Měsíčník Mělnická radnice se každý měsíc dostává volně do poštovních schránek občanů žijících v katastru města, aby je stručně napsáno informoval o dění v jejich městě, kde žijí. To však neznamená, že si jej nemůže přečíst někdo jiný. Pokud máte internet a zajímá vás dění na Mělníku, tak si můžete dát do oblíbených odkaz níže.
Nestává se často, aby se objevila nějaká informace, která člověka takříkajíc vezme a každý jsme v mnohém jiný, ale jakmile slyším nějakou úvahu o tom, že hodláme vzdát hold významnému panovníkovi nějakou sochou, tak vždy zbystřím. Důvod je prostý. Vždyť tu žijeme a každou trvalou stavební památku, pak můžeme roky našeho života navštěvovat.
Krom toho není socha panovníka jenom místem, kde se fotografují návštěvníci města, ale je i důležitým uměleckým zdrojem. Třeba zrovna ten náš zatím stále osamocený Karel IV, mě inspiroval v roce 1992 k napsání básně níže, která nese název ,, Vyznání rodnému městu."
Na dlouho se zdálo, že to u tohoto panovníka u nás na Mělníku skončí, ale žijeme v době, kdy si rádi připomínáme historická výročí, a tak se tu objevila soutěž o to, jak vzdát hold panovnici, která Mělník nejvíce proslavila. Porota i veřejnost posuzovala vítězné dílo, které by sv. Ludmilu nejlépe presentovalo, ale k dohodě prostě nedošlo. V tomto případě totiž nešlo ani o sochu, ale pokud mě paměť ještě aspoň trošku slouží, tak se přemýšlelo nad jakousi časem řízenou fontánou. Ani v tomto případě nezůstal Soutok stranou a na svých stránkách propagoval návrh v podobě sochy, která mě zkrátka oslovovala z knižního titulu ve výloze knihovny na Karlově náměstí.
Někdo jistě mohl kritizovat, že ilustrace z titulu knihy nemohla odpovídat prosté realitě doby a představovat světici, ale uznejte, že zde je kněžna ztvárněna, jako opravdová krasavice s určitou noblesou i respektem.
Když jsme si tedy loni připomínali výročí 750 let města, tak přišla myšlenka na dalšího panovníka, který se přičinil listinou, od které vidíme dnes Mělník tak, jako již město. Tady sice nikoho z mocných a možná i po zkušenosti s kněžnou Ludmilou již nenapadlo o nějaké soše krále Přemysla Otakar II. vůbec přemýšlet, ale pro mě je i tento král jistou srdcovkou.
Nejen, že jsem si v roce 2017 udělal na jízdním kole z půjčovny břeclavského železničního nádraží výlet na místo, kde náš téměř druhý nejslavnější král v osudné bitvě zakončil svůj život ....
...., ale nakonec jsem se rozpomněl na časy, kdy jsem se ještě v mělnickém Pegasu věnoval poezii a přišel jsem po mnoha letech loni k výročí s básní ....
Skon krále Přemysla. Snažil jsem se, aby obsahovala nejen romantiku místa, které jsem navštívil, ale i každý detail toho, co zástupce tehdejší největší středoevropské mocnosti získal. Báseň najdete v závěru článku v odkazu níže.

Poslední z panovníků, který se dokonce v Mělníku narodil, se jmenuje Jan Jindřich Lucemburský a ačkoliv jde o mladšího bratra císaře Karla IV. z prvního manželství Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou ( Jan Jindřich žil v letech 1322 - 1375), tak i přes jeho vládu na Moravě a v Tyrolsku byl poněkud opomíjen.
Ovšem, také v tomto případě se již zdálo, že se připomínka odbude formou výstavy, která již proběhla, ale reportáž přímého účastníka a zastupitele města Mělníka Martina Klihavce ze slavnostního křtu sochy panovníka v Brně je neskutečně optimistická. Brno - Královo Pole již panovníka má a dívá se k Mělníku. Stejné sochy z litého pískovce se má dočkat i Mělník, a ta bude zase pro změnu hledět prý k Brnu. Vzhledem k historii je to symbolické.
Zkusím si tipnout, že by socha mohla být někde poblíž vinice nad Vrázovou vyhlídkou, kde jsme v roce 2018 a 2019 sledovali z trávníku Mělnický okruh. Nu, je to jistě pozitivní příslib a asi by bylo fajn tu mít pěkně pohromadě naše významné výše zmíněné panovníky, ale buďme rádi za tuto zprávu, která už je příslibem, že tu snad konečně po Karlovi IV. něco nového z této oblasti bude. Na sochy panovníků, světců, či křížové cesty ve vinicích člověk během letních toulek leckde naráží, ale Mělník zase toho prostoru pro podobné aktivity zřejmě ani moc nemá.
Žádné komentáře:
Okomentovat