Mimořádná výstava, která se tu již nebude nikdy opakovat. Autogramiáda již tuto sobotu. Takto ošklivě vypadal ještě nedávno Mělník. Proměny slavných Jungmannových sadů a pozvánka na pietní akt.

Martin Klihavec šel dnes naším městem a objevil něco, co ho zaujalo. Už jen proto, že jde o výstavu, která tu na Mělníku bude dle plakátu celý příští týden, a pak má být trvale přesunuta do Vídně, tak rád dávám s předstihem upoutávku.

Nedávno jsem tu psal, že se v mělnickém TIC ( Turistické informační centrum) bude v sobotu konat autogramiáda pánů Martina Klihavce a Karla Lojky. Jen připomínám, že nyní už jde o tuto sobotu !
Tedy v sobotu 18. ledna od 10 hodin.

https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/autogramiada-karla-lojky-se-uskutecni-v-polovine-ledna-20200102.html?fbclid=IwAR0v1UeMseBkyUt_Co9NOQCqBvhmEb93XdBuaBC0VtzlknMAG3x322OaEqo

Kdo máte nějaké knížky těchto autorů, nebo třeba i historický kalendář pana Lojky pro rok 2020, tak neváhejte a zajděte si je nechat podepsat. Nejen, že hodnota knížek se tím mnohonásobně zvýší, ale jsou to i trvalé vzpomínky na osobní setkání s autory.

Poslední dobou jsme zvyklí se neustále opájet tím, jak máme pohledné město.Chtěl jsem napsat, že je to hlavně historický střed, ale pozorný návštěvník si jistě všimne, že to jsou i nové komunikace, chodníky, celkem povedené kruhové objezdy apod. Pak si rádi připomínáme, jak to tady kdysi v historii vypadalo, nebo se díváme, co se kde buduje a nemůžeme se dočkat, až to bude.

Zrovna nedávno jsem si prohlížel svůj první web a ..... Přátelé, takto vypadal Mělník ještě v letech 2008 - 2009, možná i 2010 ! Zkrátka, před více než deseti lety. To je neuvěřitelné, co ?!

Tak jistě, stále je co revitalizovat a nikdy se nemá usnout na vavřínech, ale když se podíváte na snímky níže a na dnešní obrázky, které přitahují nejen fotografy, ale i filmaře ( Snad naposled krásný letní Kameňák 5, kde je to naše město pohádkou), tak to je nebe a dudy. Už zase vidím ten krásný starý český film s Jindřichem Plachtou a Jaroslavem Marvanem ( Nebe a dudy). Ach ty souvislosti :-).

A protože se přiblížila jedna významná akce, která bude ve čtvrtek večer i v televizi, tak mě tak napadlo v několika fotografiích připomenout proměny lokality, které se říká Jungmannovy sady. Ne snad tím, že bych fotil stromy a záhony, ale věci, kterými se za našich současných životů proslavily.

V základních školách člověk svůj život tak nějak začíná a ačkoliv se některé občas přejmenují, tak adresy jsou stejné. Jedné z nich se celá léta slangově říkalo U tanku a dnes ani nevím, zda se toto pojmenování ještě někdy použije, ale tank tu už nenajdete. Kam se poděl ?  Kdy byl odvezen ?

To první vím a už jsem ho byl dvakrát mimochodem navštívit, ale to druhé jsem nevěděl. Tak ten tu tedy stál snad už od  roku 1945 do roku 1996, což je v podstatě půl století.

https://melnicky.denik.cz/kultura_region/tank-melnik-pamatnik-muzeum-lesany.html

Co říci ?  Článek vysvětluje situaci a lidé snad chápou, že existují věci, jako jsou nostalgie, či určitá rivalita mezi městy. Člověk musí občas na výletech trošku závidět městům, která zpravidla ty své tanky ještě na podstavcích mají a hrdě je dávají na své pohledy.

A nejsou to jen tanky. Jsou to i městské věže a městské brány. Sice se nám tři nezachovaly ( Labská, Říční, Louková), ale máme tu krásnou a opravdu historicky hodnotnou Pražskou bránu, mile vypadající Ferdinandovu hlásku a baštu v Jungmannových sadech.

Pak do Jungmannových sadů našich časů nadlouho zavítalo jenom  Mělnické vinobraní, které se v předválečných letech konalo roku 1911, 1922 a 1933, pokud si to dobře pamatuji. Vím, že se mi líbily ty první koncové číslovky v počátcích :-).

Až přišel rok 2007 a vznikl tu tento pomník, kolem nějž bylo rušno, jak už to občas u pomníků bývá. Pomníky mívají určitou uměleckou hodnotu, nejsou zrovna levnou záležitostí a  pochopitelně působí různě na pocity kolemjdoucích. Tady si stačí vzpomenout na loňskou a již zametenou kauzu z Ostravy ohledně pomníku zpěvačky Věry Špinarové, kde tuším byly náznaky, že buď budou nakonec pomníky dva, nebo si lidé zvyknou.

Zatímco v Ostravě lidé v anketě řekli, že se výsledné dílo nepodobá skutečnosti, tak zde si odpoví každý sám, zda mu dílo připadá svým způsobem zajímavé, nebo má jiné hodnocení.

Historie pomníku Jana Palacha:
http://www.janpalach.cz/cs/default/mista-pameti/melnik

Hned za rok ( 2008) si město uvědomilo, že má Mělník také historické hradby a suchý hradní příkop, kterými se může směle chlubit a dokonce se zachoval i kousek té nejvyšší hradební zdi. Dnes už to zde takto nenajdete, protože je tu plno stromků, laviček, květin i popínavých dřevin, jen lidí zde moc nebývá.

Těžko říci, jest-li to občas není lepší, pokud by snad mělo jít o nějaké vandalské činnosti.

Rok 2018 vdechl našim Jungmannovým sadům nové využití. Mělnický okruh se v dávné historii jezdil ve zcela jiných částech města, ale okruh v této podobě nám ihned připadal naprosto přirozený, aniž bychom ještě znali z knížky jeho historii a tratě, po kterých se jezdil.

Kombinace zeleně, krásného počasí, volných dní, pohostinství, lidí i techniky na dobu dvou víkendových dní na mě zapůsobila tak, že jsem se neubránil vícero fotografiím.

A musel jsem se zase vrátit k tomu vinobraní, jehož pouťovou zónu v Tyršově ulici a potažmo i v Jungmannových sadech navštěvujeme asi všichni již od dětství, pokud jsme na něj vyloženě nezanevřeli a neodjíždíme někam na chalupy, nebo do přírody.

Vím, že jsem vynechal v Jungmannových sadech ještě jeden pomník, který bych asi těžko mezi tím obrovským množstvím fotografií hledal, a který leží nedaleko schodů na cestě mezi náměstím a poštou, ale zatím poslední pocty, které se Jungmannovým sadům dostalo, tak to bylo zasazení stromku, které u příležitosti výročí 17. listopadu daroval městu MOOS.jenž pro vás v posledních letech přichystal jednorázové vstupy do četných mělnických sklepů a podílel se v minulosti i na zpřístupňování památek a dalších akcích.

A nejbližší akce v Jungmannových sadech přijde již pozítří. To je dnes vše. Už jsem toho dnes napsal dost a je třeba udělat i jiné věci :-).

Nízký náklad knižního jízdního řádu ČD pro rok 2020 přivádí prodavače firmy Pont k zoufalství, ale je nejlepší reklamou. Dobrodruzi už vyjeli. Na Mělníku byly opět podmínky.

Byl jsem se v pátek projít na mělnické nádraží ČD pro oblíbený časopis ČD pro vás a byl jsem úspěšný. Jak tak prohlížím obsah čísla, tak vidím krásnou a neuvěřitelnou reklamu. Mám si prý zadat na netu adresu http://www.ponty.cz/pont/ , protože to jsou jediné prodejny ve vybraných železničních stanicích ve velkoměstech, kde se dá dokonce koupit knižní jízdní řád ČD.

Jak asi víte, tak už i v televizi bylo koncem prosince uvedeno, že na základě nějakého výzkumu je letos vydaný knižní řád  pro rok 2020 (2019/2020) vydán podstatně nižším nákladem jen pro zaměstnance a nikde se neprodává. Jenže i na vzdory současné elektronice, se pořád najde ještě dost fandů, kteří jsou za knižní řád rádi a rádi se jím probírají. Mimochodem, elektronickému vyhledávání spojení mezi vzdálenějšími místy moc nevěřte, protože leckdy nějaké regionální spoje vynechá.

O tom bych mohl mnohokrát vyprávět i v rámci republiky, ale nejvíce jsem to pocítil, když jsem v roce 2011 hledal  odpolední spojení z Pasova (Passau) domů. Teprve až web Deutsche Bahn mi tehdy nabídl regionální spojení do Regensburgu, kde jsem měl ještě asi 2.5 hodiny na procházku, než jel přímák do Prahy a hlavně jsem neměl oprávnění jet na jízdenku SONE+   našim webem nabízenými německými expresními vlaky.

Vzhledem k tomu, že jsem kdysi dávno také kupoval rád jízdní řád ČD a ten poslední mám snad z roku 2005, tak mě z několika důvodů napadlo, že řád z roku 2020 si pořídím. Zpráva jednoho čtenáře na FB totiž upozorňovala, že řády stahují z poboček především do Prahy.

A jak to dopadlo ? Rozhovor : Můžu se na něco zeptat ?" - ,, Jízdní řád. Už nikde nejsou, ani u nás, ani jinde, vyprodáno. Už aby to na tom internetu smazali ". Připomínám, že tyto malé především potravinové obchůdky jsem až dosud zcela přehlížel, tak mají vlastně reklamu :-).

Jenom tak pro zajímavost. Kolikrát jen se člověku stalo, že na základě reklamy zejména na netu pro něco zcela zbytečně jel a prodávající si stěžoval na spolupracovníky z oblasti reklamy. Všechno nelze objednat a lidé nikdy neradi na něco čekali.

Určitě někteří z vás koukají v těchto dnech na Rallye Dakar 2020 a přitom se seznamují aspoň trošku s krajinou a životem v Saudské Arábii, kde se slavný závod nyní jede. Není to špatné, ale na poznávání krajiny a kultury Saudské Arábie je skvělý FB Tadeáše Šímy, který předloni projel Afriku od severu k jihu a Soutok to občas sledoval. Jak jsem tu již psal, tak Tadeáš vyjel na cestu i letos a měl zase úplně jiný plán, který však byl nucený trošku pozměnit.

Původně měl navštívit přítele v černé  Africe, účastnit se několika terenních akcí v boji proti pytlákům, kteří decimují slony, a pro něj již známou západní Afrikou se vracet domů. Nedostal však potřebná víza, a tak došlo ke změně plánu. Jízdní kolo za ním nakonec přilétlo do Ománu, odkud šlape domů do Prachatic.

Nyní je Tadeáš v Saudské Arábii a vy se na krásné obrázky i zážitky můžete podívat na ....

https://www.facebook.com/nakolepresafriku/   .

Tadeáš samozřejmě kromě aktualizací z cesty na FB přispívá i do novin a jeho poslední článek rozesměje asi každého muže :

https://www.lidovky.cz/cestovani/aktuality/na-kole-pres-arabsky-poloostrov-sultanat-oman-je-mirumilovny-kraj.A200106_125402_aktuality_ape

Chtěl jsem sem zařadit úryvek, ale nechci vás připravit o něco, co nám na jednu stranu přijde úsměvné a přitom to stojí za určité zamyšlení . Vždyť i Tadeášova reakce na dotaz je výmluvná.

Zmínil jsem tu i mladíka, který vyrazil na koloběžce z Jihoafrické republiky vzhůru k egyptským pyramidám a koukám, že má i dívčí doprovod. Toho můžete zase on-line sledovat na ....

https://www.facebook.com/dobrobeznik/ Viděl jsem dnes také jeho cestopis z poslední cesty po Asii a musel jsem konstatovat, že dnes už je všelijakých těch cestopisů a deníků hrozně moc. Navíc si na monitoru můžete pěkně obrázky roztáhnout a klikáním přepínat.

A článek uzavřu takovou krátkou zajímavostí. V neděli byly nad českou částí republiky po 12 dnech opět rozhlasové podmínky a podařilo se po čtvrt roce zachytit na kanále 7D  opět švýcarský mux SMC D02, který přišel s vysokou pravděpodobností z kopce Le Chasseral v SZ Švýcarsku. Výkon vysílače je pouhých 2.5 kW, vzdálenost na Mělník rovných 650 km. Dále tu byly i rozhlasové multiplexy z Bádenska, ale to tzv. tropošíření umožňuje. Morava měla tentokrát smůlu.

Od Lorety ke Karlovu mostu. Pokračování krásné procházky, kterou může hravě zvládnout každý. Královská cesta. Opět další povídání, zajímavé odkazy i řada fotografií z procházky, kterou by měl vykonat každý Čech a lze ji kdykoliv i zkrátit.

Posledně jsem se zde rozepsal o jedné krásné procházce po té nejdůležitější historické Praze, kterou by měl každý Čech znát. Procházka od stanice metra Hradčanská sice měří 8 - 9 km, ale má dvě zvláštnosti. Nikde nejdete do kopce, pokud nesejdete až dolů k Vltavě, či na Kampu a nešlapete několik schodů na Karlův most a vždy si ji můžete zkrátit, protože trasu tak nějak kopíruje i metro a staví ve stanicích Hradčanská, Malostranská, Staroměstská a Muzeum.

K nejkrásnějším stavbám v Praze patří barokní Loreta ( zvonkohra ). Osobně obdivuji celou řadu staveb v naprosté většině případů z městských ulic a jenom proto, že jsou hezké, ale psaní tohoto webu mě samotného nutí k tomu, abych hledal různé odkazy, wikipedie a dozvěděl se více. Někdy i to, jak se stavba vůbec jmenuje, což není tento případ :-).

 Vím, že to třeba brzy zase zapomenu a je dnes fantastické, že když člověk chce něco vědět, tak stačí několik kliků a opět si něco připomenete, nebo se dozvíte něco nového, ale každá přijatá vědomost člověka v danou chvíli potěší. Další věc je ta, že ať chceme, nebo ne, tak domov nám bude vždy blíže a pochopitelně ani sami  mnohdy nevíme, proč bychom měli znát nazpaměť jméno třeba nějakého kostela někde v Jičíně.

Z tohoto důvodu jsou vlastně dnes dobré i aplikace v chytrých telefonech, kdy stačí jen namířit mobil na památku a dozvíte se ihned mnoho informací o ni, ale to jen poukazuje na to, jakým neuvěřitelným množstvím způsobů dnes člověk může přijímat informace. Ať už v podobě tiskové, v podobě ofocených tabulek poblíž turistické atrakce, nebo elektronicky přímo na výletech v mobilu, za jízdy třeba v tabletu, nebo doma v PC.

http://www.loreta.cz/domains/loreta.cz/index.php/cz/loretahudebni/zvonohra

Loretu dnes celou vyfotíte z letadla a možná z dronu, což nutí k dílčím snímkům, ale jak sami uvidíte, tak tam místo je, kde je je vidět celá, byť trošku z úhlu a povzdálí. Málem bych zapomněl dodat, že nám hraje každou hodinu svoji zvonkohru a tentokrát jsem ji od školních let opět slyšel  zcela náhodou hrát.

Chtěl jsem vám sem dát audio, ale při nahrávání se ukázalo, že jsem nepatrně překročil  maximální velikost souboru, se kterou editor při zvukovém záznamu pracuje a program, kterým jsem dříve dokázal i zkrátit zvukovou stopu už pro poslední systémovou verzi nemám a je myslím i placený.

Věřím však, že ani nemusíte jet na výlet pro vlastní nahrávku a něco najdete na webu. Třeba na youtube. Dnes se opravdu lidé nemusí kvůli některým věcem vůbec hýbat a opouštět domov. Bohužel občas pozoruji, že nám nějak jakoby přibylo mladších obézních lidí.

Loreta tu tedy je nějakých 320 let.

Místo, ze kterého vidíte Loretu celou.

Ten člověk vpředu opravdu zastavil celou skupinku na koloběžkách a počal vyprávět o nějaké pamětihodnosti.
Možná o tomto domě naproti přes ulici na obrázku níže.

Hledal jsem samozřejmě  i romanticky vypadající pasáže. Ne jenom konkretní budovy s nějakým komentářem.

V Loretánské ulici se najde řada věcí k focení. Jak jsem napsal, tak musím opět opakovat, že něco vypadá hezky, ale už je člověku často jedno, na jakou věc kouká.

Pohled k hlavní bráně je nejhlavnější dominantou.

Náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Náročná služba hradní stráže.

Krásný mírový středověk plný barev, který vám neublíží.

,,Eiffele, půjčte mi ten model. Co ten spodek zkusit roztáhnout :-) ?" Předpokládám, že hlášky z komedie Jára Cimrman ležící spící zná každý.

Jeden z nejhezčích pohledů na město je od Hradu.

Zámecké schody si nesmíme plést se Starými zámeckými schody, byť oboje najdete u Hradu. Ty první nás spolehlivě dovedou přes Nerudovu ulici na Malostranské náměstí. Na obzoru je Žižkovská rozhlasová a vyhlídková věž. V údolí můžete zase zahlédnout obě věže Karlova mostu.

Krása, ale všimněte si dámy také těch dvou krásných nenápadných žiraf na prostředku :-)

Červený trabant ? To se moc nevidělo. Toto skvělé nereznoucí auto do nepohody uhánělo po rovince maximálně 105 km v hodině, pokud nešlo o sportovní speciál, který dokázal jet mnohem více.

Malostranská věž je vstupní branou na Karlův most.

Na každém kousku je nějaký krásný dům.

Na Čertovce jsou dnes dvě mlýnská kola. Toto patří tzv. Velkopřevorskému mlýnu a je mnohem slavnější, než to druhé o něco dále Však ho také najdete v mnoha kalendářích. I já se pokoušel o nějaké romantické záběry z pozic, které jsou už téměř notoricky známé.

Vždy si tu také vzpomenu zejména na seriál pro děti Chobotnice z druhého patra ( 1986), který má docela zajímavou historii. Myslel jsem si, že je trochu starší, ale ono je to malinko složitější.

https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397515/chobotnice-z-ii-patra

Na Čertovku zajíždí také společnost Pražské Benátky.

http://www.prazskebenatky.cz/

Příští vyprávění a fotogalerie z výletu bude již zřejmě závěrečná. Hezký zbytek víkendu !

Od mělnické pověsti až po současnost. To je článek, který se chce zamýšlet nad historií i jejím uplatnění v současnosti. To je článek, který chce připomenout, že jde o věc krásnou, poučnou, zábavnou a nakonec vás stejně dovede tam, kde se to stále jmenuje historie, ale již jde o pokrok.

Na podzim loňského roku, se v mělnickém knihkupectví opět objevila po pěti letech kniha fotografa  Miroslava Páska a kunsthistorika a VŠ pedagoga PhDr. Vladimíra Czumala Na Mělníku. Pokud tu knihu nemáte, tak jenom připomínám, že je plná krásných obrázků ze současnosti, nechybí v ní řada zajímavého povídání a byla doplněna cizojazyčnými komentáři.

Jednou z krásných ozdob této knihy je regionální pověst o přívorském vladykovi Bešovi, který se svojí družinou přesídlil na mělnický zalesněný kopec a založil tu hradiště jménem Bšov, časem nazývané Pšov. Kino Pšovan tu již sice nemáme, ale na název původního hradiště dodnes upomíná říčka Pšovka a stejnojmenná městská čtvrt.

Na tuto pověst navazuje pověst další, která však již celá desetiletí patří do osnov hodin dějepisu žáků celé republiky. Je to slavná pověst o přemyslovském knížeti Bořivoji, který pojal za ženu dceru pšovského knížete Slavibora Ludmilu a přestěhovali se společně na hradiště Levý Hradec nedaleko dnešního městečka Roztoky u Prahy. Tam byl mimochodem i Soutok a přinesl článek ...

http://soutok.blogspot.com/2013/06/zijete-v-melniku-vite-odkud-prisel.html

Levý Hradec.

Ty další články poukazují na důležitost těchto dějin.

http://historie.lusa.cz/premyslovsky-stat/pocatky-ceskeho-statu/borivoj-a-ludmila/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%A1_Ludmila

Přijetí křestu Bořivojem a Ludmilou roku  878 na Moravě bylo nesmírně důležité právě pro upevnění  vedoucí role při budování budoucího státního útvaru pod vedením Přemyslovců, ale nebyl to první křest  v našich dějinách, jak by se mohlo zdát.

Známé je i pokřtění udajných 14 českých pánů v Regensburgu ( Řezno) dne 13. ledna 845, které v odkaze vysvětluje, proč k tomuto aktu zřejmě došlo.

http://www.dnyceskestatnosti.cz/novinky/kalendarium/13-ledna-845-krest-ctrnacti-ceskych-knizat-v-rezne/

Vlastní vznik a vývoj  křesťanství v českých zemích dnes není zrovna téma, které by nějak populárně oslovovalo současnou populaci i starší generace, i když jde o nesmírně důležitou záležitost v dějinách této země. Podrobně ji lze prozkoumat například zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_%C5%99%C3%ADmskokatolick%C3%A9_c%C3%ADrkve_v_%C4%8Cesku

Nejstarší stojící budova na území Čech. Kostel sv. Petra a Pavla v Budči.

Ovšem, je nutno laicky říci, že rod Přemyslovců udělal tři důležité věci, kterými dost pravděpodobně  zachránil existenci všech slovanských kmenů, které soustředil na území Čech postupně pod svoji nadvládu.

Největší nebezpečí pro rodící se budoucí České království přicházelo ze západu v podobě občasných útoků germánských sousedů. Přijetím křesťanského náboženství, obratné sňatkové politiky a vstup do Svaté říše římské národa německého ( 800/962 - 1806)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A1e_%C5%99%C3%ADmsk%C3%A1

pro nás znamenal, jako pro jediný státní útvar ve středu Evropy složený převážně ze slovanského obyvatelstva mezinárodně určitou úlevu. To již nemohli říci Poláci, po jejichž území se ve středověku občas proháněli i čeští králové a budoucnost měla být občas ještě krutější.

Památník smutné bitvy na Moravském poli ( 26.8. 1278) nedaleko obce Suché Kruty v Rakousku.

https://soutok.blogspot.com/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html

Králi Přemyslovi Otakarovi II. bývá někdy vytýkáno, že dopustil v druhé vlně osídlování území vnější kolonizaci království germánským obyvatelstvem, což způsobilo problémy, které vlastně nikdy neskončily.

Myšlenka byla dobrá i logická. Střed království byl od ostatní zahraniční civilizace oddělený hlubokými lesy, venkov žil zemědělsky a příbuzní v zahraničí žili trošku jinak. Krásné a bohaté církevní stavby, zábava na dvorech, umění. To vše šlo změnit a urychlit nejen kolonizací pohraničních částí země, ale i přizváním zahraničních stavitelů, řemeslníků i umělců.

Země se tak v dobách našeho otce Karla IV. sice pozvedla, ale prvně se ukázalo, že nemusí být jenom nerovnost třídní mezi obyvateli, kde existoval jistý společenský žebříček, na jehož vrcholu stála šlechta a dole poddaní, ale i určitá nerovnost mezi národy, která  tak nějak určitým způsobem existuje dodnes v celosvětovém měřítku.

Stačí se podívat na hrdost, až snad i arogantnost některých rozlohou obrovských velmocí v oblasti zahraniční politiky, nebo i velkých zemí Evropy. Najednou se rozpoutá konflikt a politici ostatních zemí přemýšlí, zda mají kritizovat a koho mají kritizovat. A jak nám bývá u televize nepříjemné, když nás nějaký stát za něco kritizuje, aniž bychom my někomu připomínali, co by dělat měl a co ne.

 Ale, nemusíme chodit daleko. Stačí takový obyčejný český Banát v Rumunsku, kde se nachází 6 ryze českých vesnic,a kde se tak trochu zastavil čas. Moc se o něm nemluví, ač je to místo, ze kterého bychom měli míti určitou radost, ale pro nás zde ve vyspělé civilizované Evropě je to místo, kam si někteří lidé vyrazí na několik volných dní právě proto, že se tam domluví česky a hlavně se vrátí do časů našich babiček a dědů.

Podívejte se na tuto adresu a pochopíte, co chci sdělit:

http://www.banat.cz/zasady_chovani.htm

Zásady toho, jak by se měl člověk chovat u krajanů, aby ho rádi viděli.

To je právě na té historii úžasné, že je to sice historie, nad kterou ohrnuje leckdo nos a myslí si, že se nás to už netýká a svět že je dále, ale mnohdy zjistíme, že se historie opakuje, nebo zkrátka mnohé platí i dále.

Hofburg.

Dalo by se samozřejmě o té historii psát dále, přijít do časů, kdy jsme byli členy jiného soustátí, které si drželo formu dobrých 400 let a připomínalo tak trochu vzdáleně dnešní EU, byť mezitím přišlo ještě mnoho dalších období a byly tu i jiné spojenecké tábory , ale to je všechno všeobecně známá historie.

Jen jsem chtěl v tomto oddychovém článku ( dá to práci :-)) poukázat na to, že nad historií není třeba lámat hůl, ale může být zajímavá a nesmírně poučná, či zábavná.

Zmínil jsem tu také, že nám dnes náboženství globálně nepřipadá moc zajímavé, byť křesťanství obsahuje ono desatero vzorného jednání člověka ve společnosti a říká nám, co se s věřícím stane, pokud bude těchto hodnot dbát. To už bychom se zase dostali do trošku jiné kategorie jinak stejné obšírné a zajímavé historie, která se týká mnoha náboženství této planety. Ta mají své věřící stoupence, kteří mají mezi sebou různé vztahy, ale také kritiky, kteří na základě historických faktů tvrdí, že nejvíce válek v historii bylo kvůli náboženství.

Posledním fenoménem doby je věda. Obdivujeme dnes krásné církevní stavby na všech kontinentech, rádi se zamýšlíme nad  různou lidovou i náboženskou kulturou, ale zároveň hltáme vědu ve všech oblastech lidské činnosti a s úžasem pozorujeme, kam až proniká. I ona má své velké osobnosti, které museli bojovat s mnohdy vzdorem společnosti a i ona procházela vývojem od práce badatelů ve starověku, až po různé kvantové teorie časů relativně nedávných a poznatky z dalekých prostor kosmu, které k nám díky technice pronikají v současnosti.

Nechť je toto široké spektrum života kolem nás, které má kořeny v historii ,zdrojem cenných poznatků i radosti každému z nás. Kdosi řekl, že žije ten, kdo ještě umí občas žasnout a radovat se.