Bájného dřevěného koně, kterého si vtáhli obyvatelé města Trója ze zvědavosti za hradby svého města ve sbírce nemám, ale myslím, že pro ilustraci, se hodí i krásný koník z areálu liběchovského zámku :-).
Nevím již, zda to byla povinná školní četba, či nikoliv ( asi ano), ale knížka ,, Staré řecké báje a pověsti" patří k nejvýznamnějším světovým historickým dílům. Snad není člověka, který by nikdy neslyšel o příšeře jménem Minotaurus, o Argonautech plavících se za zlatým rounem, o muži jménem Odysseus, nebo o Trojské válce.
Nikdy by mě nenapadlo, že také jednou budou existovat krásné barevné encyklopedie, DVD, dokumentární i vědecké programy a určitou zálibou mi bude i historie. A rovněž asi není člověka, který by nikdy neviděl posmrtnou zlatou masku jinak nepříliš významného faraona Tutanchámona. Na televizních obrazovkách již proběhl bezpočet dokumentů o objevu této nevyloupené hrobky v egyptském Luxoru v roce 1922 a akce bývá považována za jakýsi zlatý hřeb archeologie vůbec.
Jenže, podobné slávě se také těší takzvaná Trojská válka, která se podle mnoha pramenů měla odehrát snad někdy kolem roku 1150 před našim letopočtem. Zajisté si ještě mnozí pamatujeme nedávný americký velkofilm Troja a celou řadu řeckých hrdinů vedených udatným neporazitelným Achileem, který měl jen jedno zranitelné místo na svém těle.
.
Archeologie je krásná věda, která má především za cíl oprášit i potvrdit historii a tak není divu, že se občas nějaká ta osoba, či více osob najde, kteří takto učiní. A čím je nález věhlasnější, tím více i zní jméno objevitele. Takovým slavným objevitelem nebyl jen Howard Carter, který objevil v roce 1922 se svým přítelem Tutanchámona, ale i Němec Heinrich Schlieman, který v roce 1873 narazil na zdivo starobylé Troje a později i na takzvaný Priamův poklad, který byl však později předatován do trochu jiné doby.
Zajímavé však nejsou jen velké nálezy a vůbec významné činy pro lidstvo velkých lidí, ale i osudy samotných autorů těchto činů. Dnes převládá názor, že mladý člověk projde různé školy, a pak dokáže i velké věci. To je do jisté míry pravda, ovšem, je zajímavé, že řada opravdových velikánů měla k vrcholu hodně zvláštní cestu.
A takovým člověkem byl například právě i Heinrich Schlieman. Když odešel z venkovského prostředí Pomořanska za prací do Hamburku, tak neměl sebou téměř nic. Nebyl to žádný silák, nemohl sehnat práci, přidávali se i drobné nemoci a udělal si takovou reklamu, že v Hamburku ho už nechtěl nikdo zaměstnat.
Avšak, měl na pokraji sil velké štěstí, když jej potkal bohatý kupec, který v něm poznal syna své lásky z mladších let. Měl původně plout za prací lodí do Venezuely, kde mu byla zařízena práce, ale ta ztroskotala nedaleko Nizozemí a tak mladý Heinrich začal pracovat tam, jako poštovní poslíček. Šlo celkem o monotonní práci a Heinrich měl při ní čas, se učit jazyky. Třeba při chůzi po ulici studoval . Nakonec byl sice propuštěn pro nesvědomitou práci, ale celkem se naučil asi 16 jazyků a s jeho znalostmi postoupil takříkajíc do vyšších pater. Nebál se ani ruštiny a v Petrohradě si dokonce otevřel již svoji obchodní firmu. Vlastně to byla taková honba za zbožím, po kterém byla právě velká poptávka. Jeho život šel pak dál, až si mohl dovolit začít si plnit i sen z dětství, kterým bylo vykopání Troji. Neměl však žádnou archeologickou školu i praxi a tak se do všeho přes problémy teprve pomalu dostával. Během celého života přemýšlel nad vším, co prožil a snažil se to hodnotit. Jako kupec trpěl občas pocitem, že se za něčím žene, aniž by byl spokojený. Když pátral po minulosti, byl nadšený. Zemřel ve věku 69 let na zánět mozkových blan.
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat