Snad každý, kdo se ještě narodil ve 20. století si pamatuje na slogan ,, Kniha je nejlepší přítel člověka.", nebo na reklamu Březen měsíc knihy. Samozřejmě, že už tenkrát, se našli mezi dětmi i dospělými knihomolové, ale také celá řada lidí, kteří knihu nemuseli.
Kdo to však někdy zkusil, tak si uvědomil, že buď nabývá ke své radosti a určitému osobnímu povznesení jisté znalosti z oblasti vědy a života jenž nás obklopuje, nebo se stáváme přímými účastníky různých dobrodružných příběhů, které nám na rozdíl od filmů nechávají prostor pro vlastní představivost a netrvají pouhé dvě hodiny.
V tomto duchu, se nesl život u nás až do období velkých společenských změn na začátku 90. let 20. století. Najednou se začaly objevovat publikace, které někdy přinášely obsah, jaký tu do té doby nebyl a významné změny k lepšímu v oblasti kvality doznaly především různé obrázkové publikace, učebnice a četné barevné encyklopedie, které byly doslova novinkou.
Nejeden z nás dříve narozených trošku s povzdechem pravil, že je škoda, že jsme se také neučili z takových krásných obrázkových učebnic, a o to více oceňuji práci tehdejších kantorů, kteří si získávali zájem žáka svým uměním zapálit jej pro učební látku, která jim byla koníčkem i profesí.
Jenže ta doba přinášela i jiné směry, které byly s tímto vším v určitém rozporu. Ačkoliv měl počítač do našich domácností teprve přijít, tak nábytkářský design obytných stěn již tehdy více myslel na prostor pro televizory a videorekordéry, než nějaké knihovny. Část pro knihy byla v jednodílných nerozebíratelných stěnách leckdy zastoupena skromnou poličkou pro několik knížek.
To navíc v době příchodu počítačů a internetu hrálo pro zastánce názoru, že knihy již nejsou potřeba. Prý zabírají jenom místo, zastarávají, práší se na ně a moderní člověk si vše potřebné přece najde na internetu.
A tak mě včera ráno při snídani ani nepřekvapil článek ... Trapas před kolegy i diváky...
V komentářích však padly zajímavé filosofické názory mnohé naší mládeže. Mnohé byly asi v tomto duchu:,, No a co jako ?! Tak nevěděla kdo byl Bedřich Smetana, no. K životu to nepotřebuje, neživí ji to, a když to bude chtít vědět, tak si to vygooglí, ne ?! Jaký je rozdíl mezi tím, jestli půjde do penálu, jako teda vzdělaná, nebo jako teda obyčejná blbka ?! Jděte už do p--i !"
Aktualizace 28.9. v 15.40 : Když tak s odstupem 24 hodin přemýšlím, co bych ještě připsal, tak mě tak napadá jeden historický fakt. Vzdělání bylo v minulosti často výsadou šlechty a později lidí z takzvané lepší společnosti. Až teprve široká masa lidí 20. století mohla říci, že je jim dopřáno bezplatné vzdělávání.
Pokračování včerejšího článku :
Ne, tak jistě všichni nesmýšlí takto a mnozí asi cítí, že jim vzdělání činí určitou radost, ale když tak nějak poslední dobou vidím, kam spěje svět kolem nás, tak začínám asi chápat, proč některé civilizace zanikly, a proč byl antický Řím ve znalostech vědy a kvalitě života dále, než pozdější doba temného středověku.
Naštěstí pro knihu, se nestalo to, že by lidé kvůli internetovým elektronickým knihám zanevřeli na knihy klasické, a tak tyto žijí i dále ve 21. století, protože mají v papírové podobě určitou svoji hmotnost, duši a nenapadne je žádný počítačový vir, či nepřítel digitálního záznamu.
Čtenář je však na vážkách. Na jedné straně knihy po předcích, které mají vlastně již určitou historickou hodnotu, na straně druhé jsou knihy, které nás oslovovaly v našem dětství, nebo nám dávaly první znalosti o světě. Pak krásné, barevné, ale dnes již zastaralé knihy 90. let, které byly těmi prvními krásnými encyklopediemi, které však již dnes vytlačují ještě lepší, krásnější, kvalitnější a mnohem aktuálnější knihy současnosti.
Co s nimi ? To je dnes problém celé řady rodin. Samozřejmě, že knihy nejsou zrovna levnou záležitostí, ale mnozí je můžeme získat třeba formou určitých pracovních bonusů.
Jak jsem již napsal výše, tak
Kniha je nejlepší přítel člověka, a tak si každý rozmyslí, jakou osobní hodnotu drží v ruce, a jak s ní naloží. Je určitým způsobem asi nutnost, se některých knih zbavovat, protože věříme, že se nám jistě ještě nějaké nové a aktuální dostanou v životě do rukou ( a třeba bude jednou více času se jimi probírat), ale samozřejmě si nepřejeme, aby ty naše někde odložené někdo posbíral a jen tak si je odnesl do sběru.
Staré knihy si tak hledají cestu k dalším potenciálním zájemcům, kterým by mohly udělat radost, ale systém je to zvláštní. Jednou z cest jsou takzvané soví budky, nebo také knihobudky, o kterých se píše už několik let. Jedním z posledních článků je tento z loňského jara ....
Otázkou je, kdo má o knihy zájem v podobě čtiva ( nikoliv sběru), a kdo se jich chce spíše opravdu prospěšně zbavit ? A pokud se jich chce někdo zbavit, tak je to třeba jen jednou za čas nějakých pár kusů. Lidé je tak začali různě vystavovat ve veřejných prostorách, ptají se známých, nabízí například pohádky školkám, ale vše z vlastní iniciativy podpořené určitým citem.
Není totiž problém knihy házet do odpadů, nebo je pálit, což je krajně barbarské a málokterý čtenář má na takovou věc žaludek.
V současné době má naše město dvě knihovničky. Jedna je u kulturního domu ( zřejmě byla instalována nedávno) a druhá je u východu z ,, čekárny"( poblíž druhého okénka) směrem k peronu v budově nádraží ČD. Proč ty uvozovky ? Mnohdy si to ani neuvědomujeme a po rekonstrukci budovy nádraží již vůbec, ale ta skutečná čekárna se samostatnými kamny a jedním jediným vchodem na peron bývala již i v dávné minulosti často zamčena a nevyužívána.
Bohužel se ukázalo, že knihy na nádraží ČD slouží občas pro sběrače papírového sběru, což si asi mnozí nepřejeme.
Dojde k nějakým zlepšením v jejich počtu na kamerou sledovaných místech ? Nebylo by třeba dobré, aby se podobné budky objevovaly i u mateřských školek, kde je mimochodem také určitá bytová zástavba a potenciální čtenáři ? Knihy a jejich autoři si to zaslouží stejně tak, jako společnost.
Možná je to i cesta, jak se přece jen někdo kolemjdoucí a případně i bloumající bez cíle nechá motivovat a inspiruje ho to k poznávání světa kolem sebe a následné proměně člověka spoluobčana pozitivním směrem pro společnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat