Tržní hospodářství, kapitalismus, podomní prodejci, to jsou téma doby současné.
Pojďme se podívat na takové malé vyprávění z jednoho mělnického krámku v roce 1947.
Tehdy nebyly nějaké velké obchody, ale jen malé krámky a lidé kteří jim šéfovali byli živnostníci, kteří byli rádi, že se uživí. Jistě, mohli se dopravovat někam do práce, ale rozhodli se pro tento způsob obživy. Těch krámků bylo mnoho a zpravidla do nich chodili nakupovat lidé, kteří to měli jen nedaleko od svého domova.
Jednou si pan šéf všiml, že jeden z jeho stálých zákazníků přichází s doutníkem v ruce od jiného krámku. ,,Ale copak pane Vaněk? Vy jste u nás nebyl včera nějak spokojený s obsluhou? Prodavačka k Vám nebyla příjemná?" optal se.
- ,, Ale ne, jen jsem si potřeboval koupit sirky a uznejte pane šéf, že kvůli takové lapálii bych si zbytečně přidal kroky". A to bylo jediné omluvitelné vysvětlení, protože jinak by si personál asi vyslechl nepěkných slov.
Jiný den zas bylo tak pět minut do zavíračky, když se objevila ve dveřích jakási stařenka a žádala chleba. ,,Pane šéf, chleba už nemáme" zvolal prodávající. Z vedlejší místnosti náhle vstoupila postava šéfa. ,, Paní Karásková jistě bude tak laskavá a chvilku posečká ( počká). A ty honem utíkej jinam, ať ho ještě někde splašíš. Zklamat zákazníka si nemůžeme dovolit" špitl.
Jo jo, tak to byla ještě doba, kdy prodejcům skutečně záleželo, aby náhodou zákazník nešel příště jinam, protože když si někde zvykneme a líbí se nám tam, tak není důvod chodit jinam, nebo dokonce zpět. To dnes v Tesku, nebo Kauflandu vám to tam prodavačka hází z pásu, jak psovi kost, až občas přemýšlím, že ji snad už něco řeknu. A nedělá to bohužel jedna, ale teď snad už každá. Uznejte, že tu minulost a její přístup k zákazníkovi ve skromném prostředí se současností snad ani srovnat nejde. Aha, zapomněl jsem uvést otevírací dobu. PO-PA 7-12 13-18, SO 7-12.
Žádné komentáře:
Okomentovat