pátek 4. ledna 2013

Zajděte si na Lovoš.


Vodní plochy vždy přitahují oči návštěvníků. V zákrutě Labe najdete Píšťanské jezero i s autokempem, kam v létě zajíždí i mnohé výletní lodi na lince z Litoměřic do Ústí.

Pokud patříte mezi lidi, kteří si vůbec bez turistiky a cestování nedovedou život představit a ještě podléháte různým pracovním, či studijním povinnostem, tak jistě víte, že Vánoce jsou tou vhodnou chvílí někam vyrazit. Co na tom, že počasí za nic nestojí, když to tělo k té správné relaxaci vedle konzumního stylu života žádá.


Domeček z pohádky na jednom pozemku pod Lovošem.

Co vše nám dává turistika? Tak je toho hrozně moc. Především je to národní hrdost. Stále je co obdivovat, čím se těšit a to jsme prosím doma. Pak je to určitá pýcha nad vlastními výkony, která má psychický význam. Turista se nepodceňuje, nemá pocit zbytečnosti na světě apod. Má to důležitý význam pro starší a staré lidi. Starý člověk není v bytě vystaven žádným velkým nárokům a pomalu nevědomky takříkajíc odchází ( a nejen starý člověk). Pokud se však rozhodne vycestovat, tak už musí řešit zeměpis, dopravní spojení, jídlo, své síly, bdělost nad pádem, rovnováhu, zkrátka zaměstnává mozek. A tato zdravá únava a pohyb posiluje tělo fyzicky i na duchu. Škoda jen, že na to není moc času, a navíc je tu spousta dalších nepřátel, jako je pohodlnost, jiné zájmy, třeba i finance apod.

Pohled k vrcholu Lovoše. To bude stoupák. Chce to v poklidu vyšlapovat k cíli :-).

Ale, již dost životní filosofie a pojďme k vlastnímu výletu. Lovoš je kopec prakticky naproti Radobýlu a vidíme na něj od našeho mělnického zámku. Má nadmořskou výšku 570 metrů a počítejme, že nás čeká převýšení 400 metrů na třech kilometrech, které ovšem stojí za ten vrcholový pohled. Do Lovosic se lze dostat několika způsoby. Pokud máte k disposici auto, tak doporučuji celé Lovosice projet v přímém směru na Malé Žernoseky a někde v místech, kde kříží silnici železniční trať na Děčín zaparkovat. Tudy totiž prochází zelená značka, která vás po třech kilometrech dovede k vrcholu. Pokud nemáte k disposici auto, tak lze jet vlakem do Litoměřic, odkud vás autobus doveze do Lovosic, nebo přejít na horní nádraží, odkud jezdí do Lovosic také vlak. Poslední možností jsou zastávkové vlaky z Cítova po trati 090. Vystupovat budete ve stanici Lovosice zastávka, která je až za nádražím.


Pohled na Lovosice. V dáli vidíte Říp, ale najdete i fabriku ve Štětí a EMĚ.

Hned za tratí nás vede odbočka poklidnou strmě stoupající ulicí mezi domy a posléze zahradami, která se změní v úzkou prudkou lesní cestičku. Pozor! V zimních měsících se zde můžete setkat s ledovkou, nebo vám naopak klouže pod nohami bláto, jako mně a není to moc příjemné. Na druhou stranu není možné pořád na něco čekat a pořád jen na něco nadávat a sedět doma. To bychom se také nikam nemuseli již dostat, což není dobré vykročení do nového roku.
Samozřejmě, možná je i vycházka někde blíže i někam jinam, ale touha poznávání a dalekých rozhledů je někdy až moc silná. Cesta na vrchol trvá necelou hodinku.


Milešovka ( vrchol je 837 metrů nad mořem ) nehodlala, jako jediná kapitulovat před fotoaparátem a občas připomínala japonskou horu Fuji, kterou známe ze závodů formule 1.

Na vrcholku je ubytovací chata s hostincem a občerstvením, která v těchto dnech bývá otevřená pouze v pátek a o víkendech. S terasy na střeše chaty se otevírá kruhový pohled a mohly by se zde konat taneční zábavy. Z míst, kde je venkovní posezení, naopak hledíme do vnitrozemí a k mělnickému domovu. V létě zde musí být krásně. Zajímavý je i pohled na úsek dálnice, která čeká na své otevření.


Pohled do míst kterým se říká Brána Čech ( Porta Bohemia). Území mezi obcí Libochovany a Velké Žernoseky.

Co vše lze spatřit? Tak podle některých autorů je prý výhled ještě krásnější než z Milešovky, královny Českého Středohoří. Něco na tom bude. Tak vidíte samozřejmě Lovosice, odkud jste přišli, vinice Velkých Žernosek, Radobýl, silo v Polepech, Mondy ve Štětí, EMĚ v Horních Počaplech, Říp,zříceninu hradu Hazmburk, zříceninu hradu Košťálu, Milešovku, Krušné Hory, Porta Bohemia u Libochovan a spoustu dalších kopců.


Po této cestičce se z Lovosic stoupá k vrcholu.

Bohužel, ani počasí,ani délka bílého dne, ani denní náplň Vánoc není zrovna nakloněna nějakým ranním časným startům, a tak už to vážně nebylo oproti plánům na víc, než opět slézt dolů, ale v blízkosti ještě probíhá krásné Opárenské údolí i se svoji hradní zříceninou. V každém případě tu máme typ na příhodnější období. A malou poznámku k předpovědím počasí, kterými se snažíme řídit při plánování. Moc na to nedejte a zůstaňte u přibalené pláštěnky v zavazadlech a deštníku. Kde jsou ty nepřestávající deště podle radaru nad celým našim územím?




Žádné komentáře:

Okomentovat