Tomáš Masaryk, se narodil 7.3.1850 v Hodoníně. Otec byl Slovák, a protože měl své rodiče v podstatě jen na druhém břehu řeky Moravy, tak není divu, že mladičký Tomáš měl ke Slovensku vždy blízký vztah. Matka s ním mluvila výhradně německy. Masarykovi, se několikrát stěhovali, ale vždy v rámci slováckého regionu zhruba od Hodonína až po Hustopeče. Chlapec to byl všeobecně talentovaný. Nevadila mu žádná ruční práce, ale také byl otevřený a nadaný ke vzdělávání.
Nesmíme zapomenout, že tehdy lidé neměli žádné počítače, magnetofony, rádia, ani televizi a tak byla kultura přijímána především knižně, a pokud práce nebránila, byl na knihy a četbu opravdu čas. Navíc česká literatura nebyla oproti německé, francouzské, anglické, či ruské literatuře ještě téměř na světě a tak nezbývalo nadanému Masarykovi nic jiného, než se napřed zdokonalit v německém jazyce a postupně se učit nejen světovým jazykům dalších velmocí. Blízký mu byl i zájem o nedaleké Polsko, neboť jazyk tento, se lišil s vyjímkou Slovenštiny nejméně od slováckého nářečí v jeho bydlištích. Tehdejší školství bylo poněkud komplikovanější a tak se čtenář dozvídá, že strávil asi pět týdnů na jedné výrobní lince v jakési vídeňské továrně a osudem, se mu málem stala práce kováře doma na Slovácku, která jej i přes mnoho hodin strávených v robotě velmi bavila. Kariernímu vzestupu mladého Masaryka však pomohl náhodně bývalý kolemjdoucí učitel, který se rozpoměl na jeho talent a zrovna potřeboval jakousi pracovní posilu ke své ruce. Zde Masaryk pracoval pouze za stravu a za hodiny klavíru, které tu dostával. Odtud již vedla jeho cesta na studie do Brna na německou školu, kde získal první větší zkušenosti v oblasti poznávání jiných národů. Nakonec jej incident na škole s německými profesory a určitá známost na vyšších místech odeslala na 12 let na studia do Vídně.
Ve Vídni poznává převážně učené lidi, má zde řadu přátel, spousta věcí ho zajímá a o české vídeňské menšině spíše mnohdy hovoří, jako o dělnících, se kterými neměl mnoho času ani příležitosti povyprávět. Odtud se dostává na 2 roky do Lipska, kde má tu čest, se seznámit s mladou slečnou Garigueovou. Jde o starý francouzský šlechtický rod, jehož větev přesídlila postupně do Dánska a poté do USA. Seznámení s mladou američankou změní jeho plány a po svatbě v Americe mu sir Garigue nabízí další životní cestu v USA, kterou však Tomáš odmítne. Se ženou, se vyzbrojen darovanými dolary a občasnou poštovní finanční podporou vrací zpět do Vídně a nakonec přijímá místo na nové pražské univerzitě, již jako vysokoškolský profesor. Během života poznává další významné osobnosti a nejen již knižně, ale dokonce osobně. Proniká i coby politik do vídeňského parlamentu, hodně studuje a pozoruje národy, včetně návštěv slovanského Ruska. Nakonec prchá během války nejprve do Švýcarska, odkud se podílí na vnitrostátním odboji a přesvědčuje mocnosti o nutnosti vzniku samostatných států ve středu Evropy. Nutno říci, že právě naše legie, které cestovaly od Zborova přes Sibiř na západní evropská bojiště byly důležitým krokem k propagaci této myšlenky. Jedině tak svět viděl, že Československo bojuje proti monarchii, nikoliv po jejím boku a touží být samostatné. Další události v této politické oblasti jsou již všeobecně známé.
Pokud bychom chtěli o tomto člověku zakladateli státu vědět více, byl by článek delší. Zajímavé je třeba to, že, téměř vůbec nepil pivo, ani tvrdý alkohol ( Slovácký kraj je známý nejen vínem, ale i slivovicí) jen trochu vína a nakonec řadu let zcela abstinoval. Jedl střídmě. Měl rád roviny a hory jen zdálky, protože se tam cítil poněkud těsně a neměl prý ten správný výhled na Slunce. Velmi rád jezdil na koni a především po známých místech. Dovolenou často trávil v Topolčiankách ( bydliště prarodičů), kde se mu velmi líbilo, ale rekreační klid mu po několika dnech nevydržel, cítil se unavený i odstrčený, zvlášť se vzrůstajícím věkem a velmi uvítal, když za ním přijel třeba někdo z vlády s nějakým problémem a on mohl zase přemýšlet. Zemřel dne 14.9.1937 ve věku 87 let. Ale, což si také něco někde přečíst ?
SŠ.
Žádné komentáře:
Okomentovat