Víkend je v plném proudu, ale ono to někdy nejde tak, jak by si člověk přál. Předpověď počasí nám již snad od čtvrtka říkala, že bude dnešní den zatažený s občasnými přeháňkami, a tak i když mám rozhodně raději výlety v sobotu, než v neděli, tak jsem měl celkem jasno, že dnes dopoledne rozhodně nikam nevyjedu. Ostatně, někdy to mohou ovlivnit ještě i jiné plány. A tak je tu něco, co už jsem měl v záloze a zákonitě jde o pokračování skvělé procházky. Mohl jsem sice dnešek článkově vypustit, ale prostě se mi nechtělo a navíc se člověk snaží rozdělané věci dovést k nějakému cíli..
Posledně jsme seriál opustili kousek za obcí Želízy, když jsme se dívali do stráně na již zarostlé Čertovy hlavy z míst, kde léta stojí zahradnické učiliště a dnešní díl je věnován Liběchovu, který je se svými cca 1 100 občany 38. nejmenším městem ČR. Statut města mu byl přiznán v roce 1935, ale po druhé světové válce byl zpochybňován. Až teprve nedávno v roce 2007 mu byl oficiálně opět přiznán.
Liběchov má úžasnou historii i řadu aktivit. Je několik odkazů, které sem prostě dát musím.
Přesto, že jde o tak malé městečko, tak významem je opravdu velké. Vždyť jsem tu nedávno například zmiňoval knížku věnovanou Václavu Levému ( 1820 - 1870), který má velkou zásluhu na tom, že se stal Liběchov zejména na konci 19. století turistickým místem, kam nejezdily jenom dostavníky a od roku 1874 také železnice, ale dokonce měl i svůj přístav pro výletní lodi.
Také jsem připomínal knížku našeho bývalého mělnického historika Dějiny Liběchova Jana Kiliána, která samozřejmě zahrnuje všechna časová období tohoto místa až po současnost.
Liběchov si je s Mělníkem v některých věcech i tak trošku podobný. Pokud budete stát u kaple sv. Ducha, tak tu máte také nádherné výhledy, také uvidíte Říp, a také můžete říci, že stojíte na pomezí dvou druhů krajin. Té rovinaté v Polabí i té kopcovité na severu.
Dnešní úvodní fotografie patří liběchovské části Boží voda, kterou kdysi proslavily místní lázně. Dnes tu již mnoho let chovají ryby a podívejte se na tu obrovskou náhodu.
Koukám do odkazu a zjišťuji, že tu měli dnes rybářské závody :-). V každém případě jsou tato místa prostě romantická a může zato i neregulovaná říčka Liběchovka, bez které by to tu nebylo ono. Ty vodní prvky níže sem prostě patří stejně, jako ty ladovské vrby.
Myslíte, že tu místní mají zálibu stavět různé trpaslíky, jako je tomu leckde jinde ? Do jisté míry jistě ano, ale zrovna tyto postavičky zajíců mi tak trochu připomínají bajku vytesanou v nedaleké jeskyni Klácelka, která dnes bývá turistům přístupná již jen při různých příležitostech. Zapracoval zub času i snaha potírat vandalizmus. Následující snímky ponechám nějaký čas bez komentáře, protože ten krásný den mluví zkrátka za vše.
Tady nám skrze pokácené stromy prosvítá areál historického včelína v části zvané Rašínky, kde už jste při jednom DED se Soutokem také byly. Vlastní liběchovskou alej s autokempem i místním fotbalovým hřištěm jsem tentokrát vynechal, ale i tady mě zaskočily vzpomínky třeba až na 80. léta, kdy kousek za mlýnským náhonem, nebo z druhé strany za sokolovnou stávalo slavné letní kino.
Samozřejmě, že někdo přijel autem, nebo MHD, která sem jezdila a zpět byla cesta jedině autem, ale i tenkrát měla mládež ráda dobrodružství, které začínalo se slušným předstihem ještě před filmem návštěvou některých tamních hospůdek. Mobilní telefony pro nějaké volání taxislužby nebyly a touha dokoukat film byla větší, než stoupat 1.5 km dobrých 30 minut do kopce na vlak odjíždějící před půlnocí. Prostě se šlo domů asi dvě hodiny po prázdné silnici a kousek za milníkem se muselo chvíli do kopce :-). Nebyly jsme rozmazlení.
V krásném dni jsem si zašel pro foto osvíceného zámku a trošku si užil areál, kterým nás při jednom DED provázel s krásnou průvodcovskou službou pan Vítězslav Štajnochr. Byl to muž v letech, který nejen dokonale ovládal znalosti snad o každém živém i neživém prvku v místní rozlehlé zahradě, ale navíc fantastickým způsobem leckdy zapředl i do dějin samotného Liběchova a neskutečným způsobem tak snad doslova povýšil místní Dny evropského dědictví ( DED) na opravdu nezapomenutelný zážitek uprostřed velmi teplého zářiového slunného dne.
Nemohl jsem vynechat zastávku u mlýna, kde nás před rokem na konci dubna provázel majitel pan Dušan Turzo při slavnostním otevření turistické cesty podle řeky Labe ze štětí do Liběchova.
Pak už nemohla cesta vésti nikam jinam, než do kopce ke kostelíku, který je takovou dominantou městečka Liběchova. Původně vás značka vedla podle křížové cesty a asi 240 let starou alejí stromů, ale asi značkaři uznali, že kdo si to tu chce prohlédnout pořádně, tak si to tu celé obejde a kdo pádí k Mělníku, tak už chce být u kostelíku, odkud jej kromě krásných rozhledů již čeká jen jakési finále putování.
Ačkoliv je Říp téměř naproti, byť ne tak, jako u Štětí, tak nejvíce asi lákají otevřené pohledy k Mělníku a dále do Polabí. Pohledům do Českého středohoří tu poněkud brání stromy a severní výhled končí v nedalekých Želízích. Odměnou vám ovšem bude zatím ještě pohled na Čertovy hlavy, které nejlépe vyniknou při zoomu fotoaparátu, nebo případně v triedru. Patrný však je již vzestup vegetace v jejich okolí.
Pochopitelně, že jsem se nespokojil jen s nějakou krátkou zastávkou, ač jsem byl na cestě dobré čtyři hodiny a zašel si na kraj křížové cesty i vychutnat ty staré stromy. Vegetace tu ještě není, a tak bylo leckde vidět. Vlastně, jak je to dnes symbolické, když už za 14 dní máme Velikonoce.
Kostelík se opravuje, což je sympatické, ale je vždy tak trošku smutné, když původní majitelé nějakým způsobem selžou a veřejnost pak utváří záchranné spolky dobrovolníků závislé na různých darech i pomoci. Tak je tomu tady, tak tomu bylo i na muzejní železnici v Zubrnicích a jinde se i třeba jen přihlíželo, nebo přihlíží, jak něco padá a už to ani zachránit nelze. Napadá mě hned několik případů, ale má to cenu si snad i dělat zle ? Konečně, v půlnoci to člověku už moc nepřemýšlí a chce to jistou regeneraci :-).
Přemýšlel jsem, že tento díl možná ukončím tam nahoře, kde je při výhledech do kraje a krásném počasí tak krásně, ale proč ne tady u toho milníku ? Vždyť tady už začíná domácí katastr. Podchodem pod tratí dojdeme k řece a za chvíli nad námi budou již první bývalé mělnické vinice čtvrti Vehlovice.
Mějte se pěkně a ať se nám ta neděle povede :-)!
Žádné komentáře:
Okomentovat