neděle 13. listopadu 2022

Tento listopadový víkend byl na Mělníku ve znamení inverzního počasí. Soutok prožil sobotu díky náhodě a své zálibě na hoře Kostrzyna vysoko nad mlhou. Nejstrmější stoupání všech dob. Polsko věší jen své vlajky.

 


Sněžka během výstupu na Kostrzynu. Patrné jsou při přiblížení Canonem všechny budovy i stožáry lanovky.

Otevřel  jsem ve čtvrtek večer poštu a pojala mě radost i neustálý údiv nad tím, že máloco v životě vychází tak jak si člověk vysní. Bydlíme na Mělníku, a když k nám přijede návštěva, tak ji zřejmě co nejdříve vezmeme k zámku na vyhlídku, pak možná kostnice, historická studna a časem jistě bájná hora Říp. Nebo to máte jinak ?

Toto schéma platí i pro lidi podobných zájmů. Přijedeš ? Nejprve ti ukážu z vyhlídky krajinu, pak vyzkoušíme rádiový signál, a pokud to bude možné, tak si to zopakujeme celé na Řípu. Jenže to bylo celé jinak. E-mail stručně pravil : ,,Jedu na Kostrzynu a pokud se chceš připojit, tak zajeď vlakem do Kolína, kde tě asi v 8 hodin naberu. "   -,,A není to dlouho ? Přijedu v 6.39, nebo v 8.39, bude mlha, těžko se ti pojede ( od Tábora), než tam dojedeme, než se tam vysápeme" ještě večer ve čtvrtek v e-mailu odpovídám.



Trochu to připomíná situaci před 20 lety, kdy jsme znali své hlasy z vysílaček a vídali jsme se a poznávali na srazech, kde se nakonec ukázalo, že tento hlas bychom k této bytosti třeba ani nepřiřadili, ale je to zkrátka realita :-). Tentokrát jsme však neznali ani své hlasy a přitom jsme se potkávali v uplynulých 15 letech na různých diskusních fórech našeho rádiového hobby, kterým je dálkový příjem rozhlasu v pásmech VKV ( FM) a především ,, nově" DAB+ .

Tak konečně se slyšíme dle úmluvy v pátek večer v telefonu a dolaďujeme podrobnosti akce.,) Moje verze zvítězila. Nemám zrovna radost z toho, že budu muset už ve 4.40 hodin vstávat, když konečně prvně v týdnu jinak ráno nemusím, ale krásným a vyjímečným chvílím je třeba něco obětovat, protože to prostě jinak nejde. Také to znamená jisté přípravy před cestou, ale bez nich to nejde.



Venku je taková lehká mlha, snad malá omrzlice, ale jinak několik stupňů nad nulou a bezvětří. Vlak mi jede v 5.40 do Kolína a jsem celkem rád, protože od ledna nám zdraží i PID. Jede nás docela dost a při pohledu na příjemnou vlakvedoucí ( v RegioJetu paní průvodčí) si kladu otázku ohledně neuvěřitelného nepoměru v jízdném mezi cenou PID a mezi cenou samotných dopravců. Kdo to nezná, tak zaplatí moc.

V 6.39 jsem v Kolíně a vůbec nemám tušení, jak dlouho tady budu čekat, ale tato akce za to stojí. Nedočkavostí přešlapuji venku v drobném mrholení a asi za 20 minut slyším: ,, Nemáte cigaretu ?" ,,Nemám, nekouřím." Pohlédnu do lehce udiveného obličeje s lehkým ukřivděným výrazem, ale i s tímto musí člověk v blízkosti dopravních prostředků i marketů počítat. Ještě čekám dalších asi 20 minut, když mě hlas v telefonu upozorní , že budu nastupovat, jen co mě dotyčný spatří.



Stiskneme si ruce a konečně vyrážíme na dálnici směrem na Hradec Králové a do Jaroměře. Všude kolem jen samá mlha a pro samou diskusi ani nevím, kde jsme. ,, Kde jsme ?" ptám se. ,,Co že, Hronov ?! Kriste, tady na tom náměstí jsem někdy v roce 1974 za krásného počasí byl" říkám ve městě, které proslavil spisovatel Alois Jirásek. Pak se opět ponoříme do mlhy, a když už opadá , tak nás vítá hned za hranicí městys Mieroszów. Nemáme tušení, co ta atmosféra vůbec udělá se signály, ale krajina se nám moc líbí.

Přijíždíme do zřejmě lázeňského městečka jménem Sokolowsko, kde je nějaké parkoviště. Ani jeden z nás tu nikdy v životě nebyl. Je 9.30 a nás má čekat asi hodinový výstup po modré značce na kopec. Ani jsem to doma nezkoumal. Proč ? Stejně musíme nahoru a zvládli jsme již všechno. Jenže je to  nekonečné, prudké a oba zjišťujeme, že jsme nic takového za celý život nešli. Samé kameny i listí, ale pak se již směji. Vždyť podobně to vypadá na cestách z polské strany Krkonoš, kde jsou stezky, jako pro kamzíky, jen je to tady o dost prudší.



Je však fascinující, co se tady s námi v obou směrech hrabe Poláků nejrůznějšího věku a opět užívám po dlouhé době to známé ,, Děn dóbry." Občas odbočujeme ze stezky, kde jsou zejména výhledy na Sněžku. Když už se zdá, že jsme konečně na kopci, tak zjišťujeme, že musíme zase kus sestoupit, pak opět lehce vzhůru, a pak teprve čeká náš pravý kopec s názvem Kostrzyna ( 906 m.n.m.)

Je to takový skalní suk, který je o velikosti asi vršku kopce Nedvězí a k východu brání ve výhledu les. K jihu by měla zamezovat signálům hradba Krkonoš a nejvíce tu slibuje směr severozápad. Je tu ale přelidněno, což má časem opadnout, aby se tu objevil později při našem odchodu nějaký oddíl, kde se vedle sebe postaví samé ženy, rozvinou před sebou obrovskou sportovní vlajku a jakýsi muž to fotí. Až jsem zaváhal, zda to nějak nezvěčnit, ale přišlo mi to trošku hloupé. Jen jsme s kolegou žertovali, že ještě chvíli budeme tady na tomto kopci to štěbetání poslouchat a zapomeneme česky :-).



Kolega nesl v jakémsi pouzdru směrovou anténu a hned ustoupil o něco níže, kde byl plac pro naše pokusy. Pan Hepburn v USA pro nás utvořil ve čtvrtek večer podmínky, jaké ještě v ČR nebyly, ale už páteční večerní předpověď hodně slevila. Jeli jsme sem tedy původně lovit muxy ze Skandinávie, ale situace ukazovala, že budeme rádi za pobřeží Baltu. Konečně, byl jsem zvědavý na porovnání směrové antény s mým teleskopem a rádia jsem měl hned dvě.

Po mém boku nebyl nikdo jiný, než nejúspěšnější tuzemský lovec poslední doby, který nedávno ulovil mux ( multiplex) až z pomezí Anglie a Skotska. K jeho dalším úspěchům patří Belgie, Dánsko a Norsko. Směrovou anténu užívá asi od srpna a pomohla mu právě k záchytu Británie a Norska, což ovšem ještě posilují nevyzpytatelné podmínky. Má rádia s pouhým teleskopem zase několikrát dokázala ulovit muxy ze Švýcarska, kde si zvlášť považuji záchyt z francouzské části a konečně i blízkou oblast Dánska.





Ukázalo se, že tentokrát podmínky nejsou opravdu úplně skvělé, ale rozhodně to nebyl důvod ke špatné náladě. Naopak. Město Hamburk je odtud 520 km vzdušnou čarou a vysílače u něj nejsou v žádných závratných výškách. Ještě jsem neměl čas studovat, kde přesně leží. Přišlo několik muxů z Dolního Saska, něco z Meklenburska- Pomořanska, polský Štětín a ani hradba Krkonoš tu moc nebránila signálům z Prahy.

Já měl asi tři úkoly. Pomáhal jsem fotit, nebo držet směrovou anténu, protože člověk nemá tři ruce. Když chcete na FB prezentovat úlovek pomocí fotky displeje rádia, nebo nahrát ukázku vzdálené rozhlasové stanice, tak vám prostě jedna ruka chybí. Tady je výborný můj Canon, který dokáže nemožné. V jedné ruce držíte rádio se signálem a ve druhé pak Canon, který drží palec, ukazováček s prsteníčkem a prostředníček mačká spoušť. Se směrovkou však jedna ruka tak nějak chybí a není vždy možnost anténu odložit tak, aby signál nespadl, a aby tak bylo co vyfotit.




Nu, a pak jsem samozřejmě zkoušel i já ulovit to, co kolega, byť s horším signálem. To tedy znamená, že můj hlavní úkol je, aby se mux zapsal do paměti rádia a už není důležité, zda by stanice hrály, nebo prostě vypadávaly. Se směrovkou je ten signál lepší a je větší šance, že ty ulovené vzdálené stanice z muxu budou hrát a signál bude na takové úrovni, že nebudou vypadávat ( zvuk).

Zatímco se kolega radoval, že stanice z Hamburku dokonce časem i hrají, tak i mně naskočil vysílač na displej, ale nebyl připravený foťák. Když jsem tak učinil, tak už podmínky lehce opadly a já nebyl schopný znovu uspět. Nicméně, stanice z muxu, se zapsaly do paměti rádia, což je úspěch. Kdo viděl někdy malé rádio z Lídlu za 500 Kč, které má snad jen 17 cm dlouhý teleskop, jak uloví 520 km vzdálený vysílač z Hamburku, když zapíše jeho stanice, tak si umí představit, jaká je to radost ze záchytu. Další muxy od Baltu jsem již dokázal na místě ofotit a podmínky jim přály mnohem lépe.

Shodli jsme se i na faktu, že již páteční večerní předpověď spíše říkala, že vrchol víkendových podmínek nakonec připadal spíše na pátek a sobotní gradace dne měla připadat spíše na brzké odpoledne. ( Předpověď je každý den v 18 UTC a na první dva dny po třech hodinách, ale je to jako s počasím. Pan Hepburn pak kombinuje svoji celoživotní profesi meteorologa se svojí zálibou prakticky pro celý svět.)


Na tomto snímku lze při zvětšení a hlubším prozkoumání spodního displeje vidět, že zatímco Technisat se směrovkou ukazuje polský multiplex ze Štětína, tak teleskop Sangeanu přijímající ze všech stran bere na stejném kanálu silný multiplex Teleka z relativně daleké Prahy, která je však mnohem blíže, než Štětín na břehu Baltu. Prahu tu prostě nešlo zábranou odrušit a ukázala se důležitost směrové antény.

Další zajímavostí je, že ačkoliv mají rádia na displejích také kostičky znázorňující sílu signálu, jako tomu bylo u vysílaček, tak počet jejich zabarvení je spíše orientační a nelze brát za bernou minci, že signál je úrovně ,,7" . Nicméně se během pokusů ukázalo, že všechna tři rádia ukazovala jejich stejný počet a po připojení antény došlo k nárůstu cca o 2 - 3 dílky. Ty tři dílky rozdílu byly právě u Hamburku.

















Rozhled i počasí bylo fantastické. Ještě jsme při sestupu asi ve 14 hodin našli místečko s výhledem na Orlické hory a Jeseníky, kde se povedl na 5D DAB+ Austria z Jauerlingu a na 11C Wien City II z Vídně, které ulovíme i na Mělníku. Sestup byl kvůli plovoucímu kamení, listí a prudkému terénu náročný, ale nešli jsme sami a bylo nás mnoho.

Ve 14.50 jsme jeli navštívit ještě jeden malý obchodní dům do městečka Walbrzych, který byl takovou kombinací mělnického Lídlu s atmosférou starých samoobsluh, a pak už nás čekala cesta domů. Ta se zrovna moc nepovedla, protože měla vést jinudy, než jsme přijeli, ale jsem za to bloudění velmi rád, protože mi poskytla další znalosti o Polsku. Především mě fascinovalo, kolik visí v každé obci vlajek a připomínalo mi to Sasko, kde jich však měli méně.











Také jsem viděl pískoviště s dětskou dřevěnou věžičkou a skluzavkou, kde však místo saské vlajky visela polská. Jinou vlajku, než polskou jste nikde neviděli. Také jste nikde neviděli, že by směrovka ukazovala nějaký cíl v Čechách. Prostě na nich byly jen polské vísky, které byly případně poslední polskou obcí. Nějak jsme se dostali do Kamenné Hory odkud jsme chtěli jet na Trutnov,ale nakonec jsme do hraniční Lubawky dojeli přes Křešov. Ani si nějak nevzpomínám, že by v Lubawce byl směrník na Trutnov.

Navíc už byla skoro tma. Jen se objevila ,,granica panstwa polskiego" a až za ní, když přišel Královec, tak snad prvně přišla i směrovka na Trutnov. S tím přišla opět i mlha a zase nebylo kromě provozu nic vidět.  Vraceli jsme se opět po dálnici, a se značným předstihem jsem byl opět v Kolíně. Tady mi paradoxně jízdenku PID pro spoj v 19.14 hodin RegioJetem prodaly ČD, když mi u okénka společnosti řekl mladší pán, že oni PID neprodávají, že musím jít k okénku ČD.








V Kolíně totiž automat na PID ještě nemají. Ještě jsem si zašel aspoň trošku k městu, ale na víc to nebylo. Stačí chvilku telefonovat a čas uteče. Ale, aspoň jsem slyšel ránu a viděl i  lehkou bouračku. To velí novinářům ( blogerům také ? ) fotit, tak jsem nezaváhal, ač nejde o naše město :-). Na nic se nečekalo. Konečně také jednou přesně někdy ve 20.14 doma dle řádu a lidí jelo nemálo.



Dnes tedy vše. Tak, snad vás obrázky potěší. Co říká 46. týden ? Pohodový vstup do tří pracovních dní ! Pak už jen Vánoce a do jara to bude bída na svátky. Ty se u nás moc nedrží, jako u sousedů :-).







Žádné komentáře:

Okomentovat