Z vlastního archivu ( 3) - Před 20 lety roku 2005 jsme prvně vkročili do středověkých sklepů běžně nepřístupných veřejnosti. Později toto už nikdy návštěvníci vidět nemohli. Naposledy před rekonstrukcí velké chrámové věže.

 

První dva díly seriálu Z vlastního archivu nám připoměly datum 11. dubna 2005. Tehdy jsme se my mnozí občané města Mělníka prvně podívali díky spolupráci čerstvě zrozeného MOOS ( 2004), RMM a města do míst, kde jsme v našem městě do té doby leckteří ještě nebyli. Hlavně sem patřila bašta v Jungmannových sadech, nejvyšší patra Pražské brány a konečně jsme i prvně vystoupali na chrámovou věž kostela sv. Petra a Pavla, abychom se z ní mnozí prvně v životě rozhlédli do kraje.

Součástí Dne mělnických památek byly i otevřené četné městské kostely, jakož prostory muzea ( RMM) včetně odloučené expozice kočárků, ale to jsem zde z pochopitelných důvodů nevystavoval. Navíc nejde o objekty, kam by se člověk při nějaké příležitosti nemohl podívat. Tehdy nesla akce motto : Středověké opevnění města. Dnes se posuneme v čase o necelý půlrok dále do dne 10. září 2005, kdy bylo motto akce : Středověké městské sklepy.

Na první pohled se mohlo návštěvníkům zdát, že se obě akce od sebe mnoho neliší, protože i v září byly přístupné kostely a mohli jste i opět navštívit muzeum, ale to ostatní již bylo jinak. Tedy, jak nakonec fotografie dokládají, tak ještě bylo naposledy možné  vystoupat na chrámovou věž, kam po provizorním schodišti prvně mělničtí návštěvníci zcela mimořádně vystoupali právě 11. dubna. Ta se po této akci dne 10. září uzavřela definitivně veřejnosti, aby byla po nákladné rekonstrukci znovu otevřena turistickému ruchu již natrvalo v roce 2007. Ani se nechce věřit, že už nám především turisté a návštěvníci stoupají na nejvyšší část hlavní dominanty města 18 let.

Také středověké podzemí bylo velikým lákadlem. Zatímco zámecké sklepy byly pro nás mnohé pokusem oživit nějakou vzpomínku na dřívější návštěvu, tak sklepy pod Palackého ulicí nesly punc dosud neobjeveného dobrodružství. Z pochopitelných důvodů jsem si nedovolil zde vystavit nějaké fotografie ze zámeckých sklepů a myslím, že je to i zbytečné. Můžete se tam podívat v rámci poznávání památek našeho města stejně tak, jako do kostnice, ke středověké studni, do soukromého středověkého sklepa paní Douděrové na náměstí Míru, do muzea, nebo na zámek. Navíc byly již nesčetněkrát propagovány na pohlednicích a v regionálních publikacích.

Středověké sklepy se na Mělníku budovaly ve 13. století, aby sloužily jednak jako skladiště pro četné potraviny, tekuté pochutiny i další zboží, ale v případě potřeby i jako úkryt pro místní obyvatele v dobách válečných a dokonce i relativně nedávných. Ale, nechme historii historií a pojďme na pocity, protože je neděle večer a už moc času na psaní nemám :-). Tehdy jsme přicházeli vstupem do dnešní Mydlárny, odkud nás vedlo schodiště kamsi dolů a hned ten první záběr mi učaroval. Kolik jen metrů hloubky je tam pod tím železným roštem ?

Byla to neskutečná chvíle. Vždyť téměř každý z nás už byl v nějakých středověkých sklepích. Tábor, Jihlava, Znojmo, Slavonice a nyní sklepy, které sice mají majitele, ale stejně je považujeme mnozí na rozdíl od těch zámeckých za sklepy městské. Mělnické sklepy jsou hluboké až do slušné úrovně třetího podlaží a uvádí se tuším hloubka někde kolem jedenácti metrů pod dlažbou ulice. Některé prostory působí na návštěvníka svojí velikostí až famózním dojmem a opravdu je neskutečnou škodou, že si tento obrovský turistický magnet málokdo z vlivných připouští a nějaká zajímavá nabídka jejich majitelům není na stole.

V této souvislosti musím znovu vyzdvihnout dnes již mimo jiné i místostarostu města a předsedu MOOS  Martina Klihavce , který pro dobré jméno Mělníka již udělal hodně práce a zvlášť je to vidět právě u těchto středověkých sklepů, které se díky jeho aktivitě staly ve své době dokonce i zájmem nejsledovanějších elektronických médií, jako jsou rozhlas a televize. Připomínám, že MOOS se svým novým vedoucím navázal v této oblasti právě na tu akci z roku 2005 a od roku 2016 pro nás pořádá občasné otevření podzemních prostor středověkého města.

Museli jsme se bohužel smířit s tím, že do toho nadšení a nasazení zasáhl covid-19 i určitá únava z té marnosti posunout tu myšlenku městského podzemí někam výše, ale přeci jen k občasným dohodám MOOSu s majiteli sklepů díky aktivitě Martina dochází i v současnosti, a tak aspoň jednou, až dvakrát v roce můžou Mělničané do městských sklepů. Nezpochybňuji tak kouzlo chodby s naší studnou a ani zámecké sklepy, ale máme toho podzemního bohatství pod historickým centrem mnohem více. Zejména sklepy pod Palackého ulicí mají mezi místními zvuk.

Vidíte ten snímek ? Kde to kdo má ? Mnohde jsou ty chodby podstatně menší. Vešli jsme tedy tímto snímkem do takzvaných Strakových sklepů a díváme se na největší místní chodbu, která tu vede k veslařskému trenažéru Josefa Straky.Na dalších snímcích vidíte různé větrací šachty, ale i krápníky, které vlhké prostředí utváří.

Právě tady u bazénu s trenažerem jsme se v roce 2005 byli nuceni vracet a sklepy U Holečků měly již jiný vchod, ale Martnovi se mnohem později podařilo domluvit i s majiteli obou sklepních komplexů a pamatuji okruh, který nás provizorně  převedl přes bazén do sousední chodby, která nás již dovedla do druhých výše zmíněných sklepů. Ba co více ? Nově byla přístupna chodba, která návštěvníky odváděla pod druhou stranu ulice a dávala možnost nahlédnout průhledy do sklípků a chodeb patřících k domům na druhé straně ulice.

V prostorách sklepů U Holečků sídlily vinařské závody a v roce 2005 to zde bylo ještě takto krásně zařízené. Všimněte si u stropu i skleněného potrubí. Oblíbenou zábavou některých výtečníků ze ZDŠ v 70. letech při čekání na odpolední část vyučování bylo nesmělé rychlé a nenápadné ukořistění vinného hroznu ze zádi tatrováckého vleku.

,,Nechte je paní Škopková, to jsou ještě děti a chtějí si hrát :-)". Samozřejmě hláška z komedie Zdeňka Trošky Slunce, seno ...

K následujícím fotografiím snad netřeba cokoliv dodávat. Byl to prostě krásný slunný den, kdy nám bylo všem fajn a bylo radostí se mezi tímto vším pohybovat. Dnes se díky vyklizeným interiérům pohybujeme na přírodnější bázi, ale pořád jsou sklepy pod Palackého ulicí kouzelné a jsou velkým veřejnosti skrytým kulturním bohatstvím, které by jistě dokázalo rozpohybovat turistickou návštěvnost města ještě mnohem mnohem více. Na druhou stranu by nebylo správné nezmínit i další sklepy a všechny ty články, ve kterých jsem vás od toho roku 2016 zde na těchto webových stránkách těmi sklepy provázel. Text ještě pokračuje níže pod některými obrázky. Pohodový vstup do prvního prosincového týdne roku 2025!

Celkový plán středověkých sklepů pod historickým centrem.

Všimněte si již dokončené střechy na lisu v Podhradí.

Mnoholetý organizátor Zimního přechodu Nedvězí i Mělnického hroznu Jan Soukup patřil k oceněným na Dni města Mělníka. Co se děje na Mělníku ? Velký Mělník II i nové vánoční pohlednice. Polabské vánoční trhy.

 

Člen mělnického turistického klubu Kčt-Vht pan Jan Soukup je mezi místními turistikou oslovenými občany známý především, jako dlouholetý a obětavý organizátor akcí ,,Zimní přechod vrchu Nedvězí" a Mělnický hrozen. Na Dni města Mělníka ( 25. listopadu) patřil nedávno jubilující vitální osmdesátník k oceněným osobnostem.

Přátelé, na Soutoku už toho bylo napsáno a vytvořeno tolik, že jen s obtížemi bych asi našel, kde jsem vás letos prvně vyzýval, abyste i vy třeba navrhli nějakou osobu na ocenění  při Dni města Mělníka za její činnost. Nicméně, ten poslední článek jsem našel rychle.

https://soutok.blogspot.com/2025/08/v-horkem-pocasi-minuleho-tydne-dorazily.html

Mám tedy samozřejmě velkou radost, že to vyšlo. Pan Jan Soukup oslavil před několika dny jubileum ( 80 let ! ), čímž jen potvrdil, jak je turistika pro člověka zdravá i přínosná. Jen po ta léta, co zde píši Soutok, tak jsem tu napsal již kvanta reportáží z obou akcí, které pan Soukup obětavě organizuje a nikdy pochopitelně nechybí. Najdete je vždy počínaje rokem 2012 pod měsícem leden a červen. Ty poslední letošní máte tady:

https://soutok.blogspot.com/2025/01/v-sobotu-se-sel-jiz-50-jubilejni-rocnik.html

https://soutok.blogspot.com/2025/06/v-sobotu-se-konal-jiz-42-rocnik.html

Samozřejmě, že tímto zde aktuálně gratuluji k ocenění i k jubileu, ale Soutok je v tomto tak nějak jiné médium. Obvykle musím tyto lidi potkat nějak náhodně osobně, nebo snad zase na akci, protože někdy ani nemají PC a ani je třeba nikdo neupozorní. Tak to ale prostě je.

Za mě tedy letos první dárek k Vánocům :-).

A jaký je ten druhý ? Tak knihu už mám od včerejšího odpoledne doma a asi si ji nechám dát až pod stromeček. Nechci se vymlouvat na tu obrovskou knihu, co mám nyní rozečtenou, protože dní by mělo být teoreticky letos dost, ale mám i jiné zájmy a jistě mě nějaké aktivity milé i nemilé a třeba ještě neočekávané čekají. Loni tu byla recenze prvního dílu, tak třeba letos bude další.

https://soutok.blogspot.com/2024/11/recenze-knihy-velky-melnik-i-ocima.html

Chtěl jsem vám dát dnes další archivní fotografie z roku 2005, kdy jsme prvně šli mnozí do sklepů, kde jsme do té doby nebyli, ale uznejte, že události, kde je člověk nějakým způsobem zainteresovaný, tak je nemůže jenom tak přejít. Tím spíše, že mu dělají radost, protože se něco povedlo.

Co si dáme na závěr ? Od Martina Klihavce ( spoluautor knihy) už je mimo jiné také skok k MOOS, který nedávno vydal téměř tradičně nové pohlednice k Vánocům. Ty jsou pro sběratele k disposici  zcela jistě v TIC.

Možná, že už jste stejně tak, jako já zvědaví, kdy budeme mít novou vládu, a co se začne rodit za zákony, jakož situace ve světě, ale vězte, že i nějaké to dění je i kolem nás v našem městě. A tady se sluší připomenout aktivitu zakladatele webu Soutok Romana Raka, který rozjel letos nový projekt týkající se dění na Mělníku.

https://www.youtube.com/@SoutokMelnik

Pokud chcete spíše vánoční atmosféru, tak už asi víte, že se u nás v centru vše připravuje a ti nedočkaví již mohou na každý víkend vyrazit do Lysé nad Labem na takzvané Polabské vánoční trhy. To mě tak zrovna napadá, že už bych se mohl zase podívat, zda už je stanovena trasa kamionu Coca-Cola. Tak je. No, jsem rád, že se povedlo jednou být u jeho příjezdu na Mělník a mám z toho na youtube video. Zrovna nedávno tu byl článek ohledně tohoto i alpských čertů.

https://hotelove.cz/vanocni-kamion/

https://www.youtube.com/watch?v=eCI6CHFr3mg

Tak co tomu říkáte ? To je kolem nás blázinec, co :-) ? Dnes tedy asi vše. Ještě mám nějaké aktivity na netu i mimo něj. Pěkný zbytek soboty !

Pozvánka na Den města Mělníka a možnost nákupu knihy Velký Mělník II. s podepsáním autorů. Předvánoční řemeslný jarmark RMM se blíží. V kuchyni webu Soutok. Jazyky světa. Dnes slaví Chalupáři a zítra je výročí Freddieho.

 

Minulý prodloužený víkend jsem tu začal psát nový seriál, v jehož prvních dílech jsme  díky mému osobnímu archivu nahlédli do časů, kdy jsme se mnozí tady na Mělníku před 20 lety prvně podívali do zajímavých míst našeho města, kde jsme do té doby nikdy nebyli. V tomto článku se zase vrátíme do přítomnosti a zůstaneme na Mělníku, protože 25. listopad je pro Mělník z historického hlediska velmi důležité datum. Roku 1274 totiž udělil král Přemysl Otakar II. obci v listině  právo na výnos z labského obchodu. Jelikož se zakládací listina města Mělníka nedochovala, tak považujeme za povýšení Mělníka na město právě toto datum.

Protože je listopad takový nehostinný měsíc, tak se zde stalo již dávným zvykem přenést tuto skutečnost ve formě určitých oslav do kulturního domu, a to dokonce v den přesného data této události. Za asi nejvýznamnější událost oslavy je považováno vyznamenání některých místních občanů, které na návrh občanů z řad veřejnosti schválí zastupitelstvo města. Veřejnost se pak s průběhem oslavy svátku města seznámí buď na místě, nebo z regionálních médií.

https://m.melnik.cz/mesicnik-melnicka-radnice/d-1118

Tentokrát je součástí oslavy nově i možnost si zde po programu v závěru akce zakoupit druhý díl loni vydané úspěšné knihy Velký Mělník, kterou vám mohou její autoři na místě i podepsat.

Soutok samozřejmě vede v patrnosti, že dnes končí v Lysé nad Labem úspěšná výstava CV Chovatel 2025. Také je právě vyčtenou zajímavostí, že zrovna dnes dne 23. listopadu 1975 byl v televizi odvysílán první díl seriálu Chalupáři. Vedu v patrnosti i fakt, že už  zítra  24. listopadu, to je 34 let od chvíle, kdy jsme byli mnozí mladí, lační po hudbě a roku 1991 zemřela i pro nás světová hudení ikona Freddie Mercury, které jsem tu věnoval plno článků. Letos mi to ale zvlášť připadá neskutečně dávno, média na nás valí stále nějaké aktuality a také čtu na půl plynu jednu neskutečně obrovskou knihu. To vše se dočtete v závěru článku, ale teď je tady opět článek zaslaný z RMM. Krásné plakáty, co ? I v tyto krátké a nevlídné dny je tu další z možností pro vás.

🌟Předvánoční jarmark v muzeu se blíží...

Milí návštěvníci a příznivci Regionálního muzea Mělník,

Výstava Příroda pod peřinou, která skrývá mnoho zábavy a poučení pro děti i dospělé, je otevřena! Zároveň už jsou v plném proudu přípravy na Předvánoční řemeslný jarmark.

 

Srdečně Vás zveme na 22. ročník tradičního Předvánočního řemeslného jarmarku ve všech prostorech muzea! Koná se v sobotu 6. 12. od 9:00 do 17:00 hodin. Přijďte se potěšit voňavou adventní atmosférou, nakoupit řemeslné dárečky pro své blízké nebo posedět u svařáku, kávy či sklenky lokálního vína v muzejní kavárně. Na děti čeká řada tvořivých dílniček a jako bonus ke vstupence můžete shlédnout výstavu Příroda pod peřinou!

Nakoukněte u nás do medvědího brlohu či liščí nory. Výstava Příroda pod peřinou Vás zve na dobrodružnou cestu do světa zvířat a rostlin, které se s mrazivým obdobím roku vypořádávají po svém. Zjistíte, že do teplých krajin neodlétají jen ptáci. Dozvíte se, kdo je opravdový „sedmispáč“, který prospí většinu roku, i proč sysel na zimu vůbec „nesyslí“.
Můžete objevit vrápence ve svých zimních úkrytech nebo dokonce ochutnat „nemrznoucí kapalinu“, kterou si v zimě vytvářejí stromy!

Dozvíte se také, jak v zimě nabídnout nejen ptákům daleko pestřejší stravu než jen zbytky pečiva. Vyrobíte si vlastní ptačí sušenku, kterou si můžete odnést domů.

SRDEČNĚ VÁS ZVEME I NA DALŠÍ PODZIMNÍ AKCE:

Výstavu Jé, to znám aneb Téměř zapomenutý grafik Vilibald Weinzettl můžete v malém sále muzea vidět do 30. 11. 2025. 

Výstava fotografií mělnického fotografa Ladislava Záruby Kouzelné proměny přírody v čase jednoho roku v muzejní kavárně je prodloužena do 4. 1. 2026. 

Ve vstupních prostorech na Vás čeká od 20. 11. prezentace výtvarných prací bývalých žáků PaedDr. Ireny Wenkeové Poklady z archivu.

Na 9. 12. připravujeme uvedení nového Vlastivědného sborníku Mělnicka - Confluens č. 14.

 

Zastavit se můžete i pro drobné dárečky pod stromeček. Naše elegantní hrnečky už mají tři velikosti a Muzejní víno rychle mizí.

 

Těšíme se na setkání s Vámi v muzeu.

 

Přeji Vám krásný den

Kristýna Frelichová, DiS. 

PR a propagace 

posledních 24 hodin

Dnes nastavím tento článek něčím, co nemůžete jako čtenáři vůbec znát. Prakticky každý všední den po příchodu domů věnuji také krátký čas statistikám tohoto webu. Ono není ani moc důležité, co to pořádně ukazuje, a jaká je pravděpodobnost, že koukáte na seiozní data, ale aby vás věc pobavila. Ostatně, věnuji se již několik let mimo jinou i literatuře z oddělení osobního rozvoje a tam potkáte názor, že vlastně není důležité, jak kdo vidí věci kolem vás, ale jak to samé vidíte vy. Svět je vašim pohledem na věci.

Je na tom i něco pravdy. Už se vám někdy stalo, že vám řekl někdo zamračený v pondělí ráno v práci větu : ,, Člověče, jak můžeš být zrovna teď tak veselý ?"  No, když máte za sebou nějaký pěkný zážitek z víkendu, nebo aspoň i z vlastní ranní cesty do práce, nebo je vám milé, že po delší době vidíte zase známé tváře a vaše práce není pro vás strašákem, tak proč ne ? Proč se nepobavit tím, že zrovna dnes na web Soutok koukal možná i jeden Australan :-).

posledních 24 hodin

Dnešním překvapením u ranní snídaně byl pro mě pohled na nejsledovanější článek posledních 24 hodin. To nevíte, co koho vedlo k tomu, že zrovna tento článek má údajně takovou vyšší sledovanost. Mimochodem předpokládám, že zřejmě jde jen o návštěvnost tuzemskou a nepočítá se návštěvnost ze zahraničí, protože by jinak logicky nemohly takovéto hodnoty při údajné celkové sledovanosti být korektní. Ale, ani tak to není špatné, když vezmete v úvahu, že tato čísla jsou tu denně a denně na ten web někdo kouká.

Přitom samozřejmě s odstupem času může být leccos nekvalitní, nebo dokonce nesrozumitelné. To jsem ale odbočil. Zrovna byl tedy na Soutoku nejvíce sledovaný článek o zahraničních stanicích vysílajících občas česky dnes už jen pro naše zahraniční menšiny, který je tu od roku 2016 a už ani ten dole důležitý odkaz na výborné cizí stránky je nefunkční.Ale, to téma rozhlasu, států, menšin, evropské historie to je opravdu zajímávé a věčně živé. Nevím jak vy, ale nedalo se tento týden na netu na našem hlavním serveru v diskusích přehlédnout, co v naši společnosti způsobil článek s nápadem konat Sudetoněmecký sraz v roce 2026 prvně mimo Německo u nás v Brně.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-prvni-sudetonemecky-sjezd-v-cesku-bude-se-konat-v-brne-292085

uplynulých 7 dní

Obvykle se v těch diskusích napadají dvě skupiny lidí podle toho, kdo fandí opozici, a kdo koalici, ale tady byla ta diskuse docela věcná a opravdu zajímavá. Ostatně, nedávno jsme tu měli výročí vzniku republiky, která vůbec nemusela vzniknout, nesetkávala se vždy s pochopením ani při svém ,, dlouhém" zrodu a je dnes docela fajn, že my, nejen jako turisté si obvykle odnášíme ze společných setkání se sousedy příjemné vzpomínky, ať už je to kdekoliv v pohraničí, dále za hranicemi, nebo u nás doma.

Přeji vám pohodový zbytek předposledního listopadového víkendu a já jdu pokračovat v četbě knihy, která je opravdu na dlouho .....

https://www.luxor.cz/v/1615636/jazyky-sveta-historie-a-soucasnost

Z vlastního archivu ( 2) - Před 20 lety roku 2005 jsme prvně vystoupali na věž chrámu sv. Petra a Pavla a rozhlédli se z ní. Vodárenská věž přinesla po Pražské bráně další zajímavé výhledy na město a jeho blízké okolí.

Milí čtenáři, včera jste se mnou tady na Soutoku ve fotografiích vstoupili do naši jediné zachované městské Pražské brány a rozhlédli jsme se z jejího nejvyššího patra do všech stran. Pak jsme se ještě vyjímečně podívali na baštu v Jungmannových sadech. Není bez zajímavosti, že hlavním téma tohoto Dne mělnických památek ( 11.4. 2005) bylo středověké opevnění města, a tak asi nikoho nepřekvapí, že zpřístupněny byly i další dvě památky tohoto dílu, které měly za úkol samozřejmě také vyhlížet případného nepřítele a v případě nutné obrany byly důležitými centry odporu.

Zejména z Pražské brány se totiž také ovládal padací most a měla podobný účel, jako bohužel již nedochovaná Labská brána v ulici Legionářů na opačné straně náměstí Míru, o kterou Mělník přišel až teprve mezi lety 1836 - 1838. Aby byl výčet  mělnických obranných bran kompletní, tak ještě musím zmínit dávno zaniklou Říční a Loukovou bránu, o jejichž vzhledu, se můžeme tak akorát dohadovat z obrázků na jedné z několika zachovaných mělnických vedut. Zdá se, že Říční se nacházela někde mezi ZDŠ Jaroslava Seiferta a dnešním parkovištěm nad Vrázovou vyhlídkou, zatímco Louková v místech budovy soudu.

Konečně, řekněme si, že ty mělnické veduty jsou prostě poklad. Můžeme nad nimi žasnout a přemýšlet, zda jejich autor vyjádřil opravdu to, co vidí, nebo jen dostal na základě historických pramenů úkol na  zmíněných přibližných místech cosi ze své fantazie stvořit, ale nemůžeme popřít, že jsou prostě nádherné, z valné části krajinně důvěryhodné a určitě nás pohled na ně ještě více přibližuje k určitému patriotství, byť jsme někdy někteří nadšení i z jiných míst, ke kterým můžeme mít citově různě silné vztahy.

Mimochodem, podařilo se mi kdysi ty mělnické veduty najít v hojném počtu dokonce na internetu, ale později už byly k disposici asi jen pouhé tři. Ostatně, stále platí, že si můžete z internetu stáhnout pro osobní potřebu cokoliv, ale nemůžete to šířit na webu a podobně se to týká i interiéru sakrálních památek a zámků. Tam jsou ta pravidla ohledně osobního zájmu návštěvníka rozmanitá. Někde vás nechají fotografovat, jinde jen za poplatek a u těch nejvzácnějších památek ( třeba relikviář sv. Maura v Bečově nad Teplou) si můžete přímo z místa třeba jen odvézt brožuru s barevným vyobrazením relikviáře. Ve Staré Boleslavi jsem se letos prvně setkal s případem, kdy byla lebka sv. Václava zakázána fotit a mohli jste ji oficiálně získat pouze na turistické vizitce, kde zabírala jen její část o rozměru čtverečního centimetru.

Hlavní dominantou města Mělníka je chrámová věž kostela sv. Petra a sv. Pavla. Pohled z Pražské brány.

Samozřejmě ji najdete na internetu v pěkné kvalitě i v rozumné velikosti, ale o tom to přeci není. Proto lidé cestují, aby byli přímými účastníky a odváželi si vzpomínky i třeba v podobě nejrůznějších artefaktů přímo z místa. To jsem ale trochu odbočil a pojďme již do chrámové věže. Tady byly neskutečné fronty. Táhly se ten den parkem snad až od Palackého ulice, ale jak jsem již psal, tak tehdy člověk uvažoval jinak. Pokud nepublikujete, tak vás ani moc nezajímá, kolik bylo kde lidí, ale snažíte se kromě osobního prožitku si nejčastěji z takové věže odnést výhledy do kraje.

Nebyl jsem v naši domácí chrámové věži již dlouho, ale myslím, že tam asi není nic, co by bylo kromě ceny vstupného třeba měnit. Pokud jsou dveře otevřené, tak vás zprvu čeká krátké úzké kamenné schodiště až k pokladně.Pak se chodilo po dřevěném schodišti s různými patry a v roce 2005 to bylo vše ještě provizorní, aby mohl být později již zrekonstruovaný objekt v roce 2007 již natrvalo zpřístupněn veřejnosti. Výška mělnické věže, se udává 60 metrů, a tak by se dalo říci, že zatímco zámecká vyhlídka nalézající se v nadmořské výšce 220 m.n.m. je nejvyšším přirozeným bodem našeho druhohorního domácího mělnického kopce, tak vyhlídkový ochoz bude zřejmě v nadmořské výšce kolem 275 m.n.m. a špička chrámové věže pak dosahuje 280 m.n.m. Namořská výška kopečku Chloumeček, na němž stojí kostelík sv. Jana Nepomuckého ( barokní kaple sv. Jana), se udává 282 m.n.m.

Je to tedy taková zajímavost, že v ochozu věže jste vlastně v úrovni Chloumku a nejnižší místo mezi oběma kopci je koryto říčky Pšovky ( 160 mn.nm.), které tu zprvu vymodelovalo druhohorní Labe, které náš kopec původně obtékalo ze severu a rovněž dost pravděpodobně mělo vliv i na skutečnost, že zatímco dnes je mělnický kopec od Brabčova, kterým tu začíná Turbovický vrch táhnoucí se do Přívor oddělen terénní průrvou, tak kdysi byl náš vrch pravděpodobně součástí zmíněného hřebene. Dnes tu tedy máme údolí, jehož nejnižším bodem je bývalý řepný plac a kudy kdysi vedla trasa cukrovarské vlečky. Dnes tu tedy máme takzvanou obchvatovou silnici města, která někdy bývá nazývána také průtahovou právě pro zmíněnou skutečnost oddělení Rousovic od centra.

Na fotografiích vidíte zvony, které máme v chrámové věži tři a jsou předzvěstí faktu, že jsme již opravdu blízko cíle výstupu. Toto místo má úžasnou atmosféru a své obrovské váhy každoročně dojde na Den zvoníků ( během DED), kdy tu také najdete kromě odborného výkladu promítání a fotografie, které člověka i zasáhnou, protože mnoho zvonů bylo odvezeno a roztaveno pro potřeby světové války.

Náladu vám naopak zpraví ukázky zvonění, výhled do kraje a ještě jedna věc. Vy si totiž můžete všechny tři zvony najednou poslechnout každou neděli od 9 hodin a třeba si je i nahrát. Také to někde mám nahrané níže od bývalého lisu v Podhradí. Mám tu ale i krásný článek právě ze Dne zvoníků.

https://soutok.blogspot.com/2019/09/skvelou-sobotni-akci-tohoto-vikendu-byl.html

Koukám, že tady mám v článku výše i vyzvánění přímo nahrané ve věži. Každý zvon má jméno dvou světců. Největší je zasvěcen svatým : Petr a Pavel, prostřední Václav a Ludmila a nejmenší na elektrický pohon Anežka a Zdislava. Nu, a někdy je krásné jen to, když se procházíte někde dole u řeky a shora se vám z dáli ozve břinknutí, dvě, tři, která značí čtvrt, půl a tři čtvrtě, neba hlubší odbíjení celých hodin. Někdy se to nese po větru opravdu daleko.

Tak jako má Pražská brána pohánění hodin, tak je to podobné i tady ve věži. Ale, už se těším na ten výhled, ač jsem zjistil, že pouze odtud je vidět něco, co dole z vyhlídek nespatříte.

Tady můžete dokonce ,, přepínat mezi pohledem dolů a do dáli. Zde zámecké nádvoří, které nám jistě připomene mnoho akcí, někomu i taneční a mě navíc ještě velmi povedený  německý film Stalingrad s bravůrním hercem Karlem Heřmánkem z roku 1993.

https://www.csfd.cz/film/26591-stalingrad/prehled/

Vlašské komíny i sluneční hodiny na vstupní věži do pater dominují snímku.

Tady máme pro změnu pohled k SZ na čtvrti Pšovka a Mlazice, které byly silně průmyslové.

Kdyby bylo opravdu dobře vidět, tak tam vzadu na obzoru za radnicí spatříte Bezděz a hned vedle Ještěd. Kdyby byl Mělník jen o málo severněji, tak z této věže Ještěd už neuvidíme, protože bude v zákrytu za Bezdězem. Čili, toto je jediné místo, kde můžete výše jmenované na tomto kopci spatřit. Pak až z polí Brabčova, což je odtud slušná procházka. Pohled s kopci v pozadí se tak líbil, že si ho kdysi dávno v 90. letech dala politická strana ČSSD na volební letáčky. Mě se později toto také podařilo vyfotit a myslím, že to je také dokonce v článku o zvonících výše. Ale v dubnu 2005 bylo hezky a daleko vidět nebylo.

Následující snímky netřeba komentovat. Snad jen pro vzdálenější návštěvníky webu. Radnice.

V centru snímku Pražská brána.

Budova proboštství.

Dálkový pohled do dálav za mělnickým cukrovarem.

Pravý soutok Labe a Vltavy. Všimněte si v popředí práce na bývalém lisu v Podzámčí. Dnes už známá dokončená soukromá stavba, podle které mnozí při procházkách chodíme.

Pohled na laterální kanál.

A jedno přiblížení, kterému dominuje středová zelená budova vinařské a zahradnické školy, která nedávno slavila kulaté výročí ( nejstarší školy v celém Rakousko - Uhersku). V pozadí cukrovar ještě se dvěma komíny. Koukal jsem, že jsem v archivu kdysi vyfotil i nějaké postupné bourání části cukrovaru.

Pohled na Hořín a Hořínský park.

Most veslaře Straky, kterému však stejně mnozí místní říkáme ,, starý most". Zvyk je železná košile a někdy se těžko mění.

Odtud je to Labe vidět slušně do dáli.

I tady se mi pozdě odpoledne povedlo vyfotit aspoň náznak poslední skupinky. Už ani nevím, zda jsem ten den nebyl náhodou ve věži dvakrát, protože jsem věděl, že se to zase nadlouho zavře.

A jsme v nejnižší obranné a vyhlídkové baště, kde byl později chvíli i městský vodovod. Tad je to pochopitelně o nejbližším okolí, ale nám tak domácí a milé. Sídliště Pivovar v popředí s ,, novým" gymnásiem ....

Pohled k poště a bývalé Americe.

Do vyšších partí města a na Karlovo náměstí s jedním ze dvou obchodních domů.

Do ulice kpt. Jaroše i dále k jihu.

Tak tady vedle, jak jsme se loni dočetli v knize Velký Mělník I bydlela nějakou chvíli budoucí i pozdější herečka Stella Májová, kterou proslavil film Příklady táhnou z roku 1939, a která nejprve vyrůstala v Rybářích u ,, starého mostu". Jo,jo ... Život je krásný daleko od lidí, když lidi nevidí ...

https://www.csfd.cz/film/1579-priklady-tahnou/prehled/

Ještě nějaké snímky z mého druhého vstupu.

Tak, jsme na konci. Tady už dává pohled do Palackého ulice tušit, kam že se podíváme třeba už příště, až zase bude takový nemastný, déštivý listopaový den. Kdo si myslíte, že to bude spíše pod ní, tak máte pravdu. V roce 2005 jsme objevovali téměř za necelých půl roku další  zatím vůbec nepoznané krásy Mělníka. Tou dobou bylo ještě časté otvírání mělnických středověkých soukromých sklepů pod hlavičkou MOOS a vedením Martna Klihavce v podstatě vzdálenou budoucností, která nás měla k radosti nás mnohých po slušné pauze potkat, a která nás vzala také do mnohých zcela nových nepoznaných sklepů. Ovšem, prvně to bylo pro moji generaci otevřeno v roce 2005. Jak to bylo předtím pořádně nevím.

Pohodový poklidný pondělní sváteční večer.