Nejkrásnější pohled na město je s Petřína.
V úvodu seriálu jsme se podívali do dvou krásných lužických měst ( Budyšín,Zhořelec). Lužice se dodnes hlásí k historické vazbě na Čechy. Tak samozřejmě, kdybychom chtěli jet až na samé staré historické české královské hranice na konec Dolní Lužice, tak by nás čekalo ještě dalších dobrých 150 silničních km cesty k severu a to je z mnoha důvodů již na pováženou. Lze na železniční jízdenku Libnet + za 150 kč ( platí od linie Česká Lípa- Doksy- Bakov nad Jizerou) jet sice až 7 km na jih od Chotěbuzi ( Cottbus v Braniborsku) a zpět, ale to jsem vážně nezkoušel :-). Kdo jste do ní jel po silnici, tak si matně vzpomínám ( 1986), že se jelo pořád po rovince skrz les a zajímavým zpestřením bylo město Hoyerswerda, které vypadá, jako naše Neratovice. Díky magazínům, které však televize MDR každou první ( Wuhladko z Budyšína) a čtvrtou sobotu (Lužyca z Chotěbuze) v měsíci vysílá, máme možnost vidět reálně i ta vzdálenější místa.
Třetí díl pak připadl historické Žitavě na hranici, se zajímavým osudem a malebnému poklidnému centru panenské přírody Frýdlantského výběžku a před týdnem jsme zakončili ve městě uprostřed přírody, které v časech královského Mělníka bylo jen kupeckou zastávkou, která se změnila na druhé nejvýznamnější město Čech 19. století. Do této rodiny měst patří právem i Jablonec nad Nisou.
Rozhledna s restaurací Petřín, tu málem již nedávno nestála.,,Díky, pane Luďku Munzare!" (Rozhledny 1998)
Jeho historie je ještě snad úžasnější. http://cs.wikipedia.org/wiki/Jablonec_nad_Nisou
Pokud jste tam někdy zavítali, tak považte, že ještě někdy v roce 1356, právě tam v tom dolíku na dnešním druhém kruhovém objezdu stála jen hospoda ( i dnes restaurace U Zeleného stromu). Díky aktivitám hraběte Kinského vyrostly na severu manufaktury převážně na textil ( zemědělské podmínky zde pochopitelně neumožňovaly srovnání s úrodným Polabím), které přitáhly pracovní síly i z jediného otevřeného směru na Liberec a saskou Lužici. Jablonec se pochopitelně celosvětově proslavil svým sklem i bižuterií a jeho propojení železnicí v roce 1888 se sousedním Libercem a potažmo Lužicí jen korunovalo jeho ekonomický úspěch. O to zajímavější je fakt, kolik úsilí stálo místní radní, aby docílil povýšení osady na město. V roce 1806 byl povýšen na městys, v roce 1866 teprve z rozhodnutí císaře Františka Josefa I. na město, ale jmenovací dekret obdrželo město až v roce 1906.
Snad právě toto může někomu připomínat švýcarskou Ženevu :-).
Železnice pak byla velmi brzy prodloužena do Tanvaldu a Kořenova, čímž došlo k napojení další textilní metropole s rekreačními pasážemi Krkonoš i Jizerských hor. Snad právě proto, že dnešní polská Jelení Hora i Sklářská Poreba patřila tehdy průmyslově silnému Prusku, Žitavsko Sasku a Liberecko Rakousko-Uherské monarchii, tak se nelze divit tomu, že tato oblast tehdy tak rychle vzkvétala a procházející železnice byla dokonce elektrifikována. Dokonce tudy projížděl železniční expres z Drážďan přes Žitavu a Harrachov do Jelení Hory a Wroclawi ( Vratislav). To se při pohledu na dnešní jedinou zubačku v ČR ( Tanvald-Harrachov) návštěvníkovi ani nezdá. Ovšem, konec druhé světové války udělal všemu konec a Německo ztratilo tuto část ( druhá strana Krkonoš) ve prospěch Polska. Dnes, téměř 20 let po otevření hranic Evropy můžeme konečně říci, že Liberecko je opět řádně dopravně propojeno s Lužicí, byť vlaky zde projížděly přes Žitavu do Drážďan i Varnsdorfu již za časů ČSSR. Větším úspěchem však je, že se podařilo přesvědčit i Poláky, aby zainvestovali do znovuvybudování již totálně sneseného úseku Harrachov- Sklářská Poreba ( cca 15 km) a díky tomu, se dnes můžeme ( od roku 2010) podívat opět přes Krkonoše docela pěkným moderním vláčkem.
Rychlík Dresden- Reichenberg-Gablonz- Bassel ( Breslau). ( Drážďany- Liberec-Jablonec-Tanvald- Harrachov-Jelení Hora-Vratislav)
Dnešní Jablonec má cca 45 tisíc obyvatel a je spíše známý díky fotbalovému celku, svým atletům, občasným pěveckým hrdinům ze soutěží talentů, ale také dosti často z hlavních zpráv i z Regionální televize. Proč však bývá Jablonec někdy nazýván Ženevou severu Čech ?
Městská radnice s městskou vyhlídkou.
Myslím, že zejména při pohledu s Petřína na město, místní přehradu a okolní kopce je to každému jasné. Bižuterie je navíc pracovní příležitostí zejména pro ženy, včetně textilního průmyslu, byť dnes značně omezeného a tak má město zasazené do krásné krajiny díky tomu i dnes poměrně ještě dost nočních podniků. Jelikož je území od Liberce, až po Tanvald poměrně hustě osídlené, tak zde přetrvává v hromadné dopravě i mnoho nočních spojů. Jezdí se v jednu ráno či ve čtyři, to je jedno.
Hotel Corso. Dnes všechno možné, předtím banka a ještě předtím hotel, restaurace a noční tančírna.
Dále se také sluší připomenout, že ač se mediálně často s Jabloncem spojuje Bedřichov a jeho lyžařská 50ka týkající se Jizerských hor, je také Jablonec jednou z bran do malebného Maloskalska v okolí řeky Jizery. Z města vedou i různé naučné stezky po katastru města a celá řada turistických značek.
Mšeno nad Nisou. Čtvrt, která byla z velké části obětována panelákové výstavbě.
Zdejší přehrada, pak podobně, jako ta v sousedním Liberci je určitým řešením pro krátké horké parné léto. Co to vlastně jsou nejkrásnější města ? Poměřujeme je podle budov a jejich bizardnosti, bohatosti, historie, nebo zasazení do krásné krajiny? Mohlo by jich být více?
Pokud se vás několik našlo, kterým takováto cestování něco říkají a seriálek vás potěšil, pak to snad mělo trochu smyslu a vězte, že mi to dalo dost práce, to sem všechno natahat ( fotky) a něco napsat. Bohužel, se stále setkávám s tím, že víc lidi zajímá to, co mi dá mnohem méně práce a někdy to jako-by supluje noviny a trošku hraničí i s určitou nezáživností.
Jizerky jsou rozhlednovým královstvím. Jen kousek od města je restaurace i rozhledna Černá Studnice, odkud dohlédnete do Krkonoš, na Jizerky, ale také do Českého ráje, či na Bezděz a možná i Říp, když se zadaří. V popředí sídliště Šumava.
Jablonecká přehrada navazuje volně na lesnaté pasáže.
A závěrem nezbývá, než popřát pěkný víkend, pěkné jaro a inspiraci k cestám.
S.Š.
Žádné komentáře:
Okomentovat