Letošní rok si Mělník připomíná významné výročí úmrtí sv. Ludmily a město chce toto výročí oslavit především instalací nějaké sochy, která by přítomnost kněžny trvale připomínala. Nevím, kdo všechno si to připomíná a je na naše bydliště i dějiny hrdý, ale já se rád na svých cestách zmiňuji, že jsem přijel z míst jen nedaleko Prahy, kde se stékají dvě největší české řeky a bájný Říp je na dohled.
Pochopitelně, že při hlubším rozhovoru, se pak probírá strategická poloha, výhledy, teplé klima, vinice i samotná skutečnost, že jde o město královské, ale dnes o Mělníku psát nebudu. Naše dějiny a pověsti jsou totiž tak krásné, že se občas někdo zamyslí a při pohledu z hory Říp si řekne: ,, Dobře to ten praotec Čech vybral, ale kam tedy šel ten jeho bratr Lech ?"
Pokud to snad čistě náhodou někdo nevíte, tak mi dovolte, abych zde zmínil nedávný článek ... http://soutok.blogspot.com/2020/12/za-praotcem-lechem-k-antickemu-sloupu.html .
Osobně mě středočeská a relativně nedaleká Kouřim v prosinci nadchla. Již tehdy jsem si řekl, že sem člověk musí za lepšího počasí vyrazit znovu a byly zde i důvody navíc. Vždyť bylo tehdy kvůli covidu-19 vše zavřené a člověk nemohl ani do místního TIC pro pohledy a turistické vizitky.
Když jsem se tedy vlaky dost najezdil do jinak drahých dálek na našem území ( Jízdenka na léto) a toužil jsem si dát také již něco bližšího, tak zvítězila Kouřim. Dokonce si tentokrát i trochu ráno přispím a pojedu až vlakem někdy v 7.40 do Kolína.
Tam jste již v 8.39 a máte čas do 9.05, kdy vám z šikovného autobusáku u hlavní budovy vlakového nádraží ( příčné stání) odjíždí linka do Kouřimi. Sice by se dalo jet vlakem do obce Pečky ( směr Praha) a odtud vlakem do Kouřimi, ale tato varianta zvítězila ze dvou důvodů. Jednak jezdí do Peček výlukový autobus, musel bych tam přestupovat a za tento autobus zaplatím pouhých 24 Kč a doveze mě přímo.
Velkým překvapením pro mě bylo, že v pátek dne 16. července v 9 hodin dopoledne na tomto nástupišti číslo 3 kromě mě vůbec nikdo nestál. Ptal jsem se později řidiče, jak je to vůbec možné, ale ten mi jenom odpověděl, že jede tuto spoj na této lince zcela vyjímečně a prvně.
Nevím, zda tomu budete vůbec věřit, ale cesta trvala asi 45 minut přes všelijaké vísky po úzké klikaté silnici a až asi v polovině cesty nastoupil muž, který však jel jen dvě zastávky. Kouřim má sice statut města a kdysi opravdu existoval Kouřimský kraj ( náš Mělník byl dlouhá léta v Mladoboleslavském kraji), ale tamní autobusáček je jen takovou zastávkou.
Ona vůbec Kouřim může svým charakterem trošku připomínat Mšeno, ale opravdu je to takové trochu zkreslené přirovnání a není přes osobní návštěvu. Přijel jsem tedy v 9.48 a mé první kroky vedly již skrze jedinou dochovanou Pražskou bránu na náměstí a do TIC pro pohledy a vizitky.
Pak jsem dle osobního sestaveného programu pokračoval do skanzenu lidové architektury a byl jsem opravdu nadšený, protože lidí tam bylo ten den neskutečně málo, prostředí romantické v přírodě za městem a každý ( zaměstnanci i návštěvníci) byl příjemným krátkodobým společníkem.
Zde jsem dostal výborný typ na návštěvu regionálního muzea sídlícího ve společné budově s TIC a jeden postarší vášnivý sběratel turistických vizitek ( od roku 2009) mě upozornil, že i zde mají vizitky a jedna je prakticky čerstvá a vzácná, která je k sehnání jenom zde ve skanzenu, ale v TIC nikoliv.
K návštěvě muzea mě motivoval fakt, že zde mají nejen velký model středověké Kouřimi, ale jeho součástí je i model dnes již zničeného cisterciáckého kláštera, z něhož se dochoval pouze jediný, ale přesto nádherný gotický sloup z červeného pískovce. Bylo tam toho více ke koukání a mohu jen doporučit, ale toto mě motivovalo.
Muzeum jsem opustil v 11.55 před púlhodinovou pauzou a čekala mě další část programu, kterou byl okruh Starou Kouřimí. Ten vás dovede k Libušinu jezírku a Lechovu kameni. Libušino jezírko tentokrát vyschlé díky dešťům nebylo, ale brčálová barva hladiny mu mnoho neslušela. Tabulka tvrdila, že to nebyl blesk, ale žháři, kdo tu řádil a větve již byly uřezány.
Ve 12.45 jsem již stanul na nejvyšším místě starého hradiště, odkud je krásný pohled na město a na obzoru vidíte i stožáry vysílače u Českého Brodu, které jsou občas vidět i z Mělníka. Nemohl jsem to pochopit, ale pokud nás nebylo ve skanzenu mnoho, tak za celý okruh starou Kouřimí ( 2 km, cca 40 minut) jsem nikde nikoho za příjemného vánku a polojasného počasí nepotkal :-).
Lechův kámen je skalka, ke které budete shlížet s takovou úctou, jako když hledíte na rotundu na Řípu a možná vás i napadne, jak velký oheň tu tenkrát museli rozdělat, aby jej bratr Čech na Řípu v zemi lesy zarostlé spatřil. Pak jsem se již vydal na zelenou značku, která je tu zároveň poutní cestou Blaník-Říp a ve 13.45 jsem dorazil do Klášterní Skalice.
Ten sloup z původního kláštera má takové genius loci, že jsem ho rád viděl po půlroce znovu. Když se podíváte do mapy, tak zjistíte, že hned za sloupem je taková zajímavá stavba. Nápis u branky vám zakazuje vstup z privátních důvodů a obchvatovou cestu nezkoušejte. Možná se to v nadšení nezdá, ale i zde je soukromý pozemek.
Já pak pokračoval dále po turistické značce a prostředí bylo ještě více romantické. Bylo by to mnoho psaní, kdybych zde měl popisovat detailně celou pěší trasu až do vlakové zastávky Chotutice, kam jsem po poutní cestě v 15.20 došel. Říčka Výrovka pramenící pod městečkem Uhlířské Janovice nedaleko Sázavy a ústící nedaleko Nymburku do Labe tu vytváří krásné pasáže.
Poslední dvě zastávky až do stanice Pečky mě již svezl vláček. Od zastávky Vrbčany máte asi čtyřikrát možnost pěší trasu ukončit a pokračovat lokálkou. Pečky mě tedy přivítaly v 15.48 a měl jsem zde možnost přejít na výlukový autobus a nechat se zpět dopravit do Kolína.
To jsem odmítl. Z malého nádražíčka před stanicí, kde mají i obchodní dům mi totiž v 16.10 odjížděl autobus číslo 498, který mě asi v 16.50 dopravil do Poděbrad. Pokud vás udivuje ta neskutečná doba, tak jen musím dodat, že je to i tím, že projíždí různé Lhoty, v jednu chvíli je asi po 20 minutách zase zpět u cedule Pečky a státovku na Hradec lze přejíždět po mostech dle tonáže vozu.
Komu by se nelíbilo v Poděbradech na kolonádě :-)? Sochu Jiříka na náměstí opravují a pokud to snad nevíte, tak kromě slavné fontány a asi pět let staré atrakce v podobě parkových vodních kanálů připomínajících i se stromy Mezopotámii, tak mají u nádraží obří ruské kolo, kde však nikdo nebyl, a které je novou dominantou města.
Odjížděl jsem rychlíkem v 17.29, který měl klasicky 20 minut kvůli přípojím z dálek zpoždění a na nádraží mě zaujaly dvě věci. Plná cyklověž kol a skutečnost, že mezi cestujícími na nástupišti převládají ženy v poměru 90:10 :-). Výlet tedy mohu jedině doporučit a auta nechte aspoň občas doma. Někdy to má řadu výhod. Skončím teď snad jen tím, že do Poděbrad je to cca 45 minut vlakem na jízdenku PID a mají tam momentálně v parku nějaký džezový festival, tak i sem vás tedy mohu pozvat.
Kolik jsem toho nachodil ? Když tedy počítám cestu od autobusu přes TIC i s okruhem po skanzenu, a dále zpět, okruh Starou Kouřimí, pěší cestou na zastávku Chotutice a malý okruh ve městě Poděbrady ( nádraží- náměstí- nádraží), tak je to rovných 20 km. To jde, ne ?
Žádné komentáře:
Okomentovat