Mladý člověk, se vždy do nějaké doby narodí a nějak ji přijímá. Ti starší už můžou porovnávat a žasnout, jak se věci mění. Nikdy mě dosud nenapadlo vyfotografovat nějakou prodejnu, nebo supermarket. Divné, co ? :-) Nicméně, když se tak dívám na automobil firmy, která rozváží každou sobotu k nám na Mělník už rovné dva roky čerstvé mléko a zavzpomínám na ,, Frostíky", jejichž auta k nám v létě rozvážela kdysi snad od Všestud mražené výrobky, tak musím zavzpomínat na zvláštní historii pojízdných krámků.
Leckterá vesnice mívala před 50 lety nějaký ten svůj krámek, kterému se říkalo Jednota a kde sice převládaly potraviny, ale byla zde snaha i o jiný sortiment. Pokud nějaká služba na vesnici chyběla, nebo dokonce neměla vesnice vůbec prodejnu, tak sem zajížděla obchodní vozidla v předem stanovené dny a časy. Nesmíme zapomínat, že výrobní páteří každé vesnice bylo nějaké to zemědělské družstvo v místě a tak kromě starých lidí, se na vsi kupní klientela našla. Ba co víc. Tehdejší život byl tolik spjat s vesnicí, že zde mnohdy sídlilo nejen zdravotní středisko či zubař dentista, ale leckterá vesnice měla i své malé kino, nebo divadlo. Dnes to zní téměř neuvěřitelně, ale je třeba vidět věci v souvislostech s událostmi dějin.
Malé krámky byly později nahrazovány takzvanými socialistickými samoobsluhami, které byli zrovna nedávno zmíněny v nějakém televizním retru. Koše na kolečkách byly tehdy zbytečností a nikdo ve velkém nenakupoval. Tedy, aspoň ve srovnání s dnešními měřítky. Samozřejmě, že samoobsluhy ve městech byly vybavené lépe a byl v nich například větší výběr salátů. Až do dob, kdy byla okurka nahrazena často cuketou, byly saláty chutné. Prodávalo se během celého pracovního týdne od 6.30 do 17-18 hodin a v sobotu dopoledne do 11-12 hodin. Celé to mělo jakoby nepsaný řád. Časnější dopolední hodiny patřily starým lidem, kteří na vsích před krámem poklábosili a výjezdním řemeslníkům, kteří se stavili někde pro svačinu. Dopoledne si pak zejména ve městech odskočil na řádný nákup nějaký ten úředník, nebo se i na krámcích objevila cedule s nápisem ,, přijdu hned", na poledne bývala asi hodinová až dvouhodinová přestávka a jelikož téměř všechny podniky končily v půl třetí, tak se během několika minut krámy zaplnily především ženskou klientelou, která vše potřebné odnesla obvykle ve dvou taškách. Pak už přicházeli lidé jen tak něco dokoupit, co se zapomnělo.
Dnes mají někteří lidé z nakupování snad i dokonce trauma :-). Mám kartičku příslušného marketu, abych dostal při nákupu slevu? Co je dnes v akci? Co vzít do zásoby? Najdu to, co hledám? Co z toho vlastně vzít :-)? Mám prázdné láhve? Bez auta snad už jde nakupovat málokdo. Platí také, že čím větší nákup máme, tím to má všechno větší smysl, byť je s tím více práce a starostí. Čekání ve frontě, sleva, místo na parkování, doprava nákupu k autu, doprava nákupu od auta domů, zkrátka blázinec. A jak už to tak bývá, tak i tak se někdy stane, že navzdory našemu tržnímu hospodářství občas něco není a zrovna ani u konkurence, pokud se pokusíme ještě nabrat síly na druhou zastávku. Eru malých krámečků z 90. let zcela překonal nákup pod jednou střechou v supermarketech a ty dnes dokonce i plní jakousi roli společenského setkávání obyvatelstva, což někoho potěší a jiného ne. Také už nelze dnes nákupní klientelu nějak rozškatulkovat. Jedni nepracují vůbec, druzí dost na volno, další do čtyř, pěti, sedmi, .... pracuje se a prodává se prakticky pořád :-). Snad jen od sousedů za hranicí občas proniknou nějaké zprávy ( ono se to tedy ví), že je to tam s prací i s prodáváním mnohdy jinak ( už jen časově), ale to už by byl úplně jiný šálek, třeba pro pořady pana Moravce, paní Jílkové a zainteresovaných stran :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat