Milí čtenáři, uteklo to jako voda a zase jsme o rok starší. Ale, pryč s takovými řečmi. Užívejme si volna a mysleme přitom nejen na krásně prožitý čas, ale i na bezpečnost a zdraví. Přeji vám čtenářům pohodové svátky, mnoho zajímavých i hezkých dnů a snad i občas něco příjemného k podívání se, nebo k přečtení tady na webu Soutok.
Žijeme dnes v době, kdy díky internetovému obchodu a četným supermarketům již není tak nutné jezdit kvůli nákupům do Prahy tak, jako kdysi ještě v 80. letech, ale přesto to neplatí vždy a občas je dobré si něco před koupí osahat a prohlédnout. To platí především pro knížky, jejichž kvantita i kvalita je dnes značná i různorodá. Když už se tedy takto před Vánocemi do Prahy za nákupy vypravíte, tak určitě stojí za to si vyhradit aspoň trošku času na to, aby člověk zavítal do nedalekých míst, která prostě mají své věčné osobité kouzlo a přitahují také plno návštěvníků ze zahraničí.
Konečně, vidíme ta místa přes svátky často v televizi, chodila jimi historie, a tak je pak i jistým pohlazením na duši, když si člověk může říci, že byl zase po čase u toho. Nemohl jsem tedy jinak, než se opět vydat po několika měsících Celetnou ulicí na Staroměstské náměstí a k mé radosti i ve vztahu k denní době také pěšky na druhou stranu řeky Vltavy, kde k mým oblíbeným lokalitám patří mimo jiné Pražské Benátky a Kampa. To je myslím po předchozích nákupech a zvlášť v krátkém zimním dnu tak akorát
Nebudu se tu dnes moc rozepisovat, protože už se těším na rozečtenou knížku od Jana Hocka s titulem Stezka Slezskem, jenž by měla být jíž poslední knihou série vyprávějící o dálkových pěších stezkách Via Czechia u nás. Prostě jsem nasál atmosféru na Staroměstském náměstí a prohlédl si 22 metrů vysoký smrk ztepilý, který sem letos 30. listopadu dorazil z Krompachu.
Pokud si někdo nemůžete vybavit, kde se obec nalézá, tak je to severně od Jablonné v Podještědí poblíž státní hranice. Soutok obec navštívil naposled v roce 2011, když jsem odtud pokračoval pěšky na horu Hvozd, ze které se již díváte k Žitavě. Ze Staroměstského náměstí jsem pak s hlavním turistickým proudem pokračoval přes Karlův most do Pražských Benátek a na Kampu .
Zatímco Pražské Benátky mají určitou svoji atmosféru, kde jistě nepřehlédnete dav lidí čekající u semaforu do nejužší pražské uličky vedoucí k jedné restauraci na břehu říčky Čertovky, dále Muzeum Franze Kafky, nebo Malostranskou pivnici s motivem Švejka, tak Kampa nabízí kromě výhledů přes řeku Vltavu své dva mlýny na říčce Čertovce i blízkou zeď Johna Lennona.
Chvíli jsem váhal, zda se mám vydat zpět kolem Národního divadla, ale zvítězil nápad, že si to opět projdu stejnou cestou, protože už ta atmosféra bude zase jiná, a také se mi nechtělo do běžného silničního provozu. Udělal jsem moc dobře, protože jsem si na Karlově mostě uvědomil, že když počkám tak snad jen 10 minut, tak budu u něčeho, co jenom tak každý nezažil.
Díky televizi jsem se dozvěděl, že v adventním čase tu chodí se západem slunce lampář, který pro turisty ručně rozsvěcí plynové lucerny. Už se mi zdálo to čekání dlouhé, ale vzdát jsem to pořád nechtěl. Dočkal jsem se ve chvíli, kdy jsem spatřil na staroměstské straně již svítit několik luceren a moji pozornost přitáhl vysoký dobově oblečený muž s tyčí a hloučkem turistů kolem sebe.
Automaticky jsem udělal několik fotek mobilem, ale jako kdyby zároveň přišla nějaká pozitivní energie. ,, Proč jen fotit ? Proč to nenatočit, jako sekvenci pro youtube ? Proč vůbec nezkusit vyrobit nějaký velmi krátký sestřih věcí, které mě tu dnes přitahují ?" pomyslel jsem si. Jako kdyby člověka něco polilo živou vodou a začal jsem tvořit.
Vy se na to celé mé výsledné dílo můžete podívat zde :
Nevím proč, ale na youtube je asi tři a půl minuty dlouhé video v první části na několik vteřin jakoby neostré, ač se mi domácí verze zdá dobrá. Pak je těžko říci, zda jsem udělal dobře, že jsem točil video na výšku, ale vzhledem k povaze objektů asi ano. O to zajímavější však pro diváka bude změna formátu i zvuku před koncem, kde jsem natáčel pěvecký sbor. Snad ve videu objevíte také nějakou zajímavou atmosféru.
Já si o tom svícení plynovými lampami v Praze něco přečetl a objevil jsem neskutečné odkazy. To jsou úžasné články, které běžného člověka a návštěvníka Prahy ani nenapadnou. Myslíte si, že žijeme ve věku elektřiny a ani vás nenapadne, co vše v Praze svítí na svítiplyn, a že Karlův most je prý mezi mosty v oblasti osvětlení světovou raritou. Koukněte na to. Já měl opět krásný pocit z poznání.
Možná toho pána poznáte ve videu, nebo i na fotkách.
Tak já myslím, že by vás mohl tento článek potěšit, a tak nějak se pro tuto dobu hodí. Viděl jsem nedávno u nás na Mělníku nějaké hrůzostrašně vypadající budovy, které za mého dětství fungovaly pro lidi i jiné negativní věci, ale to snad opravdu jindy. Užívejte volno a pěkné dny !
Žádné komentáře:
Okomentovat