Reklamní výběr pohlednic z knihy Mělník na starých pohlednicích II. Nejdelší sólo na havajskou kytaru.

Milí čtenáři, tak to ani dlouho netrvalo a již tu mám od Martina Klihavce několik reklamních pohledů z jeho nové knihy. Níže je uvedeno vlastně to, co již bylo mnohokrát publikováno v médiích i zde.
Včera jsem do druhé části článku zařadil tři písně z Tahiti a naťukl jsem také tak nějak naši pozapomenutou skupinu s názvem Kučerovci, která hrála snad více ve světě, než doma  v tehdejším ČSSR a není těžké uhádnout proč.

 Našel jsem bohužel poměrně chudou wikipedii skupiny, která hraje samozřejmě v pozměněném složení dodnes  https://cs.wikipedia.org/wiki/Ku%C4%8Derovci ..... ale sami víte, že dnes naše česká obrazovka patří  reality show a doby kabaretů, hudby a cirkusů jsou z ní dávno pryč, nebo se objeví náhodně. Můj dnešní odkaz vás dovede přesně ke gramodesce, která mě na začátku 70. let 20. století seznámila s etnickou hudbou latinsko-americkou a hudbou polynéskou ......//www.youtube.com/watch?v=n4A2vA37yGY
A zde níže je odkaz na oblíbené Opelu, tentokrát z roku 1953, kde se zobrazí  ve videu některé nástroje. Verze na straně A výše zmíněného výběru je mi však bližší.
https://www.youtube.com/watch?v=umFawcn8H_0
Pokud nechcete poslouchat všechny skladby, tak vězte, že v čase 12.04 začíná zatím nejdelší sólo na havajskou kytaru ( bez zpěvu), jaké jsem kdy slyšel ( Tropické noci) a hrál ho Václav Kučera. I to je důvod, proč se dnes zajímám občas o hudbu hranou přímo v Polynésii, Mexiku, či Brazílii ( po internetu), abych mohl porovnávat, ale samozřejmě proto, že jak naši skvělí Kučerovci, tak domorodé soubory, tak trochu zase jiné, jsou prostě soustem k poslechu.

Aktualizace  ve 22.00: Stránky skupiny:

http://www.kucerovci.cz/index.html

Mělník na starých pohlednicích II.

„Mělník na starých pohlednicích II.“ obsahuje dalších téměř 400 mělnických pohlednic, které nezobrazují pouze centrum, ale kromě centra zachycují i všechny části města: Podolí, Rousovice, Blata, Chloumek, Neuberk, Pšovku, Mlazice, Vehlovice, Okrouhlík, Záduší a Rybáře. Kniha také přináší i pohledy na mělnické podniky: Pivovar a Cukrovar. Všechny pohlednice jsou opatřeny popisem a textem o historii zobrazeného místa. Autoři letos však nezůstali jen u obrazových stran pohlednic, ale umožní čtenářům nahlédnout i na druhou stranu, která obsahuje text se sdělením. Bude tak možné se dozvědět, co si lidé před 100 lety psali a vzkazovali prostřednictvím pohlednic. 

uvedení nové knihy „Mělník na starých pohlednicích II.“se koná ve středu 29. listopadu 2017 v 17 hodin v obřadní síni mělnické radnice na náměstí Míru. 

//www.youtube.com/watch?v=n4A2vA37yGY&list=RDn4A2vA37yGY#t=83

Aktualizace 26.11. v 19 hodin: Knížka je již ve výloze v knihkupectví na Karlově náměstí.

Ve středu 29. 11. bude pokřtěna kniha Mělník na starých pohlednicích II. Hudba z Tahiti, aneb ještě i Belmondo a slavní Češi.

Myslím, že je již aktuální vás pozvat na uvedení nové knihy Martina Klihavce a Josefa Kárníka ,, Mělník na starých pohlednicích II", které se bude konat opět v obřadní síni mělnické radnice, kde také proběhne autogramiáda autorů. Akce proběhne ve středu 29. listopadu 2017 v 17 hodin. Druhý díl bude obsahovat dalších zhruba 400 pohlednic, které budou tentokrát více zaměřeny i na čtvrti města a údajně i na textovou část pohledů, aby si čtenář mohl udělat představu i o tehdejší komunikaci mezi lidmi.

Martin Klihavec je momentálně zřejmě zaneprázdněn, takže nemám v tuto chvíli k disposici nějaký ten čerstvý obrázek z knížky, jako reklamu, ale pokud něco získám, tak jistě zde doplním. Také vám nemohu sdělit předpokládanou cenu, ale první díl stál v obchodech 495 Kč.
Zatím se můžete podívat na obrázky z loňského křtu prvního dílu:
http://soutok.blogspot.cz/2016/11/melnik-na-starych-pohlednicich.html

Hudba z Tahiti.   ( Mimochodem, zítra bude Freddie Mercury z kapely Queen už 26 let v hudebním nebi.)

Etnickou hudbu jsem si oblíbil, když  jsem prvně  v roce asi 1974 slyšel  LP desku naší skupiny Kučerovci. Určitě znáte jejich nejslavnější skladbu z filmu Muž z Acapulca ( Jean Paul Belmondo). To je ten první odkaz. Skupina hraje po světě  v různé sestavě asi od roku 1953 ? ( musel bych hledat) a většinou hudbu latinsko-americkou v první části vystoupení a polynéskou ( Hawai,Tahiti..) v části druhé.

Až donedávna jsme tuto hudbu z pravé Polynésie mohli znát jen díky dokumentárním filmům a cestopisům. To je naštěstí minulost, protože je to hudba nádherná a pozitivní, či uklidňující. V polynéské hudbě dominují dva druhy nástrojů. První se jmenuje havajská kytara, která je známa kvílivými líbivými zvuky a ten druhý nástroj je typický nejen pro Tahiti, ale i další ostrovy kolem a je to populární ukulele.

Polynéské jazyky jsou pro nás nesmírně exotické, protože domorodá havajština si vystačí s pěti písmeny ( nebo samohláskami ?) a tahitština s osmi. Tak nějak to je a opět jen, že jsem na to dlouho ( roky) nekoukal. Pamatujete si ještě na maličkou knížku s názvem Rozum do kapsy, která byla věnována různým téma? V roce 1989 jsem si koupil v Liťáku ( Litoměřice) knížku o jazycích. Je jich na světě skoro 800 !.

Co dodat? Na úvod nejpopulárnější singl našich Kučerovců a dále mé oblíbené tři skladby z asi 150 písní nějakého souboru :-). Tam si vychutnáte i ty havajské kytary, místy v plné kráse. Jinak bývá často v některých skladbách jenom ukulele. Skladby jsou kratší než v Africe.

Kučerovci - Cucurucucu

https://www.youtube.com/watch?v=wkqX3y1mMzs

To reo iti Maru-Mila a Loma.. (havajská kytara)
https://www.youtube.com/watch?v=F8ACaYnVpXQ

Moana Poiri NICHOLAS APITI & TAMARII PAOFAI (sólo ukulele)

/www.youtube.com/watch?v=ihScEEEvqz4

Tane Naku. (NICHOLAS APITI) 

https://www.youtube.com/watch?v=uobVwrmoZ9E

Co říkáte? U mě paráda, ač poslední dobou prostě rád koukám občas na nejmladší tanečnice Jaojoby :-)). No, a hudba také fajn. Jó, salegy music :-).

https://www.youtube.com/watch?v=_LcFxhAw1rQ

https://www.youtube.com/watch?v=W3XqUkOioRo

Mšensko čeká další integrace do PID, ale k 10. prosinci máme zatím běžné autobusové řády. Výstavy v Lysé na konec roku.

 Přišlo mi dnes několik autobusových jízdních řádů pro oblast Mšenska ( Vidim, Střezivojice, Mšeno,Truskavna, PID č.l. 476 Neratovice-Kostelec nad Labem-Všetaty..) platících od 10. prosince 2017 do 8. prosince 2018. Otázkou je, jak dlouho budou řády platit ( mohou doznat změn), protože, jak sami jistě již víte, tak probíhá integrace dopravy do PID.

 Pokud je mi známo, tak v PID jsou zatím od 1. října nově železniční trati 076 Mělník-Mšeno, 064 Mšeno-Mladá Boleslav-( Stará Paka) a 070 Praha-Všetaty-Mladá Boleslav- ( Turnov).
Vybral jsem tedy několik autobusových linek začínajících zpravidla v Mělníku, ač jich také mnoho obsluhuje pouze okolí Mšena. Vynechal jsem linky, kde třeba jede jen jedna spoj denně a některé linky mi v e-mailu nepřišly ( Mělník-Mělnické Vtelno....)

Jistě víte, že třeba linka z obce Střezivojice by již neměla končit v Mělníku, ale bude pokračovat do Byšic atd. To vše jsem zde již psal snad v minulém měsíci, kde bylo také nastíněno integrování Mšenska do dvou fází ( podzim 2017 a jaro 2018). Na integraci se pracuje. Stav integrace a případné posouvání termínu najdete na:
https://pid.cz/integrace2017/     Zde....https://pid.cz/trvale_zmeny/ ..... se zase dozvíte, co bylo právě integrováno.

Výstavy v Lysé nad Labem do konce roku.

Retrogaráž 2017...
25.11.2017 - 25.11.2017

Více informací »

Kočky 2017...
25.11.2017 - 26.11.2017

Více informací »

Vánoční knižní ve...
01.12.2017 - 03.12.2017

Více informací »

Polabské vánoční t...
01.12.2017 - 17.12.2017

Více informací »

Velká výstava vánočních ozdob ( 1880-1980 !!) začíná. Představte si, že žijete v roce 1917 a někdo vám řekne, že bude večer koukat na televizi v mobilu :-).

Dnes tu mám dvě téma a hned první je již opravdu aktuální. Myslím, že vidět , jak se měnily vánoční ozdoby v průběhu 100 let ( a to jsme o dalších skoro 40 let dále) určitě stojí za návštěvu. :

Vánoční ozdoby zazáří v Regionálním muzeu Mělník

Mělník, 23. 11. 2017 – 7. 1. 2018


Tradiční vánoční výstava věnovaná fenoménu zdobení vánočního stromečku v dějinách je k vidění v Regionálním muzeu Mělník o letošním adventu. Výstava s prostým názvem „Vánoční ozdoby“ představí skleněné i lidové vánoční ozdoby z přírodních materiálů z období od 2. poloviny 19. století až do 80. let 20. století. Nejstarší vystavený exponát pochází z roku 1880. Oko potěší např. domácí sněhové pečivo zdobené obrázky, jablonecké skleněné figurky a zvířátka nebo historické vánoční řetězy. Nechybí ani obaly od vánočních kolekcí a světýlka.

Druhé téma je pro fajnšmekry.
Nedávno jsem četl na Seznamu, že byl u nás v Praze na přednášce slavný Dr. Raymond Moody, kterého proslavily především bestselery Život před životem ( Live before live) a Život po životě ( Live after live).
Ty sice vznikly už v 70. letech 20. století, ale já a půl Mělníka jsme si je koupili v mělnické knize tuším na podzim 1990, kdy se tato literatura stala dostupná i u nás.

Dnes již asi každý, kdo se o to aspoň částečně zajímá ví, že osoby které byly takzvaně klinicky mrtvé, tak se v pozdější výpovědi shodly na několika společných znacích při prožitku tohoto stavu ( srdce stojí, mozek ještě pracuje). Raymond Moody kromě toho zkoumá ještě také pacienty v hypnóze, uvádí je do takzvaných minulých životů a je zastáncem teorie reinkarnace ( opakované zrození).

Samozřejmě, že má jeho teorie také řadu odpůrců, kteří tvrdí, že to jsou jen smyšlenky lidí, kteří si nejsou ochotní přiznat, že vše má svůj začátek i konec, a že mozek člověka je zkrátka stále ještě ne dost prozkoumaný orgán, který právě při své funkčnosti za výše uvedené situace reaguje tak, jak reaguje, ale jen do chvíle, než bude více poničený dalším nedostatkem kyslíku, k čemuž samozřejmě u zmíněných pacientů nedošlo.

Pro jedny tedy senzace, pro druhé blbost a přitom tu máme klíč mnoha dalším věcem. V rozhovoru s ním zazněla jedna fantastická fráze, které již rozumíme všichni.
,,Představte si, že žijete v roce 1917 a návštěva vám řekne, že bude večer koukat v mobilním telefonu na televizi." ( 2017). Budete si myslet, že je před vámi nějaký blázen a přitom dnes díky vyspělé technice tomu všemu naprosto rozumíme.

Je až k nevíře, jak jsme dnes daleko, a to nemluvím o tom, že podle vědců má každý ten svůj genom ( osud) již při narození dán. Jenže, nepůjdeme dnes tak daleko. Podívejme se na obyčejný spánek. V jeho nejhlubší fázi nás neprobudí snad ani rána z děla na ulici a sny se nám mohou někdy zdát tak silné, že žijeme v danou chvíli naprosto životem, který pokládáme za reálný, přičemž jsme ve skutečnosti pro ostatní jen nehybnou troskou na posteli.

Nelze zcela odsuzovat některé věci jen proto, že o nich nevíme a dozvídáme se o nich teprve, až díky vyspělé technice. Umíme dnes již na dálku přenášet zvuk i obraz, ale nikoliv ještě vůni a dotek větru, abychom opravdu okusili zcela atmosféru vzdáleného místa. Nebýt pokroku, vůbec bychom nevěděli o nějaké elektřině, atomech, molekulách, kvantové fyzice, teorii relativity, nebo přeměně energie v energii jinou. A to vše jen díky těm jedincům, kteří byli ochotní, se těmito věcmi zabývat.

Kdysi mi bylo vysvětleno, že jednorozměrný svět si lze představit tak, jako asi bod, či tečku, druhým rozměrem je pak známá plocha, po které by se bytosti pohybovali, jako obdelníky a čtverce po papíře, a třetí rozměr je ten náš. Když k tomu přidáme ještě čas, tak tu máme onen časoprostor, ve kterém se nyní naše trojrozměrná těla pohybují. Ovšem, právě na příkladu snu lze vidět, jak to naše vnitřní já vlastně můžeme někdy dost živě transformovat do neznáma.

Těch zajímavých modelů najdete více a už v době, kdy jsme ještě žádná PC neměli, tak nás mohla zaujmout taková věcička, která má své pojmenování, ale musel bych to zase najít. Vystřihněte si úzký proužek papíru, slepte jeho konce a dostanete kruh, který má vnější a vnitřní stranu. Pokud by nějaké bytosti chodili pouze po vnější straně a jiné zase pouze po vnitřní, tak se nikdy nepotkají. Když však ten proužek přestřihnete, jednu jeho stranu pootočíte o 180 stupňů a znovu slepíte, tak získáte kruh, který má nyní jen jednu stranu, na které se budou všechny bytosti potkávat.

Inu, věda je fantastická, jde vpřed tak rychle, jako nikdy předtím a občas stojí za to se u ní zastavit, byť se nám to zdá nedůležité. Proč? Protože každé nové poznání nám dává radost a pozitivní energii z toho, že zase víme něco více. A tak je to vlastně v životě se vším. Proto se lépe daří lidem se zájmy a odhodláním, se něčemu novému učit v každém věku, než lidem znuděným, pesimistickým, kteří až příliš často říkají, že stejně všichni skončíme stejně. Každý s tím můžeme někdy bojovat, ale ne moc dlouho, protože poznání a dobré nápady jsou krokem k pohodě.

Aktualizace 25.11. v 19.20 : Chyba v prostorech ... ( tečka, jako 0. dimenze)
.http://inner-light.ning.com/forum/topics/co-je-to-pata-dimenze-na-jakem-principu-funguje-jake-nekonecne-mo

Na starém ,, Strakově" mostě se začalo zostra ( fotogalerie). Vánoční strom a další fotografie včetně pozvánek na příští týden.

Jsou víkendy, kdy se mi podaří dostat nápady na články, nafotím nějaký ten obrazový materiál, nebo zavadím o určité informace, případně si je najdu na netu, ale tento prodloužený víkend byl naprostou vyjímkou.

 Proč? Tak to nechám na konec článku, ale nyní se již přeneseme do pozdního nedělního odpoledne, kdy jsem se s určitou zvědavostí vypravil ke starému ,, Strakovu" mostu. Nebyla to jen zvědavost, ale také chuť přinést na web nový článek a sledovat sledovanost, která se zase pomalu nepatrně zvedá :-)..

Tak je to tady. Obávaný strašák občanů Brozánek, Hořína a mělnických cestovatelů vycházkářů, se naplnil, ale co se dá dělat :-)?

Během pondělí 13. listopadu, se nám most uzavřel pro všechny druhy dopravy, včetně chodců začalo se pracovat. Uzavírka se odhaduje na dobu jednoho roku.

Nejprve je třeba z mostu odstranit vrstvy asfaltu a dostat se k ocelové konstrukci.

Jak vidíte, pracuje se po celé délce mostu ....

... a pomalu se rodí historické obrázky, protože takto jsme náš most jenom tak neviděli a snad zase brzy neuvidíme. Snad jen tady uprostřed  http://mujmelnik.webzdarma.cz/Povodne.html , ale to udělala voda a nebyl to přímo most, ale příjezd k němu od Brozánek v srpnu 2012.

Na místě původního prvního nýtovaného mostu z roku 1888, který byl pro nevyhovující stav zrušen ( 1937), stojí od roku 1938 most tento, který je první celosvařovanou konstrukcí u nás, pokud mě paměť neklame ( tedy bez záruky :-)). Celá léta mu místní jinak neřeknou, než ,, starý most" a stále se najde ještě plno lidí, kterým pojmenování most Josefa Straky ( několik málo let nazpět) nic neříká.

S pojmenováváním mostů je to složité. Význam to má hlavně ve velkých městech, kde je těch mostů moc a nezávidím zrovna těm státníkům, kteří upadly v nemilost lidu a objekty ( nádraží ČD, mosty, náměstí, ulice...) po nich tehdejší vládou pojmenované byly přejmenovány

. U státníků je to vůbec neštěstí, prezidenty nevyjímaje a hodně ukáží i druhé svobodné prezidentské volby v lednu 2018. Vzpomeňme na tu nevoli občanů, která se zrodila mezi obyvateli, když nebyl zvolený pan kníže Schwarzenberg, a která o sobě dala vědět prostřednictvím médií, zejména televize..

 Našeho bohužel dlouho zapomenutého ( i dnes není moc osvěty) veslaře se to netýká a těžko předpokládat, že by pojmenování mostu po něm někoho místního nadzvedlo, ale cizího řidiče při průjezdu našeho města hlavně zajímá starý i nový most a jména mu nic neříkají. Asi by vás poslal někam :-).

To již stoupám podle bývalé staré silnice k centru ( také nehodlám klikat na mapu, jak se vůbec jmenuje a každý mi rozumí) a kochám se pohledem na pravděpodobně budoucí vinici. Nebo se pletu?

Od Vrázovky je na mělnický střed stejně krásný pohled a zase trochu jiný, než od bývalého lisu v Podhradí.

Toto se městu moc povedlo. Krásný pohled na poměrně pěknou vyhlídku, která je pojmenována po cestovateli se zřejmě bulharskými kořeny, který nese jméno Enrique Stanko Vráz. Jeho bohatý cestovatelský životopis mě vždy nadchne: https://cs.wikipedia.org/wiki/Enrique_Stanko_Vr%C3%A1z

Soutok jsem musel vyfotit, a když se pozorně podíváte, tak je to docela originální moment. Spatříte dva čluny.

Svatováclavská ulice patří pro svoji atmosféru k těm nejfotografovanějším. To se vám u prakticky souběžné Husovy ulice nestane.

A to prázdné, ale jinak příjemné podloubí nám říká, že Mělník má již po sezóně a ožívá především v pracovní době a díky svým trhům, které se brzy změní na trhy vánoční. Život se přestěhoval touto dobou do hospůdek.

Ano, již tu máme také vánoční strom, jistě přibude brzy i betlém a další výzdoba.

Zde to již máme vše napsáno. Příští neděli bude vítání adventu.

Sobota 25. listopadu vychází letos doslova přesně na významné výročí města ( 1274) Město nemá zakládací listinu, avšak je považováno listinou Přemysla Otakara II. o výnosu z labského obchodu za město.

http://soutok.blogspot.cz/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html

A to je z prodlouženého víkendu vše. A teď to proč :-)?

Když jsem sám doma, tak to je čas třeba i na hudbu. O tom by se dalo tolik napsat.

Šel jsem dnes pod Pražskou branou a díval jsem se do výlohy bývalé firmy Supraphon, kde je dnes na dveřích malým písmem napsáno Muzik centrum, nebo tak nějak. Vzpomínal jsem, jak jsem si ve výloze vyhlédl v roce 1980 desku s názvem Umberto Tozzi. No, aby ne, když jsme o půl roku dříve hrál dětem na táboře pro radost jeho hit Gloria, což bylo vyžadováno :-).

Asi o 10 let později to bylo CD s kapelou Nazareth a Sweet, ale to už byly jen takové vlastně dodatečné záchvěvy. Najednou se dala tato hudba legálně koupit i v ČR. Jak jsem psal v pátek ten článek, tak tohle jim také nedošlo. Dnes máme hudbu na yotube a je jí tam tolik druhů z tolika koutů světa, že člověk skoro neví, co dříve. Po letech euro-amerických songů popu a rocku mě poslední dobou momentálně baví nejvíce hudba z tropů, která zahřeje, ale i jiná etnická hudba. Zrovna včera to bylo Tahiti.

Víte,ale co si dnes dáme? Tak nejprve jednu slovenskou nádheru, před kterou snad každý smekne:

https://www.youtube.com/watch?v=sleNjIk9Ukw

Občas poslouchám chvíli stanici Tiare FM z Tahiti, kde mě vzala zrovna včera jedna skladba ( byla nad průměr). Napsal jsem si čas, že na to co nejdříve kouknu a asi za 15 minut jsem našel pod slovy Tiare FM playlist jen se dvěmi písněmi. Nestává se mi to, ale najednou jsem nevěděl, zda je to vůbec ona a nebylo se čeho chytit. Klasický playlist s časy jsem bohužel nenašel, jen nějakou dvacítku na stránce  https://www.tiarefm.pf/ vpravo uprostřed na prvním místě. Tak tedy trochu popu v jedné písni z Tahiti a někdy příště snad několik lepších melodií z Francouzské Polynésie v té typické hudební lince. Projížděl jsem totiž útržky ze 150 skladeb, zda to nebyla náhodou nějaká jiná píseň, co se mi včera zrovna zalíbila :-).

www.youtube.com/watch?v=R0wLvYKfIKc

Mělník byl včera opět v televizi. Reklamy a filmy, se často točí v Mělníku. Mapa filmových míst s přehledy.

Tak jsem tak včera po 20. hodině naladil televizi Nova, kde probíhala jakási romantická komedie s názvem Něžné vlny, když tu spatřím obrázek, který je mi důvěrně známý a pochází z července 2013. ( záložka články vpravo) Tehdy jsem nevěděl, co že se to zde zase točí a ani jsem se už nechtěl ptát. Odpověď tedy přišla včera a přinesla spousta nám tak důvěrně známých a krásných letních záběrů.

Zrovna tam probíhaly záběry z části, která byla věnována plavbě této lodi ...

..... a Soutok zastihl tehdy kameramana v akci.

Další záběry nás přivedly několikrát k rybníku, který leží směrem k Harasovu a jmenuje se Štampach.

U Štampachu je také mlýn, kde je jakési sezonní posezení s konzumací ryb, ale kamera si vybírala nejčastěji...

... tento přepad, kde Pšovka opouští rybník a opět se stává maličkým potůčkem, či stružkou.
Také zde stával skalní mlýn.

Bývalý skalní mlýn.

Ve filmu najdete také hřbitov v Hoříně s krásnou zámeckou kaplí sv. Jana Nepomuckého, kterou také někde mám v archívu ( ta je z roku 1787) a hlavně tam je opravdu velké množství záběrů na mělnický zámek, ale dokonce nechybí ani pěší výprava na místo soutoku Labe s Vltavou s cukrovarem v pozadí. Kameraman stál zřejmě zde a použil zoom.

A kameraman použil i tento záběr, kde je patrné právě to oddělení zámku a věže chrámu sv. Petra a Pavla. Nedávno jsem shodou okolností tento záběr nafotil pro článek :-). Tak to ani dlouho netrvalo a zase jsme mohli zahlédnout nám tak milé obrázky domoviny ve filmu. Nebýt filmařů a občasným návštěvám štábů za účelem točení reklam, tak nevím, co bychom vlastně s vyjímkou historické studny turistům ukazovali. Možná rozhled od zámku. Ale těch filmů a seriálů se tu za ta léta již natočilo mnoho, co?
https://www.filmovamista.cz/

Řecká hitovka dne :-)) .....( opraven odkaz)  https://www.youtube.com/watch?v=eyypHSTRQIA

Proč se narodil sedmnáctý listopad ?

Určitě jste si všimli, že na téma 17. listopad 1989 jsem tu za celých 6 let nenapsal jediný článek. Ony vůbec politické články a různá výročí nemají nějakou zvláštní sledovanost a je to možná i tím, že je toho plný tisk, plná média a společnost je politicky rozladěna i otrávena.

Sice je 17. listopad našim národním svátkem, ale ve skutečnosti je to jenom jedna z posledních kapitol o pádu komunistických režimů v bývalém bloku vedeném Moskvou. Doporučuji si přečíst https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1d_komunismu_v_Evrop%C4%9B, nebo i https://cs.wikipedia.org/wiki/Pra%C5%BEsk%C3%A9_jaro_1968

Proč zrovna jedna z posledních kapitol? Proč už jinde ve Střední Evropě ano, ale u nás ještě ne ?
Pamatuji si takové heslo z té doby, že ,, to co trvalo v Polsku roky, v Maďarsku měsíce, ve Východním Německu týdny, tak u nás byla záležitost několika dní.

Vrátit se však napřed musíme až do roku 1968, kdy při Pražském jaru padly požadavky na socializmus s lidskou tváří a dokonce i na neutralitu. Československu se samozřejmě nemohlo líbit, že nám někdo nařizuje, co máme kam vyvážet, jaký šunt od východních sousedů máme dovážet, a za jakých podmínek smíme kam vyjíždět do zahraničí.

Dalším mezníkem je rok 1985, kdy se k moci v SSSR dostal Michael Gorbačov a začal vysílat do světa signály, že s ekonomikou a vůbec politikou SSSR není něco v pořádku a je třeba udělat jakousi pěrestrojku ( přestavbu). Jak se můžete sami ve wikipedii dočíst, tak právě v tu chvíli povolil SSSR svým satelitům uzdu, což právě znamenalo, že jsme si mohli více rozhodovat o ekonomických věcech ( vývoz,dovoz) a také se zlepšila situace v oblasti výjezdů do západních zemí  Evropy.

Československo tehdy bylo označováno za snad dokonce nejvyspělejší stát zemí bývalého východního bloku, kde relativně vše dost dobře fungovalo a tehdy jsme si vlastně asi ještě neoficiálně pomalu začali vládnout sami pod hlavičkou vlastní KSČ a bez řídících zásahů Moskvy, což možná překvapilo i samotnou KSČ a ne nadarmo se říká, že náhlá moc může člověku zlomit vaz.

A to se stalo zaslepeným špičkám tehdejšího vedení strany, které byly zřejmě nějak mimo realitu. Pamětníci jistě vzpomenou komický projev Milouše Jakeše, který se prodával pod názvem ,, Sám, jak kůl v plotě" Z toho projevu vyzařovala určitá arogance, kdo je rozhodující silou, která pořád ještě rozhoduje, kdo co smí. Když soudruzi poznali, že to přehnali, bylo pro ně již pozdě.

Dodnes se vede určitá polemika kolem toho, proč byl útok na stávkující lid tak brutálně vedený obušky a vodními děly, ačkoliv těch stávek během roku 89 bylo více a vodní děla se proti stávkujícím používala.
Některé hlasy tvrdí, že se tehdejší KSČ již nemohla opřít o zahraniční pomoc ze SSSR a potřebovala tak zadat příčinu k vlastnímu sesazení a zbavit se odpovědnosti za budoucí dění, které tehdy nebyla schopna akceptovat, což ukazovala i pozdější vyjednávání vzniknuvšího OF s umírněnějšími představiteli KSČ, které například zastupoval Ladislav Adamec, pokud mě paměť neklame.

Ať už byly příčiny té agresivity starého režimu jakékoliv, vedly k nastolení zcela nové politické éry.
Dnes mnohdy hořekujeme nad tím, že nám odchází lékaři a sestry do zahraničí za lepšími výdělky za podstatně méně času služeb a práce, že nám hapruje školství bez mužů a kázně, a našli bychom celou řadu problémů, která naši společnost trápí.

Zdánlivě stačí udělat jednoduchou věc. Sestavit vládu třeba z odborníků a pokusit se nepříznivý vývoj věcí zvrátit, třeba už jen proto, abychom mohli také říci, že nám vše dost dobře  funguje. Jenže, to je právě to politikaření, boj o moc a potažmo  tlachání  na obrazovce o tom, kdo dělá skutečnou demokracii, kdo ji ohrožuje, které jen zdržuje to, aby se mohly řešit skutečné problémy lidí. Volební výsledky mluví jasně a o tom to přece je, aby po čtyřech letech, nebo i dříve šel ten neúspěšný od válu, když si to budou lidé demokraticky přát.

Dnes je na hlavní stránce společnosti Google v jednom písmeně O symbol klíčů. Kolikrát jsem jen slyšel za těch 28 let od některých lidí spíše monolog:: ,,A za to jsem cinkal?" Že by jen pesimisté s blbou náladou, kteří se rozčilují nad vývojem politiky a přestávají si uvědomovat zisk svobody a demokracie ?