Den evropského dědictví v Liběchově měl neuvěřitelnou návštěvnost ! Liběchov měl být středem Čech.Velká fotogalerie.

Jednou z věcí, která je nám světem vyčítána je nedostatek patriotismu, vztahu k místům kde žijeme, nezájmu o vlastní historii globální i regionální, mnohdy i nezájmu poznávat jiná místa třeba i v okolí. Čtenář je ochotný připustit, že za Liběchovem začíná CHKO Kokořínsko-Máchův kraj a v místních lesích jsou skály opracované jedním člověkem, který se snad jmenoval Václav Levý, ale to je mnohdy asi tak vše.

Už jen málokdo se pozastaví nad tím, že tu celá staletí převládalo německé obyvatelstvo, které mnohdy žilo v míru s českým obyvatelstvem, že byl Liběchov lázeňským městem, že na místním zámku žil jakýsi zarytý vlastenec a podnikatel Antonín Veith, který opravdu udělal z Liběchova centrum turistiky, oddechu a v nedaleké obci Tupadly nechal budovat Slavín, který měl být svatostánkem významných českých osobností. Kdo jste měli možnost vidět staré pohledy Liběchova, tak víte, že  sem nejprve připlouvaly osobní parníky a s příchodem železnice v roce 1874 ( dříve chodili lidé z Liběchova na vlak do Dolních Beřkovic) význam rekreačního Liběchova povážlivě rostl.

Liběchov byl významný i v 70. letech 20. století, kdy jsme při cestách do místních lesů sem jezdili vlakem na školní výlety a do místního zámku, se jezdilo kvůli velkým asijským sbírkám. Tehdy snad byla i malá nádražíčka upravená, plná květin a nechyběla na peronu leckde i osobní váha a kohoutek s pitnou vodou, ale to již zacházím do mlhavých a nepodstatných vzpomínek :-). Snad ještě musím připomenout krásné letní kino, kam jsme s partou nejednou autobusem MHD na sklonku 80. let zavítali.

Dny evropského dědictví v městě Liběchově ( městem opět od roku 2007) měly svoji premiéru a kdo čtete mé články, tak víte, že jsem sem měl nejspíše o víkendu hlavně spadeno zavítat. Ano, byl jsem zvědavý, jak se Liběchov s akcí popere, protože něco pořádat není žádná legrace. Jenže došlo opět k takové zvláštní situaci. Ačkoliv DED zde začal už v 9 hodin dopoledne a končil oficiálně v 15 hodin ( až na jednu akci), tak jsem se tam rozjel až kolem 13 hodiny odpoledne za tropické třicítky. Nezvyklé pro tuto roční dobu. Důvodem byl můj sobotní dopolední článek o budoucím novém obchodním domě ve městě a volbách, který jsem chtěl dokončit. Vězte, že už teď druhý den v poledne ( za 24 hodin) má přes 600 čtenářů ! Díky moc, mělo to smysl.

Když jsem přijel do Liběchova, tak málem nebylo kde zaparkovat. Hned u zámku mluvil velmi poutavě jakýsi pán s početným publikem a bylo mi jasné, že jde o komentovanou prohlídku zámecké zahrady, která měla přidělený jediný čas  a to 13 hodin.

Průvodce zmínil liběchovskou historii, popisoval objekty tak, jak vypadaly kdysi, a jak vypadají dnes, a samozřejmě dokázal okomentovat každou sochu v zámeckém parku. Osobně jsem tu před několika málo lety všechny sochy nafotil, ale v létě vypadají zase jinak, než když vše fotíte za krátkého zimního dne s dlouhými stíny.

Že nás nebylo málo, tak o tom svědčí fotografie. Nutno však podotknout, že celá řada těch neznámých tváří přijela z Prahy, nebo z jiných míst a těžko tu najdete někoho místního ( Liběchov, Mělník). Vzhledem k tomu, že šlo o premiéru kdysi významného místa, jakým Liběchov byl, tak je to přesně o tom, co jsem psal v úvodu a další věcí je, že místní mají na věc jasný názor. Jaký ? Takový: Vždyť tu nic není. Majitel od záplav v roce 2002 nějak nemá asi peníze, aby se zámkem něco provedl ( škody byly značné a hladina sahala tuším prakticky po balkon na prvním snímku). Zahrada je zanedbaná, včelín zamčený, dolní kostel věčně také, horní kostelíček málem spadl. Prostě jen slyšíme samé nářky, na nic nejsou peníze a teprve poslední dobou, se tu podařilo například zformovat spolek pro obnovu kostelíka sv. Ducha a Božího hrobu. Tak zní celý název dominanty nad městem Liběchov.

Ten pán který tak zasvěceně vypráví o zahradě ( na fotografii) je PhDr Vítězslav Štajnochr PhD. Bylo vidět, že návštěvníkům je líto v jakém je vše stavu. Na druhou stranu jsme byli všichni rádi, že se tu můžeme takto zcela legálně na privátním pozemku procházet a nejen to.

Do Liběchovky v minulosti vtékalo v zámeckém areálu spousta zavlažovacích kanálů a ty dokonce do ní ústily nějakým ozdobným způsobem. Tento přítok v podobě tlamy jakési bájné bytosti již zeje prázdnotou a pro vegetaci není ani bytost pořádně vidět. Nechci hledat ve svých archivech lepší zimní fotografii, ale pokud máte doma knížku Dějiny Liběchova od Jana Kyliána ( 2011), tak tam vidíte, jak nádherné to tu kdysi všechno bylo.

Toto není javor. Ten má úplně jiný tvar listu se středovým výběžkem.
Nevěřil bych, jak dlouho se dá chodit po zahradě a se zájmem poslouchat, ač člověk není žádný botanik. Průvod pokračoval dále, ale blížila se 14. hodina, kdy jsem měl poslední možnost dne shlédnout zámeckou  salu terrenu. Musel jsem se zrychleným přesunem dostat zpět k zámku

Na malém nádvoří již začínala třetí a poslední prohlídka dne ( 10, 12, 14 hodina).

Jak sami vidíte, tak návštěvníků bylo i tak stále dost a dost.

Jak se jmenuje tato paní průvodkyně vám nepovím, protože to program akce neuvádí, nebo to tam nějak nevidím. Převládaly spíše starší ročníky narození, ale dorazilo i několik mladších rodin s dětmi.

Díky kdysi jednomu rozbitému okénku jsem již také nafotil před několika lety tyto akvarely Josefa Navrátila, ale  dnes byla prvně možnost toto spatřit zcela legálně a opět zde stanout. Prvně snad od roku 1976. Nic jiného zámek nenabízí, ale i tak je to nádhera a můžeme být rádi, že nám toto bylo majitelem umožněno takto spatřit. Josef Navrátil fresky tvořil v letech 1838 až 1843 ( doba pobytu Václava Levého na zámku) a jsou inspirované veršovaným hrdinským eposem Vlasta ( 1829) od Karla Egona Eberta.

V sale terreně nechyběla ani kasička pro dobrovolné finanční příspěvky.

Do včelína v Rašínkách je to docela procházka a ve třiceti stupních nijak příjemná. Také zde jsem chytil poslední komentovanou prohlídku ( 11,13 a 15.00). Tedy, musel jsem asi 20 minut čekat, než někdo přijde, ale to jsem využil k prohlídce areálu, který patří jakémusi staviteli. Když se podíváte na snímky, tak to už je prostředí, které ošetřuje sekačka na trávu a snad je tu i nějaká vazba na místní odborné zahradnické učiliště.

Tady musí být skutečně každý stavem věcí skutečně nadšený, ač se nachází na privátním a uzamykatelném pozemku. A protože je i včelín majetkem pana stavitele, tak mu musíme být vděční za to, že nám nejen umožnil tuto návštěvu, ale že na objekty ( i včelín) skutečně dbá

Těžko v Liběchově najdete tak krásné parkové místo, jako právě tady.

Podle jednoho z ramen Liběchovky a dvou jezírek dojdete krásným parkem po cestě až ke vratům, která jsou již zamčena.

Tak tady za vraty z parku nedaleko Liběchovky stálo snad to slavné  letní kino, kde jsem byl naposled asi na filmu Tarzan . Trochu smutný pohled.

Před 15. hodinou se prostory u včelína zaplnily auty i lidmi a já se zapovídal s jakýmsi cyklistou ze severu Čech. Nakonec se ukázalo, že ona osoba sedí na schodech a je vlastně hlavní osobou komentované prohlídky :-). Šlo o člověka, který se i s jinými lidmi v letech 1983- 1998 o včelín staral. Dozvěděli jsme se mimo jiné historie, že stavba je 28 metrů dlouhá a 8 metrů vysoká, a že je dnes galerií. Rašínův včelín je dnes skutečně nádhernou stavbou, která je galerií v níž se dochovaly i některé původní originální úly a kdosi zde i v jedné místnosti prodával několik druhů medu, snad z nedalekého výzkumného ústavu. Také zde jsem nafotil mnoho fotografií interieru, ale jak jistě víte, tak publikování fotografií  interierů na internetu je hrou s autorskými zákony.

 Pro své potřeby fotit můžete, ale jejich šířením, se již můžete dostat do problémů se zákonem. Z toho vyplývá, že za některé snímky, které mapují návštěvnost interieru při nějaké akci, se na vás zlobit nikdo nebude a za jeden reklamní snímek nějakého předmětu vám snad bude i provozovatel nějaké výstavy apod.spíše vděčný, než aby se zlobil, ale pokud máte pocit nejistoty, tak si raději nedělejte zbytečné problémy. Každý tam mohl jet a vyfotit si to, a navíc vám za to nikdo nic nedá. A věřte, že je krásné, když kolem něčeho jdete a můžete si říci, že jste tam uvnitř byli, bylo to fajn a pro jistotu máte i věčnou vzpomínku v podobě fotografií.

Co by to bylo za článek, bez milého zvířátka ? :-)

Chtěl jsem samozřejmě prozkoumat vše a musel jsem i nahoru k dominantě městečka. Cestou mě zastavil jeden návštěvník s otázkou, kudy ke včelínu. Prý se nahoře u kostelíku zakecal s průvodci o druhé světové válce a ostatní mu utekli :-). Tak to přece jen mělo všechno šťávu pomyslel jsem si a již sám jsem se vysápal ke kostelíku sv. Ducha.

Také zde, jakož do spodního kostela sv. Havla dnes prý nebylo možné veřejnost přivésti a komentovaná prohlídka probíhala v exteriéru objektů.

Cestou do vsi mě potěšilo, že tu už zase opravují křížovou cestu z roku 1780. Nevím přesně, kdy to zde bylo naposled, ale tehdy jsem si všechna zastavení nafotil.

Také lipová alej tu roste už od roku 1780 a ty stromy mají úžasnou romantiku. Vždyť jim je 236 let. A nám je dovoleno tu s nimi na chvíli spočinout a třeba popřemýšlet, co vše už jen pamatují. Kolik radních, vlád, obyčejných lidí i válek, se tu již jen pod nimi vystřídalo?

Nakonec jsem si ještě zcela sám zašel zpět do zámecké zahrady, abych užil zase jinou atmosféru a prohlédl si v krásném počasí to, co jsem naposled viděl někdy v zimě před pár lety.

Ano, takové jezírko tu opravdu v zámecké zahradě najdete, jen škoda, že je to takový brčál.

Co říci závěrem ? Filosofii života hledá každý sám a každý si ji nějak tvoří. A pokud jde o vlastní DED v Liběchově, tak myslím, že se to moc povedlo a snad to místní nakopne k nějakým myšlenkám a aktivitám, které třeba jednou z města udělají  hodnotné rekreační středisko, takové, jak jej viděl sám velký podnikatel a vlastenec Antonín Veith, ač lázněmi už asi nikdy nebude.

Aktualizace 13.9. 2016 v 18.30 :

Zámecká sala terrena a neznámá paní průvodkyně na fotografii. Děkuji velmi za zájem a za zaslaný komentář. Paní na obrázku je tedy Mgr.Andrea Vítová a je místopředsedkyní  spolku Liběchov sobě- spolek pro záchranu kostelíčka.
Přímo o spolku tu již máme dokonce jeden článek ( duben 2016) http://soutok.blogspot.cz/2016/04/spolek-pro-zachranu-kostelicku-v.html

.... Jak jsem tak koukal, tak Mělnický deník, se v rámci DED hlavně věnoval dění v Dolních Beřkovicích a odhalení desky osobě pana O.Wollmana . Nikdo nemůže být všude ( i když). Nuže, webová adresa spolku je ..http://kostelicek.eu/ a zájemce se tam o aktivitách spolku dozví více. Je myslím pozitivní zprávou, že nejen Mělník má své MOOS ( okrašlovací spolek), ale podobné aktivity vznikají i jinde.

A nakonec tedy i trochu bilance. Opět jste mě milí čtenáři velmi potěšili. Nedělní článek o DED v Liběchově shlédlo již  338 návštev a o den starší článek  Nové nákupní centrum je téměř ve finále. ,,Volby do senátu 2016 ? Soutok má jasno. Křižovatka smrti v hlavní roli." , se se svými  3 455 návštěvami katapultoval na druhé místo celkové tabulky od roku vzniku 2011. Plných 8 článků má dnes již více než 1 000 návštěv, což je opravdu potěšující a dlouho vedoucí článek o svatbě J. Lobkowicze je dnes už až devátý. Ještě jednou děkuji za zájem, že si najdete čas třeba i jen ze zvědavosti na články klikat.