Když člověk žije celá desetiletí na Mělníku a tvrdí o sobě, že má kladný vztah k turistice, tak ho musí nutně minimálně jednou potkat myšlenka, že by bylo dobré si vyzkoušet aspoň jednou ten známý místní turistický pochod s názvem Mělnický hrozen. Věřte, že jsem rád, že jsem se k tomu letos konečně odhodlal a krátce po osmé hodině ranní jsem se objevil v místě startu i cíle na nádraží ČD. Aniž bych cokoliv komukoliv řekl, již mě lidé odkazovali do části budovy, ve které jsem ještě nikdy nebyl. Akce byla záležitostí mělnického KČT, který má stránky
http://kct-vht-melnik.webnode.cz/ a kde se dozvíte později takové ty opravdové zajímavosti o nejmladším, nejstarším i nejvzdálenějším účastníkovi a kolik nás bylo. V tuto chvíli to nevím.
Na chodbě už pobíhal Honza Soukup, který je hlavním pořadatelem i akce Zimní přechod Nedvězí, ze které jste mohli vidět fotky letos i zde na Soutoku a několik dřívějších ročníků v Mělníčku. Pro úplnost dodám, že v kanceláři presentace pochodu měl ještě další dva pomocníky, kterým bych nerad pokazil nějakou hrubkou jejich jména. Jak se později ukázalo, tak při té obrovské účasti měli vskutku všichni plno práce a musím opět vyzdvihnout tu jejich obrovskou obětavost. Zatímco jiní si užívají pěkného počasí, pohody a třeba i zajímavých rozhovorů, tak pro ně je to kancelářská práce, byť při ni poznají mnoho tváří.
Po vyřízení formalit jsem svižným tempem vyrazil na trasu 25 km. Všechny trasy začínaly společným výstupem po chodníku na Chloumeček. Ten pán na snímku byl můj první náhodný společník. Dozvěděl jsem se, že je jako řada dalších účastníků pochodu z Prahy, vyrazil si sem po delší době na takový trénink 16 km a hlavním lákadlem pro něj byla návštěva skalního obydlí ve Lhotce, kde měli ke spokojenosti turistů navíc i otevřenou hospodu.
Pohledy od Chloumečku k Mělníku jsou v každé době vždy milým pohlazením.
Tento snímek je pořízen nedaleko Strážnice, kde jsem se otočil za sebe a v dáli spatřil další kolegy sdílející společnou akci. To je prostě něco, co má něco do sebe.
Místní škola ve Strážnici dostala krásný nový kabát a bezesporu jí dominuje tato nádherná busta Jana Amose Komenského. Ostatně, byl to nejen učenec, ale i světoběžník.
Když se podíváte směrem od Vysoké k Mělníku, tak nejen, že spatříte krásnou krajinu a určitou dálavu naší nevelké Zemičky jménem Čechy, ale vidíte také, co už máte od domova za sebou.
Tohle je Aleš z Loun, Mělnický hrozen jde také prvně a rovnou padesátku. Také on byl velmi zajímavým člověkem na cestě, jehož společnost pro mě byla obohacením vědomostí. Na cesty prý vyráží velmi často, ve dvou lidech, někdy i ve větším počtu a jejich pochody trvají někdy i několik dnů. V průměru ujdou 30 km denně, cestou navštěvují hrady, zámky i jiné památky, fotografují a večer končí v nějaké turistické ubytovně, kde mají už dopředu telefonicky objednaný nocleh. Svěřil se mi, že nejdelší jeho putování trvalo 12 dnů.
V obci Bosyně se mi podařilo zabloudit. Jak se může vůbec stát, že člověk zabloudí někde, kde to v podstatě zná? Odpověď je jednoduchá. Fotil jsem tam nějaký reklamou vyzdvihovaný ranch a odbočil o 300 metrů dříve. Pokusil jsem se použít při sestupu navigace v mobilu a zdálo se, že se přibližuji k Harasovu, ale tam byla taková džungle ( lesáci mizerní), že mě spadané stromy nakonec obrátily zpět. Ten tábor na snímku je již na správné cestě nedaleko Harasova.
V těchto místech bývají pořizovány ty nejlepší záběry na kdysi velmi slavný hotel Harasov. Dnes je to bohužel zřícenina. Ten srub vpravo měl být společnou budovou CHKO Kokořínsko i jakéhosi občerstvení v podobě restaurace, ale z nějakých důvodů se po počátečním nasazení s akcí navždy přestalo a možná už desetiletí se tam nic neděje.
A takto jsem zachytil pani na kontrolním stanovišti, která rozdávala do listu razítko ( se lvíčkem), jak bývá při pochodech zvykem.
Kousek za mlýnem Kroužek vás Máchova červená cesta vyžene vysoko na skálu nad rybník, odkud je krásný rozhled zejména na soukromý ostrov a v pozadí na mlýn Štampach. Osobně mě těší, že jsem měl kdysi možnost oba mlýny detailně poznat a vidět i zachovalé kolo mlýnu Štampach, které se nachází v interieru.
Vždy mně tak trošku přijde líto, že tu také nemáme nějaký funkční mlýn, jako je třeba Slup u Znojma, nebo aspoň turistickou repliku mlýna ( zároveň suveníry a bufet), jako ji mají na říčce Punkvě nedaleko Blanska.
Skalní obydlí ve Lhotce je stále více populárnější a obec Lhotka stoupá na turistickém žebříčku mílovými kroky. Najdete v ní mnoho památek ( chalupy, statky, socha Jana Husa), které stojí za shlédnutí a o mnohém jsem se již zmínil v jiných článcích.
Myslíte, že pohled na docela obyčejnou polní cestu, vzrostlé obilí, les a modř s oblázky na obzoru není romantický ? Ale je, zvlášť když to jsou místa, která jsou nějak spojena s vaším životem. To dobře věděl i režisér historického velkofilmu Gladiátor, když tuto scénu užil pro svůj veleúspěšný film.
Muž v popředí před dalším malebným pohledem na naše město, je mužem z titulní fotografie a nevybral jsem si ho náhodou. Není ani tak důležité, že sem na Hrozen jezdí pravidelně, že je z Čáslavi, že už má požehnaný věk, že chodil padesátky i stovky. Dokonce není ani důležité, že za život posbíral kvanta diplomů za chůzi, píše si vše, co nachodil a prý se blíží číslu 40 tisíc km. Mě zaujal svým přístupem k životu. Řekl mi: ,, Už jsem měl být podle lékařů tři roky mrtvý, ale chůze mě asi drží při životě tak, jako držela mého kamaráda, než se na chození vykašlal. Ten měl těžké astma a dokonce se mi v době aktivní turistiky svěřil, že se mu podstatně ulevilo." Ten muž na snímku má totiž rakovinu. Inu, opět je vidět to staré známé, že příjemný pohyb léčí minimálně duši.
A na závěr pochodu jsem ještě zařadil fotku, kde si můžete jednak přečíst, kudy účastníci pochodu chodili, za druhé prohlédnout krásný odznáček a za třetí i pěkný diplom, který KČT uděloval účastníkům pochodu. Za rok to vše můžete mít třeba i vy. Příští ročník bude jubilejní 30.
Počasí se povedlo, vál příjemný lehký větřík.
Pro rádio Soutok Standa Švec.
