Památník českolovenských legií na Zborovském náměstí v Mělníku.
Přátelé, často kolem sebe slýchám, že už je ta zima na zvyklosti Mělníka letos nějaká dlouhá a lidé jsou již lecčíms otrávení. Každá chvilička, kdy vykoukne sluníčko je hned znát a poznáte to na jejich obličejích. Jenže, vše má svůj čas a záleží i na nás, jak se s určitým nepříznivým obdobím vypořádáme. To víte, na hezké větší venkovní kulturní akce to ještě není. Ale, na druhou stranu nás obklopuje tolik zajímavých věcí, že to vypořádání není nereálné a občas, se o těch věcech snažím psát.
Máme na jaře někdy tendenci, se rozplývat nad krásnými fotografiemi z výletů i z nejrůznějších společenských akcí, ale ony i knihy nám dávají mnoho zajímavého, různá poučení i v předjaří a ochuzeni jsou zejména lidé, kteří toto studium života nepoznali a nikdo je k tomu nevedl. Ti pak těžko mohou najít krásy v něčem, co jim nic neříká, nebo o tom ani neslyšeli. Dovolím si dnešní článek návazát rovnou na ten minulý, protože ta provázanost je určitým kouzlem života.
Mělník je plný nejrůznějších pomníků i památníků a jeden z těch nejvýznamnějších je v takových místech města, že je téměř zapomenut. Nalézá se ve velmi poklidné části města na Zborovském náměstí za bývalou saunou a stejně tak, jako legionářský vlak, který nás jednou za několik let navštíví, tak i on upomíná na důvod, proč dnes vůbec existuje nějaká Česká republika a Slovenská republika. Dnes málokoho baví, se vůbec zamyslet nad něčím, co nám připadá několik desetiletí samozřejmostí, ale vždyť mohlo být vše úplně jinak.
V roce 1918 nemuselo vůbec žádné Českolovensko vzniknout a západní mocnosti s jeho vznikem zprvu ani nepočítaly. Klidně jsme mohli být po 1. sv. válce nějakou spolkovou zemí Rakouska a v nejlepším případě bychom měli na hranici na tabuli dodatečnou tabulku s honosným názvem Freistaat Bóhmen a zcela jistě by úředním jazykem byla němčina a čeština by pomalu v rodinách vymírala podobně tak, jako v současnosti jazyky obou Lužic v Německu. I světové dějiny by pak byly jiné. Pokud to snad někoho udivuje, tak je třeba znát skladbu obyvatelstva v rámci národností a jejich určitou povahu, která psala dějiny.
Nemusíme jít ani moc daleko a narazíme na další pamětní desku na hotelu Jaro. Řada zejména starších mužů ráda sleduje dokumentární programy i pořady a věčným téma mnohých programů i časopisů je 2. sv. válka. Tady v našem městě kousek od bývalé hranice s Třetí říší jde zvlášť o významnou část naši regionální hitorie. Vždyť právě tudy přijel Adolf Hitler do Prahy. Tady dnes pořádáme akce na náměstí, které neslo i pojmenování po říšském protektorovi. Sem dokráčela partizánská skupina Národní mstitel ze Řepína. Tady byl poslední boj v posledním českém městě. A tady se dočítáme o známé operaci Antrophoid i o nechvalném rakouském lágru známém z mnoha filmů, dokumentů a časopisů.
Pokud sledujete média, tak víte, že mělnickým občanům bylo tento víkend dopřáno mezi několika dalšími českými městy spatřit maketu ruského útočného dronu Shahed v životní velikosti. Na délku má asi něco přes dva metry a asi málokdo tušil po všech těch dokumentech o 2. sv. válce, jakou technikou se jednou bude válčit. Podrobnosti níže. Fotografie dronu na různých fb stránkách rozpoutaly nejrůznější emoce. Sám někdy žasnu, jaké různorodé a někdy snad i svým způsobem originální fotografie tu čtenář Soutoku při probírání se články z let 2011 - 2026 již spatřil, nebo i spatří, pokud má zájem.
Poslední roky bohužel slýchám názor zejména od starších ročníků, že venkovní kultura ve městě se upnula ke gastronomickým slavnostem, k oslavám vína, k různým koncertům, a to ostatní co tu bylo v minulém desetiletí, nebo relativně nedávno ještě předloni, tak je již zřejmě v nenávratnu.
Určitě už víte od jiných lidí, nebo z různých facebooků, že se bourala stará samoobsluha nedaleko Kauflandu. Konečně jsem si našel čas zajít na místo také osobně a vyfotit tu spoušť. Myslím, že někdy loni jsem tu prodejnu vyfotil v nějakém článku ještě stojící. Nebyla to samozřejmě jen prodejna. V části byla kdysi také tuším masna a později hospoda, nebo nějaký bar, ale pro tuto část města to byla kdysi dávno před stavbou Kauflandu spádová prodejna.
Jedno končí, druhé začíná. Jedno se bourá a druhé staví. Vedle City Marketu na Pivovaře při hlavní Bezručově ulici, se dokončují dva domy. Občas kolem sebe slýchám, že tu má být prý leckde na Mělníku dům vedle domu a na parkování se prý nemyslí. Navíc mě tak napadá, že ty tam jsou pryč ty časy, kdy měli v rodině jen jedno auto a asi jsme se na rozdíl od Prahy nějak odnaučili užívat MHD, nebo je to pro některé lidi snad dokonce doprava pro socky a tudíž sprosté slovo. Nevím, netýká se mě to. Mám ale dobrou zprávu, že se prý více lidí naučilo jezdit do Prahy vlakem. Asi ta nová hezká a prostorná polská jednotka, no. Co jen udělá dobré rozhodnutí, a když peníze jdou správným směrem.
Také jsem po delší době prohlédl park u autobusového nádraží a lávka pro pěší je opravena.
Z parku je již jen kousek na autobusové nádraží. Kromě toho, že se mi líbí vzhledově ta hlavní budova s hodinami a výzdobou, tak je to pro mě vedle železničního nádraží i takové synonymum pro cestování a výlety. Je třeba při této příležitosti připomenout, že se nám trošku změnily ceny PID a samozřejmě to samé proběhlo i v jiných regionech.
Nu, a než začalo pršet, tak jsem ještě viděl takový neobvyklý náklad. Nějaké chatičky. Hned mi to připomnělo tu pro nás mnohé milejší část roku.
Bonus :
Když máme v Brazílii ten karneval, tak jsem si chtěl pustit v rádiu nějakou sambu, ale zjistil jsem, že tu původní stanici Tropicalisima Salza, která tento druh hudby hrála v seznamu oblíbených v novém rádiu nemám a sesterské stanice skupiny Tropicalisima ji nehrají. Nicméně tu mám dvě melodické písničky ze stanice Radio Planalto- Araguari AM, které mě poslední dobou oslovily. Jedna je živák a u druhé jsem zvolil variantu audio, když byly zpěvačky ještě mladé a hudebně to bylo lepší, ale je tam i varianta živák hned nad ní. Zajímavé, jak je to někdy blízké nejen stylu country, ale vlastně i naši, nebo německé dechovce. Jak je ta hudba někdy v něčem podobná. Pokud máte rádi popík, tak v 80. letech Němci i s němčinou dokázali stvořit slušné hitovky.
Dvě melodické písně z Brazílie. ( Radio Planalto)
Z Německa 1984 ( Radio Eviva, Švýcarsko)
Psal jsem i na slunný Madagaskar, že mi už měsíc nehraje oblíbené rádio, ale neodepsali. Politicky tam mají nějaké problémy, co jsem okrajově ze zpráv zaznamenal. Tak jednu odtamtud, co se mi naposledy líbila. Klip sice ukazuje 8 minut, ale skladba je poloviční, a pak se opakuje bez zvuku. Zřejmě nějaká pro nás nepodstatná chyba autora klipu.
Pohodový vstup do posledního únorového pracovního týdne!
Žádné komentáře:
Okomentovat