Asi někdy ve 13.30 hodin jsem se zastavil na prvním odpočívadle dole pod komorou v Hoříně ve směru do Vrbna. Nějak jsem si vybavil, že jsem tu kdysi v keři zahlédl takovou figurku, která mi nápadně připomínala jeden starý horor s názvem ,,Loutka". Myslím, že to byl asi number 1 v této ukázce : .... https://www.showbiz.cz/top-5-nejdesivejsich-loutek-z-hororu/
Nevím, to ještě byla 90. léta a v kabelovkách toho bylo hodně jenom německy. Angláni tou dobou začínali přecházet na placené programy, což byla velká škoda pro potenciální žáky jazyka, kteří rozhodně nebyli zvědaví na volně přístupné zpravodajské programy. To chvíli zachraňovaly dokumenty, ale pak už se šířila čeština, která vyloženě odrazovala od snahy, se vůbec snažit dívat na cizojazyčné programy. To je právě ta síla školy, která vás přinutí, se správně učit.
Jak se tak dívám kamsi mezi větve, tak u mě zastavuje dvojice nejvíce tak asi padesátiletých chlapců a jeden z nich hledá místo zastávky na mapě výše. To nemohlo skončit jinak než konverzací a mojí tradiční zvědavostí. Ukázalo se, že ač je teprve závěr května, tak chlapci mířili domů do Hamburku a chtěli si zajet na naši zámeckou vyhlídku.
Pak už jsem pokračoval dále a snad každých 50 - 100 metrů mě někdo míjel v protisměru, nebo předjížděl :-).
Tato část Vltavy u Vrbna je krásná svými tůněmi a samozřejmě tu potkám vždy i spoustu vzpomínek. Jednou to byli bobři, které tu sice nikdo nespatřil, ale po jejich činnosti tu zůstalo spoustu okusů, které jsem nyní po několika letech nějak neobjevil.
Jindy si sem člověk zašel třeba v roli hvězdáře, ale několikrát jsem tu kdysi potkal i svého jmenovce, který byl velkým fandou do pozorování vodního ptactva.
Vrbenské tůně mě však oslovily již dávno a ani ne tak, jako vodáka, který si prostě jen odskočil z Vltavy na břeh, aby si tato kdysi zcela pustá zarostlá místa prohlédl, jako díky středočeské malířce Haně Stočkové, která tu měla své letní sídlo.
Paní malířka pobývala jen nedaleko místního kostelíku, považovala se za krajinářku a nejraději kreslila právě obrazy, kterým dominovalo občas i zapadající, nebo vycházející slunce, zrcadlící se v místních tůních. Rodačka z Kolínska v závěru života propadla kouzlu povltavské říční krajiny mezi Mělníkem a Zelčínem.
Na první straně vyhledávače jsem našel aspoň toto:
Mezi stromy vykukuje vrbenský kostelík Kostel Povýšení sv. Kříže. Kdybych se zamyslel ještě více, tak bych si vzpomněl, že jsem jej v rámci DED dvakrát navštívil a dokonce bylo období, kdy mi na dny DED od místního otce tohoto svatostánku přišla i soukromá pozvánka :-). Tak prostě vznikají ty vztahy k různým místům nejen v okolí, když tam s někým promluvíte, něco tam zažijete apod.
Ještě nikdy mě nenapadlo vyfotit vstup cyklostezky do obce Lužec nad Vltavou, až letos.
Z jedné místní komunikace je již krásně vidět na vskutku parádní most, který tu pomáhá cyklistům překonat Vltavu. Kdo si jen ještě vůbec vzpomene na časy, kdy nás tady převážel na druhou stranu přívoz ? Ale, jistě bych tu nějaký článek s přívozem ještě našel.
U příjezdu do obce na mě čekalo velké, ale krásné překvapení. Až doma jsem později zjistil, že nejde o nějaké periodické posvícení, jak je ještě v některých obcích zvykem, ale že Lužec nad Vltavou slaví výročí 800 let obce.
Zrovna tam hrálo parádní Šlapeto, tak jsem si aspoň vyslechl ,,Bramborový placky se škvarkama", trošku se porozhlédl po tvářích, a pokusil se aspoň trošku zachytit akci.
Pamatujete, jak jsem tu loni vyfotil ještě hrubou stavbu ? Myslím, že tu vyrostly docela hezké prostory k bydlení. Je až k nevíře, jak se v průběhu věků vše mění a člověk to ještě zatím může pozorovat.
Bukol, to byla kdysi dávno tak odloučená zapadlá obec, kam jel z Mělníka snad jen třikrát denně přímý autobus pokračující do Kralup nad Vltavou. Dnes je z něj díky cyklistům místo, které proslavila hlavně restaurace níže na obrázku.
Kdysi jsem jezdíval svoji první jízdu do obce Vraňany, kde se rozděluje Vltava a laterální kanál, aby se opět pod Mělníkem spojily, ale od chvíle, co byl v Lužci postaven takový krásný most, tak jezdím sem k této chmelnici, kde mám samozřejmě zase nějaké vzpomínky, ale především je chmel důležitou surovinou našeho národního nápoje. Pozorovat jeho měnící se výšku v průběhu zemědělské sezóny a třeba si i nechat snít o zlatavém chladivém nápoji v cíli výletu, tak to je jistě zajímavá paralela.
V Dušníkách nad Vltavou mimochodem vyrostla moderní restaurace, kde můžete zavadit až o neuvěřitelné pokrmy, a také pochopitelně i za neuvěřitelné peníze :-).
Mrkněte na to .... https://www.statek1738.cz/#utm_source=mapy.cz&utm_medium=ppd&utm_content=&utm_term=&utm_campaign=firmy.cz-13247546
Nevím, zda by vás to lákalo, ale toto by člověk v těchto končinách asi netipoval, že :-)? Grilovaná chobotnice.
Tabule u obce Křivousy, se již celá větrem vyvrátila, ale tato malovaná mapa je myslím také jedním ze suvenýrů našeho TIC.
Při zpáteční cestě jsem se zasekl v Lužci na hodně dlouho, protože jsem měl přeci jen štěstí na starého známého, ale to sem píši jenom proto, že bych rád demonstroval, že web se liší od ostatních médií tím, že je to tak trošku tvorba srdcem a toto všechno k životu patří a je to jeho kořením.
Jinak by to byl docela obyčejný novinářský suchý cestopis, do kterého se celé řadě autorů ani moc nechce. Vždyť i takové krásné televizní pořady, jako S karavanem po Česku, po Maďarsku, nebo Po jedné stopě ,, Afikou" jsou značně ovlivněny prožitky i vzpomínkami hlavních postav těchto dokumentů.
Když si člověk splní to, co si předsevzal a ještě si může druhý den dělat to, co chce, tak si i stejnou cestu zpět krásně užívá. Na okamžik jsem zauvažoval o cestě po silnici přes Zelčín, kde bude za týden také start ukázkových jízd, o kterých jsem tu posledně psal, ale nakonec jsem se vracel téměř stejnou cestou.
Člověk vlastně ani kolikrát neví, jak je to po těch cyklostezkách do významných sousedních cílů daleko. Sice si to tady vyfotím, ale po čase už ani nevím, v jakém to bylo článku. Na Mělníku znám těch lidí pochopitelně nejvíce, a tak mi ani neunikla zpráva, abych si ještě během zbytku dne zkusil udělat cestu kolem baru Díra, který prý slaví neuvěřitelných30 let. Snad jsem zase něco nezvoral , ale být by to tak opravdu mohlo:-).
Tu cestu jsem si opravdu našel, když mě již z dálky vítala slavná bluesová skladba Jimmyho Hendrixe. Tady již člověk viděl mnohem více známých tváří, s některými prohodil krátce i pár slov, ale bylo třeba se dát po horkém náročném dni trošku do pořádku.
Zítra nám začíná zase další pracovní týden. Přeji vám, ať ho pohodově a snad ve veselé náladě překonáte a dočkáte se tak dalšího víkendu, který může být také dost zajímavý. Jedním z místních trháků může být oslavná akce ke 101. výročí motorsportu na Mělníku. Ovšem, můžete také zajít do muzea, nebo jet úplně někam jinam. Jaro je všude akcemi nabité a pokud máte zájem, tak si můžete udělat i jen soukromý program.
Žádné komentáře:
Okomentovat