Bavorské podunají.
O Mělníku, se hovoří především, jako o městě vína, českých královen a soutoku dvou největších českých řek. A jak je pro naše město přítomnost Labe a Vltavy důležitá, tak to nejlépe dokládá fakt, že Mělník nemá zakládací listinu jako takovou, ale za město je považován od chvíle, kdy mu král Přemysl Otakar II. v roce 1274 udělil listinou podíl z výnosu labského obchodu.
Řeky a zvlášť velké řeky hrály přirozeně odjakživa velkou úlohu pro lidstvo a to jak v oblasti přepravy zboží, tak vlastního cestování. Vyjímkou nebyl ani Mělník, který především leží na důležité spojnici našeho hlavního města se Severním mořem. Důležitost a význam modrých dálnic si naši předci již uvědomovali dávno. Vzpomeňme na vánoční článek ,,Poslední sen Karla IV." , kdy císař po získání Braniborska nechal vybudovat v Tangermünde na Labi rezidenci, kde nějaký čas pobýval a snil o řece, která až k moři bude proplouvat pouze Českým královstvím. Král měl vůbec smělé říční plány.
Určitě mnohý čtenář již slyšel o Schwarzenberském kanálu, který měl sloužit ke splavování dřeva z nepřístupných šumavských hvozdů a o vorařích, kteří pak kmeny stromů splavovali dále po Vltavě. Z historických pramenů se dozvídáme, že se tyto myšlenky počaly rodit právě již v době císaře Karla IV. ,ale skutečně se dílo podařilo vybudovat až mnohem později ( 1789-1822) inženýru Rosenauerovi ve dvou etapách. Více na http://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzenbersk%C3%BD_plavebn%C3%AD_kan%C3%A1l .
Šumava tvoří rozvodí Severního a Černého moře, a tak se aspoň v malém podařilo na území Čech cosi neobvyklého. Pokácené kmeny vhozené do kanálu v šumavském pohraničí bylo možno dle rozhodnutí plavit buď po Vltavě do Prahy, nebo spojkou do říčky Grosse Mühl do Dunaje a císařské Vídně. Kanál byl později prakticky bez využití pohlcen divokou přírodou a zapomenut, ale dnes je důležitou šumavskou cyklotepnou mezi oběma státy. Pokud se tedy díváme na naši národní řeku Vltavu, jejíž jedno rameno pramení u nás a druhé v Bavorsku, tak jistě stojí i za připomínku, že jsou její vody vlastně propojené i s Černým mořem.
Postihnuté modrou dálnicí nebyly jen Čechy, ale i sousední Německo. Když se vypravíme 50 km západně od města Cheb do pohoří jménem Smrčiny, tak zde objevíme nejen pramen řeky Ohře, ale táké Naabu,Saalu a Mohan. Všechny čtyři řeky pramení jen několik málo kilometrů od sebe a až na Nábu, která teče do Černého moře, tečou ostatní do Severního moře. Zejména Mohan je posléze říční tepnou, která své vody dopraví do Rýna a nizozemského Rotterdamu, a tak byl brzy využíván k lodní dopravě. Vyspělé Německo si uvědomilo, že pokud by se prokopal zhruba 170 km dlouhý plavební kanál mezi bavorským Bamberkem a Regensburgem na Dunaji, odkud již mohou vyplout větší lodě na cestu k Černému moři,tak dojde k významnému propojení obou moří, což má nejen hluboký vliv na státní ekonomiku, ale defakto přetváří mapu Evropy modrých linek. Stavba byla započata v roce 1960 a poslední úsek byl splavný v roce 1992. Více na http://cs.wikipedia.org/wiki/Pr%C5%AFplav_R%C3%BDn-Mohan-Dunaj
Ale, také Čechy měly několikrát sen o propojení dokonce tří moří a není vyloučeno, že za pomoci EU dojde brzy k prvním krokům. Proti jsou samozřejmě především ochránci říční fauny a jistě je krásné i to, že je dnes Labe mnohem čistější řekou, než v nedávné minulosti ( zdrojem znečištění byly především továrny s nedokonalým čistícím zařízením), a že se k nám proti proudu opět rozšířili losososi a k Ústí i bobr ( ohrožení živočichů rušným lodním provozem). Kam to tedy vlastně spěje, toť otázka. Připomíná to situace, kdy se člověk na něco docela těší, věří v jakousi prosperitu ekonomickou i turistického ruchu a současně má obavy, že se něco nevratně zničí. Zájemce o historii i současnost tohoto největšího gigantického počinu tedy odkazuji na web...http://cs.wikipedia.org/wiki/Kan%C3%A1l_Dunaj-Odra-Labe . Dnešní Labe i řeka Morava zejména v okolí Baťova kanálu je především turistickou baštou, byť někteří ještě máme v paměti dobu čilého plavebního nákladního ruchu mezi Lovosicemi a Chvaleticemi ( uhlí), kterou doplňovala přeprava především mezi Prahou a Hamburkem. Na druhou stranu je dnes nákladní lodní přeprava alespoň u nás z různých důvodů v současnosti minimální a skutečně těžko říci, co všechno by se změnilo takovým způsobem, aby došlo k naplnění výše uvedených obav.
SŠ
Žádné komentáře:
Okomentovat