Liběchov je místem, kam alespoň dříve jezdily z Mělníka pravidelně ZDŠ, aby žáci zjistili, jakou krásu máme v podobě skalních plastik Václava Levého, lesů a říčky Liběchovky jen kousek za naším městem. Místní zámek nabízel v letech 1977- 2002 návštěvníkům expozici Muzea asijských kultur
a velké oblibě, se těšilo do začátku 90. let 20. století i místní letní kino. Po letech určitého úpadku, se nyní stává Liběchov opět důstojným sousedem velkého Mělníka. Statut města byl Liběchovu udělen hned dvakrát. Prvně to bylo 26.dubna 1935, ale po druhé světové válce bylo toto zpochybňováno. Až teprve roku 2007 byl znovu Liběchovu udělen statut města a získal svůj krásný městský znak.
Historie Liběchova je bohatá a pokud vám snad chybí doma v knihovně knížka bývalého mělnického historika Jana Kiliána s názvem Dějiny Liběchova, tak ji najdete v určité míře ve formátu pdf na stránkách města ...
Co se v Liběchově poslední dobou povedlo ? Především je to dobrá práce místních radních, vznik info centra, vznik velmi aktivního spolku Liběchov sobě
...., s jehož aktivitou, se můžete setkávat zejména při Dnech evropského dědictví (DED). V rámci DED jsme již mohli navštívit v komentovaných prohlídkách místní zámek, zámeckou zahradu, včelín v Rašínkách i kostelík sv. Ducha a sv. Hrobu, jak zní jeho plný název. Vše najdete zde na webu.
Na co však nesmím zapomenout, tak to je na osobu pana Dušana Thurza a jeho Umělecký mlýn ....
Považte, že tento mlýn v Liběchově je jediným mlýnem v celém okrese Mělník, kam se může občan z regionu v místě bydliště, aniž by jel někam do Zubrnic, nebo do Slupi ( článek léto 2015), vypravit aspoň občas na prohlídku expozice mlynářství !!!!
A to ani nepíšu o tom, že jde o polotovar, kde je ještě plno práce.
Co se moc nedaří ? Zatím mě napadají asi dvě věci. Možná jste něco zaslechli o problémech místního nádraží ČD. Směrem na Litoměřice vlakem téměř nikdo nejezdí, autobusová linka číslo 369 je v celé své délce momentálně postačující, a tak Liběchov může být paradoxně městem u hlavní trati a bez vlastního nádraží.
Když pominu fakt turistického boomu, který v Liběchově ještě zdaleka nenastal, tak jako v minulosti, tak je to záležitost nepříliš uspokojivé silniční dopravy mezi Mělníkem a Prahou. Již se objevují na Mělníku signály, že přímé železniční spoje s centrem Prahy by byly ještě lepší a rychlejší, pokud by došlo ke zdvoukolejnění úseku mezi Prahou a Všetaty.
A druhou věcí jsou řopíky ( Liběchovská příčka). V současnosti se těší velké oblibě nákup těchto objektů skupinkami vojenských nadšenců, kteří nezřídka objekty dovybaví dobovou technikou a pořádají dny otevřených dveří, nebo dokonce provozují celé muzeum v objektu několika bunkrů.
Pojďme však již konečně ke včerejší pouti. Měl jsem spousta aktivit a zdálo se, že ani letos na Liběchovské posvícení nedorazím, ale přece jen mě to uvnitř nějak stále hlodalo, a nakonec jsem vyrazil autobusem od Prahy, který měl snad 20 minut zpoždění.
Ani trochu jsem nelitoval, protože bylo krásné počasí a určitá zvědavost tu byla. Samozřejmě, že jsem si jel vlastně i pro materiál na web :-)).
Pomalu jsem v hlavě spřádal plán, že jsem toho od srpna moc nenachodil, a tak bych mohl jít domů pěšky.
Jak vidíte, tak to občas připomínalo hned dvě pouti. I tady je alej, jako na Řípské pouti, jen nevede do kopce.
I tady hrál náš známý flašinetář, jen to nebylo v Husově ulici, jako na Mělnickém Vinobraní, ale v přírodě.
Komentovat budu jenom něco .-).
I tyto ptačí hrdiny již znáte z Mělnického vinobraní z Husovy ulice.
Mým hlavním cílem byla kapela Claymore ze Štětí.
http://bandzone.cz/claymore?at=info
Děvčata byla prý půjčená a samozřejmě potěšila oči nejednoho fotografa :-).
Vystoupení začalo jednou známou skladbou, která mi zase připomněla naši kapelu Navostro .
http://bandzone.cz/navostro?at=info
Abych pravdu řekl, tak jsem natočil z této první skladby asi minutovou ukázku, kdy jsem zajel i na obecenstvo, a později jsem natočil i hrajícího flašinetáře, ale pořád nevím, zda to sem dát.
V roce 2012 jsem se dostal do situace, kdy jsem v jednom článku systém zahltil audiem a již jsem nemohl přidávat v dalších článcích obrázky. A to i přesto, že jsem videa později zrušil. Tehdy to ještě nějak řešil zdlouhavě s poskytovatelem webu Roman.
Toto vše jede zkrátka na čestné slovo.
Tak tady máme publikum a bylo krásné, že i tady člověk potkal řadu známých z Mělníka, Liběchova, Velkého Borku atd. atd.
Přece jen bych pro příště něco liběchovským organizátorům doporučil. Bylo sice fajn, že tady na konci aleje u scény bylo asi pět stánků s různým pivem, ale jinde jsem je nějak postrádal. Přitom pouť zabírala docela slušný prostor a docela jsem zvědavý, zda stoupne její popularita, a třeba se ještě rozroste jednou i na přilehlou louku. Takový trend má pomalu, ale jistě Řípská pouť.
Máte rádi vlajky, nebo erby ? Zrovna mi to připomíná právě rozečtenou knížku o historii českých menšin ve světě.
V Liběchově jsem objevil opět jednu novinku. Uprostřed aleje vede odbočka mezi stromy přes Liběchovku, podle hřbitovní zdi až na Rumburskou ulici. Tu přejdete prakticky v přímém směru a vystoupáte na křížovou cestu vedoucí ke kostelíku sv. Ducha.
Následující atrakce jsou již z hlavní části Liběchova.
Už jsem si myslel, že to vezmu vzhůru po schodech ke kostelíku, ale objevil jsem ještě jednu uličku, kterou jsem musel prošmejdit, a která mě přivedla znovu do aleje. Z ní jsem pak vystoupal po již uvedené trase na křížovou cestu.
Tam jsem narazil na recesi. Dobré, co :-)?
Napadlo mě, že by odtud mohl být nějaký atraktivní záběr na pouť, ale žádný zázrak. Mimochodem, jsou odtud jinak krásně vidět Čertovy hlavy. ( Seriál o nejkrásnějších procházkách v okolí Mělníka)
Tento krásný pohled nenabízí jenom atraktivní výhled na město Mělník, ale vlevo na pozadí spatříte i neratovickou Spolanu.
Interiér kostelíka sv. Ducha.
Všimněte si, kolik lidí, se vypravilo po křížové cestě ke kapli.
Značka dnes vede z Liběchova k Mělníku právě přes tento kopeček a jinak to pěšky ani nelze. Mezi Liběchovem a Malým Liběchovem totiž není chodník a je tam neskutečně hustá doprava.
Zelená značka vás dovede dolů ke špýcharu ( zastávka Malý Liběchov) a musíte přetrpět asi 100 metrů podle silnice. Zde přejdete silnici k milníku a je vyhráno.
Kontrolní otázka .... :-) . Jest-li pak víte ... , jak dlouho mi trvala cesta od špýcharu v Malém Liběchově pěšky podle tratě, až ke koupališti v Mělníku ? :-)
Rovných 55 minut .... a někdy i více, pokud bych se zakecal, nebo šel pomalu :-).
Zajímavostí je, že za celou dobu, co jsem vkročil u Vehlovic na starou silnici, až po místo odbočení u trati nejel jediný vlak.
Jez mezi Liběchovem u Dolních Beřkovic.
Milník. Kolikrát jen jsem již o tomto magickém místě psal ? Hranice tří krajů, a později někde poblíž Říše a Protektorátu Böhmen und Möhren.
Pánové historici, zkuste nějak přesně zjistit, kde přesně stály ty dvě dřevěné boudy se závorou, které známe z historických fotek.
Když u milníku podejdete trať, tak se vám naskytne takovýto fantastický pohled na náš veletok. Labe je sice u nás nejširší za obcí Libochovany v okrese Litoměřice ( 320 metrů), ale absence stromů v tomto místě utváří pohled možná velkolepější. U Dolních Beřkovic dosahuje řeka šíře 225 metrů ( úsek na obzoru)
Každých 100 metrů leží mezi kolejemi jeden krásný patník po zjevné rekonstrukci, kterému se odborně říká hektometrovník. U Mělníka jsou čísla kolem číslovky 370 . Přesně tolik je to kilometrů přes Kolín, Jihlavu a Znojmo do Vídně. Trať totiž vznikala kolem roku 1874 ( otevřeno mělnické nádrží) a stavěla ji ÖNWB ,
.., což je zkratka pro Rakouskou severozápadní dráhu. I z Vídně tu máme článek ( červenec 2015)
Inu, 28. října si již připomeneme 100 let republiky.
Žádné komentáře:
Okomentovat