Kulturním a společenským hitem mělnického víkendu je Mělnický košt, který má nečekanou předehru v podobě možnosti další návštěvy středověkých sklepů. Těšit se můžete také do Přívor, ale i na Country Lhotka, či sraz motocyklů ve Mšeně.

Milí čtenáři, posledně jsem vás pozval  na konci článku o Nedvězí na dvě akce. Tou první měl být cirkus Berousek a cirkusový stan v Bezručově ulici opravdu pár dní stál, ale nakonec jsem překvapivě vůbec nikde nespatřil ty klasické tabule u silnic a cest, které zvou návštěvníky na vystoupení a cirkusový stan velmi rychle zmizel.

Druhá akce má mnohem větší zvuk, a to tak velký, že je téměř zbytečné cokoliv dodávat. Vše potřebné je hlavně na http://www.melnickykost.cz/melnicky-kost.php .
Pro první orientaci poslouží i plakát.

Já se dnes ráno překvapivě dozvěděl ještě jednu zajímavou věc, ale podívejme se nejprve, co se na  zájemce chystá příští týden.

Ve Mšeně to bude příští sobotu již 9. setkání motocyklů československé výroby. Webové stránky jsou:  http://www.jawaczveteran.cz/

Lhotka je jen kousek od Mělníka, je branou do Kokořínska a místní se ve společenských a kulturních aktivitách činí. Vždyť právě festival Country Lhotka má své jméno již i daleko za hranicí obce a o návštěvníky není nouze.

Jinak tomu nebude ani příští sobotu 17. srpna, kdy si můžete vychutnat pohodovou atmosféru na místním hřišti na okraji krásné přírody.

Tak tedy, jak jsem se v úvodu článku zmínil, tak mě dnes ráno zastihla zpráva z facebooku pana Lojky, že se majitelé sklepů č.p. 5 na náměstí Míru rozhodli sami od sebe udělat takový jednorázový den otevřených dveří v podobě, jak to známe přibližně z loňského i předloňského roku v režii MOOS.

Myslím si, že to je dobrý signál veřejnosti, který ukazuje, že není pravdou, že by majitelé sklepů o využití svých sklepů k účelům turistického ruchu nepřemýšleli. Spíše se ukazuje, že ta pravda bude možná úplně jinde, než jak nám byla léta mediálně prezentována.

Sice mi to připadá z informačního hlediska směrem k veřejnosti spíchnuté horkou jehlou a těžko odhadovat, kdo z místních bude o akci vědět a kdo přijde do sklepů, kde byl již v září 2017 ....

http://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html

...., ale výsledek akce bude jistě zajímavý. A zajímavý i tím, že tentokrát si zájemci o prohlídku prvně sáhnou i do peněženek. Alespoň, jak se na facebooku píše, tak lístek bude stát 50 Kč, což je například cena vstupného do Uměleckého mlýna v Liběchově, který bývá také každý sudý víkend v určitou dobu otevřený pro veřejnost.

https://cs-cz.facebook.com/umeleckymlyn.libechov/.

http://umeleckymlyn.libechov.cz/

Otevření zmíněných středověkých sklepů nabízí však ještě jednu zajímavou možnost. Uvědomme si, že tu máme léto, turistickou sezónu, a tak není vyloučeno, že řada návštěvníků může být tentokrát z řad překvapených návštěvníků, turistů i cykloturistů města. Přesně tak, jak to má především být.

Jde o jistě zajímavý počin, bez jakékoliv dlouhodobější reklamy. Někdo z místních se sice o akci dozví z facebooku, ale řada návštěvníků odkudkoliv přijde zkrátka překvapivě k hotové věci, jako ten pán předloni, který se vracel z Českosaského Švýcarska snad až do Českého Krumlova a byl tímto sklepním okruhem nadšený.

A závěr dnešního článku věnuji ještě jedné akci, která mě často bije s plakátu do očí a je to spíše typ pro rodiny s dětmi ....

https://www.facebook.com/parkprivory/

Nevím, jak dalece jste z toho moudří, ale vědět o tom můžete. Po Zelčínu je tedy zřejmě na cestě poblíž města nějaký další zoopark, ač snad jen dočasně. Ale, zájemci si jistě zjistí více.

Hezký víkend!

Těsně za hranicí okresu Mělník leží osada a kopec, který si zamilujete. Výhled prvního řádu na třetinu Čech, působiště slavné zpěvačky, romantika, cíl turistů i cykloturistů, zimní přechody a další, tak to je zkrátka Nedvězí. Tentokrát to bude letní procházka.

Jak jsem již posledně psal, tak bylo krásné nedělní dopoledne a stále mě to někam táhlo. Jenže, kam ? Přiznám se vám, že my, co jsme trošku praštění rádiem a velmi rádi se díváme do kraje, tak nás to táhne hlavně na kopce, na rozhledny a jen těžko se tomu člověk brání.

A přece tu jen je jedna velmi těžká novodobá závislost, která dává člověku pěkně zabrat. Dokud nebyl počítač a internet, tak se domov opouštěl snadněji. Dnes máte rozpovídané nějaké diskuse, něco vás zaujme a člověk, aby se někdy k opuštění křesla před PC doslova nutil. A to nemluvím o skupině lidí, která si aspoň občas přečte ráda časopis, nebo knížku, která ten čas stagnuje.

Zkrátka, někdy nejde dělat několik věcí najednou.

Nedvězí ( 458 mn.n.m.) je kopec nedaleko městečka Dubá, kam jsem v minulých letech chodil nejčastěji právě v lednu s mělnickými turisty na známý Zimní přechod vrchu Nedvězí. Co se tam však podívat po dlouhé době také v létě ? Vždyť to je místo, odkud je podle některých pramenů ke spatření třetina Čech a vrchol je označován za rozhledové místo prvního řádu.

Na úpatí kopce, se nachází stejnojmenná osada, která má svůj génius loci a dodnes vzpomínám na 70. léta, kdy mě sem prvně rodiče vzali na výlet a místo mě ihned zaujalo. Navíc tu prý v jedné chalupě žije populární  bývalá swingová zpěvačka paní Eva Pilarová, ale nikdy jsem se nedozvěděl, která to je.

Na poslední stavení není přes živý plot téměř vidět, pak přichází odbočka k vrcholu a cesta se ztrácí kdesi u zcela poslední chalupy na úpatí kopce, odkud již nikam dále nevede. Podle některých je to právě místo, kde legenda swingu ráda tráví svůj čas, podle jiných jde právě o některé stavení před odbočkou.

Mě na Nedvězí tentokrát hnal hlavně můj koníček, abych zmapoval radiový signál v pásmu DAB+ . Za výchozí místo jsem zvolil obec Střezivojice a musím říci, že známá restaurace Bouda, která bývá cílem akce Zimní přechod Nedvězí praskala ve švech a aut i cyklistů tu bylo požehnaně.

Pak jsem se již vydal za obcí vlevo po modré, abych po dvou kilometrech chůze dospěl na místo, kde se stýká turistická cesta s rozbitou a úzkou silnicí vedoucí od Dubé a Dražejova. V dáli zahřměl hrom, obloha se zatahovala stále více a více, ale to by člověk nikam nemohl.

Jak jsme zvyklí z Mělníka, že tu skoro vůbec neprší, nebo to nestojí za řeč, tak jsem nechal doma deštník, ale naštěstí jsem schytal jen dvě lehčí spršky převážně pod stromy.

Těsně před obcí vede silnice podle takovéto zarovnané skály, kde najdete známé svaté okénko s pannou Marií.

Řada turistů, se snaží dojet auty co nejblíže ke svým cílům. Tato početná rodina, nebo spíše  ještě i další příbuzní přijela z Libčic nad Vltavou. Byla zajímavá tím, že přijela dvěma auty a na jednoho muže připadaly asi tři dospělé ženy, dvě starší dcery, jedna menší a malý synek.

Začali jsme o počasí, pak mi pán sdělil, že byli včera v Českém Krumlově a trochu jsem je překvapil, že vím kde jsou Libčice. Ale, když jsem zmínil únorovou návštěvu sousedních Dolan za bobry ( článek zde), tak by si pán povídal a povídal, avšak já už se těšil na kopec.

Ostatně, měl jsem je potkat na kopci i při cestě zpět u jejich aut, kde jsem dostal dotaz ohledně nějaké doporučené cukrárny. Samozřejmě jsem doporučil Mšeno a Vysokou, a pak už se jen díval, jak řidička z prvního auta volá oknem: ,, Tak kam ?" Na pokyn muže vyhrálo Mšeno :-).

V osadě Nedvězí je několik věcí pro potěchu očí a mysli, které stojí za fotografie.

Zrovna, když jsem se blížil k vrcholu, tak jsem musel obdivovat několik cyklistů a hlavně tuto mladou slečnu, která vydržela jet do kopce docela dlouho.

Na vrcholu se všichni vyfotili na skupinové foto a já samozřejmě udělal několik fotek do krajiny a proladil rádiové pásmo.

Horská kola se brzy na začátku 90. let stala určitým fenoménem.

Zde jde prakticky o unikátní foto České Lípy a hory Klíč u Nového Boru.  Za chvíli přijde přeháňka a CL již nebude vidět. V popředí Dubá.

Ovšem, Ještěd krásně svítil do dálky ....

..... Bezděz také ...

...... a Říp po přeháňce jdoucí od JV nevypadal také zle.

Velká rodina se mezitím obávala zesílení deště a odešla na druhou stranu kopce, ale já to riskl setrvat. Odměnou mi byly docela milé sluncem zalité záběry samého vrcholu kopce.

Právě tady jsem vzpomínal, jak jsem tu před několika lety prožil s jedním známým pod širákem prakticky celou srpnovou sobotní noc, když jsme hráli jednu celorepublikovou hru s vysílačkami, která se jmenovala Letní polní den. Inu, snad už je to 15 let, možná i více. Čas strašně utíká.

Tady mi slunko při zpáteční cestě osvítilo krásně jedno stavení ...

 ... a přišla má oblíbená skála. Pokaždé ji mám jen přes stromy a přitom má něco do sebe.

A tak jsem se rozhodl, že sestoupím prudkým exponovaným terénem níže do rokle a skálu, ve které můžete vidět buď nějakou lebku, nebo v horní polovině zvíře vyfotím. Námaha byla odměněna.

Poblíž je ještě jedna krásná skála.
Zajímá mě, jak to kde vypadá, a tak jsem se nevracel zpět domů přes Vysokou, ale pěkně jsem odbočil v obci Kokořín vlevo, abych si prohlédl společenský život v Kokořínském Dole. Díky tomu tu máme i pohled na hrad.

A to je dnes vše. Nezapomeňte, že se blíží Vinný košt a už tu máme zase Berouska.
Počítejte s vystoupením tak od  čtvrtka do neděle. Prostě ta cirkusová klasika :-).

Nedělní dopoledne patří na Mělníku zvonům. Prohlédněte si krásné nedělní srpnové mělnické ráno a zaposlouchejte se do hlasu mělnických zvonů.

Ten slavný den přišel  29. června 2007. Tehdy jsme byli ochotní i dvakrát za den vystát dlouhé fronty jenom proto, abychom se konečně podívali na vrchol hlavní dominanty našeho města. Možná jsme tu někteří byli již v 70. letech 20. století se školou ( ZDŠ), ale nějak mi to neutkvělo v paměti.

Ten den jsme nejen obdivovali krajinu a  naše krásné město pod věží, ale měli jsme možnost spatřit i zvony ve věži, zvoníky, spoustu přátel i známých a patřičně to oslavit v některé mělnické hospůdce. Já to tehdy před 12 lety zapil ve známé stylové hospůdce z televizního seriálu Kameňák a měl jsem radost, čeho jen jsme tu v našem městě díky aktivitě relativně tehdy velmi mladého sdružení MOOS dočkali.

Myslím, že to byla velmi důležitá chvíle, kterou si můžete mimochodem připomenout několika výhledovými obrázky .... http://mujmelnik.webzdarma.cz/vez_petra-pavla.html
..., protože to byl nejen start určitých aktivit ( chodba ke studni, výletní lodní doprava, středověké hradby...), ale hodně nás to leckoho s městem spojilo ještě více.

Básně jsem sice již dávno nepsal, ač na téma Mělník jich několik vzniklo, ale najednou měl člověk představu, jak to tam vůbec vypadá, co lze z věže vidět a zase byl člověk s našim městem spjat ještě více.

Vždyť nejednou jsem se díval do zahrad i na vinice, poslouchal vyzvánění, které nám tady už léta hlásí každou čtvrthodinku a nakonec třeba i poslouchal zurčící kašnu a díval se na lucerničky, které se třeba i rozsvítily. Mimochodem, pozorný návštěvník si všimne, že trojí vyšší tón zvonku odbíjí právě tři čtvrtě, jedno ťuknutí je čtvrt a hlubší údery nám udávají počet hodin od jedné do dvanácti dle denní doby.

Obvykle o víkendu nevstávám brzy, ale letos mě nějak napadlo, že to chce nějakou chvilkovou změnu a do jisté míry, se o to zasloužil můj momentální zájem o dálkový příjem rozhlasového pásma DAB+, o kterém se ještě moc na veřejnosti nemluví.

Je to taková hračka a všeobecně u rozhlasu platí, že nejen během inverzí, ale někdy i se soumrakem, nebo při východě slunce je možnost zachytit vzdálenější vysílače.

Jenže, ono takové krásné slunečné letní ráno toho nabízí mnohem více a nejlepší na tom je, že máte prakticky celý den ještě před sebou a můžete si plánovat. Najednou je město celé zmlklé, byť večer ještě na náměstí žilo zejména před Dírou ( místní bar, před kterým se konají občasné jazzové večery), nikde nepotkáte ani živáčka a přitom je osm hodin ( neděle).

Pak se objevují první lidé, se svými čtyřnohými miláčky, první cyklisté, jejichž domov je někdy i hodně daleko a blíží se čas mělnických zvonů.

Zrovna jsem dnes zjistil, že ačkoliv hlavní zvony ve věži chrámu sv. Petra a Pavla mají svůj čas odbíjení pravidelně v neděli od 9.00 do 9.10 , tak jsem již o půl hodiny dříve slyšel odbíjet zvony na evangelickém kostele. Tedy, pokud to nebylo z kostelíka sv. Ludmily :-). Možná by to šlo dohledat.

A zase to byla jen náhoda. Prostě nebyly příjmové podmínky, tak jsem se jen cournul do Polabského parku, abych zabil čas do vyzvánění zvonů.

Myšlenka, že bych mohl nahrát vyzvánění přišla již o týden dříve, ale zapomněl jsem, že pokud dáte fotoaparát na výšku, tak již video nesrovnáte. Na to jsem již dojel loni v Liběchově na posvícení, když jsem natáčel flašinetáře.

Tak jako před týdnem, jsem tedy dnes začal nahrávat dvouminutové video, protože už na začátku je krásné, jak se ty tři zvony postupně přidávají, a jak zvuk mohutní.

Jenže by to sem bylo jednak moc dlouhé, časem monotonní, a co čert nechtěl, tak jel kolem známý na kole a hned mě zdravil, což jsem opětoval. Dlouhé vyzvánění mi však dalo příležitost udělat záznamy o různé délce ze tří míst a aspoň jedno vybrat. Výše tedy máte druhé nejkratší.

Pořád mám před očima situaci z poloviny roku 2012, kdy se web díky videím nějak zablokoval a nešlo ani vkládat obrázky. Tehdy to ještě nějak vyřešil zakladatel těchto stránek Roman Rak.

Když jsem nahrál zvony, tak jsem věděl, že to pořád ještě není ono. Chtělo by to ten začátek a jen na třicet vteřin. Jsou na to programy. Jenže, to je pořád nějaké hledání, instalování a často na jedno použití, které do budoucna zaplevelí počítač.


Nicméně, měl jsem radost, že se mi aspoň něco povedlo, a že je takový pěkný den. A najednou jsem viděl romantiku snad v každém záběru. Potkal jsem na zámecké vyhlídce dvě postarší dámy pozdně důchodového věku, které se rozplývaly nad městem i výhledem a jedna z nich tu v mládí žila.

Hned se mě ptaly, co že se to děje tam na komorách, a tak jsem to samozřejmě vysvětlil a připojil se k ódě na Mělník. Ano, je tu krásně, pokud neřešíte zrovna třeba nějakou dopravní záležitost zpravidla pod centrem, jako třeba dnes odpoledne tu frontu na Kokořínské ulici, která sahala od závor až k odbočce na Neuberk.

Jako místní jsem to řízl  od Chloumku samozřejmě ke druhým závorám a hodně jsem se pobavil, když jeden nemyslící řidič zjistil, že má půlku auta v kolejišti, vůz před ním nemůže jet a auta od nádraží ke Pšovce pořád jezdí a jezdí.

To by však už byl zase jiný příběh, který nemá s krásnou atmosférou nedělního rána v centru našeho Mělníka nic společného.

Tak si ještě prohlédněte zbytek fotografií z míst, kde to má celá řada z nás na Mělníku moc a moc ráda, byť samozřejmě leckdo skončí nakonec třeba doma, nebo v nějaké místní restaurační zahrádce.

Přidal jsem ještě čtyři staré fotky. První dva snímky jsou z článku ve výše zmíněném odkazu. To je to, co každou neděli dopoledne posloucháme. Někdy jen přes okno, jindy  i na ulici.

A ty dva poslední jsou z článku : http://soutok.blogspot.com/2019/02/zaostreno-na-melnicke-zvoniky-kdy-jak.html

..., který jsem napsal v únoru. Ano, díky těmto klíčům má vedoucí zvoníků Jirka Malecký přístup ke zvonům nejednoho svatostánku v našem městě i na četných místech okresu.

Když si to vše spojíte, tak se budete doma cítit ještě více doma a budete tu rádi. Budete na místo určitým způsobem pyšní. Vždyť mělnická vyhlídka má stejně jako spousta dalších výhledových míst i další kouzla, kterými jsou třeba i mezilidské vztahy.

Chcete se trošku pobavit a zasmát, nebo jenom tak klasicky se dívat do kraje a třeba o něčem uzavřeně přemýšlet ?

To první se někdy nabídne samo.
Zkuste třeba poradit jiným lehce tápajícím turistům, co vše mohou na obzoru vidět a uvidíte, jakou budou mít často radost, a jak to zlepší jejich vzpomínky na Mělník. Přitom se jich zeptejte odkud jsou, protože ta místa třeba také znáte a už máte zajímavý zážitek a můžete se něco dozvědět.

Někdy vám i řeknou, co ještě chtějí navštívit a třeba vám i vnuknou nápad, nebo připomenou starší myšlenku. Bát se nemusíte při dobré náladě ani pokusu rozhovoru v cizím jazyku, který nemusíte nutně nějak moc ovládat, zvlášť když jste dotyčná místa, nebo aspoň dotyčnou zemi navštívili, či třeba jen znáte díky naši televizi, nebo satelitu jejich kulturu. To je sice už o nátuře i o smyslu pro humor, ale oni to ocení.

Tak jsem ten článek původně končil v romantickém duchu, abych se dodatečnou nástavbou nějak dostal někam úplně jinam. Ale, je fakt, že každý váš výlet hodně ovlivní i to, s jakými lidmi jste přišli do styku, a jak se k vám kde chovali.

Dočasný cyklistický ráj leží mezi Mělnickou Vruticí, Jenichovem, Řepínem a obcí Hleďsebe.

Za nejatraktivnější cykloturistickou oblast Mělnicka považujeme odjakživa Kokořínský Důl. Jenže se jedná o poměrně dopravně frekventované údolí, kde sice o autobus zavadíte málokdy, ale na nepříliš široké silnici, se i tak často musí vzájemně vyhýbat automobily, cyklisté i chodci.

To již dávno vedlo k tomu, že zejména cyklisté aspoň část svých tras vedli tak, aby jednak neprojížděli během jednoho výletu stejným místem dvakrát, a aby projeli místy, kde se zdá provoz relativně slabší.

Mezitím nám sice vyrostly po mnoha letech krásné cyklostezky v okolí Labe i Vltavy, které v některých místech přecházejí v celkem poklidné cyklotrasy, kde opravdu není velký automobilový provoz, ale Kokořínsko prostě zůstává Kokořínskem a člověk sem vždy rád zajede, byť se to může zdát náročnější, jak po stránce provozu, tak po stránce náročnosti terénu.

K těm cyklisticky oblíbeným úsekům mimo samotný Kokořínský Důl patří samozřejmě například silnice , která spojuje Mělník s Vysokou, obec Kokořín, Jestřebice a za obcí Střezivojice se stává branou do Máchova kraje. Ta navíc umožňuje několik odbočení třeba právě do zmíněného Kokořínského Dolu.

Patří sem silnice Mělník - Mšeno, která sice frekventovaná je, ale díky své šíři a dalším faktorům prakticky tolik nebezpečná není. Jde často o přehledné úseky s výhledy do kraje, kde není problémem ani zapadající slunce, které přináší do údolí šero, ale na rovinách je ten den delší.

Zejména ve směru od Mšena je svažující se silnice, která má místy dobrou kvalitu pro cyklisty příjemná. Navíc nám nabízí dvě možnosti dojezdu do našeho města. Můžete se rozhodnout pro poklidnou silničku přes Jenichov a Mělnickou Vrutici, kde vás již žádné stoupání nečeká, ale můžete také setrvat v automobilové stopě s jedním stoupáním a přijet do města od severu.

Tím ale možnosti cyklistických výletů do této oblasti zdaleka nekončí. Relativně nejpoklidnější je z výše jmenovaných variant právě silnice mezi Mělníkem a Mělnickou Vruticí, která neobnáší téměř žádné stoupání. Důvod je jednoduchý. Jedeme totiž místy, kudy do našeho města přitéká říčka Pšovka, která je právě pateří Kokořínského Dolu.

Pokud neodbočíme v obci směrem na Hostín, ale projedeme ji v přímém směru, tak nás sice čeká mírné krátké stoupání, ale přijedeme na důležitou křižovatku. Tady se totiž můžeme rozhodnout, zda odbočíme vlevo a společně s Pšovkou projedeme téměř po rovince malebným údolím, v němž leží obce Hleďsebe a Lhotka, nebo se vydáme táhlým stoupáním k Jenichovu a Mšenu, případně na Řepín.

Oblíbenou variantou mnoha cyklistů, zvlášť pokud nemají moc času, je právě krátký okruh přes Lhotku a Chloumek zpět do okresního města, který lze ještě pozměnit na tři další varianty.

Vždyť v obci Hleďsebe lze například odbočit na polní variantu a přijet společně s turistickou značkou od Čepičky na Blata. Ve Lhotce lze zase vystoupat po červené Máchově cestě k chloumeckému vysílači a přijet od Chloumku, či Chloumečku, a konečně není vyloučena i varianta od lhoteckého bývalého nádraží, které je spíše nyní zastávkou, po bývalém tělese vlečky do Střednice ( cyklostezka) a přijedeme polem přímo na Chloumeček.

Další možnost po okresní silnici do obce Vysoká považuji již za zajížďku.

A právě území od zmíněné důležité křižovatky až po další velkou a ještě důležitější křižovatku, kde najdete nápis Lhotka Důl, je takovou poklidnou nástavbou celého Kokořínského Dolu, který se táhne jakoby od S až SV chráněný trošku Houseckými vrchy k JZ až po Lhotku Důl, kde mění směr k JV. Poklidnou proto, že převážná část automobilové dopravy opouští Kokořínský Důl právě na té důležité křižovatce u cedule Lhotka Důl a stoupá na Chloumek.

A tak není divu, že je tento úsek vedoucí přes Lhotku a Hleďsebe cyklisticky oblíbený. Na trase navíc máte jedno přírodní koupaliště na říčce Pšovce, které nyní moc vody nemá a relativně nedávno se místo stalo oblíbeným centrem místních občanů, kteří tu u stánku s občerstvením našli velmi romantické posezení.

Pokud se tedy vydáte z Mělnické Vrutice do mírného kopce tak, jak jsem již psal v úvodu, tak vás nejprve čeká dnes již velmi hezky opravený přejezd ve směru na Jenichov. Není bez zajímavosti, že v dávné historii stávala vlevo později zrušená zastávka Jenichov.

Ostatně, Jenichov je odtud snad dokonce 3 km do kopce a jeho občané to mají podstatně blíže k vlaku na nádraží u Nebužel. Běžně přijedete na zmíněnou důležitou křižovatku a ani si nevšimnete, že silnice překonala mostíkem říčku Pšovku, která tu teče od Hleďsebe k Mělnické Vrutici.

No, teče ? Vodu tu nyní žádnou nevidím a přesto ji na Mělníku v korytě Pšovky trošku máme. Nyní si tedy tohoto mostíku zaručeně všimnete, i kdyby vám unikla některá dopravní omezení v našem městě :-).

Automobilisty to zřejmě nepotěší, ale cyklisté tak mají díky opravě mostu k dispozici dočasný cykloráj. Je mnohem menší pravděpodobnost, že mezi obcemi Hleďsebe, Jenichov a Řepín zavadíte o auto. A ještě menší pravděpodobnost je, že sem k mostu auto přijede od Mělnické Vrutice.

To umožňuje takové to kochání krajinou a atmosférou, ať už ze sedla bicyklu, či ze země, podobně, jako je tomu ve filmu Vesničko má středisková , v podobě legendárního Rudolfa Hrušínského :-).