středa 26. března 2014

Chcete zveřejnit na internetu fotografii, nebo článek ? Není to žádná sranda.


Občas býváme v televizi svědky napadání a soudních sporů ohledně autorských práv, zejména v oblasti hudební a filmové. Ovšem, autorský zákon, se týká také písemností a fotografií. A tady lze říci, že si toto mnoho čtenářů, ale ani webmástrů neuvědomuje. Vždyť, kdo by nechtěl mít pěkné a zajímavé stránky, že ? A který čtenář nehledá nějaké vzácné záběry a kvalitní texty ?
Ovšem, existuje takzvaný autorský zákon, č.121 / 2000 sb. , na základě kterého se může občas někdo dostat do potíží. V mnoha případech toto bývá řešeno výzvou ke stažení nějakého článku, nebo fotografie, ale pochopitelně, že v závažnějších případech, kde autorovi vzniká nějaká větší škoda, nebo, kde se dokonce takzvaně někdo finančně obohacuje na cizím díle, tak jsou ty postihy pochopitelně přísnější.
Jenže, aby toho nebylo málo, tak v zákonech je taková džungle a nepřehlednost, že je to prostě živná půda pro spousta dalších lidí. Přečtěte si například z výše uvedeného zákona http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky/cast1h1.aspx#par29
oddíl 2 ...Volná užití a licence, paragraf 31c , kde se píše, že je vždy nutno uvést jméno autora.
A myslíte si, že to skutečně stačí ? O tom již výňatek z webové stránky Fotografie a grafika- Vlastimil Modr, kde si celý článek můžete přečíst zde na http://www.photo-modr.estranky.cz/clanky/zaklady-fotografovani/autorske-pravo-a-zakony-ve-fotografii.html

Výňatek:

Autorská práva ve fotografii
Předně je třeba si zapamatovat jednu důležitou zásadu:

Na veškeré fotografie, které vytvoříte, se vztahují autorská práva - jejich porušení je trestným činem, přestože při použití fotografie uvedete autora. Autor vám totiž musí dát svolení.

Tento zákon vás chrání, ale dodržujte jej také vy! Za stažení a uložení fotografie vás nikdo nezavře, ale pokud fotografii bez svolení autora použijete (např. na svých webových stránkách), již se jedná o porušení jeho autorských práv.
Užití fotografie - pokud si fotografii stáhnete, uložíte nebo vytisknete a budete ji užívat pro osobní potřebu, zákon neporušujete. Nesmíte ji ale použít a vydělávat na ni.
Autorské osobnostní právo - autorské osobostní právo na fotografii vznikne již při jejím vzniku a máte jej navždy. Autorské osobnostní autorské právo nelze přenechat ani prodat a platí i po vaší smrti, zanikne pouze zánikem fotografie.
Autorské majetkové právo - autorská majetková práva na fotografii - to jsou ty práva, která můžete prodat a autorský zákon je nazývá jako licence. Licencí tedy udělujte podmínky prodeje, které zajišťuje obvykle třetí osoba (např. fotobanka).
Licence na fotografie - licencí existuje několik druhů, ale základní jsou dvě: licence výhradní (pouze pro jednoho kupujícího) a licence nevýhradní (pro neomezený počet kupujících). Od totoho se odvíjí cena, záleží také na tom, na jaké období je licence udělena a na jakou velikost snímku.

Z uvedeného výňatku je zajímavá věta ,, Nesmíte ji ale použít a vydělávat na ni."
Jak si takovou situaci správně vyložit? Představte si například, že někdo si získá pro svoji knihu, kterou bude prodávat nějaké fotografie od nějakého autora, nebo autorů a třeba jim za ty fotografie i něco zaplatí, i když mu je můžou dobrovolně poskytnout i bezplatně, ale to je věc jiná.
A pak ty fotky dá někdo na web, kam chodí spousta koumáků, kteří po některých fotografiích doslova lační, ale knížku by si nejspíš ani nekoupili. Navíc je elektronicky mnohdy větší a kvalitnější.
V Čechách na to máme takovou odpověď: ,, Nemá to být všechno tak drahé." A to teď myslím platí i pro hudbu a filmy :-).
Někdy lze takovou věc vidět takto, jindy se zdá, že fotografie jsou reklamou pro určitý podnik, a i ti, co tvrdí tu větu o té drahotě ( ve srovnání s nutnostmi) mají určitou pravdu.
A tak se nemůžeme divit, že třeba v Německu, se s hudbou obchoduje dokonce prostřednictvím televizních e-shopů, když si uvědomíme, že je to vzhledem k tamní mzdě směšný pakatel a vyplatí se jim to víc, než kdyby to měli stahovat někde z internetu ( čas, programy na stažení a převody).

I Soutok občas stojí na těchto hranicích. Chtěl jsem v listopadu 2011 pro svůj seriál o dopravě ve městě a pod ním do jednoho dílu zařadit krásnou fotku autobusu RTO, který hojně jezdil v 70. letech a vlek z Polska značky Jelcz. Osobně nic takového sebeautorského ve svých materiálech nemám a ono to vypadá, až skoro zbytečné a nepříjemné o takovou fotografii pro zveřejnění na ,,svůj" web žádat autora třeba z wikipedie, když je mnohem lepší dát rovnou odkaz na stránku, na kterou skutečný zájemce klikne. Nejprve jsem se rozpomněl, že jeden takový vlek jsem viděl u vehlovických tůní asi před 10 lety, ale už tam po něm zbyl jen dolík mezi stromy a stejně za moc již tenkrát nestál. Pak mě napadlo nějaké blízké muzeum v rozumné ceně, ale to bylo snad až někde u Plzně. Nakonec jsem to všechno vypustil a vlastně se vůbec nic nestalo. Čtenářům  to bylo jedno a o snaze ani nevěděli.
Co napsat závěrem ? Snad jen to, že i přes všechny zákony není jednoduché, se rozhodnout co zveřejnit, pokud to není přímo naše.

A jeden přídavek nově ( 27.3. 2014): Nádherné video z jednoho autobusového nádraží v roce 1972 zde:
http://www.tvclips.info/video/oXvkZSVFT4g/%C5%A1koda-rto-s-vlekom-jelcz-1972.html
SŠ.



1 komentář:

  1. Omlouvám se čtenářům za chybu z nedostatku času. Nejde samozřejmě o vlek Jelcin, jak jsem špatně uvedl, ale o polský vlek Jelc. Ale, objevil jsem pěkné video a dal odkaz na něj nově do článku.

    OdpovědětSmazat