Ještě nikdy jsem neměl takovou přepychovou příležitost vidět dokonce až tak veliké zatmění Slunce, jako právě včera, kdy u nás mělo dojít k zákrytu přibližně čtyř pětin slunečního kotouče. Kdo chtěl a měl příležitost, tak si zajel , či zaletěl na toto vemírné předtavení včera až třeba do Španělska, kde bylo zatmění úplné. Byla to prostě podíváná, jaká bývá třeba i jen jednou za život a ještě musíte mít štěstí, jako ostatně u všech druhů vesmírných pozorování.
Nicméně si matně vzpomínám na to pro mě poslední, které bylo někdy mezi lety 2000 - 2011 asi v 11 hodin. Tehdy to ovšem bylo mnohem menší a hlavně v době, kdy se nejeden pracující musel spokojit s několika minutami a pohledem přes svářečské sklo, nebo si i třeba v případě hodně velkého zájmu vzít dovolenou.
Letos to tedy bylo vše naservírováno slušným způsobem, mediální reklama byla vcelku oprávněně dokonalá a projevilo se to i na zájmu veřejnosti. Tím spíše, že kdo měl volno, nebo obětoval spánek, tak si to protáhl na osamělém tmavém místě ještě o pozorování mteeorického roje Perseidy, který včera vrcholil. Jmenuje se podle souhvězdí, ze kterého nám na obloze jakoby celá ta nádhera vystřeluje. Jejich aktivitu můžeme sledovat každý rok v srpnu, kdy Země prolétá jejich drahou, avšak dost záleží pochopitelně na podmínkách, či počasí.
Ve volbě místa jsem měl zcela jasno. Máme veliké štěstí, že zatímco různí návštěvníci ze světa jezdí na naši úžasnou vyhlídku autobusy, nebo třeba připlují i nějakou výletní tuzemskou, či zahraniční lodí, tak my tu jsme doma a znalí každého místa, odkud stojí zato, se dívat do kraje,, hledět na oblohu a třeba navíc v mém případě i poslouchat vzdálené éterem se šířící rozhlasové stanice. Krásné je, že v žádném případě si nemůžeme být jisti výsledkem, který nás pak může samozřejmě navíc potěšit.
Základem mé výzbroje bylo pochopitelně staré silnější svářečské sklo, které jsem si v minulém století pořídil právě pro podobné situace. Pak jsem hodně sázel na částečně rozbitý automat Canon, který není schopný již nějak kvalitně přiblížit a zaostřit vzdálené cíle a samozřejmě trošku i na mobilní telefony., které sice nejsou vhodné na nějaké velké přibližování, ale mohou zvládnout zaznamenat i určitou atmosféru.
Do pozorovacích míst jsem dorazil v době, kdy již někteří jedinci odpočítávali minuty do startu akce, jejíž časy dodala média. Bylo tedy cca 19.10 SELČ a bylo mi jasné, že to zase tak rychle nepůjde. Nicméně to byla vhodná chvíle pro několik záběrů, které zdokumentovaly aspoň trošku i samotnou návštěvnost. Slunce bylo tou dobou pochopitelně ještě velmi ostré, ale teplota byla opravdu příznivá. Skutečně se vše vyvíjelo velmi příznivě a po čase již bylo zřetelné, že nebeské představení nám začalo.
Pochopitelně, že někoho to sem nelákalo a nechávalo ho to zcela v klidu, ale kdo souzní s přírodou a uvědomuje si vzácnost takové chvíle, tak sem zašel. Město ten den žilo, protože jen na nedalekém hlavním náměstí Míru probíhalo Mělnické kulturní léto a v jeho rámci tu vystupovala právě revivalová skupina Kabát.
Pak už jsem tedy jen přikládal svářečské sklo různými způsoby před foťák i mobily, měnil velikosti přiblížení adoufal, že aspoň něco bude koukatelné astane se věčnou vzpomínkou na tuto unikátní chvíli. Osobně jsem kromě svářecího skla nepohrdl ani brýlemi, byť mi bylo jasné, že asi tak hodinu před západem slunce už bude situace zase trošku jiná. Oči je třeba opravdu chránit a nehazardovat. Sám jsem si všiml, jak snadno člověk podlehne euforii, neustále se dívá i mačká spoušť a trošku ztrácí obezřetnost.
Slunečního kotouče neustále ubývalo, ale největšího zatmění ( asi 85 %) mělo být dosaženo asi ve 20.10 hodin. Při těch časových záběrech je dokonale vidět celý ten posun. V našem životě je vůbec vše do sebe úžasně zapadající. Velikost i vzdálenost Měsíce od Země je taková, aby na některých místech na Zemi dokázal zakrýt dokonale sluneční kotouč, a divák pak může na vlastní oči spatřit jedinečný pohled na takzvanou sluneční koronu. Kdyby byl větší, menší, nebo v jiných vzdálenostech, tak bychom nemohli být svědky takového divadla.
Slyšel jsem kolem sebe i hlasy, že si někteří příště na daný termín udělají výlet, či dovolenou v Egyptě, kde má být příští nejbližší úplné zatmění. Prostě se dnes lidé snaží cestovat i kvůli takovýmto jevům, a to je krásné. Podobně je ale krásné, že polární záře vznikají již i u nás a snad i toto někdy vyjde. Jistě jste u nich již někteří osobně byli, ale kdo by to nechtěl dle možností zažít na vlastní kůži, být takříkajíc osobně u toho a pořídit vlastní záběry. Následující záběry vlastně již patří téměř vrcholné fázi a je vidět, že to stále ještě není na nějaké odkládání skla. To hlavně platí nejprve pro dalekohledy a foťáky. Pak už můžeme pomalu hodnotit situaci, protože atmosféra u západu může a často sluneční paprsky také oslabí.
Právě, že někdy ve 20.17 se nám Slunce dostalo mezi oblačnost u obzoru. To již povolovalo do něj hledět očima i bez brýlí a u mobilů již také bylo černé sklo zbytečné, ale šlo již spíše o romantiku, než o původní záměr. Naštěstí to netrvalo dlouho a ještě se nám z toho v závěru před západem sluneční kotouč na chvilku dostal.
Tyto záběry mě zvlášť těšily. Již tu máme i krajinu obzoru a opět jsme ve hře. Myslím, že nám sluníčko zapadalo někde u hory Zvon.
Poslední pozdrav úchvatné podívané. Pak již opona padá a diváci nám pomalu odchází. Ještě jsem něco zkoušel. Vždyť jde o poslední záběry slavnostní vesmírné podívané.
Soutok má rád auta i motocykly a věří, že se jeho čtenáři, či diváci na krásné vozítko rádi podívají. Nemá to s téma sice nic společného, ale okořenit věci to dovede podobně tak, jako celá řada jiných pěkných dalších neživých i živých věcí.
Krátce jsem navštívil atmosféru na náměstí, ale opravdu jen krátce. Ne snad, že bych nezůstal i déle, ale využil jsem takové nečekané pracovní nabídky z důvodů vyšších teplot, která mi posunula pracovní dobu do téměř dobrodružných hodin. Proč to nezkusit ?
Pohodové léto a hodně inspirace v prázdninovém měsíci srpnu.
Žádné komentáře:
Okomentovat