Tak jsem tak přemýšlel, čím bych ten nový rok 2026 začal a nakonec se přeci jen nějaký ten nápad zase našel. Rok 2005, ze kterého bylo vlastně všech dosavadních 7 dílů seriálu,, Z vlastního archivu" byl pro mě rokem mimořádným. Tou dobou se již z fyzikálních důvodů pomalu smrákalo nad mým hobby, kterému se lidově říkalo síbíčko. Málokdo vůbec věděl, že něco takového existuje, že je kolem toho i určitý společenský život, a že existuje i časopis vycházející v Čechách i na Slovensku, bez ohledu na rozdělení státu, kde mi občas vycházely články z terénu.
Na jaře daného roku, se na Mělníku zrodil zcela nový krásný barevný týdeník s názvem Tep regionu. Jeho šéfredaktorem byl Jaromír Tůma a z ostatních jmen si pamatuji hlavně na zajímavé články autora Luboše Lidického, který mi vlastně v jednom svém článku tehdy vysvětlil, jaké negativní vize kolem mělnického podzemí tu také v určité době v 90. letech vládly. To bylo období, kdy jsem, jako tehdejší člen literárního. amaterského. sdružení Pegas v jedné své básni sborníku Mělník veršem i obrazem právě tyto sklepy velebil. ( 1992-1995)
Tehdy jsem se v červenci 2005 vrátil z dovolené na Šumavě a zareagoval jsem na výzvu zmíněného týdeníku. Když jsem v novinách později uviděl své barevné foto Tříjezerní slati v déšti, tak jsem měl pochopitelně radost a rozhodl jsem se jenom tak bez vysvětlení zaslat do redakce nějaký svůj článek o příjmu rozhlasu na Mělníku v historii. Z toho vznikla zajímavá, a pro mě nezapomenutelná i příjemná krátkodobá spolupráce na dálku, kde mě k článkům vůbec nikdo nenutil.
S vyjímkou fotografií vypuštěného laterálního kanálu nad hořínskou komorou, nebo přivezení základních kamenů na stavbu rozhledny Hradišť u Kadlína, kde jsem přidal i reportáž z akce, jsem se do konce roku specializoval na typy na výlety. Konec roku 2005 však přinesl překvapivý odchod pana Tůmy z redakce a s tím i příchod nové šéfredaktorky a okamžitá nulová komunikace. V důsledku toho už se mé fotografie zamrzlého Labe z ledna 2006 do novin nedostaly.
Když jsem pak v letech 2007 - 2010 začal tvořit svůj první web o městě Mělníku, tak jsem fotografie zamrzlého Labe vložil do rubriky ,, Z romantiky." Nevzpomínám si, že by od té doby Labe zamrzlo tak, aby se na jeho hladině pokoušel někdo bruslit a nyní je tomu od této prakticky historické události rovných 20 let.
Fotografie výše byla pořízena v dubnu roku 2007 někde z turistické cesty mezi Brabčovem a Zábořím. Téměř určitě nad obcí Hoření Vinice. Mam rád pohledy do kraje i do dálek, kde to člověku něco říká, a tak zde máte na snímku Vrátenskou horu, Bezděz s hradem i Ještěd při pravém okraji snímku. Turbovický hřeben je vedle vyhlídky v městské chrámové věži jediným místem ve městě a jeho nejbližším okolí, odkud můžete spatřit Ještěd a potažmo i jmenované bližší kopce, které jsou však již někdy vidět za lesem mělnické čtvrti Chloumek a od vodárny obce Hostín.
Nám tak milý snímek je z krásného červnového dne roku 2005 a použil jsem jej později, jako hlavní snímek na zde oslavnou pohlednici 740 let města.
I tento snímek pro rubriku Z romantiky je ze stejného roku a nabízí na pozadí dva nejvzdálenější kopce CHKO Kokořínsko - Máchův kraj. Ten malý výstupek vlevo je Ronov s hradem ( 556 m.n.m.) a malá přilbice vpravo je zalesněný Vlhošť( 614 m.n.m.). Vzdálenost kolem 40 km. Snímek je pořízený dnes už ze soukromého pozemku pana Bubníka. V popředí areál ZDŠ Jungmannovy sady.
Ještě jeden snímek z ledna 2006 je důkazem toho, že romantiku můžete mít i doma v Mělníku, byť cestování samozřejmě fandím.
A aby nešlo stále jen o velkou řeku, tak i říčka Pšovka umí u nás ve městě vykouzlit krásné záběry. Tento je dnes již z odcizeného plechového můstku, kdy tu luční pěšinka ještě spojovala čtvrti Blata a Staré Rousovice. Jaro 2007.
Míváme tu občas v zimě nedaleko veslařského klubu i ledopád nejrůznější šíře a kvality. Tento je též z roku 2006.
Vrba a staré lázně. Jedno z nejromantičtějších míst města u řeky Labe čekají proměny. Podle informací z posledního čísla měsíčníku Mělnická radnice tu má vzniknout 100 metrů dlouhé molo pro soukromá plavidla. Počítá se i s místem občasných kulturních programů a snad možná i s nějakým občerstvením. Jedna z přístupových cest je na vlastní nebezpečí. Místo se v posledních letech užívalo pro oficiální pálení městských čarodějnic.
Západy slunce za horou Říp patří k tomu nejromantičtějšímu, co město nabízí. Zejména v letním období postává v podvečerním čase za mělnickým zámkem mnoho návštěvníků ve společnosti mobilů, fotoaparátů, ale také třeba se sklenkou vína, nebo zlatavého moku v ruce.
Na závěr jsem si nechal pohled na vysílač Buková hora u Ústí nad Labem., který je odtud cca 40 km vzdálený, a jak jste viděli v předešlém článku, tak se opět jedná o krásnou oblast české přírody.. Přesně ve stejné línii leží drážďanský 88 km vzdálený vysílač Wachwitz. Někteří návštěvníci ze Saska si této informace považují, byť až domů do Drážďan i jinam přes linii kopců nevidí.
Nicméně je dnes už potvrzeno mobilním programem na určování kopců, že v místech, kde zapadá o letním slunovratu slunce vidí návštěvník vyhlídky dle podmínek občas stožár vysílače Altenberg, který se nachází v sedle mezi kopcem Grosser Lugstein 899 m.n.m. a Kleiner Lugstein 897 m.n.m. Pokud vás zajímá český překlad těchto kopců, tak ani AI nemá příliš jasno.Uvádí se, že slovo Lug v tomto kontextu znamená ... plochý vyhlídkový, Čili Velký ( Malý) plochý vyhlídkový kámen. Vzdálenost mezi naší vyhlídkou a stožárem vysílače je 66 km.
Soutok si do oblasti vyjel a článek najdete v odkazu níže. Součástí výletu byla Moldava, ale i lanovka na Komáří vížce a letní rozhled z ní. Druhý odkaz se věnuje hlavně restauraci Komáří vížka ( ta je od nás také vidět), naši nejdelší lanovce, městečku Krupka, které je v UNESCO a zavítáme i do Saska.
Tak jsme se tedy spolu prošli sekcí Z romantiky mého prvního webu a trochu jsem zavzpomínal, co tomu tehdy předcházelo. Vánoce jsou za námi a já je opravdu hodně věnoval četbe, ač mi nějaký čas zabraly samozřejmě i články zde, ale i jiné aktivity.
Aktualizace o fotografii níže pod tímto textem: 4.1.2026 v 11 hodin.
Slunce zapadá na mělnické zámecké vyhlídce v časech letního slunovratu poblíž saského vysílače Altenberg. Na obrázku je stožár 66 km vzdáleného vysílače při pravém okraji fotografie. Pokud budete stát cca v blízkosti sochy Karla IV. a pohlédnete na ,,nový most", tak by se měl promítat na obzoru nad levým pilířem mostu.
Nestává se často, aby u nás byla k sehnání nějaká knížka o Lužici, a tak jsem tentokrát neváhal a zbyl na mě prý poslední kousek. Vůbec nechápu, proč jsou některé tituly i snad 20 let elektronicky vystaveny na stránkách obchodu, když je u nich trvale uvedeno .... není skladem. Předpokládal bych, že když se něco pro úspěšnost vyprodá, tak by snad do 5 let mohlo dojít ke 2. vydání atd. Nicméně jsem byl rád, že je tu o našem blízkém sousedovi s určitou historickou vazbou k našemu území knížka v češtině.
Ostatně, jízdenka Euro-Nisa-Ticket ( dříve Libnet+) nám pro jedince podražila z původních 160 Kč na celý den v roce 2011 na současných 380 Kč pro rok 2026, ale pořád je to jedna z možností pro výlety k blízkým sousedům této pro nás historicky zvláštní i blízké části Německa a je dobré být v obraze. I proto, že jsem předtím četl knihu Velký Mělník II, která je už jen graficky někde úplně jinde, tak to byl určitý nezvyk, ale jistou formu seznámení s architekturou a památkmi každé obce tu člověk nachází. Jen se musí čtenář spokojit s minimem malých černobílých fotek, absencí mapek a osobně se mi líbí záložka obalu knihy s erby jednotlivých obcí a měst.
Jenže, ač se to autorům někdy nelíbí, že čtenáři jsou šťouralové, tak to tak prostě i díky jejich emocím je. Pokud to náhodou nevíte a znáte jen šikmou věž v italské Pise, tak vězte, že jednu šikmou máme u Mladé Boleslavi při řece Jizeře a jmenuje se Putna. Nu, a další máme právě v Budyšíně. Jmenuje se Reichenturm ( Bohatá věž) a na svém vrcholu se vychýlila již o téměř 1.5 metrů. Autor tam nepíše o tom, zda je nějak technicky jištěna proti zřícení, jako jsem to viděl v dokumentu o Pise a utekla mu tam i celková výška věže.
To mě ale motivovalo k jisté domácí činnosti a na čas jsem se propadl ve svém životě až o 20 let nazpět. Posledních jedenáct let totiž jezdím díky skvělé Jízdence na léto po naši republice a nejrůznější prúvodci, ke kterým člověk přišel díky jízdenkám Labe-Elbe, Libnet+, Egronet, nebo SONE+ zůstaly hluboko pod novějšími mapkami, letáčky, místními průvodci apod. Několik z nich jsem vybral na ilustrační foto.Tam jsem samozřejmě narazil na podrobnější informace i množství barevných obrázků, ale hlavně jsem si uvědomil, jak moc se ten náš život mění a zase je téma na světě.
Z nostalgie jsem vytáhl pro reklamní foto několik zelených turistických průvodců, kteří tu žijí v oblasti vydávání ještě zcela jistě od času socialismu a postupně prošly jednotlivé oblasti již řadou aktualizací. Kolikrát jen byl člověk rád, když si i jen o blízkém okolí v 90. letech mohl něco přečíst, nebo se tam dokonce i vypravit, když nebylo třeba řešit nějakou práci, nebo společenskou akci. Zpravidla i jen kousek od domova. To vše však jen do doby, kdy se u hromadných cestovních prostředků začalo ukazovat, že kolikrát se za stejný peníz můžete u nás podívat zejména u paušálních časových jízdenek mnohdy mnohem dále.
Významný byl v tomto od změny politických poměrů v roce 1989 až teprve rok 2004, kdy prvně České dráhy přišly s nabídkou rodinné víkendové jízdenky, která již tenkrát byla rozšířena podle přiložené mapky cca 50 - 60 km do pohraničních částí Německa.Pochopitelně, že netrvalo dlouho a už se rozlišovalo, zda se bude jízdenka užívat jen u nás, nebo zda na ni budou lidé cestovat až do zahraničí a bylo to cenově rozlišeno i nově přejmenováno na SONE+ a SONE+DB. Pak již obvykle docházelo každý rok k úpravám cen směrem nahoru, ale také k dohodě s Polskem vznikla SONE+PL.
Posledních 10 let, se na knižním trhu objevují doslova přepychové turistické speciály plné barevných obrázků i nejrůznějších rad ohledně dopravy, nocování, bivakování, stravování, alternativních cest a mnohdy vás provedou třeba i celou republikou,nebo jen její částí. Na titulní stránce jedné z nich je i náš Mělník a stezka vás vede od nejsevernějšího bodu republiky k nejjižnějšímu. Soutok navštívil všechny čtyři krajní body republiky relativně nedávno. ( červenec 2023,2024 ?)
S dalšími sousedy došlo k dohodám trošku jiného rázu, ale to se již začaly objevovat i jednodenní železniční jízdenky nejen pro různé regiony ČR, ale dokonce po dohodách i s přesahem do regionů okolních států ( Libnet+, Labe-Elbe, Egronet). Po roce 2014 dostaly události rychlý spád. Nejen, že se zrodila fantastická jízdenka Jízdenka na léto ČD ( 2014), ale díky rozvoji regionální integrované dopravy po celé ČR, se najednou objevily jízdenky, které jsou výrazně levnější, než jízdenky železničních společností.
Bohužel však máme i velké množství dopravců na různých linkách, nebo i jen vybraných spojích, kteří uznávají jen některé jízdenky, a tak je dnes hromadné cestování občas věda. Kdo se tím nehodlá zabývat, tak buď platí zbytečně hodně peněz, nebo jezdí autem, což způsobuje zase jiné problémy.
Kam se tedy bude vše ubírat je opět otázkou, nad kterou se zase s globálním zdražením jízdného rozčeřily vlny diskutérů.
Pohodový zbytek víkendu a pamatujte, že do prvního pracovního týdne roku je třeba vkročit opatrně a s rozvahou.
