Kaplička v Přívorech.
Podle jedné dávné pověsti, se praví, že v obci Přívory žil krásný urostlý vladyka jménem Beš. Ten si jednoho dne vyrazil nad obec trochu dále k severozapádu, když spatřil na obzoru zajímavý zalesněný kopec. I přivedla ho zvědavost do těch míst a tuze se mu tam zalíbilo. Dřevo prý rovné tu rostlo, řeky se tu ze tří stran spojovaly a v dáli bylo vidět pohádkové kopce. Vrátil se domů a do tří dnů kázal s veškerou čeládkou odejít do těchto končin. Tu jedněm uložil dříví kácet, druhým zase kámen lámat, a tak vzniklo prý hradiště, které nejdřív Bšov slulo, a jak už to tak bývá, tak později se změnilo v Pšov. Tolik se vztahuje stará pověst k roku 757 v Kronice české Václava Hájka z Libočan.
Brány bývaly v minulosti ozdobou každé venkovské usedlosti.
Když jsem nedávno tak přemýšlel, kam si udělat první letošní jarní výlet, tak jsem si vzpomněl na Vánoce, na krásnou knihu s titulem Na Mělníku a na první záblesk této myšlenky.
V 11 hodin jsem se tedy vypravil za pouhých 22 Kč vlakem do Všetat, abych zde nastoupil cestu, která byla v loňském roce Kčt zrušena. To se ostatně dozvíte na rozcestníku u všetatských závor, kde vás žlutá značka upozorní na skutečnost, že směrem na Mělník byla zrušena a na druhou stranu po ní lze jít do Konětop a Košátek. Dle mého soudu je to poněkud škoda, protože i Přívory mají svá poměrně pěkná zákoutí a trochu lituji, že jsem nevyfotil historicky významný Košátecký potok, který se zde zdá mohutnější, než říčka Pšovka dole v Mělníku.
Všetaty jsou důležitým železničním uzlem.
Ve vsi si docela snadno uvědomíte, jak je to krásný pocit, když se člověk jen tak toulá a rozhlíží kolem sebe, zatímco ostatní kolem vás, pokud vyjdou ven, tak stále něco řeší. Přívory jsou roztáhlou vsí s několika zajímavými stavbami a jistě vás zaujme v blízkosti jejího konce místní kaplička vedle prodejny. Jen o něco dále, se můžete ve správnou dobu zastavit ve zdejší hospůdce, ale my před ní odbočíme vpravo a úzkou ulicí, která se tu točí vlevo do kopce vystoupáme za poslední domy obce. Po několika desítkách metrů začíná polní panelka, která tu změní svůj směr právě k severozápadu. Nebudeme však pospíchat a místo, kde dochází k této změně směru si náležitě vychutnáme. Pod ní je ve stráni místo, odkud se nabízí panoramatický pohled do centra Polabské roviny.
Panoramatická vyhlídka v Přívorech může nabídnout pohled i na stožáry vysílače v Českém Brodě, ale obvykle se budete muset spokojit s pohledy na Prahu, dominantní Spolanu Neratovice, cukrovar v Kostelci nad Labem a Starou Boleslav.
Centrem obrázku je cukrovar v Kostelci nad Labem.
Po panelové silničce půjdeme ještě dlouho a jen tu a tam, se nám naskytnou dílčí výhledy kamsi k Hostínu. Přes pole vede několik dálkových vedení vysokého napětí. Všimněte si však zcela vpravo na této fotografii, jak se ten Mělník jeví ještě daleko. Odtud možná 8 km.
Často tu nepotkáte ani živáčka.
Vrch Červená Píska 228 mn.m.
Ono se dá dostat pěšky ze Všetat do Mělníka po této trase za nějaké dvě, dvě a půl hodiny, ale to by člověk nesměl fotografovat, někde se zastavovat, nebo dělat pokusy s příjmem rozhlasu. Právě toto místečko bývá vidět od našeho zámku. Nachází se nad obcí Červená Píska a na vrchu kopce je jakási keři obrostlá bývalá silážní jáma ( pan Jáchymstál to vysvětluje v komentáři pod článkem). Z vršku je do některých stran poměrně pěkný výhled, ale na své si tu mohou přijít i lovci dálkového VKV, pokud si chtějí poslechnout vysílání šířená z Pradědu.
Nejromantičtější je však pohled na Mělník a v popředí na Záboří. Zřejmě ten vladyka Beš koukal na ten zalesněný kopec právě odtud :-).
Nejeden Čech z těchto končin s úsměvem říká: ,, Jakmile vidím Říp, tak cítím takovou pohodu domova."
Kostel Narození Panny Marie v Záboří byl postaven roku 1884 v novorománském slohu.
Zde je článek o kostelu přímo od dnešního oslavence http://www.saletini.cz/zabo-i.html
Jenom dodám, že interier kostela opravdu stojí za návštěvu a občas bývá dostupný i v rámci DED.
To jsme již došli s kopce do obce Záboří, před níž se přidává okružní zelená značka v blízkosti Mělníka.
Čeká nás výstup na protější svah za obcí, nebo se můžeme vydat s kopce do obce Kly a k Labi. Kdybychom pokračovali po silničce do kopce podle hřbitova dále, tak by nás ihned přivítala obec Hoření Vinice. Tak stálo psáno na ceduli. Nevím, proč ne Horní, nebo Hořejší, ale zkrátka Hoření. Nepůjdeme ani polní alejí rovně ( zelená značka), ze které je krásný výhled k jihu, ale dáme se vpravo a brzy vlevo. Na konci aleje u osady mívali dost ostré psy a tímto manévrem se dotyku s osadou zcela vyhneme. Druhá cesta naopak nabízí výhledy k severu na Hosecké vrchy, Bezděz a někdy i Ještěd.
Hospodářská usedlost Turbovice.
Na konci aleje se opět dostáváme na zelenou značku, která nás provede kolem vinic. Na druhé straně vinice uvidíte chalupy osady Kelské Vinice, ale zřejmě vás zaujme tato budova ve vinici zvané Turbovice, která má stejné jméno, jako celý ten hřbet v krajině, po kterém jsme v tomto výletu šli. (Více o Turbovici opět komentář pod článkem)
Potkáte tu i tento krásný kříž, který se mi bohužel málokdy podaří vyfotit tak, aby zrovna Slunce nestálo proti aparátu. Ten nese v kameni letopočet 24.4. 1906.
Na samém okraji Brabčova mě zaujal na jednom pozemku tento velký větrník.
A jak jsem se již zmínil, tak jsem chtěl ještě stihnout házení Morany do řeky a usoudil sem, že nebudu plýtvat energii cestou do kopce, ale sejdu naopak k Labi. Jak to nakonec dopadlo, to již víte a lze říci, že velmi dobře.
Na pravé straně cesty, se kdysi vysazovaly malé stromky za nějakým účelem snad pozdějšího přesazení do některých holých míst k řece. Dnes je tu džungle už slušně vysokých stromků, ale na druhou stranu nutno říci, že alespoň shora z Polabského parku je dnes vidět na řeku tak, jako snad nikdy dříve. Horší to bude v létě dole u řeky.
To je tedy vše a pokud vás tento výlet po stopách vladyky Beše oslovil, tak není nic jednoduššího, než to ochutnat sám na sobě. Určitě si tím získáte ještě větší a lepší vztah k domovině.
SŠ.
