Jak jsem psal již posledně, tak nám tu především rostou pilíře, na které by snad již v květnu měl být osazený ocelový most, který přemostí hlavní trať. Na snímcích vidíte i protihlukovou stěnu a najdete i záběr, kde již z bývalých jatek nezbylo vůbec nic.
Ošklivé budovy mi rozhodně líto není a v budoucnu povede přes tento vzniklý pozemek hlavní obchvat.
To je až k nevíře, jak často poslední dobou čtenáři klikají na článek Ceny benzínu na Mělníku z 9.2. roku 2012 :-) . Přitom se tak nějak všeobecně ví, že se to všude nyní ustálilo přibližně na těchto parametrech, a že to u nás v ČR prostě zase stojí nejvíce.
V Mýtní ulici to na první pohled může vypadat, že se toho zase až tak mnoho nezměnilo, ale to je jednak zavádějící a hlavně je od Mladoboleslavské ulice až ke mlýnu již vyasfaltováno. Za pozornost stojí rozebraná dlažba, po které se tu v minulosti jezdilo.
Měl jsem nějaké informace, že je kolem hotelu Ludmila nějak pusto, tak jsem se sem šel po velmi dlouhé době podívat. Sice tu žádná auta v neděli v podvečer zrovna nestála, ale hotel je stále v provozu. Více na ...
Od hotelu Ludmila už je to jen pár metrů k Integrované střední škole technické ....
Tento kout města na člověka působí opravdu zvláštním dojmem. Nejprve projdete zničeným lesoparkem nad nímž stojí dílo zkázy, které tu již 30 let chátrá. Dříve to byl pro mnohé mladší ročníky prostě jen zámeček a až díky osvětě mnohem později Valdštejnský lis. Jen o něco níže pod začátkem zde opravdu dlouhého a táhlého stoupání na mělnický kopec máte zase vše zahaleno do plachet, které ukrývají lešení.
Nemám snad smůlu :-)? Tak jistě, v tomto případě je to pozitivní. Budovy je třeba udržovat, aby nechátraly. Je ale zvláštní, jak moc se to naše školství změnilo. To je vlastně téma na takové malé retro.
Ano, vždyť dříve takový učeň, či student ještě ani neopustil lavici základní školy a už věděl, co jde studovat, kam jde studovat, a pro koho jde studovat. To tedy znamenalo, že si mnohé podniky vlastně v takové již speciálně zaměřené škole vychovávaly své budoucí zaměstnance a v závěru studia tito již navštěvovali místo výkonu budoucí práce.
Zajímavé je i to, že to bylo bez ohledu na profesi jakéhokoliv rázu v mnoha případech ,, manželství na celý život :-)" , pokud se ti lidé za nějakým účelem někam neodstěhovali. Prostě se našlo hodně lidí, kteří vydrželi na jednom místě někdy i celý život.
Dnes je tu sice možnost studií i v zahraničí a podobné je to i s možností práce v zahraničí, ale on každý mladý člověk nemá tu náturu, nebo odvahu, či vůbec chuť k takovým činům a asi by to byl divný stát, kdyby všichni mladí někam utíkali.
Vzpomínám na 90. léta, kdy jsem se od našich nejvyšších politiků, nebo aspoň minimálně od jednoho z nich dozvěděl, jak si mám počínat, když budu nucený hledat zaměstnání. Tedy, to jsme byli ještě všichni podstatně mladší a docela mě to pobavilo. Hlavní je prý nebýt moc slušný a nepůsobit příliš skromně, ale téměř přesvědčivě tvrdit, že to všechno umím, že to zvládnu, že jsem ten nejlepší pro tu práci a bylo by velkou chybou mě nepřijmout :-).
Na to asi také musí být nátura :-). Jenže, ten absolvent to může asi těžko říci, když má za sebou někdy snad i jen rok, či dva nějakého vcelku poklidného studia i určité různé kvality, jde se pokusit zasvětit do něčeho nového a najednou se octne v doslova rozbouřené řece, kde je každý nový a neznámý člověk vždy určitý problém.
Na závěr mám jednu smutnou zprávu. Žijí mezi námi lidé, kteří jsou nějakým způsobem známi širší veřejnosti a v mnoha případech i oblíbeni, a tak tomu je i v případě MUDr. Marie Houskové. Osobně jsem neměl možnost ji poznat, ale vím, že ji lidé dle řeči měli rádi, a že šlo o ženu plnou energie.
Kdo jste ji tedy znali blíže, tak vězte , že odešla ve čtvrtek 10. března. Pozůstalým upřímnou soustrast za všechny, které tato zpráva zasáhla !
