále :-) .

Mělník přišel díky požáru v areálu bývalé STS v lokalitě Brabčov o jednu ze svých 33 věžiček.

Milí čtenáři, jak již jistě mnozí víte, tak ve středu ( 17.10.2018)  hořelo v areálu bývalé STS na mělnickém Brabčově. Článek z oficiálního tisku je zde:

https://melnicky.denik.cz/pozary/plameny-polykaji-dva-domy-je-vyhlasen-treti-stupen-nebezpeci-20181017.html

Co k tomu vůbec dodat ? Vzpomeňte si na článek z roku 2014 ...
https://soutok.blogspot.com/2014/02/valdstejnsky-lis-zapomenute-pamatky-na.html

...., který byl tak hojně ve své době navštěvovaný. V člověku to jenom bublá, když si uvědomí, že ještě dnes v roce 2018 vzpomínáme na to, jaké to bylo v roce 1984 krásné romantické místo i  s přilehlým lesoparkem a sochou satyra.

Tohle nezničili žádní komunisté, jak je dnes mnohdy populární říkat, ale všichni ti soukromí vlastníci, co tu měli  v této nové době nějaké téměř neznámé firmičky a ti současní vlivní, jak jim lidově říkáme, kterým vůbec nevadilo, jak to tady chátrá a k čemu to také slouží. Opravdu hnus.

Již jsem myslel, že se na místo budu muset vypravit osobně, abych viděl, co zde vlastně shořelo a nafotil to, byť jsem určité informace měl. To však za mě udělal již kronikář města Martin Klihavec, který mi zaslal úvodní 3 fotografie. Ty další jsou z roku 2014 a vystavil jsem je již  ve výše zmíněném článku. Díky nim dnes máme takovou vzpomínku na věžičku, která tu tehdy ještě v zachovalém stavu mohla potěšit oči návštěvníků.

Možná si někteří vzpomenete, čím jsme na Mělníku v roce 2014 také žili, nebo-li čím jsme se tehdy také rádi bavili. Právě tým Mělníčku tehdy vyhlašoval  kola jedné soutěže, kdy jsme na ulicích celého města hledali za pomoci pomocných mapek různé drobné architektonické skvosty na domech.

Myslím si, že jsme si tehdy pěkně pohráli, poznali jsme na budovách a v ulicích věci, které bychom jinak míjeli bez povšimnutí a snad je i docela tak nějak dobře, že jsme to tehdy dělali pro radost ze hry a vlastně to časem zapadlo.

Nicméně, právě tehdy se na radnici ujal své funkce historika a kronikáře Martin Klihavec, a jedním z jeho prvních počinů bylo vyhlášení soutěže ,, Pátrejte po mělnických věžičkách" . Nechci to nikde hledat, ale soutěž v měsíčníku Mělnická radnice si tehdy získala takovou popularitu, že o tom vypovídá například toto:

https://melnicek.cz/node/16699

Čerpám pouze ze svých vzpomínek, a tak si matně vzpomínám, že těch věží a věžiček měl Mělník celkem 33. Lidé se opravdu snažili je všechny najít, včetně té na obrázku v odkazu ( kaple ,, rodiny Havlových" v areálu kostela sv. Trojice v Mělníku- Chloumku) a los nakonec vylosoval z mnoha úspěšných výherce.

Dále asi nemá cenu v tuto chvíli něco dodávat. Kdo sem nepřijde, tomu to nic neříká a je mu to jedno. Kdo to tady znal před 35 lety a aspoň občas tehdy opravdu krásným lesoparkem prošel, ten nezapomene, stejně tak, jako například u koupaliště v osadě Kokořínský Důl. Došla ke mně relativně nedávno zpráva, že se snad bude koupaliště v Dole rekonstruovat, ale to může být fáma, tak to berte s rezervou, ať nejste  zklamaní, jako třeba v případě Polabského mlýna, kde se zatím nic neděje.
Ale pozor, má to vlastníka. Co dnes nemá vlastníka,že ? :-)

Mimochodem, také máte pocit, že je dnes populární dávat někde obrázky z tragedií a vůbec se raději moc nestarat o to, co čemu slouží a komu to patří :-)? Proč by si to měl zjišťovat občan ?

Exkurze do větrného mlýna u Vrátna připadá na tuto sobotu. V Lysé nad Labem se na výstavišti schyluje k velmi populárním výstavám roku. Začíná to exotikou.

Podzim se nám rozeběhl a je to znát i na akcích. Zatímco na jaře a  leckdy i v létě, se akce doslova praly o návštěvníky a člověk hledal své priority, tak teď už to chce přece jen trochu pátrat a možná přemoci občas i pohodlnost.

Na jednu stranu je to dobře, protože člověk má i své individuální zájmy, ale i tak je fajn, když se stále občas něco najde, co stojí za zmínku. V sobotu to bylo zcela jasně Liběchovské posvícení, které mělo opravdu velkolepou atmosféru a na tuto sobotu tu mám něco, čeho jsem si málem vůbec nevšiml a přitom to je docela významná událost.

 Tady musím pochválit Team Mělníček za ty dva řádky v rubrice Nenechte si ujít. Zdrojem jsou mšenské městské stránky, odkud také čerpám informace, protože vlastní muzeum Podbezdězí v Bělé pod Bezdězem nemá tuto akci vůbec v kalendáriu.

Prvně se tedy budou moci podívat zájemci do větrného mlýna u Vrátna a docela chápu majitele, že se o moc velkou reklamu nesnaží, protože nemá vůbec představu, jaká bude návštěvnost, a co to způsobí. Možná toto napadlo v červnu i organizátory nultého ročníku Mělnického okruhu, ale s tím je třeba počítat, že některé věci lidi zvlášť táhnou, chceme minimálně vědět, co se kde vlastně děje, a média mají o čem psát.

Vězte tedy, že když se dostavíte v sobotu 20. října před devátou hodinou ranní k samotnému mlýnu u Vrátna, tak vás prý provede majitel i s výkladem mlýnem. Příspěvek je dobrovolný a na akci, se počítá asi se dvěma hodinami. Nemyslím, že by výklad trval 120 minut, ale spíše jde o čas, který je pan majitel ochotný veřejnosti věnovat.

A teď si představte, co by taková stavba jednou mohla udělat s turistickým ruchem a s naší lokálkou. Na mysli mám teď i ten Kokořínský rychlík, co jezdí o prázdninách o víkendech z Prahy.

Vrchní dvě fotografie jsem převzal z článku ....

https://soutok.blogspot.com/2018/04/co-se-deje-s-vetrnym-mlynem-u-vratna-je.html

...., který byl foto reportáží z mé letošní dubnové návštěvy.

A na závěr dnešního článku, který má být především rychlou reakcí na tu nečekanou sobotní exkurzi, se ještě podívejte, jaké že pěkné výstavy nás tedy v Lysé čekají. Začíná to již 24. 10. exotikou. Nemusím snad dodávat, že na levnou jízdenku PID jste za pár minut jízdy vlakem tam. Pokud  je mi známo, tak výluky (mimořádně  autobusem do Byšic), se týkají především spojů do Prahy a některých spojů ze Mšena do Všetat.

A když už budete v Lysé, tak to třeba ještě spojte s návštěvou Milovic, kde můžete obdivovat v ohradě anglické plemeno koní a pratury, nebo si zajet do Ostré do Botanicusu.

Blata aktuálně ( 14.10. 18 ). Fotogalerie prací na přejezdu a v uzavřeném úseku za most přes říčku Pšovku.

Není snad v Mělníku člověka, kterého by nezajímalo, zda už je konečně zrekonstruovaný most přes říčku Pšovku v Kokořínské ulici, a jak to vypadá s těmi nejdůležitějšími závorami přes vícekolejný přejezd.

Někdy ve čtvrtek se v médiích objevila zpráva, že již v pátek má být přejezd dopravě uzavřený, a tak jsem dnes vyrazil na místo kde má padnout oplocení železničního prostoru a na úkor jedné přebytečné koleje vzniknout i odbočovací pruh ve směru od Chloumku k budově nádraží.

Vznikl nám tu momentálně takový  docela velký  uzavřený prostor, ale pro více informací,se podívejte na fotografie.

Když tak nad tím přemýšlím, tak mě tak napadá, že kdyby tu byl onen obchvat ( průtah), který byl téměř takto naprojektovaný již v 70. letech, tak by vůbec nebylo žádného odbočovacího pruhu potřeba a most přes  říčku Pšovku by zřejmě odolával dále zátěžím, protože by kamiony jezdily jinudy.

Jenže, to zatím bohužel v tuto chvíli všechno připomíná ten Kameňákov. Město po obvodu rozkopané a plné automobilových kolapsů, a kandidáti se už týden dohadují a napínají své občany, kteří netrpělivě čekají, jak to tedy dále bude.

 A to všechno možná i díky tomu krásně vymyšlenému volebnímu systému, kde počet hlasů kandidátům ještě nic neznamená. Snad proto, aby se všichni mohli tak nějak pokud možno u toho rozhodování i nadále udržet.

Je potřeba vládnout, konat, přinášet návrhy a schvalovat !

Liběchovské posvícení připomínalo kombinaci Mělnického vinobraní a Řípské pouti. Velká fotogalerie i reportáž ze skvělé akce.

Liběchov je místem, kam alespoň dříve jezdily z Mělníka pravidelně ZDŠ, aby žáci zjistili, jakou krásu máme v podobě skalních plastik Václava Levého, lesů a říčky Liběchovky jen kousek za naším městem. Místní zámek  nabízel v letech 1977- 2002  návštěvníkům expozici  Muzea asijských kultur

https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1prstkovo_muzeum_asijsk%C3%BDch,_africk%C3%BDch_a_americk%C3%BDch_kultur

a  velké oblibě, se těšilo do začátku 90. let 20. století i místní letní kino. Po letech určitého úpadku, se nyní stává Liběchov opět důstojným sousedem velkého Mělníka. Statut města byl Liběchovu udělen hned dvakrát. Prvně to bylo 26.dubna 1935, ale po druhé světové válce bylo toto zpochybňováno. Až teprve roku 2007 byl znovu Liběchovu udělen statut města a získal svůj krásný městský znak.

Historie Liběchova  je bohatá a pokud vám snad chybí doma v knihovně knížka bývalého mělnického historika Jana Kiliána s názvem Dějiny Liběchova, tak ji najdete v určité míře ve formátu pdf  na stránkách města ...

http://www.libechov.cz/

Co se v Liběchově poslední dobou povedlo ? Především je to dobrá práce místních radních, vznik info centra, vznik velmi aktivního spolku Liběchov sobě

http://kostelicek.eu/

....,  s jehož aktivitou, se můžete setkávat zejména při Dnech evropského dědictví (DED). V rámci DED jsme již mohli navštívit  v komentovaných prohlídkách místní zámek, zámeckou zahradu, včelín v Rašínkách i kostelík sv. Ducha a sv. Hrobu, jak zní jeho plný název. Vše najdete zde na webu.

Na co však nesmím zapomenout, tak to je na osobu pana Dušana Thurza a jeho  Umělecký mlýn ....

http://umeleckymlyn.libechov.cz/

 Považte, že tento mlýn v Liběchově je jediným mlýnem v celém okrese Mělník, kam se může občan z regionu v místě bydliště, aniž by jel někam do Zubrnic, nebo do Slupi ( článek léto 2015), vypravit aspoň občas na prohlídku expozice mlynářství !!!!

A to ani nepíšu o tom, že jde o polotovar, kde je ještě plno práce.

Co se moc nedaří ? Zatím mě napadají asi dvě věci. Možná jste něco zaslechli o problémech místního nádraží ČD. Směrem na Litoměřice vlakem téměř nikdo nejezdí, autobusová linka číslo 369 je v celé své délce momentálně postačující, a tak Liběchov může být paradoxně městem u hlavní trati a bez vlastního nádraží.

Když pominu fakt turistického boomu, který v Liběchově ještě zdaleka nenastal, tak jako v minulosti, tak je to záležitost nepříliš uspokojivé silniční dopravy mezi Mělníkem a Prahou. Již se objevují na Mělníku signály, že přímé železniční spoje s centrem Prahy by byly ještě lepší a rychlejší, pokud by došlo ke zdvoukolejnění úseku mezi Prahou a Všetaty.

A druhou věcí jsou řopíky ( Liběchovská příčka). V současnosti se těší velké oblibě nákup těchto objektů skupinkami vojenských nadšenců, kteří nezřídka objekty dovybaví dobovou technikou a pořádají dny otevřených dveří, nebo dokonce provozují celé muzeum v objektu několika bunkrů.

Pojďme však již konečně ke včerejší pouti. Měl jsem spousta aktivit a zdálo se, že ani letos na Liběchovské posvícení nedorazím, ale přece jen mě to uvnitř nějak stále hlodalo, a nakonec jsem vyrazil autobusem od Prahy, který měl snad 20 minut zpoždění.

Ani trochu jsem nelitoval, protože bylo krásné počasí a určitá zvědavost tu byla. Samozřejmě, že jsem si jel vlastně i pro materiál na web :-)).

Pomalu jsem v hlavě spřádal plán, že jsem toho od srpna moc nenachodil, a tak bych mohl jít domů pěšky.

Jak vidíte, tak to občas připomínalo hned dvě pouti. I tady je alej, jako na Řípské pouti, jen nevede do kopce.

I tady hrál náš známý flašinetář, jen to nebylo v Husově ulici, jako na Mělnickém Vinobraní, ale v přírodě.

Komentovat budu jenom něco .-).

I tyto ptačí hrdiny již znáte z Mělnického vinobraní z Husovy ulice.

Mým hlavním cílem byla kapela Claymore ze Štětí.

http://bandzone.cz/claymore?at=info

Děvčata byla prý půjčená a samozřejmě potěšila oči nejednoho fotografa :-).

Vystoupení začalo jednou známou skladbou, která mi zase připomněla naši kapelu Navostro .

http://bandzone.cz/navostro?at=info

Abych pravdu řekl, tak jsem natočil z této první skladby asi minutovou ukázku, kdy jsem zajel i na obecenstvo, a později jsem natočil i hrajícího flašinetáře, ale pořád  nevím, zda to sem dát.

V roce 2012 jsem se dostal do situace, kdy jsem v jednom článku systém zahltil audiem a již jsem nemohl přidávat v dalších článcích obrázky. A to i přesto, že jsem videa později zrušil. Tehdy to ještě nějak řešil zdlouhavě s poskytovatelem webu Roman.

Toto vše jede zkrátka na čestné slovo.

Tak tady máme publikum a bylo krásné, že i tady člověk potkal řadu známých z Mělníka, Liběchova, Velkého Borku atd. atd.

Přece jen bych pro příště něco liběchovským organizátorům doporučil. Bylo sice fajn, že tady na konci aleje u scény bylo asi pět stánků s různým pivem, ale jinde jsem je nějak postrádal. Přitom pouť zabírala docela slušný prostor a docela jsem zvědavý, zda stoupne její popularita, a třeba se ještě rozroste jednou i na přilehlou louku. Takový trend má pomalu, ale jistě Řípská pouť.

Máte rádi vlajky, nebo erby ? Zrovna mi to připomíná právě rozečtenou knížku o historii českých menšin ve světě.

V Liběchově jsem objevil opět jednu novinku. Uprostřed aleje vede odbočka mezi stromy přes Liběchovku, podle hřbitovní zdi až na Rumburskou ulici. Tu přejdete prakticky v přímém směru a vystoupáte na křížovou cestu vedoucí ke kostelíku sv. Ducha.

Následující atrakce jsou  již z hlavní části Liběchova.

Už jsem si myslel, že to vezmu vzhůru po schodech ke kostelíku, ale objevil jsem ještě jednu uličku, kterou jsem musel prošmejdit, a která mě přivedla znovu do aleje. Z ní jsem pak vystoupal po již uvedené trase na křížovou cestu.

Tam jsem narazil na recesi. Dobré, co :-)?

Napadlo mě, že by odtud mohl být nějaký atraktivní záběr na pouť, ale žádný zázrak. Mimochodem, jsou odtud jinak krásně vidět Čertovy hlavy. ( Seriál o nejkrásnějších procházkách v okolí Mělníka)

Tento krásný pohled nenabízí jenom  atraktivní výhled na město Mělník, ale vlevo na pozadí spatříte i neratovickou Spolanu.

Interiér kostelíka sv. Ducha.

Všimněte si, kolik lidí, se vypravilo po křížové cestě ke kapli.

Značka dnes vede z Liběchova k  Mělníku právě přes tento kopeček a jinak to pěšky ani nelze. Mezi Liběchovem a Malým Liběchovem totiž není chodník a je tam neskutečně hustá doprava.

Zelená značka vás dovede dolů ke špýcharu ( zastávka Malý Liběchov) a musíte přetrpět asi 100 metrů podle silnice. Zde přejdete silnici k milníku a je vyhráno.

Kontrolní otázka .... :-) . Jest-li pak víte ... , jak dlouho mi trvala cesta od špýcharu v Malém Liběchově pěšky podle tratě, až ke koupališti v Mělníku ? :-) 

Rovných 55 minut .... a někdy i více, pokud bych se zakecal, nebo šel pomalu :-).

Zajímavostí je, že za celou dobu, co jsem vkročil u Vehlovic na starou silnici, až po místo odbočení u trati nejel jediný vlak.

Jez mezi Liběchovem  u  Dolních Beřkovic.

Milník. Kolikrát jen jsem již o tomto magickém místě psal ? Hranice tří  krajů, a později někde poblíž Říše a Protektorátu Böhmen und Möhren.

Pánové historici, zkuste nějak přesně zjistit, kde přesně stály ty dvě dřevěné boudy se závorou, které známe z historických fotek.

Když u milníku podejdete trať, tak se vám naskytne takovýto fantastický pohled na náš veletok. Labe je sice u nás nejširší za obcí Libochovany  v okrese Litoměřice ( 320 metrů), ale absence stromů v tomto místě utváří pohled možná velkolepější. U Dolních Beřkovic dosahuje řeka šíře 225 metrů ( úsek na obzoru)

Každých 100 metrů leží mezi kolejemi jeden krásný patník po zjevné rekonstrukci, kterému se odborně říká hektometrovník. U Mělníka jsou čísla kolem číslovky 370 . Přesně tolik je to kilometrů přes Kolín, Jihlavu a Znojmo do Vídně. Trať totiž vznikala kolem roku 1874 ( otevřeno mělnické nádrží) a stavěla ji  ÖNWB , 

.., což je zkratka pro Rakouskou severozápadní dráhu. I z Vídně tu máme článek ( červenec 2015)

Inu, 28. října si již připomeneme 100 let republiky.