pondělí 29. prosince 2025

Z vlastního archivu ( 7) - Když k nám přišlo Pendolino, tak to byl výlet z Kralup nad Vltavou do Děčína. Novoroční pohlednice Soutoku svým čtenářům.

 



Milí čtenáři, už jen chvíle nás dělí od roku 2026, a to je ten čas, kdy nejen žijeme přítomností, ale také vzpomínáme, hodnotíme uplynulé období a hlavně si všichni přejeme, aby se i ten nový rok vyvíjel pokud možno podle našich určitých představ a nebyli jsme nějak nepříjemně překvapení. Mě těší, že tento web navštěvujete a jsem samozřejmě rád, když vidím, že hned po vydání nového článku, se rozhýbe u něj počítadlo. Mám samozřejmě radost i z toho, že se navštěvují i články z celého toho předlouhého období a někdy po letech vydání i žasnu nad jejich celkovou návštěvností k aktuálnímu datu.

Vím, že některé mohou být i nesrozumitelné a nepovedené.Toto vše by nebylo, kdyby tu nebyli  čtenáři. Jsem opravdu rád, že v době facebooků, kde dnes žijí hotové početné komunity diskutérů, vystavovatelů různých obrázků i sledujících, tak se ještě najdou čtenáři obyčejného webu jednoho autora. Děkuji vám ! Dnešní článek sice nebude prvním článkem roku 2026, ale vybral jsem pro tuto lehce slavnostní chvíli téma,které je stejně symbolické, jako novoroční přání výše, které symbolizuje část zájmů Soutoku ( výlety, doprava, hudba, dálkový příjem a rádio vůbec ...).
Vždyť život je jako rozjetý vlak, který se nám řítí do další stanice.


V říjnu 2005 bylo mělnické vlakové nádraží těsně po požáru. Traduje se, že jej způsobil snad jakýsi bezdomovec. S požárem odešel navždy i kiosek  a došlo časem vůbec k celkové přestavbě. Mělnické nádraží, se po přestavbě mělo stát důstojným nádražím s několika obchůdky a službami, jak tomu zejména tou dobou někde bývalo ( třeba zrovna ty Kralupy nad Vltavou), ale zájemci o podnikání zde se nenašli a myšlenka zapadla .Poslední roky i z důvodu covidu 19 však uzavřely nejednu nádražní restauraci a jinde je to věčný boj, se střídavými úspěchy.

Chtělo by se napsat, že tu byl nějaký rok s číslovkou 2002, který hlavně přinesl největší povodně v Čechách vůbec. Jenže rok 2004 nebyl o nic méně významnější. Tou nejdůležitější změnou bylo, že se dne 1. května 2004 stala Česká republika po hodně dlouhých přístupových jednáních konečně  členským státem Evropské Unie, když v referendu hlasovalo o rok dříve 77 % pro vstup Další významnou změnou aspoň pro lidi mně podobného smýšlení bylo, že se mladé rodiny konečně dočkaly první výhodné skupinové železniční jízdenky SONE+.

No, když už přejedete čtyřicítku, tak si říkáte, že to mohlo být také aspoň o 10 let dříve, a ne si jen utahovat opasky, jak nám tehdejší vláda kladla na srdce. Dodnes vzpomínám, jak jsem s rodinou vyrazil za 130 Kč do Drážďan na výlet a zpět.Tehdy si nás  nepříjemným pohledem prohlédla saská průvodčí a mávnutím rukou, se beze slov dořadovala občanských průkazů. Do Řezna ( Regensburg) už se mnou nikdo nechtěl, že je to prý daleko. Pak najednou přišla zpráva, že České dráhy koupí italské jednotky Pendolino a bude je testovat mezi Prahou a Děčínem


Pendolino ve stanici Kralupy nad Vtavou.

Zrovna tu zimu strašně mrzlo a Mělník měl na začátku Vánoc i -10°C. Nemusím vám ale ani oznamovat, že jsem si vždy našel dostatek sil pro několik minut venku a chodil jsem se k zámku na vyhlídku na Pendolino dívat, jak jede naši krajinou tady u Mělníka. Pak mi dal Ježíšek mezi dárky první digitální fotoaparát značky Olympus a já snil o tom, že jak jen se oteplí, tak se vydám za videem do Dolních Beřkovic.

To se také stalo, ale videosekvence má tak maximálně slabou osobní hodnotu. Sice tam jednotka projíždí obloukem tak, že je vidět naklopení skříní ( specialita těchto jednotek u nás), ale spoj jezdila v nevhodné denní době, kdy soumrak způsoboval až určité trhání i nekvalitu videa a navíc tento typ Olympusu dělal sice krásné fotografie, ale videa byla bez možnosti snímání zvuku. Dnes nemyslitelná věc, aby něco nenahrávalo k obrazu i zvuk a tehdy byl zvuk u videa zřejmě ještě bonus.


S příchodem jara se rýsovala možnost, abychom se také jednotkou svezli, ale vězte, že když jsem prohlížel fotografie pro tento článek, tak jsem se sám divil, že jsme na ten výlet jednotkou Pendolino vyrazili až v říjnu 2005. Vyjížděli jsme jednoho sobotního dopoledne vláčkem z Mělníka přes Všetaty do Neratovic, odkud jezdí motoráček do Kralup nad Vltavou. Ostatně si myslím, že po časech husté socialistické autobusové dopravy to nebylo o víkendu dlouhé roky jednoduché a teprve až rozvoj sítě PID způsobil, že relativně nedávno začal mít Mělník s městem Kralupy nad Vltavou zase silné víkendové spojení.

Dnes už máme dokonce asi druhým rokem možnost jezdit do Kralup expresní linkou, která staví jen na důležité dopravní křižovatce u Nové Vsi. Pokud nejedete do Kralup nad Vltavou, tak právě tam máte možnost přestoupit do linek jedoucích do Kladna, nebo Litoměřic, či Prahy. Pro nás je asi nejdůležitější to přestupové spojení pro případnou cestu do Velvar, Slaného a Kladna.


Roudnice nad Labem.

Na druhou stranu je cesta lokálkou z Neratovic do Kralup nad Vltavou zajímavým zpestřením. Zdejší rovinatý kraj způsobí, že si dlouhou dobu prohlížíte mělnický zámek na dálku a u stanice Chvatěruby bývala oplocená obora s daňky, která snad byla i mapě, kde ji dnes nevidím. V Kralupech nad Vltavou jsme měli nějakou chvíli čas a já s vděkem uvítal možnost si přivlastnit volný časopis ČD tip pro vás.

Tam mě tehdy nadchla jedna věc, o které jsem do té doby neměl ani tušení. Ze základní školy jsem pochopitelně věděl, že existuje na severu republiky Šluknovsky i Frýdlantský výběžek a oba už jsem asi v roce 1973 navštívil, ale že je také nějaký podstaně menší, ale významem obrovský Fukovský výběžek přímo u Šluknova, tak to jsem nevěděl. Už jsem tu o něm několikrát psal.


Na pozadí Radobýl.

Mimochodem, v knize Velký Mělník II, se dozvíte informaci, že v březnu 1939 přijel Adolf Hitler nejprve speciálním vlakem do České Lípy, odkud pokračoval autem přes Mělník do Prahy. V obci Fukov, se Adolf Hitler zastavil 6. října 1938 a podepsal se do Zlaté knihy obce, která byla v roce 1960 zničena, ale stále je na našem území.


Pak už proběhla samotná cesta jednotkou do cílového Děčína. Chtěl jsem dnes symbolicky do nového roku 2026 vyjet tím vlakem života. Dnešní článek vám připomněl období slávy, kdy k nám přišlo Pendolino a nejdříve pěkně do naši blízkosti. Vzpoměli jsme i vstup republiky do EU, který byl významnou událostí roku. Na Mělníku výlet začal a na Mělníku skončil. Na obrázcích je sice plno železničních fotek dokumentujících ve své době tento dodnes svým způsobem slavný vlak, ale také jsem fotografoval krajinu mně tak milou. Vše jsem tak nějak popsal kurzívou pod jednotlivými obrázky. Pohodové pokračování svátečního volna !


Interiér jednotek Pendolino je věčným předmětem diskusí nejen cestujících. Každý má na věc odlišný pohled podobně tak, jako v čínských u nás jezdících jednotkách Sirius, které užívá společnost RegioJet.
Dnešní polské jednotky Regio Fox jezdící i mezi Prahou a Mělníkem si získaly oproti tomu oblibu hned.



Porta Bohemica ( Brána Čech). Po zvětšení spatříte na pravé straně kopce ony slavné tři kříže. U nich jsme byli se Soutokem v říjnu 2019.



Brná nad Labem.


Hrad Střekov.


Hrad Střekov v detailu. Veřejnosti přístupný i s vyhlídkou.



Mariánský most v Ústí nad Labem. Až sem to bylo někdy v roce 2011 po cyklotrase z Mělníka rovných 77 km ( od Roudnice nad Labem vede po pravém břehu Labe). Zpět vám jede ze západního nádraží, nebo snad ještě ze Střekova domů vlak. Nerad bych přišel s fámou, že snad někdo uvažoval o uzavření střekovského nádraží, ale co vím určitě, tak přes určité dohady se zatím zdá, že v JŘ 2016/ 2017 bude sloužit železniční trať 073 ( Děčín - Ústí nad Labem Střekov) již jen nákladní dopravě. Co na to asi Zubrnická muzejní železnice, provozující sezonní linku z Velkého Března do Zubrnic ?


Zřícenina skalního hradu Vrabinec u Těchlovic patří již do okresu Děčín. Je to romantické místo s výhledy k řece. Soutok tu byl v roce 2016 v měsíci dubnu. Tolik pro hledače článků vpravo v roletě.


Zavazadlový prostor.


Barový pult.


Děčín hl.n.





Procházka na Pastýřskou stěnu.



Pohled přes Labe na děčínský zámek.


Výletní restaurace s vyhlídkou Pastýřská stěna.


Silniční most tu spojuje takzvané Staré město ( za řekou) s dnešní hlavní částí Děčína, které se dříve říkalo Podmokly.





Boletice nad Labem. Po druhé straně řeky vede krásná asfaltová cyklostezka. ( květen 2016)



Na Mělníku jsme začali, a tak i na tomto nádraží skončíme.





pátek 26. prosince 2025

Z vlastního archivu ( 6) - Lávka přes Labe u Dolních Beřkovic ( 30.dubna 2005). Co vše se dá zjistit o servisní lávce horkovodu mezi obcí Dolní Beřkovice a mělnickými Mlazicemi ?


Přátelé, předně se omlouvám za skutečnost, že jsem v zápalu tvorby do včerejšího článku vůbec nezařadil  fotografie bourání cukrovarského komínu, jak jsem sliboval, abyste měli bourání cukrovaru i komína v jednom článku. Nicméně jsem to v článku dnes dopoledne napravil a nejen to. Aktualizoval jsem jej o fotografii osamocené dosud stojící budovy bývalých dílen SOU Pražských cukrovarů n.p. Mělník a přidal jsem odkaz na proměny školství dnešní ISŠT.

Ony ty proměny nejsou o nic méně zajímavější, než dějiny cukrovaru. Ale, pojďme už k dnešnímu téma. Nevzpomínám si, že bych někdy někde tyto záběry z lávky horkovodu u Dolních Beřkovic do dnešních dní prezentoval. Je to tedy premiéra a sám jsem překvapený, kolik fotografií jsem tu na jaře roku 2005 svým prvním digitálem Olympus nafotil. Dnes je tato lávka pro pěší a cyklisty již několik let uzavřena, ale bývala zejména před otevřením nového silničního mostu v roce 1993 výbornou spojnicí s mělnickou čtvrtí Mlazice a posloužila nejprve cyklistům, kteří dojížděli za prací z levého břehu řeky Labe do průmyslových Mlazic, nebo naopak z Blat a Mlazic především do EMĚ ( elektrárny).

Osobně jsem vyzkoušel jednou ze zvědavosti lávku, jako spojnici  při cestě od vlaku z  Dolních Beřkovic do Mělníka. Mimochodem, Mělník měl před rokem 1874 své železniční nádraží právě v Dolních Beřkovicích ( zde byla trať Praha - Děčín  dokončena roku 1850), kdy sem vozily poštu z Mělníka údajně dostavníky. Protože však víme, že první most stojí pod Mělníkem až od roku 1888, tak bychom museli jít až do historie obou mělnických přívozů přes ještě neregulované ,, mělké" Labe.


Sám jsem tu někde psal, že bych tu říční situaci před existencí komor a vodní cesty na řece rád viděl. Sice jsme tu měli nedávno mimořádnou situaci na naši řece, kdy bylo ragulací docíleno obrovského snížení hladiny řeky, ale to je přeci jen jiná situace. Podívat se můžete níže v odkaze :





Měl jsem tehdy poměrně vztek z toho, že ...


neustále uváděla výšku hladiny 208 cm, která je zřejmě nejspodnější možnou měřitelnou hodnotou, přičemž bylo možné spíše napsat nějakou zprávu a zavádějící hodnotu vůbec neuvádět.


Ano, Mělník má dnes plno knih regionální historie s úžasnými články, kde vůbec první úžasné podrobnosti vytvořil již profesor Ludvík Böhm. Těch autorů bylo vícero, ale nejvíce těch článků napsal ve 20. století František Purš a v současnosti zejména ve svých publikacích Karel Lojka a Martin Klihavec. Ještě, že ty historiky máme. Mě doslova rozpálí, když něco potřebuji rychle vědět, nechci se prohrabávat knížkami a internet je k ničemu.

Ano, je k ničemu, protože ani AI nenajde nic jiného, než to, co je elektronicky publikováno. Zkuste si zadat téma horkovod na Mělník a všechny články vám budou v datech popisovat cestu stavby horkovodu do Prahy. Dozvíte se i o jistém světovém primátu, ale těch pár kilometrů do Mělníka, to prostě musí popsat naši historikové v tisku. Zkrátka se předpokládá, že horkovod na Mělník byl hotov někdy v roce 1988 a lávka byla původně a hlavně, ale i do dnešních dnů určena k jeho údržbě při vedení nad řekou. To, že byl zde umožněn dočasně i veřejný přechod stejně tak, jako mezi obcemi Zálezlice a Zelčín na Vltavě je věc jiná.


Pro nás je ale důležité, že tedy bylo možné po té lávce chodit od roku 1988. Do kdy ? Tak to už se naštěstí eviduje i na AI. Mohlo se tedy po lávce chodit až do roku 2021, než byla pro veřejnost uzavřena. To znamená, že dlouhých 33 let bylo možné přes lávku u Dolních Beřkovic chodit a hodně ji užívali cyklisté. Dnes by sice mohla  zkracovat cestu, ale vzhledem k novému mostu, krásné cyklostezce, starému mostu i vynikající dopravní hromadné obslužnosti nemá už tak velký význam.

Ostatně si vzpomínám, že někdy mezi osmou hodinou ranní a 13.30 nejezdil v 70. a v 80. letech do Ústí nad Labem a dále až do Děčína žádný vlak, a tak takový pozdní spáč si mohl takto utvořit náhradní spojení. I tehdy bylo možné někde ve stanicích uvázat řetězem jízdní kolo. Nicméně mám vzpomínku na jednoho turistu ze Mšena, který chtěl jít pěšky na Říp a vymyslel docela zajímavou trasu. Přechod řeky Labe se měl uskutečnit po polní cestě z obce Strážnice do mělnické čtvrti Vehlovice a odtud dolů k Labi a právě přes tuto lávku na druhý břeh. Ale, zůstaňme opravdu jen u této lávky, protože mám takové tušení, že ta historie zdejšího putování přes řeku u Dolních Beřkovic je mnohem bohatější a snad i ve vztahu k Liběchovu.

Pokud vás to zajímá, tak jistě bude něco na webu obce Dolní Beřkovice a hlavně existuje knížka, které jsem tu kdysi díky informaci od Martina Klihavce dělal reklamu, a která vypráví o technických stavbách Dolních Beřkovic a o zdejším přívozu.


Mě osobně to široké místo, kde má řeka Labe šíři 225 metrů oproti těm cca 140 u starého mostu Josefa Straky vždy fascinuje. Je to místo, kde dosahuje řeka Labe v našem okrese Mělník největší šíře. Navíc ji na území Čech překonají již jen dvě místa, a to bychom měli spíše brát v úvahu místo jedno.
Zajímavou informací je také její podjezdná výška. Kopíruji kilometráž i další údaje z webu ....


832,48 Dolní Beřkovicelávka pro pěší a potrubní vedení - horkovod, podjezdná výška k max. vodnímu stavu 10,10 m. Lávka 16.

https://soutok.blogspot.com/2012/02/o-labi-povodnich-2.html

Jinak tu je na webu plno pěších akcí, kde to fascinující místo fotím ....

Najdete je například zde někde mezi prostředkem a koncem stránky ....

https://soutok.blogspot.com/2025/06/v-sobotu-se-konal-jiz-42-rocnik.html

...., ale tento článek je věnován vzdálenější lávce a můžete se pokochat  především krásným výhledem na vinice Trojslavu a Velký Koráb v jehož blízkosti můžete spatřit na mapě na soukromém pozemku dokonce řopík Liběchovské příčky, jako pozůstatek 2. sv. války.

To by asi pro dnešek stačilo a zatímco teď jsem byl autorem, tak se jdu proměnit v čtenáře skvělé knihy o našem městě.

Pohodové Vánoce!








 

čtvrtek 25. prosince 2025

Z vlastního archivu ( 5) - Bourání mělnického cukrovaru v roce 2008. Bourání komínu mělnického cukrovaru. ( fotogalerie s odkazy). Budova starých učňovských dílen dosud stojí, aneb dějiny cukrovarského školství v Mělníku.

 


květen 2006

V červnu 2025 jsem si uvědomil, jak moc je ohrožen i zapomenut můj první web, na kterém jsem tvořil v letech 2007 - 2010 a začal jsem tu vydávat seriál s názvem,, Střípky z dění na Mělníku," kde jsem se ještě pokoušel zachránit některé články, které ještě zachránit šly. K některým jsem se již nedostal. Sice jsem ty články zachraňoval již dávno předtím a po různu je někam ukládal, ale tyto šlo ještě textově snadno okopírovat přímo z webu a patřičně je umístit mezi předem zadané a ve správném pořadí umístěné obrázky. Tak se zrodilo šest dílů otevřeného seriálu, který vás zavedl  k těmto téma :

Trošku z kultury let 2008 a 2009. Oslavy 110 let trati Mělník - Mšeno- Dolní Cetno. Mělnické vinobraní v roce 2007. Speciál k zpřístupnění středověké studny v roce 2008. Veřejný návrh revitalizace historického středu města.








Pak jsem si uvědomil, že dnešní technika kráčí mílovými kroky vpřed a dnešní flash- karty jsou schopny pojmout takové množství dat, že je na ně lepší kopírovat i fotografie ze začátku milenia na různých CD. Přitom jsem si uvědomil, že vlastně řadu fotografií jsem nikdy nepublikoval a Soutok vždy razil myšlenku, že je přínosnější se o některé fotografie podělit, než je zbytečně nechávat v soukromí, kde by zkrátka zanikly. Však se také říká, že sdílená radost je dvojnásobná radost.

A tak se zrodil seriál,, Z vlastního archivu", který vás v prvním až třetím díle zavedl do roku 2005, kdy se nám tu zrodily do té doby nevídané akce.Podívali jsme se prvně do Pražské brány, Vodárenské věže i na Baštu v Jungmannových sadech a rozhlédli se z nich do kraje. Druhý díl patřil stejnému zážitku ohledně naši hlavní nejvyšší dominanty města, kde jsme se setkali navíc i s téma mělnické zvony a můžete si je i poslechnout. Třetí díl patřil první veřejné návštěvě středověkých sklepů, kam se moje generace nemohla do té doby běžně dostat a platí to dodnes.

Jednině vyjímečná aktivita současného místostarosty města a předsedy MOOS i kronikáře města v jedné osobě pana Martina Klihavce toto aspoň občas umožňuje. Zatím v posledním dílu jsem vám představil vytažení stromu ze řeky Labe během březnové povodně ve stejném roce. Přesto už jsem kalkuloval s téma, které jsem si nakonec nechal na tento čas a dospěl jsem k němu současně i v knize, kterou nyní čtu. I pro mě je téma mělnický cukrovar z nejrůznějších osobních důvodů velké téma.






Přemýšlel jsem dnes, zda ten velmi sledovaný článek, kterému dával zlatou korunu inženýr Jan Jáchymstál byl skutečně první, ale nebyl. Asi jako první mohl být nějaký zapomenutý článek, nebo zmínka .

Snad to vše začalo zcela nevinně, kdy mi nešlo ani tak o cukrovar, jako o reklamu na historické pohledy Mělníka. Objevila se tehdy paní, která disponovala na internetu kolekcí historických pohlednic Mělníka, a která mě motivovala jednou pohlednicí k tomuto téma .Paní sběratelka se jmenovala Petra Nápravníková a můj příspěvek vznikl 13. ledna 2015.


Motivován fotografií cukrovaru se třemi komíny i s neobvyklými pohledy na něj, tak přicházím odvážně již za pouhé čtyři dny s lehkovážným článkem, který má k dnešku 1 970 shlédnutí a jeho duší je již zesnulý ing. Jan Jáchymstál. Nic nemůže jeho osobu popsat lépe, než jeho komentáře na Soutoku k téma cukrovar a železnice.Článek se jmenoval ,, Malé povídání o mělnickém cukrovaru a vzpomínka na rok, kdy kolem nás stále něco hořelo.


Ačkoliv šlo občas o ostré diskuse a ne každému, kdo ho znal byl pán zrovna sympatický, jak jsem poměrně brzy zjistil, tak jsem jeho úžasné znalosti ocenil a jeho smysl pro odborné vyjadřování mě motivoval. Sice mi později mnoho lidí řeklo, že je jim zcela jedno, jestli je něco oblouk, nebo zatáčka, ale když on se na železnici používá výraz oblouk a slovo zatáčka tahá některé odborníky a železničáře za uši.


Jeho úžasné znalosti o cukrovaru tedy článek neskutečně povýšily, ale hlavně tam je jedna věc, kterou vám mimochodem nenabídne ani žádný historik a chyba to není. Protože byl v cukrovaru, ale především i v železnici tak zainteresovaný, tak měl tuším přehled dokonce o délce i počtu kolejí a výhybek. Musel bych si ty rozhovory znovu přečíst. Vlastně je to asi tak, jako když já si pamatoval od dětských let, z jakých čísel autobusových stanovišť ve Fibichově ulici a v ulici 28. října kam které linky jezdily a ještě to mám v hlavě celkem dodnes, byť je vše sepsáno v seriálu z roku 2011, který popisuje hromadnou dopravu ve městě i pod ním.

Snad abych se z fantastické role moderátora vrátil do zajetých zvyklostí, tak už za dva dny přichází článek ,, Takto skonal vysoký komín cukrovaru ...


Ačkoliv jsem v březnu a v dubnu 2008 dokonce fotograficky zaznamenal osobně bourání cukrovaru, tak ze zcela nepochopitelných důvodů jsem neměl jedinou osobní fotografii z bourání vysokého cukrovarského komínu, který se boural ve stejném roce. Prostě mi tato informace nějak po návratu z dovolené unikla, nebo jsem se mylně domníval, že půjde také o cílený odstřel, jak bývalo tehdy zvykem a často i s komentáři diváků prezentováno v televizních hlavních zprávách.


Podle informací, které se mi tehdy dostaly od pana Klihavce, byl komín mělnického cukrovaru ubouráván postupně v termínu od 23. srpna do 1. listopadu 2008.
Ubourávat se začalo ručně a suť se házela do komína. Když byl komín ubourán do poloviny, byl již plný suti a zkázu komínu nakonec dokončila motorizovaná pozemní technika.


Fotografie mi tehdy Martin poskytl pro můj článek a já to sem vyjímečně připojuji, aby měl čenář vše pěkně pohromadě. Zničení cukrovarského komínu jsem tedy sice osobně propásl, ale na druhou stranu jsem si to plně vynahradil při demolici komínu elektrárny EMĚ. Sice to tu někde je a snad dokonce k tomu bourání cukrovaru jsem tu také již našel článek, ale proč si to nyní při četbě knihy Velký Mělník II zde obrazově vše nepřipomenout?

Mimochodem, již teď je tu mimo jiné nápad na obrázky z demolice komínu EMĚ a dokonce se rozhlédneme i s lávky pro pěší, která je dnes pro přechod uzavřena zamykajícícími  se dveřmi a je součástí horkovodu u obce Dolní Beřkovice. Tedy, také půjde vlastně o dnes již vzácné pohledy, ačkoliv je nutno dodat, že díky dronům už to zase někdo za vzácnost považovat nebude.Některé dnes nejsou drahé, jejich provoz nevyžaduje velké nároky ( prý jakási  interaktivní mapa na netu, kde se zadává čas a místo, kde budete létat - existuje povolená přidělená výška pohybu v metrech nad zemí).




Ano, mám ten článek dokonce tady a šlo to prostě po sobě ....


Když se boural mělnický cukrovar ... Inu, je to už zase 10 let, co jsem tu uvedl tyto články s barevnými fotografiemi, které jsou téměř  opomenuty.Ono je tady těch budovatelských článků požehnaně. Níže máte odkazy na časy, kdy se u nás začal první etapou budovat obchvat. Dnes již neuvěřitelné záběry, a to jsem vybral namátkou dva, byť se prováděla ihned téměř současně i rekonstrukce Pražské ulice, kterou tu mám také v dalším článku v roletě.



Mimochodem, na obrázku níže máte pro představu přehled, na co se tak asi dívali Češi v posledním týdnu :


To je tedy pro dnešek vše a nechť vás fotogalerie potěší. Ačkoliv, v tomto případě je to svým způsobem smutná podívaná, konec jedné velké éry, byť tu máme na druhou stranu zase čisté ulice bez náklaďáků s řepou. Na všem se snaží člověk najít aspoň nějaké pozitivum, byť je to občas pro někoho těžké. Hezké svátky !















Tak skonal jeden ze dvou vysokých komínů mělnického cukrovar (  23..srpna - 1. listopadu 2008).


První fáze.


Ubourána přibližně polovina více než 60 metrů vysokého komína.


Od listopadu 2008 má mělnický cukrovar již jen jeden komín.

Ať již jedete na kole po cyklostezce, nebo jste součástí silniční dopravy, či jen putujete pěšky někde v blízkosti továrny, tak díky komínu tu máte nejen kvalitní orientační bod, ale i kus života a romantiky.


Když se podíváte z Pražské ulice na areál mělnického cukrovaru, tak zcela vpravo nad srázem k řece Labi spatříte dosud stojící, ale již zřejmě zdevastovanou budovu bývalých dílen SOU ( Střední odborné účiliště) Pražských cukrovarů v Mělníku. Budova dílen pro učně v průběhu 80. let 20. století ztratila svoji funkci, protože došlo k vybudování nových dílen přímo u nejstarší budovy školního areálu v sousedství benzinové pumpy pod hotelem Ludmila. Dílny u cesty vedoucí k hotelu Ludmila byly postupně od staré budovy rozšiřovány, přibyly budovy pro sportovní činnosti i nový atletický ovál, a také účiliště SOU, se proměnilo na  ISŠT ( Integrovaná střední škola technická).

https://www.isstechn.cz/o-nas/

V odkazu najdete dějiny vzniku a proměn školství dnešní ISŠT, která si s bohatou historií cukrovaru nezadá. Stará učňovská dílna vzálena podniku zůstala po požáru v roce 1986 a následné likvidaci pravého křídla cukrovarské budovy zcela osamocena. Stojí do dnešních dní. Vše vás dovede zase k něčemu dalšímu, aneb vše souvisí se vším, jak na Soutoku často píši.

Pohodové svátky.