Mimořádné zpřístupnění středověkých sklepů pod Palackého ulicí je vždy bomba ! Tentokrát však MOOS přivedl na svět úžasnou originální myšlenku.

 

Jsou lidé, kterým stačí něco vidět jen jednou, aby si mohli říci, že tam byli a udělat si pomyslnou osobní čárku, ale mělnické středověké sklepy a zvlášť ty pod Palackého ulicí, se těší takové popularitě, že i bez velké propagace mířící časně z jara jen do řad místních občanů města, se vždy najde dost zájemců o návštěvu v řádu několika stovek. Na přesné číslo si ještě počkáme, ale odhad hovoří asi o číslu 600.

Osobně  jsem měl na tomto místě takové malé výročí, protože jsem prvně tyto sklepy navštívil v roce 2005, právě před 20 lety, kdy zde byla ještě po vinařských závodech zachována určitá výbava včetně sudů a již tehdy to bylo prvně díky čerstvě vzniklé organizaci MOOS ( Mělnický osvětový a okrašlovací spolek). Na obrázky z roku 2005 se můžete podívat na nezabezpečeném webu ....

http://mujmelnik.webzdarma.cz:8080/

Je téměř jisté, že pokud užijete prohlížeč Google chrom, tak nic neuvidíte, ale při užití jiného prohlížeče by to mělo fungovat. Pokud i tak budete mít snad smůlu, tak tu aspoň jedno foto z akce z osobního archivu z roku 2005 mám.

Od té doby šlo již o moji čtvrtou návštěvu zde a mnozí jsme si pochvalovali zejména poslední návštěvu, kdy lávka nad bazénem trenažeru mělnického veslařského representanta Josefa Straky propojila sklepy U Straků i U Holečků v jeden okruh s jedním vstupem a navíc jsme se ještě dostali do chodby, která návštěvníky převedla pod druhou stranu ulice a umožnila jim nahlédnout otvory i do sklepů  pod protějšími domy.

https://soutok.blogspot.com/2018/05/strakovy-sklepy-navstivilo-v-sobotu.html

Pokud jde o délku okruhu, tak ten včerejší byl sice ochuzený o návštěvu sklepů U Straků,  ale na druhou stranu se nám tu objevila novinka hodná skutečně myslitele, která snad ani nemá obdoby. Znám plno lidí, kteří se rádi chlubí tím, kde všude byli na výletech, nebo na dovolené a pokud je to možné, tak představí z cest nějaké fotografie, pohlednice, nebo i jiné artefakty.

Martin Klihavec není jiný a rád mi občas říká, že se někdy nechává inspirovat i mými výlety, ale v jedné věci je určitě jiný, než valná většina obyvatel nejen našeho města. Jeho celoživotní vášeň pro sbírání starých pohlednic Mělníka  je už od prvních veřejných výstav na začátku milénia poměrně známá a není bez zajímavosti, že jsem se alespoň částečně zase nechal kdysi inspirovat já jím a pořídil si přes aukro také několik originálních pohlednic města, ale Martin mě svým vztahem k historii města tuto sobotu opět překvapil.

Tentokrát jsem totiž věděl, že nepůjde jenom o tradiční prohlídku sklepení, jak jsme byli pod jeho režií od roku 2017 zvyklí, ale bylo tu něco, co tu ještě nebylo, a co by nám asi leckde záviděli.  Jak jsem tak scházel po schodech dolů do sklepa, tak prvním objektem, který mě jen nedaleko od vstupních dveří do objektu praštil do očí, tak to byla téměř v poledne zaplněná vinárna. Co myslíte ? Nemohla mít ta vinárna tak plno právě proto, že se tu konala tato velká akce ? Nejsem vinař, ale toto musí snad napadnout každého.

Jenže, to byla teprve předehra. Jen o několik metrů níže objevuji další prostory, kde plno lidí hledí upřeně jedním směrem a sledují staré filmy o Mělníku. ,, Člověče, já už je neviděl kolik let a ani už pořádně nevím, co na tom vše je" mi říká Martin u baru hned za vstupními dveřmi. Nevycházím z údivu. Je to trochu paradox, že právě Soutok vás na svém počátku, tuším začátkem roku 2012 zval ke stažení prvního filmu, který byl natočený na Mělníku.

Minimálně průměrný dramatický film s občasnými lepšími okamžiky se jmenuje Pozdní láska a divák si může užít pohled na ten první most ( 1888 - 1937 ), z něhož nám zbyly už jen pilíře, nebo spatřit hájenku v Hořínském parku ve svých nejlepších letech, která se snad dočká rekonstrukce. Tak, těžko hodnotit, když člověk  naši generace především obdivuje tak milé filmové komedie z protektorátního období. Ovšem, hlavní hodnotou zmíněného filmu není děj, ale tehdejší exteriéry našeho města.

Neměl jsem čas, se nějak zdržovat sledováním různých jistě zajímavých historických snímků, ale to pojetí akce mělo určitou svoji originalitu. Spojilo prohlídku, suvenýry, degustaci i historické snímky. Snad vše, co si jen může návštěvník přát. Tedy, ve své fantazii bych přidal i tradiční turistické leporelo z fotek třeba i soukromých podzemí :-). Ale, tak ...

 Představoval jsem si takový krásný slunný den již pokročilejší části roku, množství návštěvníků nejen z Mělníka, ale i z mnohem větších dálek, kteří nejen obdivují naše úžasné podzemí, ale třeba i se zájmem hledí aspoň nějaký čas ke snímkům mělnické historie a třeba i degustují naše víno, nebo si dopřávají zlatavého moku. Prostě jsem měl vizi všeobecné spokojenosti  všech účastníků :-).

Nechci se tu již opakovat a psát tu  něco, co již jsem tu psal mnohokrát, a co je svým způsobem házením hrachu na zeď. Myslím, že Mělník má hodně pěkné středověké sklepy a je na něm, jak se k tomu postaví. Pochopitelně, že každý vzhledem ke svému věku a svým zájmům, někdo i případně možnostem bude preferovat něco jiného. Pokud jde o vlastní akci, tak Martin byl všude, kde bylo třeba a bylo opravdu milé sledovat návštěvníky visící na každém směřujícím paprsku jeho baterky a vznášejícím dotazy k průvodci, který tím téma prostě žije a umí se radovat z každého detailu.

Abych ale nekončil tím, že je za námi po delší době opět krásná akce z mělnických středověkých sklepů, a že chybu udělal ten, kdo nepřišel, tak jednu optimistickou zprávu přec jen mám. V sobotu 3. května se v mělnickém podzemí opět setkáme a tentokrát půjdeme v premiéře do sklepů pod pivnici Němý Medvěd.

Můj bohatý víkend tím nekončil, ale naopak začínal, a tak se ještě můžete těšit na nějaké fotografie z něj a trošku toho povídání. Byl sice převážně nepříjemný vítr, ale občas nám sluníčko i něco příjemně osvítilo.