Tak tu máme dnes takové to pravé uplakané listopadové dušičkové počasí a mnozí se vydáme na hřbitovy nejen za našimi příbuznými, ale vzpomeneme i na zvířátka.
Vždyť právě ta jsou nám milá pro svůj vzhled, chování i fakt, že vás nikdy nezklamou. Navíc jsou s vámi ve společné domácnosti, jako domácí mazlíčci a tak jejich někdy i pomalý odchod a konečnou ztrátu člověk citelně pocítí.
A co teď? Jak důstojně pohřbít tělesnou schránku tvora i tvorečka, se kterým jsme byli i několik let takříkajíc spjatí? Kdo má pozemek či zahrádku, tak má mnohdy vystaráno, ale co ti, kteří, se například pohybují po sídlištních čtvrtích, se svými čtyřnohými přáteli?
A tak nám v okolí měst vzniká celá řada planých zvířecích hřbitůvků, která snad žije jen díky tomu, že i ti největší grázlové mají větší úctu ke zvířatům, než třeba k spoluobčanům, či jinému etniku.
I tak, se však již dnes najdou společnosti velmi prospěšní podnikavci, kterých je stále bohužel velmi málo, a kteří na svých pozemcích takové aktivity oficiálně zakládají.
Na hřbitůvek pod Řípem vás Soutok pozval obrazem již v minulosti, ale protože o žádném dalším takovém oficiálním hřbitůvku v blízkém okolí nevím, tak přišel čas si jej připomenout. A doufám, že mi tu v komentáři nějaký zbrklý čtenář nebude předhazovat již téměř přeplněný nelegální hřbitůvek u Velkého Borku.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat