Milí čtenáři, už jen chvíle nás dělí od roku 2026, a to je ten čas, kdy nejen žijeme přítomností, ale také vzpomínáme, hodnotíme uplynulé období a hlavně si všichni přejeme, aby se i ten nový rok vyvíjel pokud možno podle našich určitých představ a nebyli jsme nějak nepříjemně překvapení. Mě těší, že tento web navštěvujete a jsem samozřejmě rád, když vidím, že hned po vydání nového článku, se rozhýbe u něj počítadlo. Mám samozřejmě radost i z toho, že se navštěvují i články z celého toho předlouhého období a někdy po letech vydání i žasnu nad jejich celkovou návštěvností k aktuálnímu datu.
Vím, že některé mohou být i nesrozumitelné a nepovedené.Toto vše by nebylo, kdyby tu nebyli čtenáři. Jsem opravdu rád, že v době facebooků, kde dnes žijí hotové početné komunity diskutérů, vystavovatelů různých obrázků i sledujících, tak se ještě najdou čtenáři obyčejného webu jednoho autora. Děkuji vám ! Dnešní článek sice nebude prvním článkem roku 2026, ale vybral jsem pro tuto lehce slavnostní chvíli téma,které je stejně symbolické, jako novoroční přání výše, které symbolizuje část zájmů Soutoku ( výlety, doprava, hudba, dálkový příjem a rádio vůbec ...).
Vždyť život je jako rozjetý vlak, který se nám řítí do další stanice.
V říjnu 2005 bylo mělnické vlakové nádraží těsně po požáru. Traduje se, že jej způsobil snad jakýsi bezdomovec. S požárem odešel navždy i kiosek a došlo časem vůbec k celkové přestavbě. Mělnické nádraží, se po přestavbě mělo stát důstojným nádražím s několika obchůdky a službami, jak tomu zejména tou dobou někde bývalo ( třeba zrovna ty Kralupy nad Vltavou), ale zájemci o podnikání zde se nenašli a myšlenka zapadla .Poslední roky i z důvodu covidu 19 však uzavřely nejednu nádražní restauraci a jinde je to věčný boj, se střídavými úspěchy.
Chtělo by se napsat, že tu byl nějaký rok s číslovkou 2002, který hlavně přinesl největší povodně v Čechách vůbec. Jenže rok 2004 nebyl o nic méně významnější. Tou nejdůležitější změnou bylo, že se dne 1. května 2004 stala Česká republika po hodně dlouhých přístupových jednáních konečně členským státem Evropské Unie, když v referendu hlasovalo o rok dříve 77 % pro vstup Další významnou změnou aspoň pro lidi mně podobného smýšlení bylo, že se mladé rodiny konečně dočkaly první výhodné skupinové železniční jízdenky SONE+.
No, když už přejedete čtyřicítku, tak si říkáte, že to mohlo být také aspoň o 10 let dříve, a ne si jen utahovat opasky, jak nám tehdejší vláda kladla na srdce. Dodnes vzpomínám, jak jsem s rodinou vyrazil za 130 Kč do Drážďan na výlet a zpět.Tehdy si nás nepříjemným pohledem prohlédla saská průvodčí a mávnutím rukou, se beze slov dořadovala občanských průkazů. Do Řezna ( Regensburg) už se mnou nikdo nechtěl, že je to prý daleko. Pak najednou přišla zpráva, že České dráhy koupí italské jednotky Pendolino a bude je testovat mezi Prahou a Děčínem
Pendolino ve stanici Kralupy nad Vtavou.
Zrovna tu zimu strašně mrzlo a Mělník měl na začátku Vánoc i -10°C. Nemusím vám ale ani oznamovat, že jsem si vždy našel dostatek sil pro několik minut venku a chodil jsem se k zámku na vyhlídku na Pendolino dívat, jak jede naši krajinou tady u Mělníka. Pak mi dal Ježíšek mezi dárky první digitální fotoaparát značky Olympus a já snil o tom, že jak jen se oteplí, tak se vydám za videem do Dolních Beřkovic.
To se také stalo, ale videosekvence má tak maximálně slabou osobní hodnotu. Sice tam jednotka projíždí obloukem tak, že je vidět naklopení skříní ( specialita těchto jednotek u nás), ale spoj jezdila v nevhodné denní době, kdy soumrak způsoboval až určité trhání i nekvalitu videa a navíc tento typ Olympusu dělal sice krásné fotografie, ale videa byla bez možnosti snímání zvuku. Dnes nemyslitelná věc, aby něco nenahrávalo k obrazu i zvuk a tehdy byl zvuk u videa zřejmě ještě bonus.
S příchodem jara se rýsovala možnost, abychom se také jednotkou svezli, ale vězte, že když jsem prohlížel fotografie pro tento článek, tak jsem se sám divil, že jsme na ten výlet jednotkou Pendolino vyrazili až v říjnu 2005. Vyjížděli jsme jednoho sobotního dopoledne vláčkem z Mělníka přes Všetaty do Neratovic, odkud jezdí motoráček do Kralup nad Vltavou. Ostatně si myslím, že po časech husté socialistické autobusové dopravy to nebylo o víkendu dlouhé roky jednoduché a teprve až rozvoj sítě PID způsobil, že relativně nedávno začal mít Mělník s městem Kralupy nad Vltavou zase silné víkendové spojení.
Dnes už máme dokonce asi druhým rokem možnost jezdit do Kralup expresní linkou, která staví jen na důležité dopravní křižovatce u Nové Vsi. Pokud nejedete do Kralup nad Vltavou, tak právě tam máte možnost přestoupit do linek jedoucích do Kladna, nebo Litoměřic, či Prahy. Pro nás je asi nejdůležitější to přestupové spojení pro případnou cestu do Velvar, Slaného a Kladna.
Roudnice nad Labem.
Na druhou stranu je cesta lokálkou z Neratovic do Kralup nad Vltavou zajímavým zpestřením. Zdejší rovinatý kraj způsobí, že si dlouhou dobu prohlížíte mělnický zámek na dálku a u stanice Chvatěruby bývala oplocená obora s daňky, která snad byla i mapě, kde ji dnes nevidím. V Kralupech nad Vltavou jsme měli nějakou chvíli čas a já s vděkem uvítal možnost si přivlastnit volný časopis ČD tip pro vás.
Tam mě tehdy nadchla jedna věc, o které jsem do té doby neměl ani tušení. Ze základní školy jsem pochopitelně věděl, že existuje na severu republiky Šluknovsky i Frýdlantský výběžek a oba už jsem asi v roce 1973 navštívil, ale že je také nějaký podstaně menší, ale významem obrovský Fukovský výběžek přímo u Šluknova, tak to jsem nevěděl. Už jsem tu o něm několikrát psal.
Na pozadí Radobýl.
Mimochodem, v knize Velký Mělník II, se dozvíte informaci, že v březnu 1939 přijel Adolf Hitler nejprve speciálním vlakem do České Lípy, odkud pokračoval autem přes Mělník do Prahy. V obci Fukov, se Adolf Hitler zastavil 6. října 1938 a podepsal se do Zlaté knihy obce, která byla v roce 1960 zničena, ale stále je na našem území.
Pak už proběhla samotná cesta jednotkou do cílového Děčína. Chtěl jsem dnes symbolicky do nového roku 2026 vyjet tím vlakem života. Dnešní článek vám připomněl období slávy, kdy k nám přišlo Pendolino a nejdříve pěkně do naši blízkosti. Vzpoměli jsme i vstup republiky do EU, který byl významnou událostí roku. Na Mělníku výlet začal a na Mělníku skončil. Na obrázcích je sice plno železničních fotek dokumentujících ve své době tento dodnes svým způsobem slavný vlak, ale také jsem fotografoval krajinu mně tak milou. Vše jsem tak nějak popsal kurzívou pod jednotlivými obrázky. Pohodové pokračování svátečního volna !
Interiér jednotek Pendolino je věčným předmětem diskusí nejen cestujících. Každý má na věc odlišný pohled podobně tak, jako v čínských u nás jezdících jednotkách Sirius, které užívá společnost RegioJet.
Dnešní polské jednotky Regio Fox jezdící i mezi Prahou a Mělníkem si získaly oproti tomu oblibu hned.
Porta Bohemica ( Brána Čech). Po zvětšení spatříte na pravé straně kopce ony slavné tři kříže. U nich jsme byli se Soutokem v říjnu 2019.
Brná nad Labem.
Hrad Střekov.
Hrad Střekov v detailu. Veřejnosti přístupný i s vyhlídkou.
Mariánský most v Ústí nad Labem. Až sem to bylo někdy v roce 2011 po cyklotrase z Mělníka rovných 77 km ( od Roudnice nad Labem vede po pravém břehu Labe). Zpět vám jede ze západního nádraží, nebo snad ještě ze Střekova domů vlak. Nerad bych přišel s fámou, že snad někdo uvažoval o uzavření střekovského nádraží, ale co vím určitě, tak přes určité dohady se zatím zdá, že v JŘ 2016/ 2017 bude sloužit železniční trať 073 ( Děčín - Ústí nad Labem Střekov) již jen nákladní dopravě. Co na to asi Zubrnická muzejní železnice, provozující sezonní linku z Velkého Března do Zubrnic ?
Zřícenina skalního hradu Vrabinec u Těchlovic patří již do okresu Děčín. Je to romantické místo s výhledy k řece. Soutok tu byl v roce 2016 v měsíci dubnu. Tolik pro hledače článků vpravo v roletě.
Zavazadlový prostor.
Barový pult.
Děčín hl.n.
Procházka na Pastýřskou stěnu.
Pohled přes Labe na děčínský zámek.
Výletní restaurace s vyhlídkou Pastýřská stěna.
Silniční most tu spojuje takzvané Staré město ( za řekou) s dnešní hlavní částí Děčína, které se dříve říkalo Podmokly.
Boletice nad Labem. Po druhé straně řeky vede krásná asfaltová cyklostezka. ( květen 2016)
Na Mělníku jsme začali, a tak i na tomto nádraží skončíme.
