čtvrtek 21. listopadu 2013

Jaký vlastně byl opěvovaný president Masaryk? Peníze vyženil, pomohlo mu i štěstí a správně česky, se po letech doučil.



Asi proto, že mám rád turistiku, dálkové výhledy, dopravu i historii a další věci, tak jsem si povšiml, že převážná část všeho byla u nás vybudována ještě za časů Rakousko-Uherské monarchie. Jak se cítili obyčejní lidé v časech monarchie, tak tomu byl věnován již jeden zmíněný speciál časopisu Živá historie. Co však vedlo našeho prvního a opěvovaného presidenta k myšlence a posléze i k apelu na evropské velmoci, aby byla monarchie po prohrané válce nahrazena suverenními státy? Jaký, že byl náš nejvíce uctívaný prezident? Tak na to jsem se pokusil hledat odpovědi, když mi oko sklouzlo na jednu starší knížku s titulem ,, Hovory s T.G.M."

Tomáš Masaryk, se narodil 7.3.1850 v Hodoníně. Otec byl Slovák, a protože měl své rodiče v podstatě jen na druhém břehu řeky Moravy, tak není divu, že mladičký Tomáš měl ke Slovensku vždy blízký vztah. Matka s ním mluvila výhradně německy. Masarykovi, se několikrát stěhovali, ale vždy v rámci slováckého regionu zhruba od Hodonína až po Hustopeče. Chlapec to byl všeobecně talentovaný. Nevadila mu žádná ruční práce, ale také byl otevřený a nadaný ke vzdělávání.

Nesmíme zapomenout, že tehdy lidé neměli žádné počítače, magnetofony, rádia, ani televizi a tak byla kultura přijímána především knižně, a pokud práce nebránila, byl na knihy a četbu opravdu čas. Navíc česká literatura nebyla oproti německé, francouzské, anglické, či ruské literatuře ještě téměř na světě a tak nezbývalo nadanému Masarykovi nic jiného, než se napřed zdokonalit v německém jazyce a postupně se učit nejen světovým jazykům dalších velmocí. Blízký mu byl i zájem o nedaleké Polsko, neboť jazyk tento, se lišil s vyjímkou Slovenštiny nejméně od slováckého nářečí v jeho bydlištích. Tehdejší školství bylo poněkud komplikovanější a tak se čtenář dozvídá, že strávil asi pět týdnů na jedné výrobní lince v jakési vídeňské továrně a osudem, se mu málem stala práce kováře doma na Slovácku, která jej i přes mnoho hodin strávených v robotě velmi bavila. Kariernímu vzestupu mladého Masaryka však pomohl náhodně bývalý kolemjdoucí učitel, který se rozpoměl na jeho talent a zrovna potřeboval jakousi pracovní posilu ke své ruce. Zde Masaryk pracoval pouze za stravu a za hodiny klavíru, které tu dostával. Odtud již vedla jeho cesta na studie do Brna na německou školu, kde získal první větší zkušenosti v oblasti poznávání jiných národů. Nakonec jej incident na škole s německými profesory a určitá známost na vyšších místech odeslala na 12 let na studia do Vídně.

Ve Vídni poznává převážně učené lidi, má zde řadu přátel, spousta věcí ho zajímá a o české vídeňské menšině spíše mnohdy hovoří, jako o dělnících, se kterými neměl mnoho času ani příležitosti povyprávět. Odtud se dostává na 2 roky do Lipska, kde má tu čest, se seznámit s mladou slečnou Garigueovou. Jde o starý francouzský šlechtický rod, jehož větev přesídlila postupně do Dánska a poté do USA. Seznámení s mladou američankou změní jeho plány a po svatbě v Americe mu sir Garigue nabízí další životní cestu v USA, kterou však Tomáš odmítne. Se ženou, se vyzbrojen  darovanými dolary a občasnou poštovní finanční podporou vrací zpět do Vídně a nakonec přijímá místo na nové pražské univerzitě, již jako vysokoškolský profesor. Během života poznává další významné osobnosti a nejen již knižně, ale dokonce osobně. Proniká i coby politik do vídeňského parlamentu, hodně studuje a pozoruje národy, včetně návštěv slovanského Ruska. Nakonec prchá během války nejprve do Švýcarska, odkud se podílí na vnitrostátním odboji a přesvědčuje mocnosti o nutnosti vzniku samostatných států ve středu Evropy. Nutno říci, že právě naše legie, které cestovaly od Zborova přes Sibiř na západní evropská bojiště byly důležitým krokem k propagaci této myšlenky. Jedině tak svět viděl, že Československo bojuje proti monarchii, nikoliv po jejím boku a touží být samostatné. Další události  v této politické oblasti jsou již všeobecně známé.

Pokud bychom chtěli o tomto člověku zakladateli státu vědět více, byl by článek delší. Zajímavé je třeba to, že, téměř vůbec nepil pivo, ani tvrdý alkohol ( Slovácký kraj je známý nejen vínem, ale i slivovicí) jen trochu vína a nakonec řadu let zcela abstinoval. Jedl střídmě. Měl rád roviny a hory jen zdálky, protože se tam cítil poněkud těsně a neměl prý ten správný výhled na Slunce. Velmi rád jezdil na koni a především po známých místech. Dovolenou často trávil v Topolčiankách ( bydliště prarodičů), kde se mu velmi líbilo, ale rekreační klid mu po několika dnech nevydržel, cítil se unavený i odstrčený, zvlášť se vzrůstajícím věkem a velmi uvítal, když za ním přijel třeba někdo z vlády s nějakým problémem a on mohl zase přemýšlet. Zemřel dne 14.9.1937 ve věku 87 let. Ale, což si  také něco někde přečíst ?

SŠ.

Žádné komentáře:

Okomentovat